The Internet: HTTP and HTML

Internet: HTTP a HTML

Jmenuji se Jasmine a jsem vedoucím oddělení
programování v konstrukčním týmu společnosti

XBOX One. Jeden z našich největších podniků se
nazývá XBOX Live. Je to online služba, která propojuje

hráče z celého světa, aby to tak mohlo
být, používáme Internet. Není to

snadný úkol a spousta věcí se odehrává
v zákulisí. Internet

zcela mění způsob, jak se lidé stýkají a
komunikují. Ale jak to funguje? Jak

počítače na celém světě komunikují jeden
s druhým? Podívejme se na prohlížení webu.

Nejprve otevíráte prohlížeč. To je aplikace, kterou
používáte k prohlížení webových stránek. Dále

napíšete webovou adresu, neboli URL, což znamená
„Uniform Resource Locator“ (Uniformní lokátor prostředků), webové stránky,

kterou chcete navštívit, jako například tumblr.com. Ahoj. Já jsem David Karp, zakladatel Tumblr, a dnes jsme tady

proto, abychom si promluvili o tom, jak fungují webové
prohlížeče, které každodenně používáme. Už jste se

zřejmě někdy zamysleli nad tím, co se vlastně odehrává, když zadáte adresu do řádku webového prohlížeče a

stisknete enter. A opravdu, je to tak ztřeštěné, jak si jen dovedete představit. Takže v tom okamžiku se Váš počítač

začne domlouvat s jiným počítačem, který se nazývá server a který se obyčejně nalézá tisíce mil daleko.

a během několika málo milisekund Váš počítač
požádá onen server o webovou stránku a ten server

zahájí s Vaším počítačem rozhovor v jazyce zvaném HTTP.
HTTP znamená „HyperText Transfer Protocol“ („Protokol

pro přenos hypertextu“). Můžete si to představit
poněkud jako jazyk používaný jedním počítačem

k tomu, aby požádal jiný počítač o nějaký
dokument. A je to opravdu celkem přímočaré.

Kdybyste zachytili komunikaci probíhající mezi Vaším
počítačem a nějakým webovým serverem na

Internetu, tak ta se skládá z požadavků, kterým se
říká požadavky „GET“. Jsou to opravdu velmi

jednoduše řečeno jen slovo GET a název dokumentu,
který požadujete. Takže když se pokusíte přihlásit se

na Tumblr a načíst naši přihlašovací stránku, děláte
vlastně to, že posíláte serveru Tumblr požadavek GET,

který říká GET /login. A tím je serveru Tumblr
řečeno, že chcete veškerý kód HTML přihlašovací

stránky Tumblr. HTML znamená Hyper Text Markup
Language“ („Jazyk pro záznam hypertextu“) a můžete

si jej představit jako jazyk, který používáte k tomu,
abyste webovému prohlížeči sdělili, jak má nějaká

stránka vypadat. Jestliže uvážíme něco takového,
jako je Wikipedie, což je prostě jen velký dokument

a HTML je jazyk, který se používá k tomu, aby titulek
byl velký a tučně psaný, aby byl použit správný typ

písma, aby některý text odkazoval na některé jiné
stránky, aby některý text byl tučně psaný, jiný

psaný kurzívou, aby byl obrázek umístěn uprostřed
stránky nebo naopak zarovnaný na pravou nebo

na levou stranu. Text webové stránky
je zadáván přímo v HTML,

ale ostatní části, jako například obrázky nebo videa
jsou ve svých samostatných souborech se svými

vlastními URL, o které je třeba požádat. Prohlížeč
odesílá samostatné požadavky HTTP pro jednotlivé

soubory, které potom zobrazuje tak, jak přicházejí.
Jestliže má nějaká webová stránka spoustu různých

obrázků, každý z nich způsobí samostatný požadavek
HTTP a stránka se pak načítá pomaleji. Přitom někdy, když

prohlížíte web, nejen, že vyžadujete stránky s požadavky GET. Někdy odesíláte informace, jako například, když

vyplníte formulář nebo napíšete dotaz do vyhledávače. Váš prohlížeč ty informace pošle ve formátu prostého

textu webovému serveru formou požadavku HTTP POST.
Řekněme, že se právě přihlašujete na Tumblr. Takže první,

co musíte udělat, je vydat požadavek POST, tj. POST na
přihlašovací stránku Tumblr, ke kterému jsou přiloženy

určité údaje. Je tam Vaše e-mailová adresa, je
tam Vaše heslo. To pak jde na server Tumblr.

Server Tumblr si uvědomí, že je to v pořádku,
že jste David. Pošle zpátky Vašemu prohlížeči

webovou stránku, která říká „Úspěch! Přihlášen jako David.“ Ale společně s touto webovou stránkou

pošle také malý kousek neviditelných dat v podobě souboru cookie, který Váš prohlížeč vidí a ví, jak jej uložit.

A to je opravdu důležité, protože je to jediný způsob,
jak si může nějaká webová stránka zapamatovat,

kdo jste. Data v souboru cookie opravdu jsou pro Tumblr jen identifikační kartou. Je to číslo, které identifikuje

například, že Vy jste David. A Váš webový prohlížeč si
to číslo podržuje, a když Tumblr opět obnovíte, pak

při další příležitosti, kdy jdete na Tumblr.com, Váš
webový prohlížeč ví, že má to identifikační číslo

automaticky připojit k požadavku, který zasílá
serverům Tumblr. Takže server Tumblr teď

vidí požadavek přicházející z Vašeho prohlížeče,
vidí to identifikační číslo a ví:

„Dobře, tohle je David.“ A uvědomme si, že Internet
je zcela volně přístupný. Všechna jeho spojení jsou

sdílená a informace jsou zasílány jako prostý text.
To umožňuje, aby hackeři odposlouchávali

jakékoli informace, které budete po internetu posílat.
Avšak zabezpečené webové stránky tomu brání tím,

že požádají váš webový prohlížeč, aby komunikoval na
zabezpečeném kanálu pomocí něčeho, čemu říkáme SSL

(„Secure Sockets Layer“ - „Vrstva zabezpečených zásuvek“)
a jejím následníkem je TLS („Transport Layer Security“ -

- „Zabezpečení přepravní vrstvy“). SSL a TLS si můžete představit jako bezpečnostní vrstvu namotanou na Vaší

komunikaci na ochranu proti odposlechu a neoprávněné
manipulaci. SSL a TLS jsou aktivní, když na adresním

řádku svého prohlížeče vedle slova HTTPS vidíte
vyobrazeny malé zámky. Protokoly HTTPS

zajišťují, aby Vaše požadavky HTTP byly zabezpečené a chráněné. Když nějaká webová stránka požádá Váš

prohlížeč, aby zajistil zabezpečené spojení, nejprve poskytne digitální certifikát. Což je něco asi takového,

jako oficiální identifikační karta, kterou se web
prokazuje, že je tím, kým je. Digitální certifikáty

jsou vydávány certifikačními úřady, což jsou
důvěryhodné subjekty, které ověřují totožnost

webů a vydávají jim certifikáty. Stejně jako vláda
může vydávat občanské průkazy nebo pasy.

Takže když se nějaký web pokusí založit
zabezpečené připojení, aniž by měl řádně vydaný

digitální certifikát zabezpečení, Váš prohlížeč Vás
varuje. To jsou základy prohlížení webu!

Té části Internetu, kterou vídáme každý den.
Abychom to shrnuli, HTTP a DNS se starají o odesílání

a příjem HTML, souborů médií, a vůbec čehokoli, co
je na webu. Tím pod kapotou, co tohle všechno umožňuje,

jsou sítě TCP/IP a sítě routerů, které informace
rozkládají a přenášejí po malých balíčcích. Tyto

balíčky samy se skládají z dvojkových posloupností
jedniček a nul, které jsou fyzicky zasílány

elektrickými vodiči, optickovláknovými kabely a bezdrátovými sítěmi.

Naštěstí je tomu tak, že když se naučíte, jak funguje
jedna vrstva internetu, můžete se na ni spolehnout,

aniž byste si museli pamatovat všechny údaje. A
můžeme se spolehnout, že všechny tyto vrstvy budou

společně fungovat tak, aby postupně přenášely
informace ve správné míře a spolehlivě.