Daniel Tammet: Různé podoby vědění

Daniel Tammet trpí lingvistickou, numerickou a zrakovou synestezií -- jeho vnímání slov, čísel a barev se prolíná a tvoří nový pohled na svět. Daniel Tammet, autor "Born on a Blue Day", vypráví o svém umění a vášni pro jazyky v rámci tohoto krátkého nahlédnutí do jeho mysli.

Jsem savant,

lépe řečeno

vysoce fungující

autistický savant.

Jde o vzácné postižení,

ještě vzácnější, když je spojeno --

což je můj případ --

se sebeuvědoměním

a silným jazykovým citem.

Když se s někým potkám

a když se to o mně dozví,

často dochází k trapnému tichu.

Vidím jim na očích,

že se chtějí na něco zeptat.

Až je nakonec

přemůže zvědavost

a vyhrknou:

"Kdybych vám řekl své datum narození,

řekl byste mi, ve který den jsem se narodil?"

(Smích)

Ptají se na třetí odmocniny

nebo chtějí, abych jim zopakoval dlouhé číslo nebo text.

Doufám, že mi nebudete mít za zlé,

když pro vás dnes večer

nepředvedu podobné představení.

Místo toho bych rád

mluvil o něčem

mnohem zajímavějším

než o datech narození nebo o třetích odmocninách.

O něčem, co je hlubší

a mnohem bližší mé mysli, než práce.

Rád bych vám krátce popovídal

o vnímaní.

Když Anton Čechov psal své hry a povídky,

kterými se proslavil,

psal si u toho deník,

do kterého si zapisoval

své postřehy

ze světa kolem sebe --

drobné detaily,

které jiným lidem unikaly.

Pokaždé, když si čtu Čechova

a jeho výjimečné vnímání lidského života,

vzpomenu si,

proč jsem se také stal spisovatelem.

Ve svých knihách

se věnuji problematice vnímání,

tomu, jak jeho různé podoby

vytvářejí různé podoby vědění

a porozumění.

Jsou tři otázky,

které se dají odvodit z mé práce.

Místo abyste je řešili,

poprosím vás, abyste se na chvíli zamysleli

nad intuicí

a instinkty,

které vnímáte

ve své mysli a srdci.

Například počty.

Dokážete odhadnout, kde na číselné ose

se nejspíš ocitne požadované řešení?

Nebo když se podíváte na cizí slovo a zvuky,

dokážete odhadnout rozsah smyslů,

které vám naznačují?

A proč v poezii

básník raději zvolil slovo "zajíc"

než "králík"?

Žádám vás o to,

protože věřím, že naše osobní vnímání

je způsob,

jakým získáváme poznatky.

Je to estetické vnímání

spíše než abstraktní analýzy,

co ovlivňuje proces,

prostřednictvím kterého

se k nám dostává to, co víme.

Jsem tohoto extrémním příkladem.

Moje světy slov a čísel

se smíchávají s barvami, emocemi

a osobností.

Jak řekl Juan,

jde o postižení, kterému vědci říkají synestezie,

neobvyklé propojení

jednotlivých smyslů.

Zde jsou čísla od jedné do 12.

Já osobně vnímám

každé číslo se svým osobitým tvarem a charakterem.

Jednotku jako záblesk bílého světla.

Šest jako velmi malou, smutnou černou díru.

Tyto náčrty jsou černobílé,

ale v mé mysli mají své barvy.

Trojka je zelená.

Čtyřka je modrá.

Pětka je žlutá.

Věnuji se také malování.

Toto je jeden z mých obrazů.

Jde o násobek dvou prvočísel.

Trojrozměrné tvary

a prostor, který vytvářejí uprostřed,

tvoří nový tvar,

odpověď na konečný výsledek.

Co třeba vyšší čísla?

Delší číslo než pí nenajdete,

je to matematická konstanta.

Je to číslo,

které doslova pokračuje donekonečna.

Na tomto obrazu jsem namaloval

prvních 20 desetinných míst pí.

Beru barvy,

emoce a textury

a dávám je dohromady,

vytvářím z nich pohyblivý číselný prostor.

V barvách však nevnímám pouze čísla.

Slova pro mne mají

také své barvy, emoce

a texturu.

Toto je první věta

z románu Lolita.

Nabokov sám trpěl synestezií.

Zde vidíte,

jak moje vnímání zvuku L

napomáhá

aliteraci.

Jiný příklad:

trochu matematičtější.

A zajímalo by mne, zda si někteří z vás všimnou

stavby věty

z románu Velký Gatsby.

Jde o sled slabik -

"wheat" -- 1

"prairies" -- 2

"lost Swede towns" -- 3

jedna, dva, tři.

Tento efekt je mysli velmi příjemný

a napomáhá větě,

aby působila dobře.

Vraťme se k otázkám,

které jsem vám před chvíli položil.

64 krát 75.

Pokud někteří z vás hrají šachy,

víte, že 64

je číslo,

které získáte, když na šachovnici

vynásobíte 8 krát 8 políček.

Dohromady budete mít 64 políček.

Dává nám to určitou formu,

kterou dokážeme vnímat, představit si ji.

Co třeba 75?

Například

když si představíme 100 jako čtverec,

75 bude vypadat asi takto.

Teď už jen stačí

poskládat tyto dva obrázky

v naší mysli dohromady --

asi takto.

64 bude 6400.

A v pravém rohu...

nemusíte ani nic počítat.

Čtyři napříč, nahoru a dolu --

dává dohromady 16.

Takže celkový výsledek

je 16,

16, 16.

Je to mnohem jednodušší,

než vás učili ve škole.

Je to 16, 16, 16, 48,

4800 --

4800

je celkový výsledek.

Je to snadné, když víte, jak na to.

(Smích)

Druhá otázka je islandské slovo.

Předpokládám, že mezi vámi není mnoho těch,

kteří mluví islandsky.

Proto vám dám jen dvě možnosti.

Hnugginn:

je to veselé,

nebo smutné slovo?

Co myslíte?

OK.

Někteří říkají, že veselé.

Většina lidí si myslí,

že smutné.

Doopravdy to znamená "smutný".

(Smích)

Proč si statisticky

většina lidí

v tomto případě myslí, že slovo je smutné

nebo v jiných případech těžké?

Podle mé teorie se jazyky vyvíjejí tak,

že se svými zvuky snaží

přiblížit subjektivní,

osobní,

intuitivní zkušenosti

posluchače.

Podívejme se na třetí otázku.

Jde o verš básně od Johna Keatse.

Slova stejně jako čísla

vyjadřují základní vztah

mezi předměty,

událostmi a silami,

které tvoří náš svět.

Zdá se, že my, kteří žijeme na tomto světě,

v průběhu života

tyto vztahy intuitivně vnímáme.

A básníci, stejně jako ostatní umělci,

si pohrávají s těmito intuitivními pochopeními.

V případě slova "hare" = zajíc

jde v angličtině o homonymum.

Zní to také jako "hair"' = vlasy.

A když se nad tím zamyslíte --

ukáži vám obrázek --

vlasy představují citlivost.

Podvolí se nejjemnějšímu pohybu,

změně či emoci.

Takže zde máte napjatou a citlivou

náladu.

A co zajíc samotný --

ne kočka, ne pes, ale zajíc --

proč zajíc?

Představte si obrázek zajíce,

ne slovo, ale obrázek.

Dlouhé uši,

velké packy

nám pomáhají si představit, pocítit,

co to znamená kulhat

a třást se.

Doufám, že jsem v těch

pár minutách dokázal

sdílet trochu mého pohledu na věci

a ukázat vám,

že slova mají barvy, emoce,

čísla, tvary a osobnosti.

Svět je bohatší

a větší,

než se často zdá.

Doufám, že jsem ve vás probudil touhu

vidět svět novýma očima.

Děkuji.

(Potlesk)