Ara Pacis Augustae (Oltář Augustanského Míru), 13-9 př. n. l. (Řím)

Ara Pacis Augustae (Oltář Augustanského Míru), 13-9 př. n. l. (Řím)

Videem provází: Dr. Beth Harris & Dr. Steven Zucker

Smarthistory: http://smarthistory.khanacademy.org/ara-pa

Nacházíme se v úžasném

novém muzeu, které navrhl

Richard Meier

pro úschovu Ara Pacis.

Jednu z nejvýznamnějších

památek z augustiniánského Říma.

Ara Pacis znamená Oltář Míru.

Augustus byl prvním římským císařem.

A také mužem, který nastolil Pax Romana

neboli Římský Mír.

Událostí, která podnítila

stavbu tohoto oltáře míru,

byl Augustův

triumfální návrat z vojenského tažení

z oblastí, kde se dnes nachází
Španělsko a Francie.

Po jeho návratu senát

přislíbil vybudovat oltář,
který bude připomínat

mír, který byl v říši nastolen.

A 4. července roku 13 př. n. l.

bylo vyznačeno posvátné místo,

kde měl být oltář vybudován.

Je to opravdu zvláštní,

protože dnes je 4. července 2012.

Teď tedy hovoříme o Ara Pacis,

ten byl ovšem zrekonstruován

z velkého množství úlomků,
které byly nalezeny

částečně v 17. století, hlavně ale

ve století dvacátém.

Je vlastně malý zázrak, že

jsme byli schopni jej
vůbec zrekonstruovat,

neboť byl zcela zapomenutý.

Pozůstatky oltáře byly ukryty
pod nějakým palácem,

když bylo zjištěno, z čeho
tyto úlomky pocházejí,

stalo se velmi důležitým provést

vykopávky a zrekonstruovat oltář.

To nakonec proběhlo za vlády Mussoliniho,

fašistického vůdce, v letech před

druhou světovou válkou

a během ní.

Pro Mussoliniho to bylo velmi důležité,

protože se ztotožňoval s Augustem,

prvním římským císařem.

Mussolini se usilovně snažil
znovu vybudovat

další italskou říši.

Měli bychom si nyní říci něco o tom,
co takový oltář je.

Ovšem, když hovoříme o oltáři,

to co opravdu vidíme, jsou obvodové

zdi kolem vnitřního prostoru oltáře,

kde se odehrávaly oběti.

Oltář samotný je velmi zajímavý a důležitý

pokud mluvíme o Augustovi.

Augustus nastolil centrální

moc.

Řím byl od svého založení,

kdy byl pod vládou králů,

řízen senátem.

Byla to republika.

To je pravda. A senát byl v podstatě

skupina předních starších občanů Říma.

Takže Řím byl republikou, a opravdu

jí byl až do doby Juia Césara,

diktátora a Augustova strýce.

Po Césarově zavraždění

vypukla občanská válka

a mír nastolil právě Augustus.

Správně. Augustus, jehož pravé
jméno bylo Octavian,

byl pojmenován Augustus

na znamení úcty k jeho moci.

A je zajímavé, jaký způsob politiky

Augustus zavedl.

Dal velké pravomoci zpět senátu,

a tím potvrdil skutečnou a hlavní

zákonnou moc pro sebe.

Ustavil sám sebe hlavou státu, neboli

prvním mezi rovnými. Samozřejmě,

sám ovládal vše.

Byl také titulován Pontificus Maximus,

což byl nejvyšší představený
státního náboženství,

který také vládl velkou mocí.

Nesmíme zapomenout, že jeho strýc,

Julius César, byl prohlášen za boha,

a proto Augustus sám sebe prezentoval

jako syna božího.

Myšlenka na vybudování oltáře

měla tedy jak politický,
tak i duchovní význam.

Ohlíží se zpět na zlatý věk

Řecka, v 5. století před Kristem,

ale také na doby Římské republiky.

Znovu nastoluji některé ze starých rituálů

tradičního římského náboženství.

Obsahuje tradiční římské hodnoty.

Ale přesto

radikálně Řím mění.

Mění Řím z města z cihel

na město z mramoru a Ara Pacis

je toho velkolepým příkladem.

A pokud se blíže podíváme na Ara Pacis,

vidíme, že

oslovuje vnímání "Zlatého věku", který

Augustus v Římské říši zavedl.

Jedním z nejzajímavějších prvků

Ara Pacis jsou všechny vysoce dekorativní

reliéfní řezby dolního vlysu.

- A to všechno, co je kolem dokola,

zřejmě ukazuje více než 50 rozdílných

druhů rostlin; jsou tak

přirozené, že můžeme rozpoznat tyto druhy,

ale jsou také vysoce abstrahované

a formují tyto nádherné, symetrické,

a lineární vzory.

Je tam skutečný řád, který je daný

rozmanitostí zdejší přírody.

Dovolte mi teď rychle popsat co vidím:

tento masivní, elegantní akantový list,

který je domorodou rostlinou,

se proslavil na korintských hlavicích.

A téměř jako svícen,

z toho vyrůstající,

vidíme tyto úponky všech druhů rostlin,

které se stáčí.

A jsou tu také zvířecí formy

v těchto listech a rostlinách,

můžeme najít žáby, ještěrky a ptáky.

A řezba je opravdu hluboká,

tak, že tam je ostrý kontrast mezi

jasem vnějšího mramoru a

stíny, který jsou jím vrhány.

Zdá se, jakoby se zvedaly z povrchu.

Historici umění toto všechno
interpretovali

jako symbol plodnosti,

hojnosti Zlatého Věku,

který Augustus přinesl.

Také vidíme ty samé vzory
opakované na pilastrech,

které rámují tyto panely.

A pak tu také máme záhyb,

který se pohybuje vodorovně okolo

celého exteriéru.

A nad tímto záhybem vidíme

výpravné vlysy.

Tyto panely se opět
vztahují ke Zlatému Věku,

který Augustus přinesl.

Tyto odkazují zpět k Aeneovi,
zakladateli Říma

a Augustově předchůdci.

Vidíme další alegorické figury

reprezentující Řím a mír.

Musíme být trochu více pečliví,

když se snažíme charakterizovat,

co přesně je representováno.

Existuje mnoho protichůdných interpretací.

A tyto alegorické nebo mytologické výjevy,

které se objevují vepředu a vzadu oltáře,

a pak po jeho stranách,

vidíme jako nějaké procesí.

Kráčeli jsme okolo vnější zdi,

a teď se díváme na

desku, která je

v opravdu dobrém stavu.

Ale to neznamená,

že opravdu víme, co se na ní děje.

Ne, existuje mnoho argumentů

o tom, co postava uprostřed

znamená.

Někteří historici umění si myslí,

že postava representuje Venuši.

Někteří se domnívají, že se
jedná o postavu míru,

jiní ji považují za Tellus
neboli Matku Zemi.

V každém případě je to jistě

postava označující plodnost

a hojnost.

Je překrásně ztvárněná;

podívejte se, jak těsně přiléhá oděv

k jejímu tělu,

jde o jeho skutečné zobrazení pod oděvem,

jako u bohyní na Partheonu

v řecké Akropoli.

A na jejím klínu sedí dvě děti,

jedno z nich jí nabízí nějaké ovoce.

Na jejím klíně je také ovoce.

Na jejích obou stranách sedí dvě

mytologické figury, o kterých

si historikové umění myslí, že

reprezentují vítr Země a Moře.

Podívejme se jak závěsy,

které se nad nimi zvedají,

vytvářejí tyto nádherné,

skoro svatozáře okolo jejich těl.

A u jejích nohou

vidíme býka a ovci,

je tam jakýsi smysl harmonie,

míru a plodnosti.

A to musela být opravdu

vzácná věc ve starověkém světě.

No, Augustus vládne po desetiletích

občanské války, po zavraždění

Julia Césara.

Takže si myslím, že existuje mocný význam

toho, že tohle byl Zlatý Věk.

Pojďme teď ke stranám

a podívejme se na procesí.

Vlysy se pohybují od

zadní zdi stavby,

nahoru směrem k úplnému předku,
po obou stranách.

A postavy také hledí

směrem k hlavnímu schodišti.

Historikové umění si
nejsou opravdu jistí tím

jaká událost je zde zobrazena--

Historikové umění si nejsou jistí

ničím z toho, ne snad?

Ne.

Oh, existuje několik

možností, které vyvstávají.

Jednou z nich je, že to,
na co se díváme, je

procesí, které se mohlo konat

v době, kdy byl oltář slavnostně otevřen.

Postavy, které tu vidíme jsou kněží,

a ty postavy můžeme identifikovat

díky závojům na jejich hlavách.

A také vypadá, že tam jsou
přítomni členové

Augustovy rodiny,

ačkoliv jejich identita není

zcela pevně stanovena.

Myslíme si, že víme, která postava je

Augustus, ačkoliv ten mramor

sám o sobě není v obzvláště

dobrém stavu a ztratili jsme

předek jeho těla.

A také se domníváme, že dokážeme určit

jednoho z jeho nejdůležitějších ministrů.

A tím byl Agrippa.

Když o tom přemýšlíme jako o ohlédnutí

k vlysu v parthenonu

z doby Zlatého Věku Řecka,

všechny tyto postavy jsou ideálně krásné,

nezobrazují většinou nikoho konkrétního

právě tak jako Athéňané.

Ale toto jsou portréty.

To je pravda, a my je nemůžeme

vždy s určitostí identifikovat,

ale oni jsou opravdu konkrétní jednotlivci

v konkrétní době,

součástí konkrétní události.

Je zajímavé o tom přemýšlet,

protože všude

v Republice byly portréty v kameni

něco, v čem byli Římané

opravdu dobří.

A tak nemůže být překvapením,

že nevypadají tak idealizovaně,

jako spíše

konkrétně.

Také jsme mluvili o rozdílech

v hloubce řezeb;

některé postavy jsou representovány

ve vysokém reliéfu, jiné, které

jsou v pozadí

jsou representovány v nízkém reliéfu.

Takže se jedná o opravdovou iluzi

místa a davu zde v procesí.

Jiný způsob, jakým je vyjádřena

specifičnost Římanů, je

předvedena skrze iluzi dětí.

To je posvátná

a formální událost,

a proto tam děti dělají

to, co děti dělají;

dalo by se říci, že ne vždy

dávají pozor.

Existuje několik interpretací,

které byly nabídnuty, ohledně

zdejší přítomnosti dětí.

Augustus se koneckonců strachoval o

porodnost a protlačil zákony,

které podporovali manželství a

rození dětí.

Původně to bylo namalováno-

mohli bychom vidět růžovou barvu a

modrou a zelenou - a

je opravdu těžké si to představit

při dnešním pohledu na mramor.

To je pravda. Zvláště v

Meierově stavbě, která je

tak strohá a moderní,

je skoro malá výstřednost

si představit jak zářivě

namalované to mohlo být-

byly krásně jasné!

Byly. Jednou z věcí,

které o sobě Augustus řekl

bylo, že "Nalezl

Řím jako město cihel a zanechal jej

jako město mramoru."

Augustus vytvořil majestátní město,

a dnes se nacházíme o 2000 let později

v Římě, který Augustus vytvořil.