Můj rok čtení knih ze všech zemí světa

Ann Morgan se považovala za sečtělou - dokud neobjevila "obrovské kulturní slepé místo" ve své knihovně. Mezi anglickými a americkými autory zde bylo velmi málo cizojazyčných autorů. Vytyčila si proto ambiciózní cíl: v průběhu jednoho roku přečíst jednu knihu z každé země světa. A teď ponouká další anglofily, aby četli cizí autory, a tím nutili vydavatele přinášet poklady zahraniční literatury k vlastním břehům. Prozkoumejte interaktivní mapu její čtenářské odysey zde: go.ted.com/readtheworld

Říká se, že se o člověku hodně dozvíte

pohledem do jeho knihovny.

Co moje knihovna vypovídá o mně?

Když jsem se sama sebe zeptala před lety,

přišla jsem na alarmující objev.

Považovala jsem se za kulturního,

kosmopolitního člověka.

Ale moje knihovna vypovídala něco jiného.

Většina titulů byla britských

nebo severoamerických autorů

a téměř nic z překladů.

Objev tohoto kulturního slepého místa

byl šokující.

Přišlo mi to jako velká škoda.

Věděla jsem, že existují úžasné příběhy

spisovatelů jiných řečí.

Přišlo mi velmi smutné, že díky mým

čtecím návykům je nikdy nepoznám.

Tak jsem si předepsala

intenzivní kurz globálního čtení.

Rok 2012 byl mezinárodním rokem
pro Británii,

rok Londýnské olympiády.

Rozhodla jsem se jej využít jako
svůj časový rámec

pro přečtení novely,
sbírky povídek

nebo pamětí z každé země na světě.

A to jsem taky udělala.

Bylo to velmi vzrušující,

dozvěděla jsem se pozoruhodné věci

a navázala nádherné kontakty,

které s vámi chci dnes sdílet.

Ale začalo to praktickými problémy.

Po projití různých seznamů zemí světa

pro svůj projekt

jsem skončila se seznamem států uznaných
Spojenými národy, ke kterým

jsem přidala Taiwan,

což znamenalo 196 zemí.

A potom, co jsem si ujasnila,
jak přečíst čtyři knihy týdně,

psát o tom blog

a pracovat pět dní v týdnu,

jsem čelila faktu, že nemusím být schopná

získat knihy z každé země v angličtině.

Pouze okolo 4,5 % děl publikovaných

ročně v UK jsou překlady

a podobně je to u všech
anglicky mluvících zemí.

Ačkoli poměr přeložených knih

je u ostatních zemí mnohem vyšší.

4,5 % je už tak dost málo,

ale neukáže vám to, že mnoho

z těch knih je ze zemí

se silnou sítí vydavatelství

a profesionály na
prodávání titulů

anglickým vydavatelům.

Například, okolo 100 knih ročně
je přeloženo

z francouzštiny a publikováno v Anglii.

Většina z nich je ze zemí jako
Francie nebo Švýcarsko,

naopak francouzsky hovořící Afrika

se málokdy prosadí.

Závěr je, že je celkem dost národů,

které mají málo nebo žádnou
komerčně dostupnou

literaturu v angličtině.

Jejich knihy jsou neviditelné pro čtenáře

nejvíce vydávaného jazyka.

Ale když přišlo na přečtení světa,

největší výzvou pro mne bylo,

kde vlastně začít.

Díky čtení skoro výhradně britských

a severoamerických knih

jsem netušila, kde hledat a odkud

vybírat příběhy ze zbytku světa.

Netušila jsem,
jak nalézt příběh ze Svazijska.

Neznala jsem dobrý román z Namibie.

Nešlo to skrýt -

byla jsem bezradný literární xenofob.

Jak jsem tedy měla přečíst celý svět?

Musela jsem požádat o pomoc.

V říjnu 2011 jsem si zaregistrovala blog

ayearofreadingtheworld.com

a napsala jsem online krátkou výzvu.

Vysvětlila jsem, kdo jsem,

jak omezené bylo mé čtení

a požádala jsem, aby

mi zájemci nechali zprávu s tipem,
co si mohu přečíst

z jiných částí planety.

Neměla jsem potuchy, jestli to bude
někoho zajímat,

ale po pár hodinách

se začali lidé ozývat.

Nejprve přátelé a kolegové.

Pak přátelé přátel.

A brzy cizí lidé.

Čtyři dny poté

jsem obdržela zprávu od Rafidah
z Kuala Lumpuru.

Řekla, že si zamilovala můj projekt,

jestli by mohla jít do knihkupectví,

vybrat a poslat mi malajskou knihu?

Já nadšeně přijala

a pár týdnů později

dorazil balíček obsahující ne jednu,
ale dvě knihy -

Rafidahinu volbu pro Malajsii

a knihu ze Singapuru,
kterou pro mne také vybrala.

Byla jsem tehdy ohromena, že cizinec

vzdálený 6 tis. mil

vynaložil takovou námahu, aby pomohl

někomu, koho ani nikdy nepotká.

Laskavost Rafidah byla
vzorcem celého roku.

Lidé mi vycházeli opakovaně vstříc.

Někteří mi pomohli s průzkumem,

jiní si kvůli mně zajeli o prázdninách
nebo při služebních cestách

do knihkupectví.

Ukázalo se, že pokud chcete přečíst svět,

pokud jej chcete potkat s otevřenou myslí,

svět vám pomůže.

Když došlo na země

s minimem komerčně dostupné
literatury v angličtině,

lidé mi vyšli vstříc ještě více.

Knihy často přicházely
z překvapivých zdrojů.

Má kniha pro Panamu, například,
vzešla z konverzace

s Panamským průplavem na Twitteru.

Ano, Panamský průplav má účet na Twitteru.

A když jsem jim napsala o svém projektu,

navrhli, abych si zkusila obstarat dílo

panamského autora Juana Davida Morgana.

Našla jsem Morganovu stránku a
poslala mu dotaz,

zda některé z jeho novel ve španělštině

byly přeloženy do angličtiny.

Odpověděl, že nic nebylo publikováno,

ale že má nepublikovaný překlad

románu "Zlatý kůň".

Poslal mi jej e-mailem,

abych si jej jako jedna z prvních

přečetla v angličtině.

Morgan nebyl jediný autor, který

se mnou takto sdílel svou tvorbu.

Od Švédska po Palau,

spisovatelé a překladatelé mi zasílali
své knihy

a nepublikované rukopisy,

které nebyly vybrány
anglofonními vydavateli

nebo již nebyly k sehnání,

dávajíce mi privilegium nahlédnout
do pozoruhodných imaginárních světů.

Četla jsem například

o jihoafrickém králi Ngungunhane,
který vedl hnutí odporu

proti Portugalcům v 19. století;

a o svatebních rituálech vzdálené vesnice

na březích Kaspického moře
v Turkmenistánu.

Našla jsem kuwajtskou verzi
Bridget Jonesové.

(smích)

Četla jsem o orgiích na stromě v Angole.

Snad nejúžasnější ukázka toho,

jak mi byli lidé ochotni vyjít vstříc

a umožnit přečíst svět,

přišel na závěr mé cesty,

když jsem hledala knihu z malého,
portugalsky hovořícího

afrického ostrova
Svatý Tomáš a Princův ostrov.

Po několika měsících hledání

knihy přeložené do angličtiny z této země,

jako jediná možnost zbývalo

nechat si něco přeložit.

Pochybovala jsem, že

by mi chtěl někdo pomoci a

vzdát se svého času kvůli něčemu takovému.

Do týdne od výzvy na Twitteru a Facebooku

pro portugalsky hovořící lidi,

se ozvalo více lidí,
než kolik bylo potřeba,

a to včetně Margaret Jull Costy,

překladatelky nositele Nobelovy ceny
José Saramaga.

S mými devíti dobrovolníky

jsme nalezli knihu ze Svatého Tomáše,

kterou jsem mohla pořídit online
v dosti výtiscích.

Zde je jeden z nich.

A každému jsem jednu poslala.

Každý si vzal pár povídek ze sbírky,

dostáli svému slovu a poslali mi zpět
své překlady.

Za šest týdnů jsem měla celou knihu.

A jak se mi několikrát
za ten rok potvrdilo,

má nevědomost a otevřenost
o svých limitech

se stala velkou příležitostí.

V případě Svatého Tomáše
a Princova ostrova

to byla šance nejenom se naučit
něco nového

a objevit novou sbírku povídek,

ale i dát dohromady skupinu lidí

a společně něco vytvořit.

Má slabina se stala
silnou stránkou projektu.

Knihy, které jsem přečetla,
mi otevřely oči.

Jak ví ti, co rádi čtou,

knihy mají mimořádnou sílu nás přenést

do světa někoho jiného,

takže se aspoň na chvilku

díváte na svět jinýma očima.

To může být nepříjemná zkušenost,

hlavně když čtete knihu

z jiné kultury, s odlišnými hodnotami.

Ale taky to může být velmi poučné.

Při střetu s neznámými myšlenkami
si tříbíte vlastní myšlení.

Také vám to ukáže slepá místa

ve vašem vnímání světa.

Když jsem se zpětně podívala
na anglickou literaturu,

se kterou jsem vyrůstala,

uviděla jsem, jak je ve srovnání

s bohatstvím, které svět nabízí, omezená.

V průběhu čtení

se ale ukázalo i něco jiného.

Krok po kroku se

dlouhý seznam zemí měnil

ze suchého, akademického seznamu jmen

na žijící, dýchající entity.

Netvrdím, že je možné získat
ucelený přehled

o zemi přečtením jedné knihy.

V souhrnu mi ale ty přečtené příběhy

ukázaly bohatost, různorodost

a komplexnost naší úžasné planety.

Jakoby ty příběhy

a lidé, kteří mi tak obětavě pomáhali

je pro mne udělali reálnými.

Dnes, když se podívám na svou knihovnu

nebo na svou čtečku,

vypráví docela jiný příběh.

Příběh o moci knih nás spojovat napříč

politickými, geografickými, kulturními,
sociálními a náboženskými propastmi.

Příběh o potenciálu lidské spolupráce.

A je to důkaz

o výjimečnosti doby, ve které žijeme,
kdy je díky Internetu,

snazší než kdykoli dříve,

pro cizince sdílet příběh, pohled na svět,
knihu

s někým, koho nikdy nepotkal,
na druhém konci planety.

Doufám, že je to příběh, který budu číst
i v dalších letech.

A doufám, že se ke mně mnoho lidí
připojí.

Pokud budeme více číst,
bude to podnětem pro

vydavatele překládat více knih,

a my budeme o to bohatší.

Děkuji vám.

(potlesk)