-
Proč si čteš, blbečku?
-
Protože si čtu rád a tohle je dobrá kniha.
-
A ty seš dobrej blbeček. Blbečku!
-
Proč mě nenecháš na pokoji?
-
Protože...
-
Ve škole mi to nejde,
-
čtu jak třeťák,
-
cejtim se zaostalej,
-
a když vidím, že si někdo jen tak čte,
-
připadám si ještě hloupější,
-
takže se rozčílím!
-
To jsem nevěděl.
-
Díky za upřímnost.
-
Sklapni, buzno.
-
To nechápu,
-
proč mi tak říkáš?
-
Mám sexuální fantazie o spolužácích.
-
Plácni mě!
-
Bojím se svých pocitů a toho, co znamenají.
-
Nenávidím se,
-
a svoji nenávist si vybíjím
-
na tobě!
-
Chápeš své nitro tak hluboce!
-
Chápu leda hovno!
-
Teď tě fyzicky ztrestám
za jitření mých emočních problémů.
-
Počkej!
-
Když si tak rozumíš,
-
mohl by ses změnit.
-
To bych sice chtěl!
-
Ale je to jediná obrana
-
vůči hlubším a hrozivějším problémům,
-
které jsem v sobě pohřbil.
-
Máš štěstí, že přijel fotr.
-
Tak už sakra nastup.
-
Chci tě vzít domů a zmlátit,
páč jsem nula
-
a tvoje matka ode mě utekla.
-
Až tě zmlátím, budu mít pocit viny,
-
ale utopím ho v moři vodky.
-
Tohle v sobě uzavřu
-
a zítra to nevědomky přenesu na tebe.
-
Už se neochotně šinu...
