Bertrand Piccard a jeho sluncem poháněné dobrodružství

Na úsvitu nového desetiletí nám dobrodruh Bertrand Piccard předkládá výzvu: Najděme motivaci v tom, co se nám zdá nemožné. Sdílí s námi svůj vlastní plán, o kterém mnozí říkají, že je neuskutečnitelný -- obletět bez přistání svět ve sluncem poháněném letadle.

Naučil jsem se mnoho věcí o balonovém létání,

obzvláště v závěru balonových letů

kolem světa, které jsem podnikl s Brianem Jonesem.

Když jsem pořídil tenhle snímek,

bylo okno zamrzlé vlivem noční vlhkosti.

Za oknem právě vycházelo slunce.

Jak vidíte, na druhé straně ledu

máte neznámé,

nezřejmé,

neviděné,

pro ty, kdo se neodváží

prohlédnout skrz led.

Je příliš mnoho lidí,

kteří dávají přednost útrapám v ledu,

namísto aby podstoupili risk a prošli tímto ledem,

aby spatřili, co je na druhé straně.

A to je, myslím, jeden z hlavních problémů naší společnosti.

Učíme se, možná to není případ zdejšího publika,

ale příliš mnoho lidí se učí,

že neznámé, pochybnosti

a otazníky jsou nebezpečné.

Musíme tomu však odolat a změnit to.

Musíme vše udržet pod kontrolou.

Protože neznámé je součástí života.

V tomto smyslu je balonové létání nádhernou metaforou.

Protože v balonu, stejně jako v životě,

se pohybujeme do nepředvídatelných směrů.

Chceme jít jedním směrem,

ale vítr nás žene jiným směrem, stejně jako v životě.

A tak dlouho, jak bojujeme v horizontální rovině,

proti životu, proti větru,

proti všemu, co se nám děje,

život se stává noční můrou.

Jak řídíme balon?

Pochopením, že atmosféra

se skládá z několika různých vrstev větrů,

které foukají odlišnými směry.

Takže chápeme, že pokud chceme změnit naši dráhu,

ať už v životě nebo v baloně,

musíme změnit výšku.

Změna výšky v životě znamená

pozvednutí se do jiné psychologické, filozofické

a spirituální úrovně.

Ale jak to učiníme?

Jak v balonovém létání či v životě

měníme výšku?

Jak se dostaneme od metafory

k něčemu podstatně praktičtějšímu, co můžeme

využít každý den?

V případě balonu je to snadné, máme přítěž.

A když ji hodíme přes palubu, stoupáme.

Písek, vodu, všechno vybavení, které již nepotřebujeme.

A myslím si, že v životě by to mělo být přesně stejné.

Když lidé mluví o průkopnickém duchu,

často věří, že průkopníci

jsou ti, kdo mají nové myšlenky.

To ale není pravda.

Průkopníci nejsou ti, kdo mají nové myšlenky,

protože mít nové myšlenky je snadné.

Stačí na minutu zavřít oči a přijdeme

s mnoha novými myšlenkami.

Ne, průkopník je někdo,

kdo dovolí sám sobě, aby hodil přes palubu přítěž.

Návyky, jistoty,

odsouzení, příkazy,

rámce, dogmata.

Co se stane,

když se nám to podaří?

Život už více není

jen jedna úsečka vedoucí jedním směrem,

v jednom rozměru. Ne.

Život se stane soustavou všech možných úseček,

které jdou všemi možnými směry

ve třech rozměrech.

Průkopnický duch se ukáže pokaždé, když sami sobě dovolíme,

abychom prozkoumávali ve vertikální ose.

Samozřejmě ne v atmosféře, jako se tomu děje v balonu,

ale v životě samém.

Prozkoumávat vertikální osu znamená

prozkoumávat všechny možné způsoby činů,

všechny možné způsoby chování, všechny možné způsoby myšlení,

než najdeme jeden, který jde ve směru, který si přejeme.

Je to velice praktické.

Například v politice.

Nebo ve spiritualitě.

Nebo v zájmu o životní prostředí,

ve finančnictví, ve vzdělávání dětí.

Jsem hluboce přesvědčen,

že život je mnohem velkolepější dobrodružství,

pokud děláme politiku

bez zákopu mezi levicí a pravicí.

Protože se zbavíme všech těch politických dogmat.

Jsem hluboce přesvědčen, že můžeme mnohem lépe chránit prostředí,

pokud se zbavíme, pokud hodíme přes palubu,

onen fundamentalismus, se kterým přišla strana zelených.

A také se můžeme zaměřit na mnohem vyšší úroveň spirituality,

pokud se zbavíme náboženských dogmat.

Hozením přes palubu, stejně jako u přítěže, dojde ke změně směru.

Tohle jsou věci, o kterých jsem přesvědčen již dlouhou dobu.

Ale ve skutečnosti jsem musel obletět balonem svět,

abych byl pozván a mohl vám o nich říct.

(Smích)

(Potlesk)

Je jasné, že není snadné poznat, jakou přítěž vyhodit

a jakou výšku zvolit. Někdy potřebujeme přátele,

členy rodiny nebo psychiatra.

V balonovém létání potřebujeme meteorologa,

který spočítá směr větru v každé z úrovní,

jejich hladinu, aby balonáři pomohl.

Občas je to ale velmi paradoxní.

Když jsme Brian Jones a já letěli kolem světa,

meteorolog nám řekl,

ať letíme velmi nízko a hodně pomalu.

Ale když jsme si všechno propočítali, pomysleli jsme si, že nikdy nedokážeme

obletět svět při této rychlosti.

Neuposlechli jsme ho. Letěli jsme mnohem výše a dvojnásobnou rychlostí.

Byl jsem velmi hrdý, že jsem našel vzdušný proud,

načež jsem zavolal meteorologovi

a řekl jsem mu: "Hele, nemyslíš, že jsme skvělí piloti?

Letíme dvojnásobnou rychlostí než jsi nám spočítal."

A on mi odpověděl: "Okamžitě vyklesejte,

zpomalte, nepokračujte tímto způsobem."

Začal jsem se s ním přít. Řekl jsem: "Nevyklesám.

Nemáme dostatek paliva, abychom letěli tak pomalu."

A on řekl: "Ano, ale vzhledem k nízkému tlaku nalevo od vás

se při vysoké rychlosti, během pár hodin,

otočíte a skončíte na severním pólu."

(Smích)

A pak se mě zeptal --

je to něco, na co v životě nezapomenu --

prostě se mě zeptal: "Jsi dobrý pilot.

Ale co vlastně chceš? Chceš letět velmi rychle

špatným směrem, anebo pomalu správným směrem?"

(Smích)

(Potlesk)

Tohle je důvod, proč potřebujete meteorologa.

Tohle je důvod, proč potřebujete lidi s vizemi do budoucna.

A tohle je přesně to, co selhává

v politických vizích, které máme v současnosti,

ve vládách.

Spalujeme, jak jste slyšeli,

příliš mnoho energie,

aniž bychom chápali, že tak neudržitelný

způsob života nemůže trvat dlouho.

Takže jsme vyklesali.

Zpomalili jsme. Prošli jsme si chvílemi strachu,

protože jsme neměli žádnou představu, jak nám malé množství paliva,

které jsme měli v balonu,

dovolí cestovat 45 000 kilometrů.

Ale očekávali jsme, že budeme pochybovat. Očekávali jsme, že budeme mít strach.

A tímto vlastně naše dobrodružství teprve začalo.

Když jsme letěli nad Saharou a Indií,

byla to hezká dovolená.

Mohli jsme kdekoli přistát a vrátit se domů letadlem.

Ve středním Pacifiku,

když nejsou příznivé větry, nemůžete přistát,

nemůžete se vrátit.

Je to kritické.

Je to okamžik, kdy se musíte probudit

z automatického způsobu přemýšlení.

Je to okamžik, kdy musíte povzbudit

svůj vnitřní potenciál,

svou kreativitu.

Tehdy vyhodíte všechnu přítěž,

všechny ty jistoty,

abyste se přizpůsobili nové situaci.

A vlastně jsme i zcela změnili náš letový plán.

Zcela jsme změnili naši strategii.

A po dvaceti dnech jsme úspěšně přistáli v Egyptě.

A když vám ukazujii tento obrázek,

nedělám to proto, abych vám ukázal, jak šťastní jsme byli.

Ukazuji vám jej proto, abyste viděli, kolik paliva zbývalo

v poslední lahvi.

Vzlétli jsme se 3,7 tunami kapalného propanu.

Přistáli jsme se 40 kilogramy.

Když jsem to spatřil, dal jsem sám sobě slib.

Dal jsem sám sobě slib, že když příště poletím kolem světa,

bude to bez paliva,

bez závislosti na fosilních palivech,

tedy aby to bylo bezpečné,

ne abych byl ohrožován objemem paliva.

Neměl jsem ani potuchu, jak by to šlo provést.

Bral jsem to jako sen, který jsem si chtěl splnit.

A když byla kapsle mého balonu oficiálně předvedena

v Smithsonian Air and Space Museum ve Washingtonu D.C.,

hned vedle letadla Charlese Lindbergha,

lodi Apollo 11, Flyeru bratří Wrightů

a Bellu X-1 Chucka Yaegera,

zamyslel jsem se.

Pomyslel jsem, že 20. století bylo báječné,

dovolilo podniknout všechny tyto podniky.

Ale ty by nebyly možné už nikdy více v budoucnu.

Žádají si totiž příliš mnoho energie. Stálo by to moc.

Bylo by to zakázané,

protože musíme chránit naše přírodní zdroje

během následujících desetiletí.

Jak tedy můžeme zopakovat

průkopnického ducha s něčím,

co bude nezávislé na fosilních palivech?

To je okamžik, kdy se projekt Solar Impulse zrodil,

To je okamžik, kdy se projekt Solar Impulse zrodil,

kdy se objevil v mé hlavě.

A myslím si, že je to opět hezká metafora pro 21. století.

A myslím si, že je to opět hezká metafora pro 21. století.

Průkopnický duch by měl pokračovat, ale na odlišné úrovni.

Nikoli dobýváním planety či vesmíru,

to již nikdy více, toho se udělalo už dostatek,

ale spíše zlepšením kvality života.

Jak můžeme projít ledem jistoty,

abychom vytvořili nejneuvěřitelnější možnou věc?

Co je dnes kompletně nemožné --

zbavit se závislosti na fosilních palivech.

Když lidem řeknete, že chcete být nezávislí

na fosilních palivech našeho světa,

budou se vám smát, což ale neplatí zde,

protože šílenci jsou k řečnění záměrně zváni.

(Smích)

Takže myšlenka je v tom, že když poletíme kolem světa

v letadle poháněném sluneční energií,

tak by se nepoužilo vůbec žádné palivo,

nikdo by v budoucnu nemohl říct,

že je to nemožné provést

u automobilů, vyhřívacích systémů,

počítačů a tak dále.

Sluncem poháněná letadla nejsou novinkou.

Létala v minulosti, ale nedisponovala

úložným zařízením, neměla baterie.

To znamená, že spíše prozkoumala

limity obnovitelných zdrojů,

než jejich potenciál.

Pokud chceme ukázat potenciál,

musíme letět ve dne i v noci.

Což znamená nabít baterie v průběhu letu,

abyste čerpali celou noc z baterií

a za letu druhý den opět dobíjeli.

To se vyzkoušelo již dříve u dálkově ovládaných

malých modelů letadel, tedy bez pilotů.

Ale je to spíše jen takovou anekdotou,

protože to pro veřejnost nemá přílišnou hodnotu.

Protože myslím, že potřebujete mít v letadle pilota,

který může přednášet na univerzitách,

může promlouvat ke studentům,

během letu promlouvat k politikům

a udělat z toho skutečné lidské dobrodružství.

Pro takový případ, bohužel,

není čtyřmetrové rozpětí křídel dostatečné.

Potřebujete rozpětí křídel 64 metrů.

64 metrů, které nesou pilota a baterie,

letí dostatečně pomalu kvůli aerodynamické účinnosti.

Proč? Protože palivo není snadné nahradit.

To je jasné.

Takže s 200 čtverečními metry solárních panelů na našem letadle

dokážeme vyprodukovat stejnou energii,

jakou spotřebuje 200 malých žárovek.

To je takový vánoční stromeček, velký vánoční stromeček.

Takže otázka je: Jak můžete vzít pilota kolem světa

v letadle, které používá

stejné množství energie, jako spotřebuje velký vánoční strom?

Lidé vám řeknou, že je to nemožné,

což je přesně ten důvod, proč jsme to zkusili.

Před šesti lety jsme rozjeli projekt s mým kolegou Andre Borschbergem.

Před šesti lety jsme rozjeli projekt s mým kolegou Andre Borschbergem.

V současnosti máme v týmu 70 lidí, kteří na projektu pracují.

Prošli jsme fází simulací, návrhu,

výpočtů a přípravy konstrukce

prvního prototypu.

Toho jsme dosáhli po dvou letech práce.

Kabina, vrtule, motor.

Zde je pouhý trup, je tak lehký.

Není navržen umělcem, ale mohl by být.

50 kilogramů vážící celý trup.

A pár kilo navíc pro nosníky křídla.

Tohle je kompletní struktura letadla.

Před měsícem jsme jej odhalili.

Nedokážete si představit, jaké to pro tým,

který na něm strávil šest let práce,

je představit jej a ukázat, že to není jenom sen nebo vize,

ale skutečné letadlo.

Skutečné letadlo, které jsme konečně mohli představit.

A jaký je současný cíl?

Cíl je vzlétnout,

a to do konce tohoto roku na první test,

ale hlavní lety se uskuteční příští rok, na jaře a v létě,

vzlétnout jen díky naší energii,

bez vnější pomoci, bez vlečného lana,

a vystoupat do výšky 9 000 metrů.

Tam dobijeme baterie,

zvýšíme výkon motorů a jakmile se dostaneme na maximální dostup,

přijde začátek noci.

A tady budeme mít jen jeden jediný cíl:

dosáhnout úsvitu dříve než budou baterie úplně vybité.

(Smích)

Přesně tohle je symbol našeho světa.

Pokud je naše letadlo příliš těžké,

pokud pilot vyplýtvá energii,

nikdy nepřekonáme noc.

A v našem světě, pokud nedohlédneme na znehodnocování,

plýtvání energetickými zdroji,

pokud nedohlédneme na stavbu věcí, které spotřebovávají mnoho energie,

bez nichž by většina současných firem zkrachovala,

je jasné, že se nikdy nedostaneme do další fáze,

aniž bychom měli velký problém.

Takže vidíte, že toto letadlo je spíše symbol.

Nemyslím si, že bude přepravovat 200 lidí

během příštích let.

Ale když Lindbergh přeletěl Atlantik,

nosnost byla také dostatečná jen

pro jednoho člověka a trochu paliva.

A po 20 letech v každém letadle,

které přelétá Altantik, letí 200 lidí.

Jsme tedy na začátku

a jdeme příkladem.

Tak trochu jako na obrázku zde.

Je to Magrittova malba

v nizozemském muzeu, kterou tak zbožňuji.

Je to dýmka, u které je napsáno: "Toto není dýmka."

Tohle není letadlo.

Tohle je symbol toho, co můžeme dosáhnout,

když věříme v dělání nemožného,

když máme tým,

když máme průkopnického ducha

a obzvláště když chápeme,

že všechny jistoty, které máme,

by měly být hozeny přes palubu.

Co mě velmi těší je,

že na začátku jsem si pomyslel, že bychom měli

obletět svět bez paliva,

aby naše zpráva byla vyslyšena.

A jsme stále více a více zváni z celého světa,

abychom s Andrem mluvili o našem projektu, o jeho symbolu,

zvou nás politikové na energetická zasedání,

abychom ukázali, že už nikdy více

není hloupé přemýšlet

o zbavení se závislosti

na fosilních palivech.

Takže prostřednictvím projevů jako je dnes tento,

prostřednictvím rozhovorů a setkání,

je naším cílem dostat co nejvíce lidí do našeho týmu.

Úspěch nepřijde,

pokud budeme jen hovořit

o létání v sluncem poháněném letadle na cestě kolem světa.

Ne. Úspěch přijde,

pokud bude dostatek lidí motivovaných

udělat ve svém životě přesně to samé --

šetřit energií, používat obnovitelné zdroje.

A je to možné. S technologiemi, které dnes máme,

dokážeme snížit spotřebu energie o 30 až 50 procent

v zemích Evropy

a polovinu energie můžeme dodávat z obnovitelných zdrojů.

Takže zůstane 25 až 30 procent na

ropu, plyn, uhlí, jadernou energii a podobně.

To je přijatelné.

Je to důvod, proč všichni lidé, kteří věří

v tento druh ducha,

jsou vítáni v našem týmu.

Stačí se podívat na SolarImpulse.com, zaregistrovat se

a budete informováni o tom, co se děje.

A co více, budou se šířit rady,

komentovat, protože pokud je to možné

dělat ve vzduchu,

je to možné dělat i na zemi.

A pokaždé, když budeme mít v budoucnosti před sebou nějaký led,

musíme vědět, že život bude úžasný

a úspěch bude velkolepý,

pokud se zbavíme našeho strachu z ledu,

projdeme přes překážky,

překonáme problém a uvidíme, co je na druhé straně.

O to se snažíme my, jak vidíte.

Každý má svůj cíl, své sny,

své vize.

Otázka, kterou za sebou zanechám, je:

Co je přítěží,

kterou byste rádi hodili přes palubu?

Jaká bude výška,

ve které byste chtěli ve svém životě letět,

abyste dosáhli úspěchu, který si přejete,

abyste se tak dostali do místa, kam opravdu patříte,

s potenciálem, který máte,

a který můžete skutečně využít?

Protože tou nejvíce obnovitelnou energií, kterou máme,

je náš vlastní potenciál a naše vlastní vášeň.

Takže pusťme se do toho a já vám přeji báječné dobrodružství

na křídlech budoucnosti. Děkuji.

(Potlesk)