Co je to Alzheimerova choroba? - Ivan Seah Yu Jun

Každé čtyři sekundy

je někomu diagnostikována

Alzheimerova choroba.

Ta je nejčastější příčinou demence.

Postihuje přes 40 milionů lidí
na celém světě

avšak vědcům se stále nedaří

najít na ni lék.

Německý psychiatr Dr. Alois Alzheimer

poprvé popsal její symptomy v roce 1901,

když si u jedné pacientky všiml

zvláštních problémů,

které zahrnovaly poruchy spánku,

narušenou paměť, radikální změny nálad

a stále větší zmatenost.

Po smrti pacientky

měl Alzheimer možnost provést pitvu

a ověřit si svoji doměnku,

že její symptomy byly způsobeny odchylkami

ve struktuře mozku.

To, co našel pod mikroskopem,

byly viditelné změny mozkové tkáně

ve formě proteinů
s patologickou konformací,

zvaných plaky

a neurofibrilární klubka.

Tyto plaky a klubka společně

ničí mozkové struktury.

Plaky vznikají, když je protein

v buněčné membráně
obklopující nervové buňky

štěpen určitým enzymem,

který vede k tvorbě
proteinů amyloidu beta,

jež jsou lepivé a mají tendenci

se shlukovat.

Toto shlukování vede ke vzniku útvarů,

které známe pod názvem plaky.

Tyto shluky blokují přenos signálů,

a tedy komunikaci mezi buňkami

a zdá se, že také vyvolávají

imunitní reakce, které způsobují

destrukci postižených nervových buněk.

Neurofibrilární klubka
u Alzheimerovy choroby

jsou tvořeny proteinem zvaným
tau (τ-protein).

Nervové buňky mozku obsahují síť tubulů,

které kromě jiného slouží jako dálnice

pro přepravu živin.

Tau protein obvykle zajišťuje,

že jsou tyto tubuly rovné, což umožňuje

molekulám volný průchod.

Ovšem u Alzheimerovy choroby

se tento protein skládá do formy
vláken nebo klubek.

To vede k rozpadu tubulů,

což znemožňuje výživu nervových buněk

a vede k buněčné smrti.

Destruktivní párování plaků a klubek

začíná nejprve v oblasti hipokampu,

který je zodpovědný za tvorbu vzpomínek.

Proto je ztráta krátkodobé paměti

obvykle prvním příznakem
Alzheimera.

Tyto proteiny dále postupně napadají

další části mozku

a způsobují specifické změny

signalizující různá stádia této nemoci.

V přední části mozku

tyto proteiny ničí schopnost
logického úsudku.

Dále se šíří do oblasti, která řídí emoce

a vedou k nevyzpytatelným výkyvům nálad.

V horní části mozku

způsobují paranoiu a halucinace

a jakmile dosáhnou zadní čísti mozku,

tak plaky a klubka společně

vymažou nejhlubší vzpomínky.

Nakonec jsou zasažena centra

řídící srdeční činnost a dýchání,

což vede ke smrti.

Nesmírně destruktivní
povaha této choroby

inspirovala mnoho vědců
k hledání její léčby,

ale v současnosti se zaměřují
na zpomalení průběhu nemoci.

Jeden typ podpůrné léčby

pomáhá redukovat degradaci acetylcholinu,

důležitého chemického mediátoru v mozku,

jehož hladina se u pacientů
s Alzheimerovou chorobou

snižuje z důvodu odumírání
nervových buněk, které ho produkují.

Dalším možným řešením je vakcína,

která učí imunitní systém napadat

plaky beta amyloidu dříve,
než se začnou shlukovat.

Stále ovšem potřebujeme najít
skutečný lék.

Alzheimerova choroba byla popsána

před více než stoletím,

a přesto jí stále dobře nerozumíme.

Možná jednoho dne pochopíme

přesné mechanismy,
které stojí za touto hrozbou,

a přijdeme s řešením.