Emma Watson’s UN Speech: What She Didn’t Say #HeForShe

Ahoj všichni, jsem Stefan Molyneux
z rádia Freedomain, doufám, že se máte úžasně.

Nedávno Emma Watson přednesla svoji řeč
v OSN ve které vyzvala muže,

aby se přidali k ženám v boji za genderovou
rovnost, a měla několik opravdu skvělých
poznámek,

zatímco jiná tvrzení byla, alespoň pro mě,
tak nějak matoucí.

Nejprve řekla: "Byla jsem jmenována
ambasadorkou dobré vůle pro OSN před šesti měsíci,

a čím více jsem mluvila o feminismu, tím
více jsem si uvědomila, že bojovat za ženská

práva se příliš často stalo synonymem pro
nenávidění mužů. Jestli vím něco

jistě, pak že toto musí přestat." Teď si
nejsem jistý, jestli myslela, že některé feministky

nesnáší muže, což musí přestat, nebo že
se musíme přestat domnívat, že některé feministky

nesnáší muže. Za předpokladu,
že myslela to první, patří slečně

Watsonové uznání za pojmenování skutečného
problému, tedy že určité prvky feministického

hnutí se staly v podstatě proti-mužskými.
Samozřejmě, žádné hnutí nemůže být definováno

podle jeho extrémů, ale hnutí mohou být - a
myslím, že by měly - být definovány tím, jak reagují

na tyto extrémy. Například nedávno jsem
měl řeč na mužské konferenci v Deatroitu,

která musela změnit místo konání, zaplatit
navíc desítky tisíc dolarů za bezpečnost a

byla skoro zrušena, jako důsledek výhružování smrtí a bombovým útokem radikálním feministkám.
Neviděl jsem žádné

kritiky, pobouření nebo odsouzení násilí
od feministek jako celku,

přestože mnoho žen přednášejících na
konferenci by také bylo odpáleno,

pokud by výhružky byly naplněny. Jen si
představte, že by feministická konference

byla přerušena a skoro zničena velmi silnými
výhružkami od extremistů přes mužká práva.

Pobouření by bylo všestranné - a garantuji
vám, že aktivisté za mužská práva by hlasitě

a opakovaně takové činy a výhružky odsoudili.
Slečna Watsonová prohlásila, že mnoho lidí nepochopilo,

co feminismus skutečně znamená:
"Jen pro zajímavost, feminismus je dle definice

přesvědčení, že by muži i ženy měli mít
stejná práva a příležitosti. Je to

teorie politické, ekonomické a sociální
rovnosti obou pohlaví."

Obecně mi jako moudrý postup připadá
soudit skupiny lidí na základě zkušeností, spíš

než podle jejich oficiálního poslání, jejich
PR článků, nebo podle čehokoliv, co říká

slovník. Například, kdyby feminismus byl
skutečně o zrovnoprávnění pohlaví, pak by

feministky tvrdě pracovaly, aby napravily
nerovnováhy, kdy mají ženy výhody

na úkor mužů. Třeba ženy nyní významně
převyšují počet mužů v posluchárnách VŠ

v mnoha zemích a dívky také mají v mnohých
školách výrazně lepší výsledky než chlapci. Feministky

pracovaly velmi tvrdě na prosazení jejich
zájmů v oblasti vzdělávání žen - teď když

ženy překonávají muže, prosazují feministky
postupy, které by pomohly mužům a chlapcům

dosáhnout rovnosti? Pokud ano, muselo mi
to uniknout - všechna čest výjimce,

báječné Christině Hoff Sommers.
Od rodinných soudů, přes porozvodové

uspořádání, po alimenty; od otcovských práv
po podporu dětí; od nerovnosti při
kriminálním usvědčování po

rozsudky na základě pohlaví, existuje mnoho
oblastí, kde je s ženami obecně zacházeno

lépe než s muži, ale neviděl jsem u feministek
žádnou skutečnou snahu prosadit rovnostářství

tam, kde ženy mají navrch.
Jinými slovy, na základě zkušenosti, feminismus

je obecně spíše "to, co prosazuje zájmy
určitých žen", než "to, jehož cílem je

skutečná rovnost mezi pohlavími".
Samozřejmě, jsem si jist, že existují výjimky,

ale recitovat slovníkovou definici a předstírat,
že nějak pozmění důkazy nahromaděné

za několik desetiletí, je, přinejmenším
řečeno, tak nějak naivní.

Slečná Watsonová pak uvádí několik příkladů
sexismu, jehož byla svědkem a/nebo jej zažila

v dětství.
"Když mi bylo osm, mátlo mě, že mne lidé

nazývají "panovačnou", protože jsem chtěla
řídit hry, které jsme předváděli našim rodičům.

Ne tak kluci. Ve 14 jsem začala být
sexualizována nekterými prvky v

médiích. V 15 moje kamáradky začaly
opouštět jejich milované sportovní týmy,

protože nechtěly působit moc "svalnatě".
V 18, kdy moji mužští kamarádi nemohli

vyjádřit jejich pocity, usoudila jsem,
že jsem feministka."

Zaprvé, nemyslím, že bych měl tu aroganci
předpokládat, že jsem porozuměl všemu,

čím si mladá dívka musela projít
v jejím dětství.

Kdybych, jako kluk, neustále říkal mým
kamarádům, že velím já a oni musejí dělat

co jim řeknu, určitě by mě odvrhli jako
"panovačného", ale slečna Watsonová si představuje,

že ví, co zažili všichni kluci v její
dětské partě. Ptala se jich?

Také si všimněte, že nemluví o sdílení
řídících povinností, ale spíše je chtěla

všechny pro sebe. V každé partě dětí
si všichni chtějí vyzkoušet být vůdcem,

učit se vyjednávat své postavení mezi druhými
je základní úkol, který každé dítě musí zvládnout.

Dále, nemusím snad zmiňovat, že
sexualizování

14 leté je odsouzeníhodné, proti tomu já
samozřejmě nemám žádný argument.

Jsem zmatený, když slečna Watsonová prohlašuje,
že její kamarádky opustily jejich milované

sportovní týmy, protože nechtěly vypadat
"moc svalnatě". Myslely si, že

zpevněné a svalnaté ženské tělo je pro muže
neatraktivní? Na webu se objevuje nespočet

nahatých fotek ženských atletek a
těla tanečnic jsou obvykle považována

za úžasná - a weby o ženském zdraví
neustále propagují

hodnotu a atraktivitu cvičení,takže
tak úplně nerozumím, co to má znamenat.

Možná některé kamarádky slečny Watsonové
byly vzpěračky - ale neatraktivita extrémně

velkých svalů pro některé lidi se
nevztahuje k určitému pohlaví - mnoho žen

také považuje extrémně svalnaté muže za
neatraktivní. Tedy, pokud by byly zpevněné a zdravé,

byl by to ideál, o který se mnoho žen
snaží - pokud by byly přehnaně svalnaté,

to je něco jiného, ovšem nevztahuje se to
jen na ženy.