4 lesson - Knowledge or obedience - The Pioneer school

Vítejte u dnešní lekce. Dnes budu mluvit
o vědomostech, poslušnosti a učednictví.

Problémem dnešní církve je, že nepovolává
učedníky tak, jak to dělal Ježíš.

Myslíme si, že když lidem poskytneme
dostatek vyučování,

budou se chovat podle toho, co slyšeli.
Tak to ale není.

Jen se podívejte na církve.

Je tam mnoho lidí, kteří mají mnoho
vědomostí, ale když dojde na poslušnost,

tak ta se nachází někde tady dole.

Naše poslušnost a naše znalosti
by ale měly být na stejné úrovni.

Proč jsou tedy vědomosti tady nahoře
a poslušnost dole?

Protože lidé jsou plní strachu.
A právě strach je problém dnešní církve.

Máme strach, protože nám nikdo neukázal
a neučil nás, jak poslouchat Ježíše.

Jen jsme o tom slyšeli, neviděli jsme to.
Proto je to pro dnešní církev důležité.

Tato lekce je pro vás velmi důležitá.
Pomůže vám porozumět, o co tu vlastně jde

a jak můžete začít žít tak, jak o tom
čteme ve Skutcích. Pán vám žehnej.

Vítejte u dnešní lekce. Je to čtvrtá z
dvaceti lekcí Školy průkopníků.

Rád se s vámi podělím o dnešní vyučování.

Budu mluvit o poslušnosti,
vědomostech a učednictví.

Dnešní lekce je základ, který chci
položit, protože v dalších lekcích

budu mluvit o uzdravování, uvedu vás do
služby

a budeme z toho čerpat.
Dřív, než budu pokračovat,

je důležité si uvědomit, že nejde jen o
získávání vědomostí a výuku,

ale o poslušnost, o konání na základě
vědomostí. Tato lekce je důležitý základ,

takže se těším, až ji spolu projdeme.

Jen v krátkosti, o čem jsem mluvil dosud:

v první lekci jsem hovořil
o historii církve

Mluvili jsme o knize Skutků,
o tom, o čem v ní čteme.

O normálním křesťanství,
o tom, jak lidé žili,

jak milovali Ježíše,
jak byli vedeni Duchem Svatým.

Mnoho se toho událo kolem katolické církve
a tak tu máme celý církevní systém,

kde se křesťanství velmi změnilo.
Vytratila se moc a místo ní

jsme získali kontrolovaný systém.

Ten je na míle daleko od toho,
s čím přišel Ježíš.

Pak tu máme reformaci Martina Luthera.

Nejednalo se ale o reformaci vedoucí
zpět ke knize Skutků,

byly to jen malé změny, tu a tam,

zvláště když se jednalo o teologii.
Pak jsme viděli menší či větší probuzení,

kdy Bůh zjevil pokaždé něco nového.Všechny
církve se dnes podobají luteránské církvi,

která zase připomíná církev katolickou.
Proto potřebujeme zažít velkou reformaci,

poslední reformaci církve,

kdy se vrátíme nazpět a spatříme to,
co jsme četli ve Skutcích.

To byla první věc, o které jsem hovořil.

V další lekci jsem mluvil o tom,
že jsme Božím chrámem.

Ty jsi Božím chrámem.

Takže můžeš v neděli chodit do církve,

ale v pondělí, úterý nebo ve středu
nejsi církví o nic méně.

Ty jsi církev, já jsem církev
a my všichni jsme kněží.

Nemusí tě ustanovit žádná instituce,
abys mohl křtít,

abys mohl dělat věci, které říká Bible.
Když jsi totiž spasen, Ježíš tě povolal,

vyslal tě a vyzbrojil tě vším, co
potřebuješ. Když ses totiž znovu narodil.

obdržel jsi Ducha Svatého, toho samého
Ducha, který vzkřísil Ježíše z mrtvých.

Je v tobě, takže když jsi ho obdržel,
nemusíš chodit na mnoho setkání,

abys byl více pomazán,
protože více už přijmout nemůžeš.

Když se v Novém Zákoně mluví o pomazání,

vždy se tím myslí Duch Svatý. A když máme
Ducha Svatého, máme vše,

v Duchu máme všechny dary. Bohoslužba
není jen na vyplnění nedělního rána.

Při bohoslužbě dáváme svůj život jako oběť
Bohu, v pondělí, úterý i středu.

O tom jsem tedy mluvil v druhé lekci.
Je to velmi důležité.

Posledně jsem pak mluvil o knize Skutků.

Skutky jsou jen malým popisem života
některých učedníků.

Věřím, že byste mohli napsat celou
knihu Skutků

o prvních třech tisících, které byly
spaseny o Letnicích,

a věřím, že to je normální křesťanství,

takže knihu Skutků byste měli psát
i o svém životě,

jestliže jste znovuzrození a naše životy
by se měly podobat životu v knize Skutků.

Skutky totiž nejsou o prvních učednících.
Jsou o Duchu Svatém v nás, věřících.

O těchto věcech jsem tedy již hovořil.

Jsme Ježíšovi učedníci, jsme jako
Kristovi vyslanci,

jsme posláni sem na zem, abychom světu
ukázali, kdo je Ježíš,

jsme tu, abychom byli Kristovým tělem,
jež je nejen ve slovech, ale ve skutcích,

v našich životech, v naší moci.

Tyto věci jsem probíral v předešlých
lekcích.

I dnes budu pokládat základy

a poskytnu vám vyučování, které
vám umožní vstoupit do života,

o jakém jsem mluvil.
Než ale začnu, chci se modlit.

Bože, děkuji ti za tento den. Děkuji ti,
že mi pomůžeš podělit se o tuto zvěst

a pomůžeš každému, kdo se
dívá na toto video.

Pane, modlím se, abys jim otevřel oči,
aby viděli, kdo jsi a co pro ně máš,

abys jim otevřel uši, aby tě slyšeli,
abys jim otevřel srdce,

aby mohli přijmout vše, co máš. Bože,
přijď se svým Duchem a pomoz mi vyučovat,

pomoz mi sdělit to, co sdělit mám.

Pane, potřebuji tě, potřebujeme tě. Prosím
tě, pomoz mi. Ve jménu Ježíše. Amen.

Musím přiznat, že jsem nadšen z toho,
co Bůh udělal

v prvních třech lekcích.

Přišlo mi tolik svědectví. Vidím, že
lidé jsou osvobozování

a začínají žít život, o jakém čteme v Bibli.

Každý den mi přichází svědectví od lidí,
kteří se začali modlit za nemocné,

kteří přivedli další lidi ke Kristu,

od lidí, kteří křtili.

Jeden člověk, který mi napsal,
natočil vlastní video.

Dal jsem ho na svůj web. Podívejte se na
něj! Je tu muž, který žil s Bohem,

ale nikdy nezažil věci, o kterých čteme
v Bibli.

Během studia biblické školy
prostřednictvím našich videí

vyrazil ven a pustil se do toho. A lidé
byli uzdravování. Stalo se to v Indii.

Byl uzdraven ne jeden, ale čtyři lidé.
Vidíte, jak je ten muž šťastný,

jak je nadšený, jak překypuje životem.
A právě tam venku se setkává s Ježíšem,

tam venku cítí, že jsou mu
odpuštěny hříchy.

Právě tam zažil, jak ho Bůh mění.
Předtím bojoval s pochybnostmi,

ale tam venku se všechno změnilo.
Den poté natočil další video

a poslal mi ho. Já ta dvě videa spojil,
takže vidíte z každého kousek.

Onoho dalšího dne opět vyrazil ven
a potkal ženu,

která byla v hinduistickém chrámu
a cítila,

jak do ní vstoupil démon.
Bylo jí opravdu zle.

Ten muž nikdy předtím démony nevymítal,
ale prostě to udělal.

Vložil na ni ruce a poručil démonovi, ať
odejde. A démon z ní vyšel.

Byla osvobozena. Vidíte, jak se směje,
když je volná a svobodná.

Setkal se také s lidmi, kterým se nedařilo
přestat kouřit, a modlil se za ně.

Byli také osvobozeni. Tento muž se změnil.
Pro něj i mnoho dalších lidí

je to začátek nových věcí.

Věřím, že se v Biblické škole naučí,
jak kázat evangelium pro spasení lidí,

naučí se, jak vést lidi ke Kristu
a křtít je Duchem Svatým,

naučí se, jak křtít lidi ve vodě
a jak navázat ještě hlubší vztah s Bohem.

Když budu mluvit o tom, jak známe Boha,

bude to o modlitebním životě,

o svatosti. To, co ten muž ale opravdu
udělal, byl první krok.

Vyšel ven podle pokynů Božího slova
a právě proto se děly věci.

Je mnoho lidí, kteří mají velké znalosti,
ale nedělají, co dělal on.

Myslí si, že potřebují více vědomostí,
že se potřebují připravit.

Myslí si, že nejdřív musí být dokonalí.
Vy ale nemusíte znát všechno..

Nemusíte být dokonalí, než se zachováte
podle Božího Slova,

protože učednictví je něco, co začne
a pokračuje, postupně krok za krokem.

Nemusíme být dokonalí, než sloužíme Bohu,
protože když začneme sloužit tady a teď,

porosteme a prožijeme,
jak v nás Bůh pracuje,

jak je Ježíš blízko svým Duchem a jak se
vypořádá se vším ostatním v našem životě.

Shlédněte tedy to video na mých stránkách
a udělejte to samé jako on.

Jděte ven, chovejte se podle Božího Slova.
To, co Bůh dělá, je úžasné.

Já si sedím v Dánsku, nahraji vyučování
a lidé po celém světě

se vydávají mezi lidi
a řídí se Božím Slovem.

V církvi je mnoho lidí, kteří po takovém
životě hladoví, touží po něm.

Ale kvůli církevnímu systému

a duševnímu postoji jsou svázaní,
nejsou svobodní,

aby se chovali podle Božího Slova.
Jednoduché učení z mých předešlých lekcí

již osvobodilo mnoho lidí.
Slýchám o tom mnohá svědectví.

Budeme pokračovat. Musíme toho ještě mnoho
změnit, abychom žili jako v knize Skutků.

Katolická církev... v té době se změnilo
mnoho věcí.

Na nedělním setkání, mši, tvoří ústřední
bod svaté přijímání.

To se změnilo během reformace, takže nyní
je ústředním bodem bohoslužby vyučování.

Martin Luther hodně mluvil
o kazatelně a vyučování,

o tom, že vyučování je na křesťanství
to nejdůležitější.

A na tomto základě stavíme dodnes.

Když se lidí zeptáte na bohoslužbu, budou
mluvit o kázání - to je to nejdůležitější.

Vyučování ale není to nejdůležitější.

Cože?
Ne, vyučování není to nejdůležitější,

zvláště ne takové, jaké máme dnes.
Když se totiž podíváme na Ježíše,

(což uděláme později), uvidíme,
že Ježíš vyučoval úplně jinak než my.

Začal: "Pojď a následuje mne a já ti
ukážu, vycvičím tě..."

Ježíš nestál za kazatelnou
a nekázal svým učedníkům.

Ne. Jeho vyučování nebylo kázáním,
byl to spíš život.

Ano, mluvil hodně, ale to proto, že
žili pospolu. My jsme zaměření na kázání,

takže si myslíme, že když se budeme učit,
budeme nakonec vypadat více jako Ježíš.

Ale kázání samo církev nezmění.

Vyučování lidi nezmění.

Vyučování sice předá mnoho znalostí,
ale zvláště my ze Západu

nepotřebujeme vědomosti, potřebujeme
poslušnost. Vysvětlím, co tím míním.

Když mluvím o vědomostech - my v západním
světě máme mnoho znalostí,

víme toho hodně.
Ale kde je naše poslušnost?

Je naše poslušnost na stejné úrovni
jako vědomosti?

Děláme to, co víme, co známe?

Ne. Naše vědomosti jsou tady nahoře,
ale poslušnost je kdesi tady dole.

Máme mnoho znalostí,
ale málo poslušnosti.

Dám vám příklad.

Vezměte si hnutí domácích církví v Číně.

Když položíme otázku lidem z té čínské
církve

a lidem ze Západu, když se budu ptát
na něco o křesťanství,

na něco z knihy Skutků, z teologie,

myslíte si, že lidé z Číny mají více
znalostí než lidé ze Západu?

Když půjde o teologii,

o historii církve, myslím,
že lidé ze Západu toho ví více.

Mnoho lidí z čínské církve,

zvláště zpočátku, když jejich církev
rychle rostla,

totiž nemělo celou Bibli, jen tu a tam
nějaký dopis,

a když někdo Bibli měl, tak si ji
půjčovali.

Jejich znalosti tedy nejsou stejné jako
moje nebo vaše v dnešní církvi.

Když ale dojde na poslušnost, skutečné
chování podle Božího Slova,

když dojde na kříž, následování Ježíše,
pokání, uzdravování nemocných, vymítání

démonů a kázání evangelia, zakládání sborů
a konání toho, co nám Ježíš přikázal,

vyhrají ve srovnání s námi Zápaďáky
lidé z domácí církve v Číně.

Máme víc vědomostí než ostatní,
ale naše poslušnost je malá.

Souvisí to s celým naším dnešním pojetím
církve. Máme za to, že je to o znalostech.

Každá z těchto církví se zaměřuje
na to samé:

učení, učení, učení. Každý pastor musí být
dobrý učitel, protože jde hlavně o učení.

Posloucháme mnoho kázání a vyučování.
Proto mnoho víme,

ale poslušnost je tady dole.
Protože vědět je jedna věc,

ale opravdu to dělat je věc druhá.

Musíme chápat, že pokud chceme změnit
svůj život,

pokud chceme změnit životy jiných,
nestačí předat jim vědomosti.

Musíme jim pomoci naučit se
řídit tím, co slyší,

protože právě tehdy, když jsme poslušní,
se měníme.

Vědomosti nás nemění,
poslušnost ano.

Ještě to později vysvětlím, všechno
pochopíte dále.

Jen se snažím postupovat krok za krokem.

Našim častým problémem je, že si
z Ježíšových slov budujeme teologii.

V další lekci se například podíváme na
Lukáše 10,9, kde Ježíš říká:

"Uzdravujte nemocné a kažte evangelium."

Když mluvíme o tomto verši,

jen jednom verši, kde Ježíš povolává
učedníky, aby šli uzdravovat a kázat,

kvůli svým brýlím, svému postoji

často vezmeme ta jednoduchá slova a místo
toho, abychom se podle nich zachovali,

abychom je prostě činili, začneme na nich
stavět teologii.

Opravdu to tak myslí? nebo
Možná bychom to měli dělat takhle?

Možná to má znamenat toto a možná...
a plno dalších věcí.

Dám vám příklad, jak to funguje.

Jak často jdou lidé na nedělní bohoslužbu,

slyší kázání, přijdou domů, dají si kafe
a mluví o bohoslužbě.

O čem často mluví?

"Joo, fakt dobré kázání,
skvělá bohoslužba,

opravdu dobře vykládal Slovo
a přidal i pár dobrých vtipů,

fakt dobrý," nebo "Mě se to nelíbilo,
na mě to bylo příliš dlouhé,

možná to měl zkrátit a měl to udělat
takhle..."

Tak často mluvíme o tom,
jak to kdo podal,

o čem mluvil,

místo: "Ok, jak to, co říkal, uděláme?

Jak skutečně vezmeme Slovo a
převedeme ho do praxe?

Jak uposlechneme to Slovo?"
O tomhle dneska nemluvíme.

Nepřijdeme domů a neřekneme:
"Dobré kázání, pojďme do toho!" Ne.

Dám vám ještě jiný příklad.

Mám tři děti, kluka a dvě dívky.

Holkám je 9 a 12. Když jim řeknu:

"Okamžitě jděte a ukliďte si v pokoji,
protože večer přijdou hosté,

tak šup, uklízet!"

Když odcházejí, očekávám, že si jdou
opravdu uklidit, protože jsem jim to řekl.

Vrátí-li se za půl hodiny a řeknou:
"Tati!" Já na to: "Ano?"

Ony: "Už jsme se naučily nazpaměť, co jsi
nám řekl!" Já :"Cože?"

"Naučily jsme se, co jsi nám řekl:
Jděte si uklidit pokoj,

večer budeme mít hosty."

Já se ptám: "A uklidily jste si?"
"Ne, ale naučily jsme se to nazpaměť."

"Jo, ale jděte si uklidit ten pokoj!"

Neřekl jsem jim, že se to mají učit
nazpaměť.

Nebo co když pak přijdou a řeknou:

"Tati, naučily jsme se to řecky,
takže to teď můžeme říkat v řečtině:

Jděte si uklidit pokoj, protože večer
přijdou hosté."

Ne, já jim to neříkal proto, aby se to
učily nazpaměť nebo řecky.

Řekl jsem jim, ať si jdou uklidit pokoj,
protože bylo třeba si uklidit.

Nebo co když přijdou a řeknou:

"Tati, tady máme sepsáno 10 způsobů,
jak si můžeme uklidit pokoj.

Sedly jsme si a sepsaly 10 možných
způsobů, jak si uklidit pokoj."

Ale stále ho ještě neuklidily.

Jak bych na to měl jako rodič reagovat?

Zlobil bych se a řekl: "No tak, jděte
si uklidit ten pokoj!"

Neposlal jsem je uklidit pokoj proto, aby
se to naučily nazpaměť,

ani aby se to naučily řecky,

ani aby si o mém výroku povídaly stylem:
"Myslel to opravdu takhle?"

Řekl jsem jim, ať to udělají,
protože jsem chtěl, aby to udělaly.

A jako rodiče mě nezajímá, jestli začnou
uklízet tím nebo oním způsobem,

protože jediné, co chci,
je uklizený pokoj.

My ale dneska k Ježíšovým slovům zaujímáme
takový postoj,

kdy si myslíme, že nám říká,
abychom dělali věci,

ale jen proto, abychom se to učili
nazpaměť nebo řecky,

abychom o tom mohli psát knihy,
abychom mohli dělat mnoho věcí,

neděli za nedělí být spolu a mluvit o jeho
výrocích. Ale děláme ty věci?

Ne! Nechováme se tak.

A protože podle toho nejednáme,
klameme sami sebe.

Náš život se nemění.
Uvedu příklad

ze své knihy "Poslední reformace".

Mluvím tam o dvou zrcadlech v Bibli.
Budu číst z 2. Korintským 3,18:

"My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě..."

Mluví zde o Mojžíšovi a historii,
ale já chci poukázat na to,

že se zde mluví o někom, kdo se dívá do
zrcadla a v něm vidí Hospodinovu slávu.

Ta osoba je proměňována do podoby, kterou
vidí, od slávy k slávě.

V Bibli je ale ještě další místo, kde
čteme o zrcadle.

List Jakubův, 1. kapitola, verš 22:

"Podle slova však také jednejte, nebuďte jen
posluchači – to byste klamali sami sebe!

Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se
podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;

podívá se na sebe, odejde
a hned zapomene, jak vypadá.

Kdo se však zahledí do dokonalého
zákona svobody a vytrvá,

takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také
jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky."

Vysvětlím, co zde Bible říká.
Řeč je o zrcadle.

První muž se dívá do zrcadle a je
proměňován do podoby, kterou vidí,

od slávy k slávě, ale je tu také muž,
který se dívá do zrcadla,

ale jakmile odejde, zapomene,
co v něm spatřil.

Tento muž tedy obrazem, který vidí,
proměněn není.

Co je tím obrazem, který vidíme? Je to
Boží zákon, Boží Slovo, Bible.

Jeden muž se tedy dívá
na dokonalý Boží zákon, Boží Slovo,

a obrazem, který vidí, je proměňován,
více a více se podobá Kristu.

Je tu ale druhý muž, jenž se dívá do
zrcadla - a je to to samé zrcadlo.

Podívá se do něj, ale odejde a okamžitě
zapomene, co viděl.

Kolikrát jste byli na bohoslužbě,
slyšeli kázání,

ale pak jste odešli a když se vás
v pondělí ráno někdo zeptal:

"Co bohoslužba, byla dobrá?" "Jo, byla."
"O čem mluvil kazatel?" "To už nevím."

Na kolika setkáních jste už v životě byli,

kde jste si sice něco poslechli, ale po
pár týdnech jste to zapomněli?

Proč to tak je? Protože většinu toho, co
jen slyšíme, zapomínáme.

Když ale to Slovo činíme, pak je to jiné.
Pak nezapomeneme

a budeme proměňováni.
Přesně o tomhle totiž mluví Jakub.

"Podle slova však také jednejte, nebuďte jen
posluchači – to byste klamali sami sebe!"

Klamali? Sami sebe? Ano - myslíme si,
že když budeme každou neděli

znovu a znovu poslouchat kázání a nechovat
se podle něj, změní nás to. Tak to není.

Pokud si myslíte, že vyučování samo vám
změní život, klamete sami sebe.

Vyučování vám poskytne mnoho znalostí,
ale abyste vedli proměněný život,

aby vám Bůh žehnal, jak říká Slovo,
musíte k vědomostem přidat poslušnost.

Musíte jednat podle toho, co už víte
a co jste slyšeli.

Postoj naší církevní kultury je však
takový, že jdete-li na biblickou školu,

co tam děláte?

Sedíte a studujete Slovo. Po pár letech
na biblické škole

máte mnoho znalostí, ale naučili jste se
uzdravovat nemocné, vyhánět démony?

Děláte v praxi to, co víte?
Nebo máte jen mnoho vědomostí?

A proto děláme pořád to samé,
rok za rokem,

a nechápeme, proč lidé
nejsou proměňováni.

Ke změně nedochází ne proto, že by lidé
neměli znalosti - jistě, někteří lidé

znalosti a dobré vyučování potřebují -

ale lidé nejsou proměňováni, protože
nejednají podle svých vědomostí.

Onen muž z Indie, kterého jste viděli ve
videu, se choval podle jednoduché pravdy.

Šel mezi lidi. Jakmile to udělal, v jeho
životě ožilo Slovo

a Bůh začal měnit jeho život. Ten muž
totiž podle Božího Slova jednal.

Na našich setkáních také často uvádím
tento příklad:

Požádám účastníky, aby si vzpomněli na
silný zážitek s Bohem, kdy si je použil,

kdy pro Boha něco udělali a kdy Bůh skrze
ně uzdravoval, kdy v nich Bůh něco učinil.

Požádám je, aby zvedli ruku.
A ruce se zvedají.

Pak se zeptám: "A před jak dlouhou dobou
se to stalo?"

Někteří říkají, že loni, jiní, že před
deseti, dvaceti lety, jiní minulý měsíc.

Lidé si tedy pamatují věci, které zažili
a udělali před dvaceti lety,

kdy si je Bůh použil
naprosto úžasným způsobem.

Když se jich ale zeptám: "O čem mluvil
kazatel minulou neděli?"

Neví.
"A co před třemi týdny?"

A co na poslední sborové dovolené?
Vzpomenete si?

Za svůj život jsem byl na mnoha
bohoslužbách

a pamatuji si z nich tak málo.
Abych byl upřímný,

můj život se sezením a posloucháním
nezměnil.

Můj život se změnil prostým čtením
Božího Slova,

ale nejen čtením, ale i jednáním podle
něj. Když jsem totiž četl a konal,

Slovo se ve mě stalo živým a změnilo mne.

Pak jsem také pochopil, že se nejedná jen
o teologii, ale o sám život.

V Jakubovi čteme: "Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe..."

Protože pokud podle Slova nejednáte, jste
jako muž, který Božímu Slovu naslouchá,

ale jen co odejde, úplně zapomene,
co slyšel.

Jakub končí: "(Kdo) také jedná, ten bude
blahoslavený pro své skutky..."

Díky konání budete požehnáni. Proto to
Ježíš dělal jinak než my dnes.

Máme církevní systém, kde Martin Luther
přišel se Slovem.

Kvůli tomuto postoji je pro nás tím
nejdůležitějším kazatelna,

myslíme si, že když lidí poslouchají
vyučování, bude to dobré.

Jsou tu ale lidé, kteří slyšeli mnoho
nedělních kázání,

ale ani po mnoha letech nejsou proměněni,
stále žijí v hříchu a neposlušnosti,

na pokyn Slova nevyjdou ven,
neuzdravují nemocné,

nekážou evangelium Ježíše Krista,
jak jim přikázal,

nejednají podle Slova.
Mají mnoho vědomostí,

13 let proseděli na bohoslužbách,
ale jejich život se nemění.

Protože pouhým hromaděním vědomostí
se nezmění.

Když Ježíš povolával své učedníky,
aby ho následovali,

dělal to úplně jinak než my.
My to ale kvůli svým brýlím nevidíme.

Ve 28. kapitole Matouše
Ježíš například říká:

"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

a učte je, aby zachovávali všecko,
co jsem vám přikázal."

Když čteme: "a učte je, aby zachovávali
všecko, co jsem vám přikázal,"

když čteme "učte je", tak s našim postojem
a v brýlích chápeme ono učení

jako stání za kazatelnou a učení slovy.
Ale Ježíš takto své následovníky neučil.

Když Ježíš řekl: "Učte je", správný
srozumitelný překlad by měl být

"Ukažte jim, jak to všecko zachovávat..."
Protože právě to Ježíš dělal.

Řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás
rybáře lidí. Pojďte za mnou."

Na jiném místě v Lukášově evangeliu
říká:

"Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen,
bude jako jeho učitel."

O tom teď budeme mluvit. Ježíš řekl:
"Pojďte za mnou a já z vás učiním rybáře."

Pojďte za mnou a následujte mne, dívejte
se, co dělám, a dělejte to samé.

Mluví se tu o "Ježíšově učedníku". Jsme
povoláni být Ježíšovými učedníky,

být Ježíšovými žáky, protože slovo
"učedník" znamená spíše "žák" nebo "učeň",

tedy někdo, kdo jde do učení
a následuje svého mistra.

Když se v Bibli poprvé objeví
slovo "učedník",

v jedné z našich dánských Biblí je
vysvětlen jeho původ. Tedy:

"Učení tehdy často obnášelo následování
mistra a učení se z jeho příkladu,

učedník je spíše učeň než student.

Proto také učedníci i ostatní lidé často
Ježíše nazývali mistrem."

Znovu: "V tehdejší době v Bibli

znamenalo učení spíše následování mistra
a učení se z jeho příkladu, takže učedník

je spíše učeň než student."
Dnes se ale učíme jako studenti.

Lidé se posadí a vzdělávají se.

My ale máme činit učedníky, jako to dělal
Ježíš a první učedníci.

Pojďte a následujte mě, ukážu vám, jak na
to, následujte mě,

já z vás udělám učedníka a budete jako váš
mistr. A o tom to je.

Dám vám příklad. Když se chcete stát
elektrikářem, jak to uděláte?

Ano, musíte chvíli chodit do školy, ale
sezením a čtením knih se jím nestanete.

Ve škole se také něco naučíte,
ale elektrikářem se tam nestanete.

Tím se stanete, když dostanete práci,
chodíte se svým mistrem jako učeň.

Jako učně vás mistr bere ven, předvádí vám
to, vidíte, jak se věci dělají.

Pak jednou řekne: "A teď je řada na tobě,"
a "Ne ne, udělej to takhle..."

Tímto způsobem se to naučíte a po nějaké
době budete jako váš mistr.

Jste hotový elektrikář, dostanete studenty
a učíte je, aby se stali elektrikáři.

A o tom to je. Ježíš říká:
"Žák není nad učitele,

ale je-li zcela vyučen, bude
jako jeho učitel."

Když se dnes ve skutečném světě chcete
stát kvalifikovaným elektrikářem,

který ovládá různé typy prací, nedosáhnete
toho sezením a čtením knih.

Musíte následovat někoho, kdo vám ukáže,
jak na to, a pak se to naučíte praxí.

Nakonec jste vyučení, budete jako váš
mistr.

Jedině tak to dnes může fungovat.
A přesně tak to dělal Ježíš.

Děláme to tak ale dnes v církvi?
Ne, tam to děláme úplně jinak.

Lidé tam přicházejí a naslouchají
vyučování.

Učíme je, ale ukážeme jim také něco?
Ne. Ukážeme jim jen, jak vyučovat,

a proto dnes máme lidi dobré ve vyučování,
ale nedokážou ten život žít,

neumí uzdravovat nemocné, vyhánět démony,
neposlouchají Ježíše. Jen kážou a vyučují.

Jsou v tom dobří, protože právě to
se naučili.

Proto je dnešní církev plná strachu.

Máte-li totiž hodně znalostí, ale nikdo
vám neukáže, jak na to, a za vědomostmi

nestojí poslušnost, začnete se velmi bát.
Uvedu příklad ze života.

Představte si elektrikáře, který na to
šel jinak.

Chodil do školy, tam dostal knihu
o elektrikařině.

"Skvěle, elektřina, ..." pročítá knihu
o práci elektrikáře.

Za čtyři roky tu knihu pročetl,
opravdu ji prostudoval,

naučil se mnoho věcí nazpaměť,
takže toho o elektrikařině hodně ví.

Ví hodně věcí, ale nikdy je nedělal,
ale pak je vyučený a je mu řečeno:

"Tady máš telefon, teď jsi zaměstnaný jako
elektrikář." On: "Díky."

Pak mu někdo zavolá.

"Dobrý den, nefunguje mi trouba. Můžete
přijet a podívat se na to?"

Odpoví: "Ok, přijedu."
Jenže teď je sám.

Pondělí ráno, nikde nikdo, kdo by mu
ukázal, jak na to.

Nikdy předtím to nezkoušel. Vědomosti má,
ale nikdy si to nezkusil.

Vejde do domu, stařenka mu řekne:
"Dobrý den, tohle je ta pokažená trouba."

On se podívá na troubu. Je to stará
trouba, takovou ještě nikdy neviděl,

o elektrikařině jenom četl, nikdy to
neviděl na vlastní oči. Co bude dělat?

S hrůzou odejde. Má strach,
protože to nikdy předtím nedělal.

Tímto způsobem se elektrikářem nestanete.
Nestanete se tak ani ničím jiným.

Ve skutečném světě by si ten muž totiž
načetl něco o elektřině,

ale musel by následovat svého mistra,
který troubu opravoval už mnohokrát.

Ten by mu ukázal, jak na to.
Učeň by viděl opravu mnoha různých trub,

až by potom jednou přišli na další místo
a mistr by řekl: "Teď ty."

Žák by to tedy zkusil, tentokrát ale beze
strachu,

protože ví, že za ním stojí někdo,
kdo to všechno moc dobře zná,

takže když učeň udělá chybu, mistr ho
opraví: "Ne takhle, zkus to jinak." "Ok."

Vyzkouší si to v praxi.
A když to zvládne jednou,

zvládne to i podruhé a potřetí, pak může
pracovat sám a nakonec je jako jeho mistr.

To je učednictví. Takto nám Ježíš
přikázal vyučovat.

"Jděte, učte všechny poslušnosti, tak jak
jsem to dělal já. Ukážu vám, jak na to."

Takto se to dnes dělá všude - když chcete
být elektrikářem,malířem nebo něčím jiným.

Jediné místo, kde to tak neděláme,
kde si myslíme, že stačí absolvovat

mnoho vyučování a pak víme, jak to dělat,
je církev.

Jedině v církvi to tak je. Kolik lidí vám
ukázalo, jak uzdravovat nemocné?

Kolik lidí vás učilo křtít ve vodě?

Někdo křtil, vy jste stáli za ním, a on
pak říká:

"Takhle se křtí, vidíš? Ty teď pokřtíš
dalšího. Jsem tady za tebou. Jdi do toho."

Kolik lidí vás učilo křtít v Duchu Svatém?

Takhle: "Teď se budu modlit, dívej se.
Ten člověk byl právě pokřtěn v Duchu.

Teď je řada na tobě. V klidu, jsem tady,
Bůh je tady, v tobě je Duch Svatý,

jen se modli."
Kolik lidí vás takhle učilo? NIkdo.

Mnoho lidí učednictvím neprošlo.
Proto nasloucháme mnoha vyučováním,

ale když z odejdeme z kostela a v pondělí
ráno máme poslušně dělat, co jsme slyšeli,

máme strach, protože najednou jsme sami.
Mnoho let jsem v církvi slýchal:

"Pojďte, vzchopte se!" O to ale tolik
nejde. Jde o to, že nečiníme učedníky!

A protože nečiníme učedníky
tak jako Ježíš,

jsou mezi námi stále lidé, kteří mají
přehršel vědomostí, ale jsou neposlušní.

Například... Jdete-li na biblickou školu,
co se tam učíte?

Učíte se o Slovu, o uzdravování, o mnoha
věcech. Ale co prakticky děláte?

Co děláte v běžné biblické škole?
Účastníte se vyučování.

Učíte se v praxi, jak uzdravovat nemocné?
Velmi často ne.

Učíte se vymítat démony? Ne.
Víte, jak založit sbor? Ne.

Víte, jak v praxi přivádět lidi ke Kristu?
Ne. Teoreticky o tom sice víte hodně,

ale... podívejte se na kteroukoli církev.
Všichni se zaměřují na nedělní bohoslužbu

a kázání. Ale můžete se učit do úmoru
a váš život se nezmění,

protože to je jako vidět se v zrcadle,
odejít a hned zapomenout, co jste viděli.

Slova musíte podložit činy.
Musíme to dělat stejně jako Ježíš.

"Pojďte a následujte mě a učiním z vás
rybáře lidí. Následujte mě..."

Když tedy Ježíš v Matouši 10 říká: "Jděte,
uzdravujte nemocné, vymítejte démony,"

a "Uzdravujte nemocné, kažte evangelium,"
nebyl to velký krok, protože učedníci

už předtím byli s Ježíšem, viděli ho, jak
to dělá. Protože prošli učednictvím,

nebyl to pro ně velký krok. Proto se první
křesťané Ježíši podobali nejen slovy,

nejen znalostmi, ale také mocí,
poslušností. Vše tkvělo v učednictví.

Podělím se s vámi o svědectví.
Ne o něčem, co udělal Ježíš kdysi dávno,

ale řeknu vám, jak to dělám já. Uvidíte,
že to je odpověď pro dnešní církev.

Budu-li já i mnoho ostatních praktikovat
učednictví, jak o tom píšu ve své knize

"Poslední reformace", budeme-li učit žáky
praxí, uvidíme lidi růst jako ještě nikdy

a uvidíme mnoho proměněných životů.

Ten příběh se odehrál před půl rokem
tady v Dánsku. Měl jsem sen.

Rybařil jsem a chytil jsem zvláštní ryby.
Bůh mi tím snem řekl,

že mě chce v Dánsku
poslat k lidem z jiných kultur.

Před půl rokem jsem se seznámil s mužem
z Iráku, který žil v Dánsku.

A když jsem se s ním seznámil, ten sen se
mi zdál znovu. Bůh říkal: "Jdi za ním."

Tak jsem jel na druhý konec Dánska setkat
se s tím Iráčanem, muslimem Mohamedem.

Mohamed ale před pár měsíci potkal
křesťana, byl uzdraven

a začal v něm pracovat Ježíš.
Jednoho dne byl v mešitě,

kde byla velká knihovna s mnoha svazky.
Stál tam a díval se na tu knihovnu,

když tu začala jedna kniha zářit.
"Co se to děje?"

Vzal tu knihu, otočil ji a viděl, že je to
kniha o Ježíši.

V té knihovně to byla ta jediná kniha o
Ježíši. Tak to začalo. "Ježíš, Ježíš..."

Zkontaktovali jsme se a on mě požádal,
abych za ním přijel.

Jel jsem tedy, vzal jsem s sebou pár lidí,
které jsem znal přes facebook

a které jsem nikdy předtím neviděl. Seděli
jsme pak společně u stolku v kavárně.

Řekl jsem jim evangelium.

Když jsem jim sdělil evangelium, Mohamed
a jedna dívka činili pokání, byli spaseni

a já se za ně modlil. Prožili Ducha
Svatého. Řekl jsem: "Pojďte, začneme."

Vzal jsem je do nákupního centra, protože
jsem jim chtěl hned předat DNA učednictví,

kde nejde o mnoho znalostí, ale o
poslušnost. Moc toho nevěděli,

a tak jsem chtěl začít poslušností a
znalosti jim dát pak. Čím víc vědomostí

máte a nejste poslušní, tím je to těžší,
protože si myslíte,že musíte být dokonalí.

Nikdy ale nebudete mít dokonalé znalosti,
pokud nebudete dokonale poslušní.

A to je problém, který dnes mají lidé
studující teologii.

Čím déle studujete teologii, tím
obtížnější je vést lidi ke Kristu,

uzdravovat nemocné, vymítat démony
a skutečně jednat podle Slova.

Myslíte si totiž, že záleží na vědomostech
a ne na poslušnosti.

Ti lidé tedy neměli mnoho znalostí,
ale já prostě vzal doslova Ježíšova slova:

"Jděte, uzdravujte nemocné, kažte
evangelium, jděte a čiňte,"

a vzal jsem je do nákupního centra.
První, koho jsem po příchodu uviděl,

byla dívka, prodavačka v pekárně.
Cítil jsem, že mě k ní cosi táhne,

jako: "Potřebuji s ní mluvit, pojďme."
Šel jsem tedy k té dívce:

"Promiňte, mám zvláštní otázku. Nejste
nemocná? Nebolí vás něco?" Ona: "Ne."

Ptal jsem se znovu: "Jste si jistá, že vás
nic nebolí?" Ona: "Ne, nic mě nebolí."

Pověděl jsem jí něco o Ježíši, pak ale
přišel zákazník, tak jsem musel jít.

Vzal jsem s sebou Mohameda a tu dívku,
řekl jsem: "Pojďte, následujte mě."

Našel jsem nemocnou dívku. "Mohamede,
dej sem své ruce, otevři oči, modli se."

Modlil se tedy a ta dívka byla uzdravena.
Proč? Protože se modlil s vírou.

Neměl mnoho znalostí, ale byl
znovuzrozený, měl Ducha Svatého.

Jeho modlitba ji uzdravila. On přitom
neměl strach, protože si myslel:

"Torben stojí za mnou a ví, co dělá,
takže když to zkazím, pomůže mi."

To je učednictví. Tak byla uzdravena.

Potkal jsem jinou nemocnou dívku. Ta byla
uzdravena modlitbou té nové dívky s námi.

Takže už v prvních 10 minutách uzdravili
modlitbou. Znovu jsem si všiml té dívky

v pekárně. Chtěl jsem jí dodat víru.
Znovu jsem za ní zašel:

"Právě byli uzdraveni dva lidé. Není vám
taky něco?" Ona: "Ne, není."

"Jste si jistá?"
"Jsem."

Ptal jsem se jí tedy počtvrté. Přišli její
kamarádi, trochu jsme mluvili o Ježíši

a já se zeptal popáté: "Jste si jistá, že
se u vás nemáme za co modlit?" "Jsem."

Opět přišel zákazník
a já musel odejít.

Stál jsem před pekárnou s Mohamedem
a tou dívkou, co byla s námi.

Najednou ke mě Bůh promluvil. Řekl mi,
že přímo tady je někdo, kdo zažívá bolest

a kdo bude uzdraven. Cítil jsem to velmi
jasně. Mohamedovi a té dívce jsem řekl:

"Bůh mi řekl, že je tu někdo, kdo prožívá
bolest a bude uzdraven.

Říkám vám to, abyste věděli, že to mluví
Bůh. Kdo to ale je? Rozhlédněme se."

Rozhlíželi jsme se. Zase jsem viděl dívku
v pekárně. Věděl jsem, že je to ona.

Šel jsem za ní: "Promiňte, netrápí vás
nějaká bolest?" Odpověděla: "Ano, trápí.

Jak to víte? Celý život žiju s bolestí,
mám problém s kostmi. Jak to ale víte?"

"Bůh mi to řekl právě tady před pekárnou.
Můžeme se za vás modlit?" Byla uzdravena.

Odpověděla sice pětkrát "Ne", ale Bůh to
zjevil a ona byla uzdravena.

Ti dva, kteří byli se mnou, se naučili
uzdravovat nemocné, zažili,

že Bůh mluví, že nás vede Duch Svatý.
A naučili se to na samém začátku.

Potom jsme se vrátili k Mohamedovi domů.
Pověděli jsme jeho rodičům, co jsme zažili

a pak jsem ve vaně pokřtil Mohameda, jeho
otce i matku a tu dívku.Začalo učednictví.

Po několika týdnech jsem za nimi tu dálku
jel opět. Setkal jsem se s Mohamedem

a novým klukem, u kterého bylo úžasné,
jak ho vedl Duch Svatý.

Ten mladík sledoval mé webové stránky.
Modlil se:

"Pane, dej mi znamení." Spal na posteli,
která v sobě měla díru.

Jednou odhrnul prostěradlo, poodešel,
otočil se a dostal šok,

protože ta díra už nebyla obyčejná díra.
Mám tady fotku.

Díra se změnila - teď vypadala jako kříž.

Když viděl kříž místo díry, vzalo ho to.
Zkontaktoval mě a také přišel.

Setkal jsem se tedy s tím mladíkem a
Mohamedem. Šli jsme do nemocnice za ženou,

která potřebovala modlitbu. Kdosi
z místa jejího bydliště

mě poprosil, abych
se šel za tu ženu pomodlit.

Měla ránu, která se nechtěla zahojit.
Byla přeléčená, přesto se nehojila.

Nemohla se proto vrátit domů
ke svým čtyřem dětem,

v nemocnici byla už půl roku.
Šel jsem tam tedy s Mohamedem

a tím mladíkem. Jakmile jsme vstoupili,
Bůh znovu promluvil.

Bůh mluvil o jejím manželovi,
jenž měl problémy se zády,

protože měl jednu nohu delší.
Když jsme vešli do pokoje k té ženě,

řekla: "Můj manžel má problém se zády,
má jednu nohu delší." Já: "Ano, vím.

Mohamede, modli se." Mohamed se modlil
a ten muž byl uzdraven.

Pak jsem se modlil já za ránu té ženy.
Najednou na ni sestoupil Duch Svatý

a ona začala mluvit v jazycích. Byl jsem
překvapený, protože byla baptistka

a o mluvení v jazycích jsem jí zatím
nic neřekl,

ani jsem se nemodlil, aby byla pokřtěna
v Duchu, jen za její uzdravení.

A ona najednou mluvila jazyky. Dívali jsme
se na sebe, ona se modlila...

Zeptal jsem se: "Jste baptistka?" "Ano."
"A jazyky nemluvíte?" "Ne."

"O mluvení v jazycích toho moc nevíte?"
"Ne." "Vidíte, teď mluvíte v jazycích."

"Aha, tak tohle je mluvení v jazycích."
"Ano, je to dobré, jen pokračujte."

Zavřela oči a dál mluvila v jazycích,
bylo to nádherné.

Právě byla pokřtěna v Duchu Svatém
a začala mluvit v jazycích.

Odjeli jsme domů. Další den jsem dostal
SMS: "Haleluja! Úžasné! Rána je zahojená!

Sestřička byla tak překvapená, že se
začala smát. Zítra letím domů!"

Bůh ji uzdravil. Následujícího dne se
obrátil ten mladík, i pár dalších.

A co jsme udělali? To samé jako minule.
Řekl jsem jim: "Pojďte, jdeme ven."

Šli jsme do nákupního centra, modlit se a
naučit je poslouchat Ježíše.

Tentokrát jsem to ale nedělal já, ale ta
dívka, která se obrátila před dvěma týdny.

Dva týdny po obrácení vzala další dívku
a šla jí ukázat, jak uzdravovat nemocné.

Pak jsme šli k Mohamedovi a u něj ve vaně
jsme pokřtili dalších pět lidí. Já pokřtil

prvního, ta obrácená dívka sledovala, jak
to dělám, a pak pokřtila dalšího.

Udělala to úplně sama. Proč?
Protože vše je o učednictví.

Když Ježíš řekl: "Jděte, čiňte učedníky,
křtěte je,"

nemáme být jen pokřtěni, máme také křtít
ostatní, protože se máme stát učedníky

jako Ježíš. Tak jsem to také dělal.
Mě samotnému to nikdo takhle neukazoval,

takže když jsem poprvé uzdravoval, měl
jsem strach... Křesťanem jsem tehdy byl

už 6 let. Když jsem poprvé křtil, měl jsem
taky strach. Tehdy jsem věřil už 8 let.

Nikdy předtím jsem to nezkoušel,
nikdy mi neukázal, jak na to.

Musel jsem začít od začátku, což bylo
těžké. Ti lidé však byli křesťany

10 minut a poprvé se modlili, byli
křesťany dva týdny a už křtili ve vodě.

Co myslíte, že se s těmi lidmi stane?

Budou žít bez toho strachu, který
dnes ovládá církev,

kde, jak známo, je vše o čtení a
poslušnosti.

Čti Slovo, jednej podle něj, čiň Slovo,
pořád dokola.

Oni to prostě dělají a budou tak nastavení
od začátku. Je úžasné, co Bůh dělá.

Dva týdny poté jsem od nich slyšel silné
svědectví o křesťanu,

který umíral na rakovinu.
Lidé v nemocnici se ho ptali:

"Kde chcete umřít? Doma, nebo
v nemocnici?" Odpověděl: "Tady."

Nedalo se už nic dělat, a tak byl
připraven umřít v nemocnici.

Mohamed, ta dívka a ještě jeden mladík
se za ním vydali do nemocnice.

Neuměli to nijak jinak,
neměli strach jako my.

Tři lidé, spasení jen pár týdnů a dní...

Vložili na něj ruce, modlili se za něj
a pak šli domů.

Dalšího dne ten muž slyšel hlas: "První
den uzdravování." "Cože? Co to je?"

Druhý den zase hlas: "Druhý den
uzdravování." "Druhý den? Cože?"

A třetí den: "Uzdravování dokončeno."
Byl uzdraven. Už žádná rakovina.

Byl uzdraven, byl propuštěn domů.
Jeho doktor je překvapený.

Tito tři lidé za poslední měsíc uzdravili
z rakoviny více lidí.

Šíří se to jako exploze. Prostě to dělají.
Vidím to všude:

Když lidé začnou s učednictvím a učí se
nejen vědomostmi, ale tak,

jak to dělal Ježíš: "Pojďte, následujte
mě, ukážu vám, jak na to,"

pak vidím lidi, kdo jsou křesťany pouhý
měsíc, ale uzdravují nemocné,

vymítají démony, vedou lidi ke Kristu,
slyší Boha. Tak, jak to čteme ve Skutcích.

Vidím ale také lidi, kteří jsou v církvi
40 let, kteří chodili na biblickou školu

a mají mnoho znalostí. Sedí tam, ví
přesně, jak na to, ale nedělají to.

Proto s mnoha lidmi nediskutuji o
teologii. Chci vidět na jejich životě,

že pochopili, o co jde. Ježíš neříkal:
"Uzdravujte nemocné, čiňte učedníky"

proto, abychom o tom napsali knihu
a vybudovali na tom teologii,

abychom sepsali deset způsobů, jak
to provést, jako v tom příkladu s úklidem.

Řekl to proto, abychom to dělali,
ne abychom se to naučili nazpaměť.

Řekl to, abychom byli poslušní
a jednali podle toho.

Potom se promění náš život,
potom nezapomínáme Slovo.

Mám tu něco ze své knihy
"Poslední reformace:"

"Pamatujeme si:
10 % toho, co čteme,

20 % toho, co slyšíme,

30 % toho, co vidíme,

50 % toho, co slyšíme a vidíme,

70 % toho, co sami řekneme

a 90 % toho, co sami uděláme."

Proto vám věci ukazuji,
abyste je viděli a slyšeli,

ale mnoho z těch věcí
stejně zapomenete.

Když ale věci skutečně děláte,
když se naučíte uvádět je do praxe,

když je zakusíte na vlastní kůži
a nesedíte jen na setkání,

když to slyšíte a zažijete,
nezapomenete to.

A budete proměněni, protože Slovo
ve vás ožije.

Kniha už není jenom teologií,
je to sám život.

Ježíš nepřišel s teologií. Přišel s
životem,takže nepotřebujete více znalostí.

Potřebujete v praxi vidět to, co už víte,
a přiznat si, že je problém,

když jsou znalosti tady a poslušnost tady.
Bůh nebude soudit naše vědomosti,

ale poslušnost. A komu bylo mnoho dáno,
od toho se mnoho očekává.

Máte-li mnoho znalostí, ale nechováte se
podle nich, pak máte problém.

Je lepší vědět málo a chovat se podle toho
než vědět mnoho a neřídit se tím.

Jde tedy více o poslušnost než o znalosti.
Kde je vaše poslušnost?

Tady dole, nebo vedle vašich znalostí?

Mělo by to tak být. Vím ale, co je
problém - strach. A když lidem vykládám

o Mohamedovi a ostatních a o tom, jak to
děláme, reakce bývá: "Torbene, ukaž mi to,

chci se to naučit..." Ale já nemůžu učit
všechny. Můžu vyučit pár lidí,

kteří budou zase učit další.
Zdůrazňuji, že nemáme žádnou výmluvu.

Nemůžeme si jednou stoupnout před Boha
a tvrdit:

"Bože, církev stála na špatném základě,
takže tam už nefungovalo učednictví,

jen vyučování a znalosti. To proto jsem
neudělal, k čemu jsi mě povolal."

Nemáme výmluv. Mě taky nikdo nic neukázal,
a ano, bál jsem se jako každý jiný.

Zjistil jsem, že strach přemůže jen jedno-
jít a ve víře jednat. Když to zvládnu

jednou, strach už mě nesvírá a vím,
že to můžu udělat znovu.

S učednictvím je to o tolik jednodušší.
A učednictví je odpověď pro dnešní církev.

Proto věřím, že mají být malé skupinky,
kde se cvičíme a učíme se jednat.

Proto se potřebujeme setkávat nejen
v neděli, ale v každodenním životě,

vyzbrojovat se a učit nové lidi.

Už jste se naučili, že ostatním musíte
ukazovat, jak na to,

protože jen tehdy, když činíme nové
učedníky, se bude církev posunovat dál.

Toto je tedy dnešní vyučování.
Pamatujte na dvě zrcadla.

Pokud si z tohoto vyučování vezmete jenom
další znalosti, nezmění vás to.

Nepomůže vám to tak,
jak byste chtěli, aby vám to pomohlo.

Potřebujete podpořit slova skutky,
potřebujete podle nich jednat

Když to uděláte, změní se vám život.
Slovo vejde a bude životem vašeho ducha.

To je váš život, to je realita,
ne teologie.

Než ale tuto realitu zakusíte,
musíte jednat podle Slova.

Udělejte to jako ten indický muž
z videa.

Šel a jednal a všechno bylo najednou
skutečné. Přeji si, aby to udělal každý.

Udělejte první krok, jednejte podle Slova.
Přesně to potřebujeme udělat.

Tuto lekci bych chtěl zakončit písní,
kterou složila má žena.

Je o tom, že se musíme zbavit strachu,
toho největšího problému dnešní církve.

Hodně toho totiž slyšíme, ale nikdo nám
nic neukáže. Nemáme ale výmluv,

takže se musíme usebrat. Není to snadné,
ale podložte znalosti poslušností.

Musíme vykročit do víry a jednat podle
Slova. Pokud to opravdu nezvládnete,

skočte do auta a jeďte za někým, kdo to
dělá a kdo vás nasměruje.

Udělejte krok víry ze strachu tak, jak to
potřebujete, a začněte jednat podle Slova.

Není-li nikdo takový ve vašem sboru,
poohlédněte se jinde.

Může-li vám někdo ukázat, jak na to,
jděte za ním.

A může-li vám ukázat i jiné věci,
ať vám je ukáže,

může-li vás někdo cvičit v dalších
ohledech, nechce se od něj učit.

Nemusíte začít být na někom závislí,
nemusí to být tuto neděli v této církvi.

Udělejte to, co právě vy potřebujete,
abyste vešli do nového života.

Projdeme-li učednictvím,
budeme jako náš mistr.

Záleží jen na tom stát se
podobným Ježíši.

Budeme-li se prakticky učit krok za
krokem, budeme se podobat Ježíši.

Příště budu mluvit o uzdravování,
jak uzdravovat nemocné.

Příště vás zaučím, budu vás cvičit,

abyste se naučili uzdravovat nemocné
a postupovat v učednictví krok za krokem.

Přeji si, abyste mohli všichni jít se mnou
a opravdu vidět, jak to dělat, protože to

je ten nejlepší způsob. Bohužel vás ale
s sebou nemohu vzít všechny,

takže budu připravovat praktická vyučování
a budu natáčet videa,

kde ukážu, jak se to dělá.
Tím snad lidem pomohu přemoci strach,

aby to opravdu začali dělat v praxi.
Věřím, že s tím můžete začít také.

Věřím, že v průběhu vyučování a biblické
školy a těchto videí

můžete ve svém životě přemoci strach.
Není jiné cesty.

Musíte to udělat.Nejednáte-li podle Slova,
Slovo ve vás nikdy nebude živé.

Nejdete-li a neděláte, co řekl Ježíš,
budete klamat sami sebe.

Změna, po které ve svém životě toužíte,
se nestane.

Tolik tedy k dnešní lekci.
Doufám, že vám mnoho dala.

Nyní uslyšíte píseň "Neboj se" od mé ženy.
Zaposlouchejte se do slov,

nechte se jimi osvobodit.
Před písní se budu modlit.

Bože, modlím se za všechny, kdo sledují
toto video, ať jim pomůžeš učinit

kroky víry. Nejen aby přijímali mnoho
znalostí, ale aby je prožívali,

aby poslušně jednali podle vědomostí,
které již mají, Bože.

Bože, pomoz jim. Modlím se, aby se do
církve vrátilo učednictví.

Ježíši, chceme to dělat jako ty, aby lidé
rostli, abychom ti činili učedníky.

Modlím se za všechny, kdo sledují toto
video, abys je osvobodil od strachu

a neklamali sami sebe, ale jednali podle
toho, co už ví, Bože.

Ve jménu Ježíše Krista. Amen.