William Kamkwamba: Jak jsem spoutal vítr

Ve věku 14 let, v době hladomoru a chudoby, postavil malawijský chlapec větrný mlýn, aby dodával elektřinu svému domovu. Teď, ve věku 22 let William Kamkwamba, který promlouvá na TEDu již podruhé, vypráví svými vlastními slovy strhující příběh vynálezu, který změnil jeho život.

Děkuji.

Před dvěma lety jsem se ocitl na TEDu v Arushi v Tanzanii.

Krátce jsem promluvil o svém nejskvělejším výtvoru.

Byl to jednoduchý stroj, který mi změnil život.

Předtím

jsem nikdy nebyl pryč od domova

v Malawi.

Nikdy jsem nepoužíval počítač.

Nikdy jsem neviděl internet.

Ten den jsem byl na pódiu hodně nervózní.

S angličtinou jsem byl v koncích,

chtělo se mi zvracet.

(smích)

Nikdy kolem mě nebylo tolik azungu,

bělochů.

(smích)

Nepověděl jsem vám tehdy jeden příběh.

Teď je mi ale docela dobře.

Rád bych vám ten příběh pověděl dnes.

V naší rodině je nás sedm dětí.

Všechno sestry, kromě mě.

Tady jsem se svým tátou, když jsem byl malý.

Než jsem objevil zázraky vědy,

byl jsem jenom obyčejný farmář

v zemi chudých farmářů.

Jako všichni ostatní jsme pěstovali kukuřici.

Jeden rok jsme neměli štěstí.

Roku 2001 jsme zažili strašný hladomor.

Během pěti měsíců Malawijci začali umírat hladem.

Moje rodina jedla jedno jídlo denně, v noci.

Pouze tři hlty nsimy pro každého z nás.

Jídlo jen prošlo našimi těly.

Byli jsme kost a kůže.

V Malawi se na středních školách

platí školné.

Kvůli hladomoru jsem přerušil docházku do školy.

Podíval jsem se na svého otce

a na ta suchá pole.

S touhle budoucností jsem se nemohl smířit.

Byl jsem moc šťastný, když jsem chodil na střední.

Proto jsem byl rozhodnutý udělat cokoli,

abych získal vzdělání.

Šel jsem tedy do knihovny.

Četl jsem vědecké knihy, především o fyzice.

Tolik jsem anglicky nerozuměl.

Využil jsem diagramy a obrázky,

abych pochopil slova okolo nich.

Další kniha mi dala znalosti.

Psalo se v ní, že větrný mlýn dokáže čerpat vodu a vyrábět elektřinu.

Čerpání vody znamenalo zavlažování.

Ochranu před hladem,

který jsme v té době zažívali.

Tak jsem se rozhodl postavit jeden větrný mlýn sám.

Jenže jsem neměl k dispozici materiál.

Šel jsem tedy na skládku,

kde jsem svůj materiál našel.

Hodně lidí, včetně mojí mámy,

říkalo, že jsem blázen.

(smích)

Našel jsem ventilátor z traktoru,

tlumič a trubky z PVC.

Pomocí rámu od kola

a starého dynama

jsem postavil svůj stroj.

Začalo to s jedním světlem.

Pak jsme měli čtyři,

s vypínači a dokonce i s jističem

sestrojeným podle elektrického zvonku.

Další stroj čerpá vodu

na zavlažování.

Lidi se řadili do fronty před mým domem,

(smích)

aby si mohli nabít mobily.

(potlesk)

Nemohl jsem se jich zbavit.

(smích)

Pak za mnou přišli i reportéři,

pak se o mě dozvěděli blogeři,

a to vyústilo v to, že mi zavolali z nějakého TEDu.

Nikdy předtím jsem neviděl letadlo.

Nikdy jsem nespal v hotelu.

Ten den na pódiu v Arushi

když jsem byl s angličtinou v koncích,

jsem řekl něco jako:

"Snažil jsem se a dokázal jsem to."

Chtěl bych tedy něco říct

všem lidem jako já,

Afričanům a chudým,

kteří bojují za své sny:

Bůh vám žehnej.

Možná tohle jednou uvidíte na netu.

Říkám vám: věřte si a mějte víru.

Ať se stane cokoli, nevzdávejte se.

Děkuji vám.

(potlesk)