Může počítač psát poezii?

Čtete-li báseň a cítíte se jí dojati, ale následně zjistíte, že byla ve skutečnosti napsána počítačem, měli byste z daného zážitku jiný pocit? Mysleli byste si, že ten počítač vyjádřil své pocity a byl kreativní, nebo byste měli pocit, že jste se stali obětí levného triku? V této prezentaci spisovatel Oscar Schwartz zkoumá, proč tak silně reaguje na myšlenku, že by počítač psal poezii -- a jak nám tato reakce pomáhá pochopit, co to znamená být člověkem.

--

Test poezie #1

Báseň 1
Muško má,
hru letních chvil
jsem lhostejnou rukou
ti ukončil.

A mouchou jak ty
jsem, muško má.
A nejsi člověkem
tak jako já?

Báseň 2
Můžeme cítit
Aktivista skrz tvůj život je
Ráno
Odmlčí se, aby viděl, papež nesnáším ty
Ne všechny noci, aby začal
Jinak skvělý

Budu had vířící
Rozsáhlý odhad
Totální retardovaní křečci, jestli já
Vím já dát na rok rozhodující
Naprosto.

Test poezie #2

Báseň 1
Lev řve a pes štěká. Je zajímavé
a úchvatné, že pták létá a
neřve nebo neštěká. Kouzelné příběhy o zvířatech
jsou v mých snech a budu jim všem zpívat, jestli já
nejsem unaven a vyčerpán.

Báseň 2
Ó! Klokani, flitry, čokoládové sody!
Jak jste překrásné! Perly,
harmoniky, jujuby, aspiriny! Všechny
ty věci, o kterých vždy mluvili,

stále činí báseň překvapením!
Ty věci jsou s námi dnem každým,
dokonce i na předmostí a márách. Ony
mají smysl. Jsou silné jako kameny.

Test poezie #3

Báseň 1
Rudé vlajky, důvod pro hezké vlajky.
A stuhy.
Stuhy vlajek
A materiál k nošení
Důvod pro materiál k nošení
Dej potěšení.
Můžeš mi dát kraje.
Kraje a půdu.
Kraje a kola.
Všechna kola jsou dokonalá.
Nadšení.

Báseň 2
Zraněný jelen skáče nejvýše,
Slyšel jsem narcis
Slyšel jsem vlajku dnešní
Slyšel jsem lovce mluvit;
Toť jen extáze smrti,
A pak zlom je téměř dokonán,
A úsvit se blíží
úsvit se blíží
tak, že se můžeme dotknout zoufalství a
horečné naděje všech věků.

Mám otázku.

Může počítač napsat báseň?

Je to provokativní otázka.

Jenom o tom na minutku popřemýšlejte

a najednou máte hromadu dalších
otázek jako:

Co je to počítač?

Co je to poezie?

Co je to kreativita?

Ale to jsou otázky,

na které se lidé snaží
odpovědět celý svůj život,

ne v jednom TED Talku.

Budeme tedy muset
vyzkoušet odlišný přístup.

Tady nahoře máme dvě básně.

Jedna je napsána člověkem

a druhá zase počítačem.

Zeptám se vás,
která je která.

Zkuste to:

Dobře, čas vypršel.

Zvedněte ruku, pokud si myslíte, že
báseň 1 napsal člověk.

OK, většina z vás.

Zvedněte ruku, pokud si myslíte, že
báseň 2 napsal člověk.

To je od vás odvážné,

protože první báseň byla napsána
lidským básníkem Williamem Blakem.

Druhá byla napsána algoritmem,

jenž vzal k určitému datu všechnu
slovní zásobu z mého Facebooku

a poté ji algoritmicky znovu sestavil

podle metod, které vám popíši
o něco později.

Tak pojďme na další test.

Znova, nemáte na čtení celou věčnost,

tak jen věřte svému instinktu.

Dobrá, čas vypršel.

Jestliže myslíte, že první báseň
byla napsána člověkem,

zvedněte ruku.

OK.

Jestliže myslíte, že druhá báseň
byla napsána člověkem,

ruku nahoru.

Máme to víceméně půl na půl.

Tohle bylo mnohem težší.

Odpověď je

první báseň byla vygenerována
algoritmem zvaným Racter,

vytvořeným v 70. letech 19. století.

a druhá byla napsána chlápkem
jménem Frank O'Hara,

který je jedním z mých
oblíbených lidských básníků.

(smích)

To, co jsme pravě udělali
je Turingův test poezie.

Turingův test byl poprvé navržen tímto
pánem, Alanem Turingem, v roce 1950,

aby zodpověděl otázku,

může počítač myslet?

Alan Turing věřil, že dokázal-li počítač

konverzovat s člověkem pomocí textu

s takovou kvalitou,
že člověk nemohl určit,

zda hovoří s počítačem nebo člověkem,

lze o počítači říci,
že je inteligentní.

V roce 2013, můj přítel
Benjamin Laird a já

jsme stvořili online Turingův test poezie.

Jmenuje se Bot, nebo ne

a můžete si ho sami zkusit.

Ale je to prakticky hra,
kterou jsme teď hráli.

Je vám prezentována báseň,

nevíte, zda ji napsal člověk nebo počítač,

a musíte hádat.

Tisíce lidí ten test zkusily

takže máme výsledky.

A jaké ty výsledky jsou?

Turing řekl, že pokud by počítač
dokázal člověka oklamat

ve 30 procentech případů, že je člověk,

pak splňuje Turingův test inteligence.

Máme básně v databázi Bot, nebo ne,

u kterých si 65 procent lidských
čtenářů mylně myslelo,

že byly napsány člověkem.

Myslím, že máme odpověď na naši otázku.

Podle logiky Turingova testu,

může počítač psát poezii?

Ano, rozhodně může.

Ale pokud s touto odpovědí
máte trochu problém,

je to v pořádku.

Pokud máte řadu instinktivních otázek,

to je také v pořádku,
protože to není konec.

Pojďme si zahrát náš třetí a poslední test.

Opět, budete muset číst

a říct mi, která je od člověka.

OK, čas vypršel.

Ruce nahoru, kdo má za to,
že báseň 1 je od člověka.

Ruce nahoru, kdo myslí,
že báseň 2 je od člověka.

Páni, to je mnohem více lidí.

Tak to budete překvapeni,
když zjistíte, že báseň 1

byla napsána velmi lidskou
spisovatelkou Gertrude Steinovou.

A druhá byla vygenerována
algoritmem jménem RKCP.

Než se posuneme, nechte mne
velmi rychle a jednoduše popsat,

jak RKCP funguje.

RKCP je algoritmus
navržený Rayem Kurzweilem,

což je ředitel vývoje v Googlu

a pevný zastánce
umělé inteligence.

RKCP dáte zdroj textu,

ten je zanalyzován kvůli způsobu,
jakým je v něm použita slovní zásoba,

a ta je pak přeskládána tak,

aby napodobovala první text.

V případě básně,
kterou jsme zrovna viděli,

básně 2, u které jste si
mysleli, že ji psal člověk,

RKCP dostal řadu básní

od básnířky Emily Dickinsonové,

podíval se, jak používá slovní zásobu,

naučil se model,

a pak přeskládal model
podle stejné struktury.

Důležitá věc o RKCP,
kterou bychom měli vědět,

je, že nezná význam
slov, která používá.

Jazyk je jenom syrový materiál,

mohla to být čínština,
mohla to být švédština,

mohla to být slovní zásoba
jednoho dne na vašem Facebooku.

Je to jen surový materiál.

Nicméně, algoritmus je
schopen vytvořit báseň,

která se zda být více lidská
než báseň Gertrude Steinové,

a Gertrude Steinová je člověk.

Takže to, co jsme zde dělali, je
víceméně obrácený Turingův test

Gertrude Steinová, která je
člověk, dokáže napsat báseň,

která většinu lidských soudců
oklame tak, že si myslí,

že byla napsána počítačem.

Tudíž, podle logiky
obráceného Turingova testu,

Gertrude Steinová je počítač.

(smích)

Cítíte se zmatení?

Myslím, že se vám ani nedivím.

Zatím jsme měli lidi,
kteří píší jako lidé,

počítače, kteří píší jako počítače,

počítače, kteří píší jako lidé,

ale také máme, což je
asi nejvíce zarážející,

lidi, kteří píší jako počítače.

Takže, co si z toho můžeme vzít?

Můžeme říct, že William Blake
je nějakým způsobem lidštější

než Gertrude Steinová?

Nebo že Gertrude Steinová je
více počítač než William Blake?

(smích)

To jsou otázky, které jsem si kladl

již asi dva roky,

a nemám na ně žádné odpovědi.

Ale co mám, je hromada nových náhledů

na náš vztah s technologií.

Moje první zjištění je,
že z nějakého důvodu

spojujeme poezii s tím, že jsme lidé.

Takže když se pak zeptáme,
"Může počítač psát poezii?",

tak se zároveň ptáme,

"Co znamená být člověkem

a kde jsou hranice této kategorie?

Jak můžeme určit, kdo nebo co
může být součástí této kategorie?"

Věřím, že je to především
filozofická otázka

a nemůže být zodpovězena
prostým ano, nebo ne

jako při Turingově testu.

Též věřím, že to Alan Turing chápal,

a že když navrhl
svůj test v roce 1950,

měla to být filozofická provokace.

Mé druhé zjištění je, že když děláme
Turingův test poezie,

ve skutečnosti nezkoušíme
možnosti počítačů,

protože algoritmy generátorů poezie

jsou dost jednoduché a existují
už zhruba od 50. let 19. století.

To, co děláme Turingovým testem poezie,

je spíš sbírání názorů o tom,
co představuje lidskost.

Na co jsem přišel,

už jsme to dnes viděli,

řekněme, že William Blake
je více člověk

než Gertrude Steinová.

Samozřejmě to neznamená,
že William Blake

je opravdu více člověk

nebo že Gertrude Steinová
je více počítač.

Jednoduše to znamená,
že kategorie člověka je nestabilní.

To mě vedlo k porozumění,

že člověk není jen chladný holý fakt.

Spíše je to něco, co je
utvářeno našimi názory,

a něco, co se časem mění.

Takže mé poslední zjištění je,
že počítač, více či méně,

funguje jako zrcadlo, kde se odráží
všechny myšlenky o člověku,

které mu ukážeme.

Ukážeme mu Emily Dickinsonovou,

a on nám Emily Dickinsonovou vrátí zpět.

Ukážeme mu Williama Blakea

a to je to, co nám on ukáže nazpět.

Ukážeme tomu Gertrude Steinovou,

a dostaneme nazpět Gertrude Steinovou.

Více než kterákoliv jiná část technologie,

počítač je zrcadlo, které odráží všechny
myšlenky o člověku, které ho naučíme.

Jsem si jistý, že mnoho z vás

poslední dobou slyšelo
hodně o umělé inteligenci.

A valná část konverzace je o tom,

zdali ji můžeme vytvořit.

Dokážeme postavit inteligentní počítač?

Dokážeme postavit kreativní počítač?

Na co se nejspíše ptáme pořád dokola je:

dokážeme postavit počítač,
který by byl jako člověk?

Ale to co jsme právě viděli je,

že člověk není vědecký fakt,

ale je to stále se vyvíjející,
řetězící se myšlenka

taková, která se mění s časem.

Takže když začneme
zápasit s myšlenkami

o umělé inteligenci v budoucnosti,

neměli bychom se sami sebe tázat jen:

"Dokážeme ji postavit?"

Ale měli bychom se také ptát,

"Jaké představy o člověku
chceme, aby nám odrážela zpět?"

To je především filozofická myšlenka

a ta nemůže být zodpovězena
jen samotným softwarem,

ale, myslím si, vyžaduje okamžik
celodruhové existenciální reflexe.

Děkuji vám.

(potlesk)