Mám otázku. Může počítač napsat báseň? Je to provokativní otázka. Jenom o tom na minutku popřemýšlejte a najednou máte hromadu dalších otázek jako: Co je to počítač? Co je to poezie? Co je to kreativita? Ale to jsou otázky, na které se lidé snaží odpovědět celý svůj život, ne v jednom TED Talku. Budeme tedy muset vyzkoušet odlišný přístup. Tady nahoře máme dvě básně. Jedna je napsána člověkem a druhá zase počítačem. Zeptám se vás, která je která. Zkuste to: Dobře, čas vypršel. Zvedněte ruku, pokud si myslíte, že báseň 1 napsal člověk. OK, většina z vás. Zvedněte ruku, pokud si myslíte, že báseň 2 napsal člověk. To je od vás odvážné, protože první báseň byla napsána lidským básníkem Williamem Blakem. Druhá byla napsána algoritmem, jenž vzal k určitému datu všechnu slovní zásobu z mého Facebooku a poté ji algoritmicky znovu sestavil podle metod, které vám popíši o něco později. Tak pojďme na další test. Znova, nemáte na čtení celou věčnost, tak jen věřte svému instinktu. Dobrá, čas vypršel. Jestliže myslíte, že první báseň byla napsána člověkem, zvedněte ruku. OK. Jestliže myslíte, že druhá báseň byla napsána člověkem, ruku nahoru. Máme to víceméně půl na půl. Tohle bylo mnohem težší. Odpověď je první báseň byla vygenerována algoritmem zvaným Racter, vytvořeným v 70. letech 19. století. a druhá byla napsána chlápkem jménem Frank O'Hara, který je jedním z mých oblíbených lidských básníků. (smích) To, co jsme pravě udělali je Turingův test poezie. Turingův test byl poprvé navržen tímto pánem, Alanem Turingem, v roce 1950, aby zodpověděl otázku, může počítač myslet? Alan Turing věřil, že dokázal-li počítač konverzovat s člověkem pomocí textu s takovou kvalitou, že člověk nemohl určit, zda hovoří s počítačem nebo člověkem, lze o počítači říci, že je inteligentní. V roce 2013, můj přítel Benjamin Laird a já jsme stvořili online Turingův test poezie. Jmenuje se Bot, nebo ne a můžete si ho sami zkusit. Ale je to prakticky hra, kterou jsme teď hráli. Je vám prezentována báseň, nevíte, zda ji napsal člověk nebo počítač, a musíte hádat. Tisíce lidí ten test zkusily takže máme výsledky. A jaké ty výsledky jsou? Turing řekl, že pokud by počítač dokázal člověka oklamat ve 30 procentech případů, že je člověk, pak splňuje Turingův test inteligence. Máme básně v databázi Bot, nebo ne, u kterých si 65 procent lidských čtenářů mylně myslelo, že byly napsány člověkem. Myslím, že máme odpověď na naši otázku. Podle logiky Turingova testu, může počítač psát poezii? Ano, rozhodně může. Ale pokud s touto odpovědí máte trochu problém, je to v pořádku. Pokud máte řadu instinktivních otázek, to je také v pořádku, protože to není konec. Pojďme si zahrát náš třetí a poslední test. Opět, budete muset číst a říct mi, která je od člověka. OK, čas vypršel. Ruce nahoru, kdo má za to, že báseň 1 je od člověka. Ruce nahoru, kdo myslí, že báseň 2 je od člověka. Páni, to je mnohem více lidí. Tak to budete překvapeni, když zjistíte, že báseň 1 byla napsána velmi lidskou spisovatelkou Gertrude Steinovou. A druhá byla vygenerována algoritmem jménem RKCP. Než se posuneme, nechte mne velmi rychle a jednoduše popsat, jak RKCP funguje. RKCP je algoritmus navržený Rayem Kurzweilem, což je ředitel vývoje v Googlu a pevný zastánce umělé inteligence. RKCP dáte zdroj textu, ten je zanalyzován kvůli způsobu, jakým je v něm použita slovní zásoba, a ta je pak přeskládána tak, aby napodobovala první text. V případě básně, kterou jsme zrovna viděli, básně 2, u které jste si mysleli, že ji psal člověk, RKCP dostal řadu básní od básnířky Emily Dickinsonové, podíval se, jak používá slovní zásobu, naučil se model, a pak přeskládal model podle stejné struktury. Důležitá věc o RKCP, kterou bychom měli vědět, je, že nezná význam slov, která používá. Jazyk je jenom syrový materiál, mohla to být čínština, mohla to být švédština, mohla to být slovní zásoba jednoho dne na vašem Facebooku. Je to jen surový materiál. Nicméně, algoritmus je schopen vytvořit báseň, která se zda být více lidská než báseň Gertrude Steinové, a Gertrude Steinová je člověk. Takže to, co jsme zde dělali, je víceméně obrácený Turingův test Gertrude Steinová, která je člověk, dokáže napsat báseň, která většinu lidských soudců oklame tak, že si myslí, že byla napsána počítačem. Tudíž, podle logiky obráceného Turingova testu, Gertrude Steinová je počítač. (smích) Cítíte se zmatení? Myslím, že se vám ani nedivím. Zatím jsme měli lidi, kteří píší jako lidé, počítače, kteří píší jako počítače, počítače, kteří píší jako lidé, ale také máme, což je asi nejvíce zarážející, lidi, kteří píší jako počítače. Takže, co si z toho můžeme vzít? Můžeme říct, že William Blake je nějakým způsobem lidštější než Gertrude Steinová? Nebo že Gertrude Steinová je více počítač než William Blake? (smích) To jsou otázky, které jsem si kladl již asi dva roky, a nemám na ně žádné odpovědi. Ale co mám, je hromada nových náhledů na náš vztah s technologií. Moje první zjištění je, že z nějakého důvodu spojujeme poezii s tím, že jsme lidé. Takže když se pak zeptáme, "Může počítač psát poezii?", tak se zároveň ptáme, "Co znamená být člověkem a kde jsou hranice této kategorie? Jak můžeme určit, kdo nebo co může být součástí této kategorie?" Věřím, že je to především filozofická otázka a nemůže být zodpovězena prostým ano, nebo ne jako při Turingově testu. Též věřím, že to Alan Turing chápal, a že když navrhl svůj test v roce 1950, měla to být filozofická provokace. Mé druhé zjištění je, že když děláme Turingův test poezie, ve skutečnosti nezkoušíme možnosti počítačů, protože algoritmy generátorů poezie jsou dost jednoduché a existují už zhruba od 50. let 19. století. To, co děláme Turingovým testem poezie, je spíš sbírání názorů o tom, co představuje lidskost. Na co jsem přišel, už jsme to dnes viděli, řekněme, že William Blake je více člověk než Gertrude Steinová. Samozřejmě to neznamená, že William Blake je opravdu více člověk nebo že Gertrude Steinová je více počítač. Jednoduše to znamená, že kategorie člověka je nestabilní. To mě vedlo k porozumění, že člověk není jen chladný holý fakt. Spíše je to něco, co je utvářeno našimi názory, a něco, co se časem mění. Takže mé poslední zjištění je, že počítač, více či méně, funguje jako zrcadlo, kde se odráží všechny myšlenky o člověku, které mu ukážeme. Ukážeme mu Emily Dickinsonovou, a on nám Emily Dickinsonovou vrátí zpět. Ukážeme mu Williama Blakea a to je to, co nám on ukáže nazpět. Ukážeme tomu Gertrude Steinovou, a dostaneme nazpět Gertrude Steinovou. Více než kterákoliv jiná část technologie, počítač je zrcadlo, které odráží všechny myšlenky o člověku, které ho naučíme. Jsem si jistý, že mnoho z vás poslední dobou slyšelo hodně o umělé inteligenci. A valná část konverzace je o tom, zdali ji můžeme vytvořit. Dokážeme postavit inteligentní počítač? Dokážeme postavit kreativní počítač? Na co se nejspíše ptáme pořád dokola je: dokážeme postavit počítač, který by byl jako člověk? Ale to co jsme právě viděli je, že člověk není vědecký fakt, ale je to stále se vyvíjející, řetězící se myšlenka taková, která se mění s časem. Takže když začneme zápasit s myšlenkami o umělé inteligenci v budoucnosti, neměli bychom se sami sebe tázat jen: "Dokážeme ji postavit?" Ale měli bychom se také ptát, "Jaké představy o člověku chceme, aby nám odrážela zpět?" To je především filozofická myšlenka a ta nemůže být zodpovězena jen samotným softwarem, ale, myslím si, vyžaduje okamžik celodruhové existenciální reflexe. Děkuji vám. (potlesk)