Tony Robbins o tom, proč děláme to, co děláme

Tony Robbins povídá o "neviditelných silách", které motivují činy každého z nás -- a plácne si i s Al Gorem v přední řadě.

(Potlesk)

Díky. Musím říct, že jsem nadšený z výzvy, kterou mám před sebou.

Moje nadšení: mám šanci něco vrátit.

Moje výzva: nejkratší seminář, který obvykle dělám, má 50 hodin.

(Smích)

A to nezveličuju. Pracuji i přes víkendy a to, co dělám --

a dělám víc než normální lidé --

záleží mi na ponoření se do problému. Protože, jak se naučíte jazyk?

Nenaučíte se ho jen naučením principů,

musíme se do něho dostat a dostávat se tak často, až se stane reálným.

A skutečný důvod toho, proč jsem tady, kromě toho, že jsem bláznivý,

je, že jsem také v pozici --

nejsem zde, abych vás motivoval, vy to nepotřebujete.

A hodněkrát si lidé myslí, že je motivuji,

a to je přitom na míle vzdálené od skutečnosti. Co se přece jen stává, je,

že mi lidé říkají: "Já nepotřebuji motivaci."

A já odpovídám: "No, to je zajímavé. To já nedělám."

Já jsem chlapík "PROČ". Chci vědět, proč děláte to, co děláte.

Co je vaší motivací pro tu práci?

Co je hnacím motorem ve vašem nynějším životě? Né před 10 lety.

Nebo fungujete na stejném vzoru? Protože já věřím,

že neviditelná síla vnitřního pohybu, aktivní,

je nejdůležitější věcí na světě.

Jsem zde, protože věřím, že emoce jsou hnací silou života.

Všichni z nás mají dobrou hlavu.

Však víte, většina z nás jsou hlavy, ne?

Nevím o žádné jiné kategorii, ale všichni víme, jak myslet.

A s naší myslí můžeme přemýšlet o čemkoliv.

Můžeme dokázat všechno. Můžeme -- souhlasím s tím, co tu bylo popsáno

před pár dny, o myšlence, že lidé pracují ve svém vlastním zájmu.

Ale všichni víme, že občas je to naprd.

Stále nepracujete ve svém zájmu,

protože když do toho přijdou emoce,

propojení v mozku znamená způsob, jakým fungují.

A tak je pro nás úžasné myslet intelektuálně

o tom, jaký je život na světě, a hlavně

ti z nás, kteří jsou velice šikovní -- my můžeme hrát tuto hru ve svojí hlavě.

Ale já chci opravdu vědět, co vás pohání.

A možná bych vás chtěl pozvat,

ke konci této přednášky, k prozkoumání toho kde jste dnes,

pro dva důvody. První: abyste mohli přispět víc. A druhý:

abychom, doufejme, mohli ostatním nejen víc rozumět,

ale možná je více ocenit a vytvářet různá spojení,

která mohou zastavit některé z výzev,

kterým dnes ve společnosti čelíme.

Protože ty se budou jen zvětšovat

s každou technologií, která nás spojuje,

protože nás nutí protínat naše cesty. A to protínání

nevytváří vždy názor "každý chápe každého,

a každý uznává každého."

Jsem tím vlastně posedlý už 30 let a tato posedlost byla,

"Co způsobuje rozdíly v kvalitě lidských životů?

Co způsobuje rozdíl v jejich výkonech?"

Protože to je to, na co mě najali.

Teď musím ukázat výsledek.

To je to, co dělám už 30 let. Zavolají mi,

když sportovec vyhoří v národní televizi

a oni vedli s pěti body

a teď se nemůžou vrátit zpět k předešlému způsobu hry.

A tehdy musím něco udělat, abych dostal výsledek,

protože na ničem jiném nezáleží. Zavolají mi,

když chce dítě spáchat sebevraždu,

a já musím něco hned udělat. A za 29 let --

jsem velice vděčný, že jsem nikoho neztratil za těch 29 let.

To neznamená, že už nikoho neztratím. Ale neztratil jsem,

a důvodem je pochopení těchto lidských potřeb, o kterých chci dnes mluvit.

Takže, když dostanu ten telefonát o výkonech, to je jedna věc.

Jak dosáhnu změny?

Ale taky se dívám, abych viděl, co je to,

co formuje schopnosti osoby přispět,

udělat něco, co ho přesahuje. Takže možná skutečná otázka je,

víte, dívám se na život a říkám, že jsou tu dvě hlavní úlohy.

První: je tu věda o dosáhnutí úspěchu,

ve které je téměř všechno dotáhnuté do neuvěřitelné dokonalosti.

To je "Jak vzít neviditelné a udělat to viditelným?"

Jak vezmete to, o čem sníte, a uskutečníte to?

Jestli to už bude váš byznys, váš přínos společnosti, peníze --

cokoliv -- vaše tělo, vaše rodina.

Ale další úlohou života, kterou jen zřídka ovládáme, je umění naplnění.

Protože věda je lehká, ne?

Znáte pravidla. Napíšete kód. Následujete je

a máte výsledky. Když jednou víte jak hrát,

tak se jen stále zlepšujete, není to tak?

Ale co se týče naplnění, to je umění.

A důvodem je, že je to o uznání

a o přínosu. A ty můžete cítit jen vy.

Takže jsem měl zajímavou laboratoř, kde jsem se snažil odpovídat na otázku,

skutečnou otázku, která je: co způsobuje rozdíly

v životech lidí. Podívejte se na některý,

kterým bylo dáno úplně všechno. Všechno,

co řekli, že potřebují. Nedáte jim počítač za 100 dolarů,

dáte jim nejlepší počítač. Dáte jim lásku,

dáte jim radost. Jste tam, když potřebují potěšit.

A tito lidé častokrát -- a jsem si jistý, že nějaké znáte --

nakonec život se vší tou láskou, vzděláním, penězi

a zázemím, stráví na různých odvykačkách.

A potom potkáte lidi, kteří prošli neskutečnou bolestí --

psychicky, sexuálně, duchovně, emocionálně zneužívaní --

a né vždy, ale často, se z nich stanou ti lidí,

kteří nejvíc přispějí společnosti.

Takže otázka, kterou musíme sami sobě položit je, co to je?

Co nás formuje? A nyní žijeme v kultuře terapií.

Většina z nás to nedělá, ale kultura je kultura terapií.

A tím myslím to, že jsme tím, čím jsme byli.

A každý v této místnosti -- nebyli byste tady,

kdybyste věřili této teorii --

ale většina společnosti si myslí, že život je osud.

Minulost rovná se budoucnost. A je to pravda, pokud v té minulosti žijete.

Ale co lidé v této místnosti vědí,

a co si musíme připomínat,

protože můžete něco vědět intelektuálně, můžete vědět co dělat

a i tak to nemusíte použít nebo uplatnit.

Takže si musíme připomenout,

že ROZHODNUTÍ je tou hlavní silou. To je to, o čem to celé ve skutečnosti je.

Teď, když se zeptáte lidí,

nedosáhl jsi něčeho?

Kolika z vás se nepodařilo

něco významného v životě? Řekněte "ano".

Publikum: Ano.

TR: Děkuji za interakci na vysoké úrovni.

(Smích)

Ale když se zeptáte lidí, proč něčeho nedosáhli?

Nikdo, kdo s vámi pracuje, víte, partner

nebo vy sami. Když se nám nepodaří dosáhnout cíle,

co je tím důvodem, který lidé řeknou?

Co vám řeknou? Nemám -- dostatečně jsem neznal --

neměl jsem -- vědomosti. Neměl jsem -- peníze,

Neměl jsem -- čas. Neměl jsem -- technologii. Však víte,

neměl jsem správného manažera. Neměl jsem...

Al Gore: Nejvyšší soud. (Smích)

Tony Robbins: A --

(Potlesk)

a --

(Potlesk)

-- co mají všechny tyto, včetně Nejvyššího soudu, společné?

(Smích)

Jsou oznámením o chybějících prostředcích a možná jsou správné.

Možná jste neměli peníze, možná jste neměli Nejvyšší soud,

ale to není zlomový faktor.

(Potlesk)

A opravte mě, pokud se mýlím.

Zlomovým bodem nikdy nejsou prostředky, ale vynalézavost.

A co tím myslím, specificky, nejen jako nějakou frázi,

je, zda máte emoce, lidské emoce, něco, co jsem pocítil

od vás předevčírem na úrovni, která je tak hluboká,

jakou jsem ještě nezažil, a jak budete mluvit s tou emocí,

věřím, že mu nakopete zadek a vyhrajete.

(Potlesk)

Ale jak lehce se mi říká, co má dělat.

(Smích)

Idiot, Robbins. Ale já vím, že když jsme tehdy koukali na tu debatu,

tak tam byly emoce, které blokovaly schopnost lidí

pochopit intelekt a způsobilost tohoto muže.

A způsob, jakým to zasáhlo některé lidi v ten den --

protože já vím, že lidé chtěli hlasovat pro vás, ale nehlasovali,

a já jsem byl smutný. Ale byla tam -- byla tam emoce.

Kolik z vás ví, o čem mluvím? Řekněte: "Ano".

Publikum: Ano.

TR: Takže je to o emocích. Jak do toho dáme správné emoce,

můžeme dokázat cokoliv. Dostaneme se přes to.

Pokud jste dost tvořiví, dost hraví, dost zábavní,

můžete se dostat ke komukoliv? Ano či ne?

Publikum: Ano.

TR: Pokud nemáte peníze, ale jste dost tvořiví a odhodlaní,

najdete způsob. Takže to je nejdůležitější prostředek.

Ale tohle není příběh, který nám lidé vyprávějí, že?

Příběh, který nám lidé vyprávějí, je více odlišných příběhů.

Říkají nám, že neměli prostředky, ale nakonec,

když se podíváte -- posuňte to dál, jestli můžete --

říkají, co jsou všechny ty důvody, proč to nedokázali?

Další snímek, prosím. Narušil můj systém, šmejd jeden.

(Smích)

Ale oceňuji tu energii, to vám říkám.

(Smích)

Co určuje vaše zdroje? Říkali jsme, že rozhodnutí formují osud,

na co se nyní soustředím. Jak rozhodnutí formují osud, tak to, co ho určuje,

jsou tři rozhodnutí. Na co se budete soustředit?

Právě teď se musíte rozhodnout, na co se budete soustředit.

V této vteřině, vědomě i nevědomě. V té vteřině, když se rozhodnete

na něco soustředit, musíte tomu dát význam

a jakýkoliv ten význam je, vytváří emoci.

A je to konec nebo začátek? Trestá mě Bůh

nebo mě odměňuje, anebo je to půl na půl?

Emoce potom vytváří, co budeme dělat nebo jak budeme konat.

Takže, přemýšlejte o svém životě,

o rozhodnutích, které vytvarovala váš osud.

A to zní docela složitě, ale v posledních 5 nebo 10 letech,

15 letech, byla rozhodnutí, která jste udělali, a která --

když se rozhodnete jinak --

úplně to změní váš život? Kolik z vás ví, o čem mluvím?

Upřímně, k lepšímu nebo horšímu? Řekněte "Ano".

Publikum: Ano.

TR: Takže, o vašem životě rozhodlo možná to, kam jste chodili do práce

a tam jste potkali lásku svého života.

Možná to bylo rozhodnutí o kariéře. Vidím tady génie z Googlu --

víte, rozumím, že jejich rozhodnutí

bylo nejprve prodat jejich technologii. Co kdyby udělali to rozhodnutí

versus budování jejich vlastní kultury? V čem by byl svět jiný?

V čem by se změnily jejich životy? Jejich vliv?

Historie našeho světa jsou tato rozhodnutí.

Když se žena postavila a řekla: "Ne, nepůjdu do zadní části autobusu,"

tak neovlivnila jen svůj život. To rozhodnutí vytvarovalo naší kulturu.

Anebo někdo stojící před tankem. Anebo být v pozici

jako Lance Armstrong, když ti někdo řekne,

"Máte rakovinu varlat." To je tvrdé pro kteréhokoliv muže,

hlavně když jezdíte na kole.

(Smích)

Máte to v hlavě, máte to v plicích.

Ale jaké bylo jeho rozhodnutí na co se soustředit?

Jiné než většiny lidí. Co to znamenalo?

Nebyl to konec, byl to začátek. Co budu dělat?

Pustil se do toho a vyhrál sedm mistrovství, které nikdy nevyhrál

před rakovinou, protože byl emocionálně zdravý,

měl psychickou sílu. To je rozdíl v lidských bytostech,

které jsem viděl na tři miliony, okolo kterých jsem se motal.

Protože o tom je moje laboratoř. Měl jsem tři miliony lidí

z 80 různých krajin, se kterými jsem měl šanci se potkat

za posledních 29 let. A po chvíli se ukázala opakující se schémata.

Uvidíte, že Jižní Amerika a Afrika

můžou být určitým způsobem spojené, ne? Jiní lidé říkají,

"Oh, to zní blbě." Je to jednoduché. Takže co zformovalo Lance?

Co formuje vás? Dvě neviditelné síly. Velmi rychle. První: stav.

Všichni máme čas.

Takže jak jste zažili, že jste něco udělali a potom, co jste to udělali,

pomysleli jste si, nevěřím, že jsem to říkal,

nevěřím, že jsem to udělal, to bylo tak hloupé -- kdo to zažil?

Řekněte, "Ano".

Publikum: Ano.

TR: Udělali jste něco a potom vás překvapilo: "To jsem byl já!"

(Smích)

Správně? To nebyly vaše schopnosti, to byl váš stav.

Váš model světa je to, co vás tvaruje dlouhodobě.

Váš model světa je filtr. To je to, co nás tvaruje.

To je to, co nutí lidi dělat rozhodnutí.

Když začneme někoho ovlivňovat, musíme vědět,

co je už ovlivňuje.

Ja si myslím, že to tvoří tři části.

První, co je váš cíl? Po čem jdete?

Co, myslím si -- nejsou to vaše touhy.

Můžete dosáhnout touhy nebo cíle. Kolik z vás mělo někdy cíl

nebo touhu nebo myšlenku?

Kolik z vás to zažilo? Řekněte, "Ano".

Publikum: Ano.

TR: Takže, máme potřeby. Myslím si, že je šest lidských potřeb.

Za druhé, když už víte co je vaším cílem, který vás pohání,

a odhalíte jeho podstatu -- neformujete ho, odhalíte ho,

poté zjistíte, co je vaší mapou:

co jsou systémy myšlenek, které vám říkají, jak naplnit ty potřeby.

Někteří lidé si myslí, že způsob, jakým dosáhnout této potřeby je zničit svět,

někteří něco postavit, něco vytvořit, někoho milovat.

A potom je tu palivo, které si vyberete. Takže velice rychle, šest potřeb.

Dovolte mi říci, které to jsou. První: jistota.

Toto nejsou cíle nebo touhy, tyto jsou univerzální.

Každý potřebuje jistotu, že se vyhne bolesti

a bude alespoň trochu v pohodlí. Jak toho dosáhnete?

Budete každého kontrolovat? Naučíte se něco? Vzdáte se? Budete kouřit?

A když máte úplnou jistotu, ironicky,

i když to všichni potřebujeme --

když si nejste jistí svým zdravím nebo svými dětmi

nebo penězmi, o tom moc nepřemýšlíte.

Když si nejste jistí, že strop nad vámi vydrží,

nebudete poslouchat žádného přednášejícího.

Ale když se podíváme na jistotu jinak, a budeme mít úplnou jistotu,

co dostaneme? Co cítíte, když si jste úplně jistí?

Víte co se stane, kdy se to stane,

jak se to stane -- co byste cítili?

K smrti bychom se nudili. Takže Bohyně, ve své nekonečné moudrosti,

(Smích)

nám dala druhou lidskou potřebu, kterou je nejistota.

Potřebujeme změnu. Potřebujeme překvapení.

Kolik z vás potřebuje překvapení? Řekněte, "Ano".

Publikum: Ano.

TR: Blbost. Máte rádi překvapení, která chcete.

(Smích)

Těm, která nechcete, říkáte problémy, ale potřebujete je.

Takže, rozmanitost je důležitá. Půjčili jste si někdy video nebo film,

který jste už viděli? Komu se to stalo? Začněte žít svůj život!

(Smích)

Dobrá. Proč to děláte? Jste si jistí, že je dobrý,

protože jste ho už četli, už jste ho viděli, ale doufáte,

že to bylo už dost dávno a už jste na něj zapomněli, takže je tam rozmanitost.

Třetí lidská potřeba -- a podstatná: důležitost. Všichni se potřebujeme cítit

důležití, speciální, jedineční. Toho můžete dosáhnout vyděláváním peněz.

Můžete být duchovnější.

Můžete na sebe dát

víc tetování a náušnic na místa, o kterých ostatní ani nechtějí vědět.

Cokoliv to stojí. Nejrychlejším způsobem, jak být důležitý,

když nemáte žádné zábrany, žádnou kulturu, žádnou víru ani prostředky

či vynalézavost, je násilí. Když položím zbraň k vaší hlavě,

a jsem pod kapucí, okamžitě jsem důležitý.

Od nuly do desíti. Jak hodně? Deset. S jakou jistotou vím,

že mi odpovíte? Deset. Kolik nejistoty?

Kdo ví, co se stane? Trošku vzrušující.

Je to stejné jako lézt do jeskyně a dělat věci,

které děláme tady dole. Úplná rozmanitost a neurčitost.

A jak to je důležité, že? Takže kvůli tomu chcete riskovat svůj život.

To je důvod, proč tu násilí vždy bylo a bude,

dokud se vědomě nezměníme jako živočišný druh.

Můžete dosáhnout důležitosti milióny způsoby,

ale abyste byli důležití, musíte být jedineční a odlišní.

To, co nyní potřebujeme, je: vztah a láska -- čtvrtá potřeba.

Všichni to chceme. Hodně lidí si vystačí se vztahem,

protože láska je příliš hrozivá. Nechceme, aby nám ublížila.

Komu někdy ublížili, když byl v intimním vztahu? Řekněte, "Ano".

(Smích)

Když nezvednete ruku, stane se vám to taky, takže pojďme.

(Smích)

A znovu vám ublíží.

Nejste rádi, že jste přišli na tuto pozitivní návštěvu?

(Smích)

Ale tady je pravda -- potřebujeme to. Můžeme to získat intimitou,

přátelstvím, modlitbou, procházkou v přírodě.

Když už nic nezabírá, kupte si psa. Né kočku. Kupte si psa,

protože když odejdete na dvě minuty, je to jako byste odešli

na šest měsíců, i když se za pět minut vrátíte zpátky, že?

(Smích)

Tyto první čtyři potřeby -- každý člověk najde způsob, jak je naplnit.

I když si lžete, musíte mít rozdvojenou osobnost.

Ale poslední dvě potřeby -- první čtyři se nazývají

potřeby osobnosti, tak jim já říkám --

poslední dvě jsou potřeby ducha.

A tady přichází na řadu naplnění. První čtyři vás nenaplní.

Najdete způsob -- kouření, pití, cokoliv --

abyste dosáhli prvních čtyř, ale poslední dvě -- číslo pět:

musíte se vyvíjet. Všichni známe odpověď.

Když se nevyvíjíte, tak jste co? Když se vztah nevyvíjí,

když obchod nekvete, když se vy nevyvíjíte,

tak nezáleží na tom, kolik máte peněz,

kolik máte přátel, kolik lidí vás miluje,

cítíte se jako v pekle. A důvod, proč "rosteme", věřím,

je, že máme něco hodnotného, co můžeme ze sebe dát.

Protože šestá potřeba je přispět k něčemu, co nás přesahuje.

Protože všichni víme, i když to zní otřepaně,

že tajemství bytí je dávat. Všichni víme, že život není o mně,

je o nás. Tato kultura to ví. My v této místnosti to víme.

A je vzrušující, když vidíte Nicholase tam nahoře povídat o

jeho 100dolarovém počítači, nejvášnivější věcí na tom je,

je tu génius, ale teď poslouchá své vnitřní volání.

Cítíte v něm něco jiného, zvláštního, a je to nádherné.

A to vnitřní volání může zasáhnout jiné lidi. V mém vlastním životě

se mě to dotklo, když jsem měl 11 let.

Díkuvzdání: žádné peníze, žádné jídlo. A né že bychom museli hladovět,

ale můj otec byl zničený. Moje máma mu dávala najevo,

jak strašně to zpackal. Až někdo přišel ke dveřím

a dovezl jídlo. Můj otec učinil tři rozhodnutí.

Zběžně vím, jaká byla. Soustředil se na: "Toto je charita.

Co to znamená? Jsem bezcenný. Co budu dělat?

Opustím svoji rodinu." A to i udělal. To období bylo jedním z nejbolestivějších

zážitků v mém životě. Moje tři rozhodnutí mě přivedla na jinou cestu.

Řekl jsem, "Soustřeď se na 'je tu jídlo'" -- jaká silná myšlenka.

(Smích)

Za druhé -- ale tohle je to, co změnilo můj život,

co mě vytvarovalo jako lidskou bytost -- "Někdo nám ho daroval,

ani nevím kdo." Můj otec říkával,

"Nikdo se nestará." A hned, někdo, koho jsem ani neznal,

si nic neřekl na oplátku, jen nám dal jídlo,

dal na nás pozor. Uvěřil jsem tomuto: "Co to znamená,

že cizí se starají?" A rozhodnul jsem se,

že jak se cizí starají o mě a moji rodinu, já se postarám o ně.

Co budu dělat? Udělám něco, co

bude znamenat změnu. Takže, když mi bylo 17, šel jsem ven

na Díkuvzdání. Roky bylo mým cílem

mít dost peněz na nasycení dvou rodin.

Nejzábavnější věc, kterou jsem ve svém životě udělal a nejvíc se mnou pohla.

Další rok jsem zvládnul čtyři rodiny. Nikomu jsem o tom, co dělám, neříkal.

Další rok osm. Nedělal jsem to kvůli odměně,

ale po osmi, pomyslel jsem si, sakra, hodila by se nějaká pomoc.

(Smích)

Takže jsem šel ven a co jsem udělal?

Zapojil jsem do toho své kamarády a založil jsem společnosti

a pak jsem měl 11 společností a založil jsem nadaci.

Nyní, po 18 letech, jsem hrdý, že vám můžu oznámit, že minulý rok

jsme nakrmili dva miliony lidí v 35 zemích prostřednictvím naší nadace,

vždy přes svátky: Díkuvzdání, Vánoce --

(Potlesk)

-- v různých zemích po celém světě.

Bylo to fantastické.

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)

Neříkám to, abych se chválil, ale protože jsem pyšný

na lidské bytosti, protože jsou nadšené přispět,

když už jednou dostanou šanci to zažít, a nejen o tom vyprávět.

Takže nakonec -- za chvíli mi vyprší čas -- cíl, který vás tvaruje --

to dělá rozdíl mezi lidmi. Máme stejné potřeby,

ale jste zbláznění do jistoty? Je to to, co si ceníte nejvíc,

nebo nejistotu? Tento muž nemohl být zblázněný do jistoty,

když lezl těmi jeskyněmi. Pohání vás důležitost

nebo láska? Všichni potřebujeme všech šest, ale cokoliv

je vašim vedoucím systémem, naklání vás různým směrem.

A jak jdete tím směrem, máte cíl nebo osud.

Druhým kouskem je mapa. Přemýšlejte o tom jako o operačním systému,

který vám říká, jak se tam dostat. A mapa některých lidí je

"Jdu zachraňovat životy, i kdybych měl umřít za jiné,"

a stanou se hasiči. Někdo jiný je

"Jdu zabíjet lidi, abych toho dosáhl." Oba se snaží naplnit

ty stejné potřeby důležitosti, že? Chtějí uctít svého Boha

nebo svou rodinu, ale mají jinou mapu.

A existuje sedm rozdílných vír. Nemůžu je jmenovat,

protože už končím. Posledním kouskem je emoce.

Řekl bych, že jedna z částí mapy je jako čas. Pro někoho

je dlouhý čas 100 let. Pro někoho jiného jsou to tři sekundy,

které mi zůstávají.

(Smích)

A poslední, který jsem již zmiňoval a který vám řeknu.

Pokud máte cíl a máte mapu a řekněme --

nemůžete použít Google, protože já mám rád Mac a ještě ho neudělali

dost dobrým pro Mac -- takže když použijete MapQuest -- kolik z vás

udělalo někdy tu osudovou chybu, že použili MapQuest?

(Smích)

Použijete ho a nedostanete se tam. Dobře, představte si,

co kdyby vaše přesvědčení garantovalo, že se nikdy nedostanete tam, kam chcete jít?

(Smích)

Poslední věc je emoce.

Toto vám řeknu o emocích. Existuje 6000 emocí,

na které máme slovo v angličtině,

což je jen jazyková reprezentace,

která se mění s jazykem. Ale když vaše dominantní emoce --

kdybych měl víc času, mám 20 000 lidí nebo 1 000

a řeknu jim, aby zapsali všechny emoce, které zažijí

v průměrném týdnu. A dám jim na to dost času.

A na jednu stranu napíší emoce, které je posilují,

na druhé ty, co je táhnou ke dnu.

Hádejte kolik emocí lidé zažívají. Méně než 12.

A polovina z nich jsou pocity nanic. Takže mají pět nebo šest

zatraceně dobrých pocitů, že? Je to jako byste se cítíli "šťastní, šťastní,

vzrušení, a sakra, frustrovaní, frustrovaní, přemožení, deprimovaní."

Kolik z vás zná někoho, kdo vždy, když se stane cokoliv,

najde důvod, aby se naštval? Znáte někoho takového?

(Smích)

Anebo, ať se děje cokoliv, najdou si důvod, proč být šťastný.

Kolik z vás někoho takového zná? No tak.

Když bylo 11. září 2001 -- a s tím skončím -- byl jsem na Havaji.

Byl jsem tam s 2 000 lidmi ze 45 zemí. Překládali jsme

simultánně do čtyř jazyků program,

který jsem vypracovával týden. Noc předtím se jmenovala

"Mistrovství v emocích". Vstal jsem, neměl jsem žádný plán, a řekl jsem --

všichni jsme měli ohňostroje -- dělávám bláznivé, zábavné věci --

a potom na konci jsem se zastavil -- plánoval jsem, že něco řeknu,

ale nikdy neudělám to, co plánuji říct. A hned jsem řekl:

"Kdy lidé opravdu začnou žít? Když čelí smrtí."

A potom jsem tím celým procházel,

kdybyste neměli odejít z tohoto ostrova, kdybyste za 9 dní

měli zemřít, komu byste zavolali, co byste řekli,

co byste udělali? Jedna žena -- byla to noc před 11. zářím --

jedna žena přišla na seminář a když tam přišla,

její bývalý přítel byl unesen a zavražděn.

Její přítel, nový přítel, si ji chtěl vzít za ženu, ale ona řekla ne.

Povídal, "Když odejdeš a pojedeš na Havaj, skončili jsme."

A ona řekla, "Skončili jsme." Kdy jsem skončil té noci, zavolala mu

a nechala mu zprávu -- skutečný příběh -- na vrcholu Světového obchodního centra,

kde pracoval. Ve zprávě bylo: "Miláčku, miluji tě, jen jsem chtěla, abys věděl,

že si tě chci vzít. Byla jsem hloupá." Byla ospalá,

protože u nás byly tři hodiny ráno, když jí volal zpátky

a říkal: "Zlato, nemůžu ti ani říct, co to pro mě znamená."

Říkal: "Nevím jak ti to mám říct,

ale dala jsi mi ten nejkrásnější dar, protože za chvíli zemřu."

Pouštěla nám tu nahrávku v místnosti.

Hned byla u Larryho Kinga a on říkal, "Možná přemýšlíte,

jak se vám proboha mohlo stát dvakrát to stejné." A povídá,

"Všechno co vám můžu říct, že to musí být zpráva od Boha,

zlato. Odteď dávejte všechnu svou lásku, všechnu.

Nedovolte, aby vás něco zastavilo." Skončila a postavil se muž

a povídá, "Jsem z Pákistánu a jsem muslim.

Rád bych stiskl vaši ruku a řekl,

že mi je to líto, ale upřímně, toto je odplata." Nemůžu vám říct víc,

protože mi vypršel čas.

(Smích)

10 vteřin.

(Potlesk)

10 vteřin, to je vše. Chci být zdvořilý. 10 vteřin.

To co vám můžu říct je, že jsem pozval tohoto muže na jeviště

společně s mužem z New Yorku, který pracoval ve Světovém obchodním centru,

protože jsem tam měl okolo 200 New Yorčanů. Víc jak 50

ztratilo celé společnosti, své přátele,

-- jedna finanční obchodnice, žena jako z ocele, křičela --

a škrtala si 30 přátel ze svého PDA, všechny ty, kteří zemřeli.

Řekl jsem těm lidem: "Na co se nyní zaměříme?

Co to pro nás znamená a co budeme dál dělat?"

A vzal jsem skupinu a zaměřil jsem lidi na toto:

Pokud jste dnes nikoho neztratili, budete se soustředit na to,

abyste posloužili někomu jinému. Jsou tu lidé --

potom se jedna žena zvedla a byla naštvaná a křičela a vřískala.

Pak jsem zjistil, že nebyla z New Yorku, nebyla Američanka,

nikoho tam neznala. Řekl jsem, "Vždy se takto rozzlobíte?"

A ona, "Ano." Provinilí cítili vinu, smutní lidé zesmutněli.

Vzal jsem tyto dva muže a udělal jsem něco, čemu říkám nepřímé vyjednávání.

Židovský muž s rodinou v okupovaném území, někdo z New Yorku,

kdo by byl zemřel, kdyby šel tehdy do práce, a tento muž,

který chtěl být teroristou a dal to jasně nejevo.

A integrace, která se tam uskutečnila, je na filmu,

který bych vám rád poslal, abyste mohli taky vidět,

co se tam vlastně stalo, místo mého popisu.

A oni dva nejenže našli cestu k sobě a

změnili svoje přesvědčení a mravní zásady světa,

ale spolupracují už čtyři roky

přes různé mešity a synagogy, aby přiblížili myšlenku toho,

jak vytvořit mír. A on napsal knihu, která se nazývá

"Můj Jihad, moje cesta míru." Takže, změna se může uskutečnit.

Moje pozvání pro vás je toto: prozkoumejte svoje sítě, svou síť tady --

potřeby, přesvědčení, emoce, které vás kontrolují.

A to ze dvou důvodů: abyste se víc rozdávali, abyste víc dosáhli

a to všichni chceme. Ale mám na mysli dávat,

protože to vás naplní. A za druhé,

abyste mohli ocenit -- nejen chápat, co je intelektuální,

co je mysl -- ale ocenit to, co pohání jiné lidi.

To je jediný způsob, jakým se náš svět změní. Nechť vám Bůh žehná.

Díky. Doufám, že to posloužilo účelu.

(Potlesk)