Wilde (1997) full movie (subtitled)

Directed by Brian Gilbert
Based on the book "Oscar Wilde" by Richard Ellmann (http://www.amazon.com/Oscar-Wilde-Richard-Ellmann/dp/0394759842)
Starring Stephen Fry, Jude Law, Vanessa Redgrave, Jennifer Ehle, Michael Sheen, Judy Parfitt, Gemma Jones, Zoë Wanamaker

Už jede! Už jede!

Jste v Koloradu, vítejte!

- Dobrý den, pane. Jste srdečně vítán.
- Děkuji, děkuji.

Dobrá, poslouchejte všichni.

Rád bych vám představil Oscara Wildea.

Vítejte v Matchlesském
stříbrném dole.

Dnes otvíráme novou sloj.

Rádi bychom ji pojmenovali po vás.

To je velice milé.

Hledám něco,
kde by mi platili tantiémy.

Proč nejdete se mnou.

Minulou noc jste nás hodně naučil.
Jsme poctěni, že jste nás navštívil.

Pokud byste si stoupnul sem.
Sem, pane.

Měl jsem za to, že klesám do pekel...

ale s těmi anděli, co mě vítají,
to musí být ráj.

Tohle je cesta do mé osobní sloje?

Ovšem, já bych preferoval
zlato-- purpur a zlato.

Ale žijeme ve věku stříbrné, běda.

Tolik nádhery je vydobyto
z utrpení, z bolesti...

dřinou rozlámaných kostí
a mozolnaté kůže.

Benevenuto Cellini stříbru rozumí.

Vzal ten kov, který tady
dole tak těžce dobýváte...

a přeměnil ho na umění
pro papeže a krále.

Cellini-- je Talián?

Renesanční osobnost v každém ohledu.

Nejlepší stříbrotepec,
co svět spatřil...

ale je géniem i v životě,
stejně jako v umění.

Experimentoval se vším,
co je lidstvu známo.

- Spáchal i vraždu.
- Zabil člověka?

Více než jednoho.

Děkuji vám.

Rád bych se s Cellinim setkal.
Proč ho někdy nepřivedete?

Obávám se, že je mrtev.

Kdo ho zastřelil?

Má slečna Lloydová
spojitost s Lloydovou bankou?

Škoda.

Ale je přijatelná, Ado.

Tisíc let.

V tom případě gratuluji, Lady Wildeová.

Teď, když byl Oscar v Americe
a zasadil své Wildeské duby...

je čas, aby se usadil.

Ale nejsou moc hrubí?

Ne, jsou šarmantní.
Ano, šarmantní.

Oba dohromady by mohli
být trochu drsní.

Noc před tím, než jsem přednášel,
pověsili v divadle dva muže.

Cítil jsem se jako sorbet
vedle bifteku.

Vím, že váš přítel je slavný, Ado--
při nejmenším známý--

ale nechápu proč.

Pro něho samého, Lady Mount-Templeová.

Nemluví Američané
tím nejúžasnějším slangem, co?

No, slyšel jsem, jak jedna lady říká...

''Po líznutí jsem se
utěsnila v denních dobrotách.''

Co tím pro všechno na zemi myslela?

Měla na mysli,
že si převlékla šaty k tanci.

Connie, drahoušku, Lady Mount-Templeová
je tak nervózní ze setkání s tebou.

Znala jsem vašeho otce, slečno Lloydová.

Je rozkošná, a není hloupá.
Vážně, opravdu není vůbec hloupá.

Je to dost dobrý důvod ke svatbě?

No, někoho si vzít musím.

A má matka plánuje naši budoucnost
do všech detailů:

Jak se dostanu do Parlamentu,
jak budeme mít krásný dům...

a budeme žít náležité, usedlé životy--
s literaturou, různými přednáškami...

Dolní sněmovna, recepce
pro celý svět v 5:00.

Jak bezútěšné.

Vaše účast bude v tom případě
naprosto nezbytná.

Ale budete zejména esencí
naší malé intimní večeře v 8:00.

Bude to nádherný, úžasný život.

Už vidím Constance, jak je
zaneprázdněná přípravami večeří...

ale jak bude přispívat
k literatuře a přednáškám čehokoliv?

Bude mi dělat korektury.

Oh, jaký roztomilý sluneční paprsek.

Miluji ji, Ado. Je tak--

Tichá.

- Shledávám ji velmi tichou.
- Ale velmi sympatickou.

A mám potřebu posluchače.

Nechápu, jak to můžeš vůbec
registrovat, když tak rychle čteš.

Vyzkoušej mě.

Vím něco lepšího.

Kde dnes večeříš?

U Leversonů.

V tom případě musíš ukázat své skutečné barvy
jako propagaci reformy oblečení.

Cinnamonové kašmírové kalhoty,
to bude to pravé.

A pláštěnka zakončená manžetami.

Nemyslím, že bych si ještě někdy
ty kalhoty mohla obléci.

Nový Wilde do celého světa!

Další génius pro Irsko!

Měli bysme ti pořídit
celou novou garderóbu.

Ernest mě pod tou
sochou požádal o ruku.

Vážně, ty věci, co si dnes
říkají umění, jsou docela děsivé.

Policie by měla zasáhnout.

My jsme se nevzali, zatímco
jste vy a Constance tak šťastní.

Každý to říká.

Je naprosto monstrózní,
jak se o vás lidé baví za vašimi zády...

a mají absolutní pravdu.

je tak ochotný posluchač,
jak jste doufal?

Vnímavý, ano. Ochotný?

Nikdy neuhádnu, na co myslí.

Vsadím se, že na dítě.

Ano. No, Constance je matka od přírody.

Navštívila Robbieho v jeho hnízdě,
zatímco jsou jeho rodiče v cizině.

Robbie je Kanaďan. Můžete si
s jeho mladostí popovídat.

Chtěl byste,
aby Anglie dospěla, pane Rossi?

No, byl to takový nápad,
ale nevypadá uskutečnitelně.

Žiji tu od svých tří,
a vidíte, výsledky jsou bídné.

Robbie pochází z dlouhé linie
imperiálních guvernérů.

Jeho děd byl Prvním ministrem
Horní Kanady.

Nebo to byla Dolní Kanada?

Britové převezmou jejich klasifikační
systém, ať už se týká čehokoliv.

Zavedou ho na všech kontinentech.

Plánujete vládnout kontinentu?

Ne. Nedokážu vládnout ani sám sobě.

Moc hezké punčochy.

Dobrý den, pane.

Můžeš mi to podržet, drahá?
Uvidíme, jestli najdu drožku.

Promiňte, pánové, procházím.
Ustupte, prosím.

Můžete mi uhnout z cesty, prosím?

Hledáte někoho?

Drožka, drožka!

nevhodná doba.

Ještě jednu cigaretu.

Ne. Ne, díky, Robbie.

Nezůstávej vzhůru moc dlouho, Robbie.

Dobrou noc.

Dobrou noc, Oscare.

Dobrou noc, Robbie.

Spí.

Je tak krásný.

Přesně tak krásný jako jeho matka.

Nevím, co bych si bez tebe počal,
má constantní Constance.

Dobrou noc, drahá.

Dobrou noc.

Univerzitní vzdělání je
skvělá věc, ovšem...

jen potud, když si zapamatuješ, že se
tam nemůžeš naučit nic cenného...

přinejmenším v Cambridgi.

Ale vykládals mi...

že ve starém Řecku učili
starší muži ty mladší.

Zušlechťovali je.

Rád bych byl taky zušlechtěn.

Ano, dobře, řecká láska--
platonická láska--

je nejvyšší formou citu,
které lidstvo zná, samozřejmě.

Taky jsi mi říkal...

že Řekové stavěli Apollónovy
sochy do komnat nevěst...

aby se jim rodili krásní synové.

A já jsem si nemohl nevšimnout,
že jedna je ve tvém pokoji.

Constance má raději lázeň.

Byla tak nádherná,
když jsem si ji bral, Robbie.

Drobná, bílá jako lilie...

s tančícíma očima.

Nikdy jsem v žádných očích
neviděl takovou lásku.

Byla--

Nic by nemělo halit tělo...

pouze tělo.

Neříkals to?

Muselo to být všechno poprvé, Oscare...

pro tebe.

Tiše. To je můj chlapeček.

No tak. No tak.

Tak pojď, Cyrile.
Je čas na tvou koupel.

Buď hodný hoch.
Nedělej takové okolky!

Měl by ses svléct.
No tak.

Já vím, že to nesnášíš.

Chlapci, paní Wildeová,
nikdy neudělají to, co mají.

Oh, příště musíme mít dívku.

- Nebo ne, Oscare?
- Musím jít.

Dobrou noc, má drahá.
Buď hodný, Cyrile.

Pamatuj, gentleman se musí koupat
alespoň jednou ročně.

- Dobrou noc.
- No tak, Cyrile.

Není to tak špatné.

Nemůžu se vrátit moc brzy.
Večeřím s Asquithovými.

Tiše.

No tak.

Miluješ mě?

Cítím se...

jako město, co bylo...

20 let v obležení.

Náhle jsou brány dokořán...

a cizinci se hrnou dovnitř...

dýchají vzduch a prochází se v polích...

a trhají luční květiny.

Cítím se...

uvolněný.

Neděláš si starost o Constance?

''Každé odpoledne si
děti cestou ze školy...

hráli v zahradě sobeckého obra.''

To je ta zahrada, kde jsme si hráli?

Ne, tahle je mnohem větší a krásnější
než ta, s jemnějším smaragdem trávy.

Tady je taky trávník, kam chodíme.

Ano, ale je tam 12 broskvoní,
planoucích delikátními květy...

růžovými a perleťovými každé jaro
a obtížené plody na podzim?

Jsou tam, mami?

Nemyslím, že by byly,
Cyrile, ne, nejsou.

Mohl bys mi podat zápalku,
abych mohl tomuhle husarovi vrátit hlavu?

Děkuji.

''Ptáci sedali na větve
a tak sladce zpívali...

až si děti přestaly hrát
a naslouchali jim.

'Jak šťastní tu jsme,'
říkalo jedno druhému.''

Nechápu, jak mohli být šťastní,
když tam byl obr.

Nebyl tam, víš, ještě ne.
Byl pryč, na návštěvě u přítele.

Ty jsi vždycky pryč.

Ano, ale já odcházím jen na jednu noc,
jednou dvakrát za čas a vždycky se vrátím.

Ale tenhle obr,
ten, kterému patřila zahrada...

byl pryč sedm let,
zůstával u obra v Cornwallu.

''A po sedmi letech,
když řekl všechno, co mohl říct...

protože jeho konverzace
byla značně omezená...

rozhodl se vrátit domů
do svého hradu.

Když zjistil, že si děti hrají
v jeho zahradě, rozčílil se.

'Co tu děláte?' Zařval.

A všechny děti utekly.

'Moje zahrada...

je moje zahrada!'řekl obr.

'A já nechci vidět nikoho,
jak si tu hraje, kromě mě.'

A tak kolem postavil vysokou zeď...

a napsal na ni vlastnoručně
velkými písmeny:

'Ti, kdo přelezou,
budou potrestáni.'''

Arthure, ty jsi přelezl.
Cyril tě teď sní.

Je tu pan Ross, pane, s panem Grayem.

Nebesa, musím běžet.

Koně Apollónovy netrpělivě
hrabou kopyty u bran.

Žádám snad omluvu?

Táta musí jít.

Vrátíš se a dokončíš ten příběh?

Ovšemže ano.

Jdeme, Cyrile.
Už je čaj.

Opravdu nevím, proč se lidé
ještě nechávají portrétovat.

Fotografie je mnohem výstižnější.

Fotografie zachytí jen
jeden moment v čase...

jedno gesto, jedno pootočení hlavy.

Ano, portréty nejsou
tak výstižné, pane Grayi.

Malíři ukazují duši
subjektu, jeho esenci.

Esenci slepičí marnivosti,
máte na mysli.

No...

tohle je portrét Lady Battersbyové,
když byla mladá dívka.

Je právě tamhle,
v celé své skutečné kráse.

Musím jít a utěšit ji.

Je milé vás vidět.

Ubohá věc.

Předpokládám, že v srdci...

stále věří,
že vypadá takhle.

Kdybychom navždy vypadali
mladí a nevinní--

Myslíte, že bychom to měli chtít?

Pokud by naše duše byly ošklivé, pak ano.

Dejte člověku masku,
a on vám ukáže pravdu.

Nebylo toho už dost?
Neměli bychom jít někam na večeři?

Dorian Gray je ta nejúžasnější
kniha, co jsem kdy četla.

A na konci,
když služebnictvo vylomí dveře...

a najdou ho vysušeného,
starého a mrtvého...

a ten obraz je znovu mladý--

Málem jsem omdlela.

Moje rodina tvrdí,
že je to hloupé a bezbožné.

Hloupé?

Je to úžasné.

Je to o maskách,
které nosíme jako tváře...

a o tvářích, jež nosíme jako masky.

Můj syn umí psát takhle--

Lidé říkají, že je to
plné nebezpečných rozporů.

Stěží už s námi někdo promluví.

Přestali nás respektovat.

Umělci se nestarají o respekt.

To je jen žárlivost.

Je to jen zášť netalentovaných
vůči géniovi.

Kde je Oscar?

Je v Lake District, píše hru.

- Drama?
- Komedii.

Robbie Ross mu tam dělá společnost.

Mám Robbieho ráda.

A oni tě oba milují.

Oh, bude to veliký úspěch.

Oscar ji zrežíruje.

- Autor! Autor!
- Autor!

Oscare, prosím!

- Naprosto ohromující!
- Dobrá, je hotovo.

Dámy a pánové,
je mi obrovským potěšením.

Herci nám poskytují šarmantní
provedení skvělé hry...

a vaše ocenění
je velice inteligentní.

Gratuluji vám k obrovskému úspěchu
vašeho vystoupení...

které mě přesvědčilo, že si myslíte,
že je ta hra skoro tak skvělá...

jako já.

Absolutní úspěch, Oscare.
Absolutní triumf!

- Moc vám děkuji. Děkuji.
- Tak, hotovo.

Slyšet to od tebe je tak sladké.

Šlo to dobře, Oscare.

Bylo to lepší, než bych--

Uchvátilo je to.
Absolutně uchvátilo.

A ty, drahý hochu, uchvacuješ mne.

Gratulujeme, Oscare.

Děkuji.

Je skvělé vás vidět.

Dobrý den.

Pane Wilde.
Úžasné, naprosto úžasné.

- Oscare.
- Sfingo!

Opravdu musíš být opatrný.
Jsi v nebezpečí nastávajícího bohatství.

- Bylo to úžasné. Věděl jsem, že to tak bude.
- Děkuji, Robbie.

Všichni umírají touhou vědět,
kdo je skutečná lady Windermereová.

Skutečná lady Windermereová je každá
žena tady, a dokonce i většina mužů.

- Oscare!
- Lioneli!

Je to úžasná hra.

Můj bratranec Lord Alfred Douglas
je tu.

Rád by ti také pogratuloval.

- Úžasné.
- Oscare, tohle je Bosie Douglas.

Setkali jsme se minulý rok.
Lionel mě vzal na čaj na Tite Street.

Jak jsem mohl zapomenout?

Miluji vaši hru.

Divák nikdy neví, kdy žertujete
a kdy to myslíte vážně.

Šokoval jste je...

obzvláště svým jazykem.

Ale čím frivolněji vypadáte,
tím vážnější jste, nemám pravdu?

- Líbí se mi to.
- Děkuji.

Vždycky říkám,
že mladí jsou jedinými kritiky...

kteří mohou soudit mou
práci s dostatečnými zkušenostmi.

- Obdivuhodné, Oscare.
- Potřebujeme vyvést z míry.

Lidé jsou tak banální.
A vy používáte svůj důvtip jako fleret.

Úplně jste ty naškrobené
límečky rozsekal.

Díky vám se vaří krev.
Je to velkolepé.

Přál bych si, abyste povařil krev
v Oxfordu...

ale to by byl zázrak.

Všichni učitelé na mé univerzitě
mají v žilách prach.

A která univerzita vyučuje
vaše přátele?

Magdalenská.

Moje univerzita.

Mohl bych se odvolávat na privilegium
promoce a vyučovat vás.

V tom případě brzy přijdu.
Hrozí mi vyloučením.

Jak by mohli být tak krutí
k někomu tak krásnému?

Učitelé—jsou vlastně střední třída.

Oscare, celý Londýn z tebe má šok,
když takhle kouříš na očích.

Excelentní.
Pak bychom měli na rok prchnout.

Oscare, musíš něco říct
Marion Terryové.

Byla dobrá, nebo ne?

Tak dobrá, že si myslím, že napsala
většinu z těch řádků sama.

- Promiňte, Lorde Alfrede.
- Bosie, prosím.

- Musíš být tak nadšený, Oscare.
- Já vím.

Není to ponižující?

'' 'Moje zahrada je moje zahrada, '
řekl obr.

A tak postavil kolem vysokou zeď...

a napsal na ni:

'Kdo přeleze, bude potrestán.'

Byl to velice sobecký obr.

Ubohé děti si neměli kde hrát.

Zkoušeli si hrát na cestě...

ale cesta byla velmi prašná a plná
kamení, a to se jim nelíbilo.

Každý den, když jim skončilo vyučování
procházeli kolem té vysoké zdi...

a povídali si o nádherné zahradě uvnitř.

'Jak šťastní jsme tam byli,'
říkali jeden druhému. ''

Doufám, že to byl
velice krásný hoch.

Ano, krásný, znáš to,
takový ten Arab z ulice.

Cílem není být
vydírán někým ošklivým.

Protivné je, že hrozí,
že ukáže mé dopisy mému otci.

A on je ukáže všem svým přátelům
kvůli jejich excelentnímu stylu.

Ty ho neznáš.
Je surovec.

Vážně. Šlehá bičem, kamkoliv přijde.

Bil mou matku.

Bije mé bratry.
Mě mlátí od té doby--

Můj drahý hochu.

Ovšem, je prakticky nevzdělaný.

Pravděpodobně by těm
dopisům nikdy neporozuměl.

Kdyby to bylo na mě,
nikdy bych tě nenechal vydírat...

ale mí přátelé mě ujišťují,
že 100 liber bude dostačujících.

Vážně?

Bože, já- slibuješ?

Nech to na Lewisovi--
Georgi Lewisovi—mém právníkovi.

On ví, co dělat.
Pracuje pro prince z Walesu.

Nenech mě zhynout žalem

Samotného a skleslého

Žádný osud nevypadá jasně jako můj

Žádné štěstí

Tak velkolepé

Není smrtící, pane Wilde?

- Příroda den za dnem
- Je perfektní.

Perfektní v každém směru.

V akcentu čistoty

Radostně ubíhá v cyklu

Miluje mne

Je tu

Miluje mne

Je tu

To bylo nádherné, Bosie.

Ano, naprosto okouzlující.

Ještě někdo čaj?

Nechci tu sedět.
Chci sedět tamhle.

Slyšel jste, co řekl Lord Alfred.

Chci, aby nás všichni viděli.

Chci, aby každý řekl, ''Podívejte,
tam je Oscar Wilde se svým hochem.''

Takže co by nás lidé měli vidět jíst?

Fois gras a humra a šampaňské.

Dvakrát.
Všechno děláme spolu.

Výborně, pane Wilde.

Myslím, že by mě rád zmlátil.

Celá má rodina je šílená.

Můj strýc si minulý rok podřízl
hrdlo v drážním hotelu.

Na které stanici?

Euston.

Každý život je vlastně cesta
spějící ke konečné stanici.

A já teď musím jít
ke své zastávce.

Sarah Bernhardtová si myslí, že
ví lépe než já, jak hrát Salome.

Zůstaň.

Prosím, zůstaň.

Aspoň do večera.

Sarah je božská, tak jako ty.

Bude úžasná v té scéně,
kdy Salome líbá rty...

setnuté hlavě Jana Křtitele.

''Ah, nechtěls mi dovolit,
abych líbala tvá ústa, Jokanaane.''

Jokanaan je starý hebrejský
výraz pro Jana.

''Ano, teď je políbím.

Ukousnu si trošku zuby,
jako bych si ukousla z ovoce.

Ano, Budu líbat tvá ústa, Jokanaane.

Tvé tělo je bílé jako sníh,
co leží na vrcholcích hor...

jako sníh, co leží
na horách Judee...

a snáší se dolů, do údolí.

Ani růže v zahradách
arabské královny...

nejsou tak bílé jak tělo tvé.''

Už pro něho nejsem dost dobrý.

Jsem pouhý syn tesaře,
zatímco Bosie--

Oscar byl před tím
vždycky jen zamilovaný.

Byl zamilovaný do mě.
Byl zamilovaný do tebe.

Já nebyl jen zamilovaný.

Miloval jsem ho.

No, teď miluje on.

Jsem napůl cesty do pekel.
Nežertuju.

Synem tesaře byl i někdo jiný.

Přijmul jsem ho
a stal jsem se katolíkem.

Shledal jsem zpověď...

podivuhodně utěšující.

Nemůžu jít ke zpovědi...

když chci zabít Bosieho...

nebo sebe.

- Oscar je rozzuřený.
- To by neměl.

Ví moc dobře, že Lord Chamberlain
by nikdy neuvedl...

hru s biblickými postavami.

Oscar si nemyslí, že by měla
nad divadelními hrami bdít cenzura.

Ovšem, že nad nimi musí bdít.

Nebo by lidé začali říkat, co si myslí,
a kam bychom se pak poděli?

- Kdy se k nám připojí?
- Nepřipojí.

Musí zůstat a pečovat o Lorda Alfreda.

Tihle Douglasové jsou vždy nemocní,
pokud nejsou rovnou dementní.

Jeden z nich nabodl
kuchtíka na rožeň.

A Bosieho otec, Lord Queensberry--

je to strašný muž, Constance--

nevěří v Boha ani v manželství.

Markýz by měl jít příkladem...

nebo k čemu jsou vyšší třídy?

Povím ti...

Nechtěl bych, aby si má
dcera vzala Douglase.

Nemáme dceru.

Ještě máte čas, drahá.

Chápu.

Je to má chyba.

Od té doby, co se narodil Vyvyan,
nedokážu myslet na nic jiného než na děti.

Tak proto Oscar tráví tolik času
s těmi svými přáteli.

Oscar potřebuje žáky.

Lord Alfred je básník.
Velmi dobrý básník, tvrdí Oscar.

Studuje klasiky.
Oscar a on si povídají o Platonovi.

Není tam nic v nepořádku.

Vážně není.

Neděje se tam nic špatného.

Ať už je, nebo ne, vypadá to tak.

To je jediné, co lidi zajímá.

Říši nevystavěli lidé
jako je Bosie Douglas.

''A pak přišlo jaro...

jen v zahradě sobeckého obra
byla pořád zima.

Ptáky ani nenapadlo zpívat,
když tam nebyly děti.

A stromy zapomněly kvést.

Sníh pokryl trávu svým
velkým bílým pláštěm...

a mráz všechny stromy
maloval na stříbrno. ''

Vypadněme.

Jestli chceš.

Ta záležitost s těmi pronajatými-
neber ohled na jejich pocity.

Ale pokud chceš někoho potěšit,
měl bys mu ukázat vděčnost.

Ne. Peníze, to je jediné, co chtějí.

Je divné, že na Taylora
nikdo nevznáší nároky.

Jen to udělej a bude to za tebou.

Miluju tě, Oscare.

Ale změna je život.

Můžeš mě sledovat, jestli chceš.

Musíš se pokusit to udržet na uzdě.

To je nechutné.
Budeme toho mít málo.

- Dobrý večer.
- Lorde Alfrede.

Alfrede Taylore, tohle je Oscar.

Velice rád vás poznávám, Oscare.

Charles Parker. Pamatuji si vás.

Ahoj, Oscare.

Je skvělé vás zase vidět.

- Kouříte?
- Já dělám všechno.

- Jo, všechno, co vynáší.
- Odborně, můžu dodat.

Pane Wilde, víno.

Děkuji.

- Je to hezké pouzdro.
- Chci, abyste si ho nechal.

Děkuji.

Takže tohle je den neřesti.
Měl bych říct, že je to víc než zahrada.

Jaké nádherné květiny, pane Taylore.

Jak moudré od vás,
že je držíte zavřené.

Nikdy by nevyrostly
v prostém denním světle.

- Kdo je tu prostý?
- Vy jistě ne, drahý hochu.

Vy vypadáte jako květ
vzácného zbarvení.

Bosie mi nikdy neřekl,
že jste botanik, pane Taylore...

že se potulujete zemí,
pokořujete nejvyšší štíty Himalájí...

a prosekáváte nejtemnějšími lesy...

Bornea, abyste se s triumfem navrátil...

do tohoto delikátního skleníku
ve stínu Westminsterského opatství...

na výstavu svých rostlinek.

Ti hoši jsou vážně všichni Londýňané.

Nemožné.
Vídám Londýňany každý den...

ale nikdy tak exotické květy jako zde.

To vždycky mluví takhle?

V posteli ne.

Jsem diskrétní.

Bosie je pro tohle daleko vhodnější.
Chce znát každého.

- Pochop--
- Já musím být s mladými lidmi, Robbie.

Jsou tak upřímní a nespoutaní.

Způsobují, že se cítím taky mlád.

To je všechno moc hezké,
ale co bys říkal...

kdyby chtěl někdo spát s tvým synem?

Cyrilovi je 8.

A co řekneš, až mu bude 18?

Nic. Musí jednat tak,
jak mu přirozenost diktuje...

jak si přeju, abych mohl jednat já.

'''Věřím, že jaro přece jen přijde,'
řekl obr.

Vyskočil z postele,
a podíval se z okna.''

- Co viděl?
- To mi řekni ty.

Ne, ty to řekni.

Dobrá.
''Viděl tu nepodivuhodnější věc.

Skrz malou díru ve zdi...

prolezlo malé dítě do zahrady
a vyšplhalo se...

do větví stromu.

A na všech stromech, na které dohlédl,
seděly malé děti.

Stromy byly tak rády, že--''

Celé se obsypaly květy!

Květy!

''A svými kvetoucími pažemi něžně
kývali nad dětskými hlavičkami.

A ptáci nad nimi cvrlikali a zpívali.

A květiny vykoukly z trávy a smály se.

Oscare, je čas hochy obléci,
nebo zmeškáme vlak.

Jdeme, kluci.

Tati, nemohli bysme zůstat?

Táta musí pracovat.
Musí dopsat svou hru.

Ano, ubohý drahý tati.

Ubohý tati.

Ubohý, ubohý, ubohý, ubohý, ubohý tati.

Kde je Oscar?
Neviděli jsme ho.

Kde myslíš, že je? Pracuje.
Je přece spisovatel.

Slyšel jsem, že tvůj otec vyhrožuje,
že zastřelí Lorda Roseberryho.

Vážně? Obvykle upřednostňuje
jezdecký bič.

Tvrdí, že se dopustil sodomie
s tvým bratrem.

No, Roseberry je státní tajemník
pro zahraniční záležitosti...

a Francis je jeho osobní sekretář.

Ve skutečnosti je Francis zasnoubený.

Tak o čem to tvůj otec mluví?

Je posedlý sexem.

Myslí si, že mě Oscar sodomizuje...

jako bych to snad někomu dovolil.

Z venkova je mi na nic.

Vraťme se do Londýna.

Jaký má smysl, že spolu žijeme,
když ty pořád pracuješ?

- Mám povinnosti-- rodinu.
- Bože, nezačínej zase!

Ptal jsem se svých přátel z Oxfordu,
a ty jsi prostě zmizel.

Radši jsem měl zůstat u své matky.

- Ta tam aspoň je.
- Ty jsi chtěl, abych ten dům vzal--

Už mě to nudí.

- A ty taky.
- Nemohu to vzdát.

Zaplatili mi předem.
Dokud nedokončím svou novou--

Bosie, drahý...

jsi krásný,
jsi ušlechtilý...

a, to je to nejúžasnější ze všeho,
jsi mladý.

Ale jsi fantasta, pokud si myslíš,
že potěšení...

nemusí být vykoupeno a zaplaceno.

Kdykoliv chci cokoliv udělat,
říkáš, že si to nemůžeš dovolit...

ale všem těm hošanům dáváš
cigaretová pouzdra.

Ale rozhazuju přeci za tebe!

Každou penny, kterou jsem vydělal
svou hrou jsem utratil s tebou!

Jsem si jist, že sis to přesně spočítal.

Jsi taková držgrešle...

a maloměšťák, všechno,
na co myslíš, je tvoje konto.

Proboha!
To je nesnesitelné!

Žádný gentleman nemá nejmenší tušení
jak je na tom jeho konto!

To je absurdní!

Říkáš všem, jak by měli žít.

Jsi tak vulgární!

Už tě nikdy nechci vidět.

Dobrá tedy.
Pokud to je to, co chceš, tak běž!

Vypadni!

''Ale v nejzazším koutě zahrady...

kde pořád vládla zima,
postával malý chlapec.

Byl tak malý,
že nedosáhl na větve stromu.

'Vyšplhej se, chlapče,'řekl strom.

Ale ten chlapec byl příliš drobný. ''

Egypt je v tomto ročním období nádherný.

- Ale ty musíš svůj čas prozahálet.
- Matko.

A já chci, abys mi něco slíbil:

nepiš Oscaru Wildeovi.

To nejde. Miluju Oscara.

Miluju ho jako žák
miluje svého učitele.

Ale on není sto něco učit.
Je zkažený.

Vážně věříš, že by tvůj syn
byl schopen milovat někoho zkaženého?

Já jen toužím milovat Oscara
tak loajálně, oddaně...

nesobecky a čistě jako on miluje mě.

Ale já nejsem tak dobrý jako on.

A pravděpodobně nikdy nebudu.

Tak sbohem.

''Zbožňuji jednoduchá potěšení.

Jsou posledním útočištěm
komplikovanosti.

Ale jestli chceš, nech nás tady.

Ano, nech nás tu.

Kniha života začíná
mužem a ženou v zahradě.

''A končí 'Zjevením.'''

Ano. Pane Tree, mohu?

Jsem samozřejmě rád,
že jste shledal mé řádky zábavnými...

ale prosím, nepokoušejte se
jimi vzbouzet smích.

Měly by znít naprosto
spontánně a přirozeně...

jako když lidé normálně mluví.

Ano, samozřejmě.

Zkuste to znovu.

Měl by ses s Bosiem hádat
častěji, Oscare.

Pak bychom měli více tvých
spontánních a přirozených her.

Bosie žárlil.
Proto Oscar přestal pracovat.

- To není pravda.
- Ovšemže je.

Jeho verše nejsou tak dobré,
jak jsi předstíral...

a on to ví.

- Je prostě trochu povrchní--
- Pramen.

Bosie je dítě, zranitelné dítě.
Potřebuje lásku.

Tu potřebujeme všichni.

Ale kdo z nás ji dává?

Přeji veselé Vánoce

Přejeme veselé Vánoce

a šťastný Nový rok

Dobré noviny přinášíme

vám a vašim dětem

Přejeme veselé Vánoce

a šťastný Nový rok

- Sušenky!
- Je čas na sušenky.

Tentokrát to nebudu já. Podívej. Tady.
Jedna pro tebe, jedna pro mě.

''A obrovo srdce tálo,
jak se tak rozhlížel.

'Jak jsem byl sobecký,' řekl si.

'Teď už vím, proč sem
nechtělo jaro přijít.

Posadím toho hocha
na vrcholek stromu...

a strhnu tu zeď,
a moje zahrada musí být...

už navždy dětským hřištěm.'

Opravdu velice litoval toho,
co udělal.''

To je vážně pěkné, přestože--

''Tak se vyplížil dolů, otevřel
velice tiše přední dveře...

a vyšel do zahrady.

Chlapeček ho neviděl přicházet.

A obr se přikradl až za něho,
jemně ho vzal do rukou...

a vysadil do koruny stromu.

A ten strom hned nasadil na květ...

a ptáci na něj sedali a zpívali,
a chlapeček...

vztáhl své ruce...

obtočil je kolem obrova krku...

a dal mu pusu.''

Je mi jedno, co si myslí lidi.
Miluju tě.

To je to jediné, co mě zajímá.
Je to agónie, být bez tebe.

No, tady jsem.

Oh, Bosie, ty jsi můj konec,
moje zatracení.

Všichni to tvrdí, včetně mě.

Chyběls mi.

Myslel jsem, že bychom mohli
nějak oslavit tvůj návrat.

Když jsem je viděl za výlohou,
žadonily na kolenou...

abych je pro tebe koupil.

Hned si je vezmu.
Jsou skvostné.

- Sednu si tam. Chci náležitý stůl.
- Je něco v nepořádku, můj lorde?

Tenhle mladý blázen chce,
abych seděl u dveří do kuchyně.

Můj bože, otec.

Je mi to velice líto.
Je tu nový, a neví, kdo jste.

Bosie, nevyhýbej se tomu.

Dejte mi menu.

Dám si hrachovou polévku
a pak lososa.

Dáš si s námi, papa?

Obědvám s Oscarem Wildem.
Připojíš se k nám?

Řekl jsem ti, že nechci toho
hanebníka znovu vidět.

Není to hanebník. Je naprosto
okouzlující. Přidej se a uvidíš.

Jak víš, jaký je, když
ho vůbec neznáš?

Nejsi člověk, který by se nechal
ovlivnit tím, co navykládají ostatní.

Oscare, ty jsi ještě nebyl mému
otci představen, nebo ano?

Lorde Queensberry.

Bosie mi toho tolik napovídal
o vašich úspěších na závodní dráze.

Nikdy jsem neslyšel, že by měl někdo
takovou smůlu s Grand National jako vy.

Bosie mi říkal, že jste vyhrál...

ale že váš bratranec
vás nechce nechat jezdit?

Ten blázen tvrdí, že jsem příliš starý.

Vy nikdy nebudete příliš starý.
Jel bych tryskem na Starém Joeovi.

Přijďte ve 12:20.

Žádný kůň by mě neměl mít
při skoku na zádech, obávám se.

Co jste si dal?

- Hrachovou polévku a lososa.
- Tak to bych se mohl přidat.

Jaro je čas, kdy se obědvá losos...

ačkoliv si vždycky myslím, že by chutnal
o tolik lépe, kdybych ho sám ulovil.

Rybaříte?

Dělával jsem to,
když jsem žil v Irsku.

Můj otec měl tu nejúžasnější
loveckou chatu...

na jednom jezerním ostrově.

- Znáte západ Irska?
- Moc ne.

Jaké místo máte na mysli?

Křesťané předstírají, že ví,
jaký Bůh je, a co dělá.

Na takové hlouposti jsem já neměl čas.

Pokud o něčem nic nevíte,
neměl byste o tom mluvit...

ani předstírat,
že věříte v nějaké mumbo jumbo.

Můžu věřit v cokoliv,
za předpokladu, že je to neuvěřitelné.

Proto mám v úmyslu zemřít jako katolík,
ačkoliv tak nedokážu žít.

Katolicismus je tak romantické náboženství.
Samý světec a hříšník.

Pouze anglický kostel
má úctyhodné lidi...

kteří věří v úctyhodnost.

Stanete se biskupem ne proto, čemu
věříte, ale díky tomu, v co nevěříte.

To je docela přesné.

Je to jediný kostel, kde
skeptici stanou před oltářem...

a Nevěřící Tomáš
je nejvyšší z Apoštolů.

Ne, nemohu zemřít
v anglickém kostele.

Chtěl byste kremaci?

Nejsem si jist, co si o ní myslím.

Já jsem pro ni.

Napsal jsem báseň:

''Až budu mrtev, spalte mě.''

Tak začíná.

''Až budu mrtev, spalte mě.''

Co si o tom myslíte jako
o zahájení?

Je to vyzývavé.

Jsem zkrátka vyzývavý muž.

Proto mě lidé nemají rádi.

Neubírám se v myšlení
běžnými cestami.

Pak jsme si podobní.

Ještě brandy?

Shledal jsem, že tento alkohol,
pokud ho piju v přiměřeném množství...

Vyvolává veškeré efekty opilosti.

Byli jste tam celé věky.

Mluvil jsi až do 4:00.
Věděl jsem, že se ti bude líbit.

No, je šarmantní, to uznávám.

Ale je zkažený.

Muži nemohou být šarmantní.

To je nechutné.
Moc si toho o něm nemyslím.

Podívejme se na toho koně.

Mýlil jsem se, Wilde není blázen.

Mluví úžasně,
opravdu úžasně.

Ale to nic neznamená, když to,
o čem mluví, je tak hanebné.

Horší než hanebné-- zkažené.

A proto ti naléhavě doporučuji nevídat ho.

''Doporučuji''?
Co to přesně znamená?

To znamená, že zastavím tvoji apanáž,
jestli neuděláš, co ti říkám.

- Předveď mi ho trochu!
- Podívej, otče.

mařil jsi v Oxfordu čas předstíráním,
že půjdeš na Ministerstvo zahraničí.

Díky Bohu, že ne, když se tam
ten židovskej homouš Roseberry...

stal ministrem zahraničí a sodomizuje
všechny juniory, včetně tvého bratra.

To jsou všechno lži.

Všechen čas trávíš
psaním obscénní poezie.

Mé verše nejsou obscénní.

To jsou ty Wildeovy manýry.
Pro mě jsou dost špinavé.

Skutečně jsi četl
nějaké Oscarovy verše?

Nepotřebuji si špinit mysl
takovými perverzními nechutnostmi.

Donuť ho zvedat nohy!

Není napřímený!

Nazýváš Oscara perverzním?

Protože nastavuje zrcadlo.

To bych netvrdil.
Řekl bych, že se do toho stylizuje...

což je ještě horší.

Jeho žena s ním nežije.

Věděls to?
Kvůli sodomii!

- To jsou samé lži!
- To doufám.

Protože pokud by to byla pravda,
musel bych ho zastřelit.

Jestli se nepřestaneš s Wildem vídat,
neuvidíš ode mě ani penny.

Jakoby jsem chtěl tvé peníze...

Tu trošku, co necháváš
u svých kurev.

Jak se opovažuješ takhle
mluvit se svým otcem.

Jaký malý ubohý človíček jsi.

Vrať se sem,
ty špinavá buzno!

Jsi směšný!

A ty nejsi nic než nastavovač řiti!

Jsi tak patetický!

Jsem zatraceně dobrý střelec.
Lepší než on.

Prostřelím mu srdce,
jestli mi bude vyhrožovat.

Neměl bys v tom případě
radši použít stříbrnou kulku?

Tady je jedna pro Černého Douglase.

Bosie, pro rány boží!

A jedna pro jeho játra!
A jedna pro jeho plíce!

Jedna pro jeho zapáchající shnilou duši!

Jednu si schovám pro sebe.

Můj vlastní otec--
mě chce zabít.

Mám všechno, co jsem kdy chtěl.

Mám věhlas.

Všichni mě znají.

Díky dvěma hrám mám otevřený Londýn...

Mám peníze.

Ovládám svět...

ale sebe ovládnout nedokážu.

Nemůžu ovládat mé city k tobě.

- Děkuji.
- Constance, má drahá.

Jak milé.

Přinesla jsem ti tvé dopisy.

Nebyl jsi tak dlouho doma.

Děkuji.

Pro Oscara je o tolik vhodnější
žít ve West Endu...

když má nazkoušet hru.

Jsem jako obchodník ze severu,
mající pod dohledem svou továrnu.

Hoši se po tobě pořád ptají.

Už tě dlouho neviděli.

Oscar musí zajistit úspěch hry,
Constance.

Přijdu odpoledne...

na čaj.

Dnes odpoledne je kostýmová zkouška.

Tak zítra. Přijdu zítra.

Dobrá, tedy zítra.

Sbohem, má drahá.

Sbohem.

Sbohem, Constance.

- Něco takového.
- Nepokouším se nic chápat.

To doufám. Měla by to být spíš zábava.
Pravděpodobně treska.

Treska. Mám pocit,
že treska žije spíš hlouběji.

- Myslíš, že to byl rejnok--
- Možná.

Nemyslím si, že dnes získáme něco
pro večerní tabuli, lásko. Nemáme štěstí.

Radši bys měl zůstat.
Jsi nachlazený.

Ne, ne. Je mi dobře.
Přineseme hochům nějakou zmrzlinu.

- Kluci, zůstaňte a postarejte se o chůvu.
- Oh, tak dobrá.

Postaráme se o ni.

Měla bych kluky vzít ve čtvrtek
cestou ze školy k zubaři.

Ale jejich cílem je...

nacpat se co nejvíc cukrovím,
než přijdou o zuby.

- Jsi si jist?
- Bosie mě bude hledat.

Obleč si kabát, rychle!

Mám pro tebe dárek!

Oh, Bože.

- Nejsi snad nemocný, že ne?
- Bosie, kde jsi byl?

Nikdo se mnou nemluvil,
nikdo se na mě nepřišel podívat.

Nebuď tak patetický. Měl bych ti
najít nějakého božského hocha.

- Bosie, slíbil jsi Constance--
- Otravné Constance.

Nejsem tvá chůva.
No tak. Vypadneme.

Bosie, prosím.

Vypadáš jako ten idiot,
jak tam ležíš. Vzchop se.

- Zapomněl jsi, jak se umýt?
- Ve skutečnosti...

bych umřel pro sklenici vody.

- Víš, kde je džbán.
- Bosie, drahoušku.

Smrdí to tady. Příště bys po mně
mohl chtít, abych ti vynášel nočník.

No, já tvůj nočník vynášel.
Hledal jsem tě.

No, já tě nehledám.
Teď ne.

Nezajímáš mě.
Teď, když jsi nemocný.

Jsi prostě jenom muž ve středním
věku s ucpaným nosem.

- Bosie, nejdražší.
- Zmlkni!

''Nejdražší, nejdražší Bosie.''
To nic neznamená.

Nemiluješ mě. Jediná osoba,
kterou miluješ, jsi ty sám.

Máš mě rád. Toužíš po mně.

Chodíš se mnou, protože
mám titul. Toť vše.

Píšeš rád o vévodech a vévodkyních...

ale nic o nich nevíš.

Jsi ten největší snob,
jakého jsem kdy viděl...

a myslíš si o sobě, že jsi tak odvážný
protože jsi zasranej správnej chlapík.

Prosím, zabíjíš mě.

Prostě děláš všechno pro to,
abys byl nejlepší.

Jsi zábavný-- velmi zábavný— ale
když nejsi nejlepší, nejsi nikdo.

Všechno, co jsem chtěl,
byla sklenice vody.

Pro Kristovy rány!
Tady ji máš!

Teď už budeš o té
zatracené vodě mlčet?

Venku na tebe čekají dva muži.

Když nepřijdeš, ošukám je oba sám.

Vezmu je do Grandu a ošukám
je před celým hotelem...

a pošlu ti účet.

Vypij to.

- Pomůže ti to od horečky.
- Je zahanbený, že je milován.

Jeho otec ho mlátí,
matka ho kazí...

a pak ho peskuje, že je zkažený.

Nikdo z nich mu neposkytl
skutečnou lásku. Jen ho mučí.

A opravdu hrozné je, že když...

to nedokáže unést, a to nedokáže--

začne být přesně jako jeho otec.

- A nenávidí se za to.
- Jsi k němu příliš laskavý.

Nemůžeš být příliš laskavý
k někomu, kdo tolik zkouší.

Kdybych se pokoušel dostat
mezi Bosieho a jeho otce...

zničilo by mě to.

Bosie je dost způsobilý zničit tě sám.

Podívej se, kolik jsi toho
napsal, když byl pryč.

Dvě úžasné hry,
které se budou hrát léta.

Cos napsal od té doby,
kdy se Bosie vrátil?

Ty víš, jak moc tě...

miluji a obdivuji...

ale mrháš svým géniem.

- Na co?
- Je to nejvyšší ironie.

Queensberry si myslí, že se Bosie
a já v noci choulíme v objetí...

zatímco my praktikujeme ten
nejčistší model řecké lásky--

Bosie to se mnou nerad dělá,
ale já ho miluju.

- Učím ho.
- Ale on neroste.

A nikdy nevyroste.

Nepřijmu ho zpět, Robbie.

Už ne.

Nemůžu.

Byl jsem naprostý blázen,
velice zamilovaný...

ale teď musím dospět já.

Oh, prosím, nedělej to.

Jsi umělec. A umělci musí
v srdci zůstat navždy dětmi.

Oh, Robbie,
někdy se divím, že--

Zadní strana, pane.

Bože můj. Francis Douglas.

- Cože?
- Bosieho bratr.

Zastřelený. Mrtvý.

Ale byl přece zasnoubený.

Ubohý, ubohý Bosie.
Bude šílený žalem.

Zabil se sám.

Byl to můj otec.
On ho k tomu dohnal.

Jsem si jist, že tvůj otec je
stejně zoufalý, jako všichni ostatní.

Ne, on ne.

Řekl, že je to trest
za Roseberryho a mou matku...

a tebe a mě.

Musíme ho zastavit, Oscare...

dřív, než dožene k sebevraždě
celou mou rodinu.

Slibuji ti, že už ho nikdy
nenechám, aby ti ubližoval.

Přísahám.

To nestačí.
Musím ho zastavit.

Chci, aby celý svět věděl,
co udělal...

jak zlý je to člověk.

Stůl, pane?

Je tu Lord Alfred?
A ta špína Wilde?

Ne, pane. Dnes ne.

Sodomita musí být u Kettner's.

Je tu můj syn?

Je tu Lord Alfred Douglas?

Ne, pane, není tu.

- A co Wilde?
- Ne, pane.

Jestli zjistím, že tu jsou...

dám vám největší
výprask vašeho života.

Předpokládám, že byste si
po svém úsilí dali něco k pití.

Musím vás požádat,
abyste odešel, pane Wilde.

Můj drahý, o čem to mluvíte?

Ihned, prosím.

Co se děje? Můj otec
práská dole bičem, že ano?

- Pane.
- Bosie.

Nezáleží ti snad na tom,
co si tenhle ubohý červík myslí, nebo ano?

Myslím si, že v potěšení můžeme
dnes večer pokračovat kdekoliv.

Ty jsi takový zbabělec.

Tvrdíš, že nesnášíš konvence...

ale jsi ten nejkonvenčnější
člověk, co znám.

Tak jdeme.
Pokud máme jít, tak pojďme.

Nashledanou, Tommy.

Sbohem, pane.

Vejdu tam, a všechno to
tropické ovoce se vztyčí.

Počkej chvilku, Oscare!

Alfrede, jak milé je zase tě vidět.
A Charlie, vypadáš tak skvěle.

Obávám se, že jsem dnes zaneprázdněn,
ale brzy spolu musíme povečeřet.

To není otázka večeře.
Mám tvůj dopis Lordu Alfredovi.

Je to krásný dopis, Oscare.
Nádherný.

''Rty jako růžové plátky.
Šílenství polibků ve Starém Řecku.''

Tak to bude jedna z mých básní v próze.

Jeden gentleman mi za něho
nabízí 60 liber.

Tak to musíš přijmout, Alfrede.
Nikdy v celém životě jsem nedostal...

tak velkou sumu za vulgární prózu.

Pověz mu, že jsem potěšen, že někdo
v Anglii hodnotí mou práci tak vysoko.

- No, už je pryč.
- Opustil tuhle zemi.

No, jsem si jist, že se brzy vrátí.

Oscare, podívej. Neměl bys nám
nechávat něco takového, nebo ano?

Něco by se mohlo stát.
Však víš.

Ovšem. Ovšem.

Tady je půl sovereignu. Teď se
o ten dopis můžete dobře postarat.

Lord Alfred ho chce publikovat
ve formě sonetu ve svém novém časopise.

Pro Kristovy rány.

Tohle bysme ti neměli dělat.

Jen se nám vysmíváš.

- Na.
- Děkuji.

Měl by být velice opatrný,
Lord Alfred.

Jak obdivuhodně
nemravný život vedete.

Vy hoši. Vy hoši.

- Kde je?
- Pan Wilde nepřijímá návštěvy.

- Kde je?
- Je zaneprázdněn, pane. Nemohu--

Jdi mi z cesty. Uhni!

Omluvte mě, pane,
ale tenhle gentleman--

Vy!

Poslouchejte mě.

Jste sodomita!

Obvykle nedovoluji lidem, aby se mnou
takto mluvili v mém domě, Lorde Queensberry...

anebo kdekoliv jinde.

Předpokládal jsem, že jste se přišel
omluvit za ty lži, co o mně šíříte.

Přišel jsem, abych vám řekl, abyste
nechal mého syna na pokoji, vy sodomito.

Markýz se zdá naprosto posedlý
sexuálními aktivitami druhých lidí.

Asi to má co dělat
s jeho novou ženou...

Vůbec se nedivím, že požaduje
rozluku pro nezavršení manželství.

Pokud nebudete přísahat,
že už s Bosiem nebudete nic mít...

půjdu na Scotland Yard.

Můžete jít třeba k čertu.

Vy a vaše--
Kdo je ten chrlič?

Jste buzerant!
A výstřední! A pozér!

Pokud vás a Bosieho ještě jednou
nachytám spolu, dám vám pořádné kapky.

Věřím, Lorde Queensberry,
že jste vymyslel pravidla boxu.

Já o nich nemám ani ponětí...

ale pravidlo Oscara Wildea
je střílet, když už zamířil.

- A teď laskavě opusťte můj dům.
- Měl byste sklapnout!

Odejdu, až budu hotov, kruci.

Je to skandál, to, co vy děláte.

Za všechno můžete vy.

jak zacházíte se ženami...

jak zanedbáváte své dětí...

a jakoby toho nebylo dost
zkazíte je tak...

že jsou takoví tyrani
a neschopni citu jako vy sám.

Arthure, tohle je
markýz z Queensberry...

nejproslulejší surovec
a nejméně něžný otec v Londýně.

V mém domě už ho nikdy neuvidíš.

To je dobré.

Zbavme se toho nepokoje.

- Z cesty!
- Omlouvám se, pane!

Je mi velmi líto,
ale prostě to není možné!

Co to děláte?
Shnilá zelenina?

Dejte to Oscaru Wildeovi.

Děkuji, pane.
Postarám se o to.

Chtěl jsem mu to dát osobně
jako kytici.

Jak jsem řekl, pane, to nemůžete.

Je to sodomita!

A buzerant!

Zapamatujte si to!

Vždycky ti říkám, Gwendolen,
že se jmenuji Ernest, nebo ne?

Ano, Ernest přece jen.

Mám na mysli, samozřejmě, že Ernest.

Ano, vzpomínám si,
že se generál jmenoval Ernest.

Věděla jsem, že je tu nějaký důvod,
proč to jméno nesnáším.

Ernest! Můj Ernest!

Věděla jsem od první chvíle,
že se nemůžeš jmenovat jinak.

Gwendolen, pro muže je to strašné,
když náhle shledá...

že celý svůj život nemluvil
nic než pravdu.

Můžeš mi odpustit?

Můžu, protože cítím,
že máš ještě šanci.

- Moje milá!
- Laetitia.

Fredericku! Konečně!

- Cecily! Konečně!
- Gwendolen! Konečně!

Synovče, zdá se, že jevíš
známky triviality.

Naopak, teto Augusto...

Teprve teď jsem si poprvé
v mém životě vědom...

zásadní důležitosti opravdovosti.

Allene, byl jsi úžasný!
Velice ti děkuji.

Vyvolávají tě. Musíš tam jít.
Opona, opona.

- Ne, ne, Georgi, ne, ne.
- No tak!

- Pan Wilde, pane?
- Ano?

- Pro vás.
- Děkuji.

''Pro Oscara Wildea...

Je to "Ponce,"?

''Ponce a 'somdomita.'''

''Pozér a sodomita.''
Je to negramotný—negramotný ignorant.

- Je odporný.
- Teď ho máme, Robbie.

Napsal to dole.
Portýr to četl.

To z toho dělá urážku na cti.
Teď ho můžeme dostat před soud.

Pro Kristovy rány.

Oscare, nemusíš to dělat.
Mělo by to být—mám na mysli--

Teď máme šanci dostat ho
na lavici obžalovaných...

a ukázat celému světu,
že se chová jako prase a odpad.

- Ke mně, k mé matce, k bratrům.
- Ale on se přece bude hájit.

Přivede si všechny ty hochy
jako svědky obhajoby.

Samozřejmě že ne. Ten ani neví,
co jsou ti hošové zač.

Slyšel jsem, že najal detektivy, aby tě
sledovali od té doby, co ses vrátil z Egypta.

Nemůže nic dokázat. Ale my můžeme.

Můžeme dokázat že je to ten nejhnusnější
muž, co kdy kráčel po zemi.

Roztrhej to, Oscare.
Předstírej, žes to nikdy neviděl.

Jsi šílený?
To je náš hlavní důkaz.

Jsem si jist, že jestli Oscar
odjede na pár měsíců do ciziny...

a bude žít z tantiém
tak se zatím jeho otec uklidní--

- Na čí straně jsi?
- Bosie, pokud to půjde před soud...

Oscar bude muset lhát...

křivě přísahat--
a všechno vyjde najevo.

Ať to dopadne jakkoliv,
bude to naprostá katastrofa.

Pak jsi nepřítel.

Ne, ne, Bosie, prosím.
Robbie...

jsi drahoušek, ale já teď nemůžu
pomýšlet na to, že bych odjel ze země.

Ve skutečnosti nemůžu opustit tento hotel.
Nejsem schopen zaplatit účet.

Můžeme nějaké peníze sehnat,
dobré nebe.

Mimochodem, co ty tvoje tantiémy?

Všechny peníze, co můžem sehnat
potřebujem na ten případ.

Můj otec si nemůže jen tak přijít
a takhle nám ničit naše životy.

Oscare, já tě prosím.

Já nebudu prchat, Robbie.

Nebudu se skrývat.
To by udělal jen Angličan.

Pokud dostaneš Queensberryho
před soud, vypukne hotové peklo.

Celý svůj život jsem bojoval
proti anglické neřesti:

pokrytectví--
ale na tom nezáleží.

Jde o to, že Queensberry už
dohnal k smrti jednoho svého syna.

Pokud se ho nepokusím zastavit,
čí život zničí příště?

On se mi nevyhýbá, Robbie.

Vím, že to každý říká,
ale není to pravda.

Není to pravda.

- Nebo ano?
- Ovšemže ne.

Oh, je to tak komplikované.

Ne, já to najdu snadněji.

Odjedu na měsíc do Torquay,
pokusím se to dát do pořádku.

- Oscar je tak zaneprázdněný--
- Jsem si jist, že bude velmi sklíčený...

až se dozví, jak jsi trpěla.

Pravda je, že bych
potřebovala nějaké peníze.

Nejsem si jistá, jestli
je můžu žádat na něm.

Zdá se to mnohem horší,
když má tak mimořádný úspěch.

Myslím, že ho najdu.

Pořád poslouchám ty povídačky
o Bosiem a jeho otci.

- Jsem si jist, že nechceš--
- Ale ano. Chci.

Muži si myslí, že ženy by měly
být uchráněny všech informací.

Když nic nevíš, je to jen horší.

Budou z toho nějaké problémy?

Doufám, že ne.

Věřím, že soudní stíhání
bude jistě úspěšné...

za předpokladu--
a na to kladu důraz--

za předpokladu, že obžaloba Lorda
Queensberryho není pravdivá.

Samozřejmě, že není pravdivá.

Pak mi i pan Wilde může jistě dát
záruku, že je to vskutku tak.

Nic na tom obvinění není pravdivé.

Dobře. Skvěle.

Obhajobu, jak tomu rozumím,
povede pan Edward Carson.

Starý Ned? Byl jsem s ním
na univerzitě v Dublinu.

Bez pochyby bude pronášet své dotazy
se vší hořkostí starého přítele.

Když jsem psal knihy či hry,
zabýval jsem se výhradně literaturou--

a uměním-- nezajímá mě
konání dobra či zla...

dělám věci jen s ohledem
na to, jak jsou krásné.

No, poslyšte, pane. Tady je jeden
z vašich literárních kousků.

''Bezbožnost je mýtus
nutící dobré lidi...

aby odpovídali na podivnou
přitažlivost ostatních.''

Myslíte si, že je to pravda?

Oh, jen zřídka myslím
vše, co jsem napsal, vážně.

''Pokud někdo řekne pravdu, může si být jist,
že dříve či později bude přistižen.''

To je půvabný paradox, ale
neinterpretoval bych to jako axiom.

Je to vhodné pro mládež?

Cokoliv, co stimuluje mysl,
je vhodné v každém věku.

Ať už je to morální nebo ne?

Mysl nezná nic takového
jako morální a nemorální.

A co tedy tohle?

''Potěšení je jediná věc,
pro kterou bychom měli žít.''

Myslím si, že seberealizace
je v životě to nejdůležitější...

a realizace skrze potěšení je
lepší než skrze bolest.

V tomhle jsem zcela
na straně starověkých Řeků.

Jak dlouho znáte Alfreda Taylora?

Asi 2 roky, vlastně 2 a půl.

- Je to váš intimní přítel?
- Tak bych to nenazval, ne.

Ale navštěvoval jste ho často?

Asi 7 nebo 8 krát, pravděpodobně.

Věděl jste, že pan Taylor se
ve svých pokojích obléká do dámského?

Věděl jste, že je nechvalně známý
představováním mladíků starším mužům?

O tom jsem v životě neslyšel.

Vám žádné mladíky nepředstavil?

Ano.

- Kolik?
- Asi pět.

- A jaká byla jejich zaměstnání?
- Tak to opravdu netuším.

No dobrá, tak vám to řeknu já,
pane Wilde.

Potkal jste tam Charlese Parkera,
předpokládám.

Ano.

Charles Parker je...

pánský komorník.

A taky jste tam poznal jeho bratra.

- Ano.
- To je gigolo.

Nestaral jsem se, co jsou zač.

Líbili se mi. Poskytli mi potěšení
z civilizované společnosti.

Nezkoumal jsem sociální aspekty
těchto setkání.

Pro mě je mládí--
sama skutečnost mládí--

tak obdivuhodné, že bych mohl s kterýmkoliv
mladým mužem hovořit nejméně 1 a půl hodiny...

před, no, před tím,
než by mě postavili před soud.

Takže tomu mám rozumět tak,...

že každý hoch vás může na ulici zastavit
a potěšit vás svou společností?

Mluvil bych s potěšením i s Arabem,
pokud by on chtěl mluvit se mnou.

- A vzal byste ho k sobě domů?
- Ano.

A tam s ním páchal nepřístojnosti?

Jistěže ne.

Vy stahujete svou obžalobu
proti Lordu Queensberrymu.

To děláte dobře.

Ale ty důkazy--

Lord Queensberry použije proti vám.

Podle mých informací si
Koruna přeje vás stíhat.

V tom případě budou jistě
následovat vězení a nařčení...

z hnusné obscénnosti se nezbavíte.

Maximální trest jsou
2 roky nucených prací.

9 měsíců nucených prací je ovšem víc...

než muž vašeho formátu...

může přežít.

Děti, chlapci--

- Musím je ještě vidět.
- Na to není čas.

Ale má žena--
Musím jí dát sbohem.

Ledaže byste si velice přál,
aby zažila...

to ponížení vidět vás ve vězení...

a uvést ji do světa
bulvárního tisku...

Pane Wilde, musíte jít.

Oscare, musíš chytit vlak.

Budou tam prakticky všichni,
koho znáš.

Přinejmenším 600 svobodných gentlemanů,
prchajících před opovržlivým terorem vězení.

Musíš jít tam,
kam tě život zavede.

Vzepřu se společnosti.

Řekni mu, ať odjede.

Musí se chránit.

Řekni mu, ať odjede do ciziny.

Říkal jsem mu to každý den.

Nikdy neustoupí.

Lidé nikdy nepochopí, kolik odvahy
musel vynaložit, aby byl sám sebou.

Ty musíš taky odjet.

Všichni musíme odjet.

Oscar vzkazuje hochům sbohem.

Potřebuju projít jeho papíry.

Víš, vždy jsem mlčela až příliš.

Kdybych věděla--

Kdybych jen něco řekla.

Nebyl by v tom žádný rozdíl.

Pravděpodobně ne...

ale aspoň bych se teď
nemusela obviňovat.

Jsi irský gentleman.
Pochopitelně musíš zůstat.

Tvůj otec bojoval,
když byl zhanoben.

- Taky jsem vystoupila před soudem. Bojovala jsem--
- Ano, já vím, madre.

Budeš bojovat s těmi
anglickými Filištíny, a zvítězíš.

A pokud prohraješ--
a půjdeš do vězení--

vždycky budeš můj syn.

Ovšem, je příliš pozdě něco měnit.

Jestli utečeš, Oscare...

Už s tebou nikdy nepromluvím.

Nikdo už se mnou nepromluví,
ať udělám cokoliv.

Samozřejmě, že jsem tvůj syn, madre...

a proto, i kdybych prohrál...

Anglie na mě nikdy nezapomene.

Můj drahý.

Jděte mi z cesty.
Uhněte! Z cesty!

Odvezte mě pryč!

Lady Wildeová. Lady Wildeová!

Je něco, co byste chtěla říct
o hanbě vašeho syna, Lady Wildeová?

Máte co říct?

Vstupte.

Pane Wilde, doufám.

Ano, ano.

Máme tu příkaz pro vaše uvěznění...

za obscénní jednání.

Doporučila bych Švýcarsko,
jak jen to bude možné.

Ovšem, budete si muset změnit jméno.

To nemohu.

Má drahá Constance,
jméno Wilde bude...

jako kletba po příštích 1000 let.

Není možné, aby chlapci vyrůstali s tím,
že lidé budou vědět, kdo jsou.

Mysli na to,
jak to s nimi bude na škole.

Děkuji ti za tvé rady.

Je mi líto, že naše
přátelství skončilo takhle.

- Oh, vždycky budeš můj přítel.
- Pořád jsem Oscarova žena.

To musí ihned přestat.
Ihned. Rozumíš?

Každý, kdo má s Oscarem
co do činění...

už se nikdy nezařadí do společnosti--

nikdy.

Oh, bože, Ado. Co s ním jen bude?

To je hošan Oscara Wildea.

Oscare, nech mě svědčit.

Pokud spravedlnost dokáže
naslouchat tomu, co musím říct--

Bosie, drahý hochu.

Jakmile tě uvidí v celé tvé
mladé kráse...

a mě v celé mé zkaženosti--

Tys mě nezkazil.
Pokud někdo někoho zkazil, tak já tebe.

Tomu nikdo neuvěří.

Ale já musím mít svou řeč.
Je to urážlivé.

Všichni musí něco říct,
cokoliv, co se jim honí hlavou.

Ale já jsem ten,
kvůli komu to všechno je.

To můj otec mě chtěl zničit, ne ty.

Je urážlivé, že nemohu mít svou řeč.

Nepomohlo by to, Bosie.
Jen by to udělalo věci ještě horší.

Ale takhle můj otec zvítězí.
Nemůžu dopustit, aby zvítězil.

Musíš odcestovat, drahý hochu.

Nemohl bych snést, kdyby tě uvěznili.

Nemůžu snést,
co o tobě u soudu říkají.

Ježíši Kriste.

Sbohem, Bosie, drahý chlapče.

A nenech nikoho a nic,
aby ti sebrali to, co ke mně cítíš...

aby ti sebrali lásku.

- Uvidíme se příště.
- Čas vypršel, můj pane.

Oscare, nikdy. Nikdy je nenechám.
Nenechám je.

Dlel jste často ve společnosti
Lorda Alfreda Douglase?

Oh, ano.

- Četl jste jeho verše?
- Ano.

Takže byste mohl chápat,...

že některé jeho verše...

nemohou být přijaty lidmi
s obvyklým způsobem myšlení?

To bych nerad tvrdil.

Je to otázka vkusu a temperamentu...

a individuality.

Mohl bych říct, že pro jednoho
je to poezie a pro druhého jed.

Ano, jak jsem řekl.

V básni Lorda Alfreda Douglase...

''Dvojí láska...

je jediná láska, opravdová...

která-- cituji--

''sežehne srdce hochů a dívek
vzájemným plamenem.''

A taky se tam píše:

''Jsem láska, která se neodvažuje
vyslovit své jméno.''

Jak si ty verše vysvětlujete vy?

- Myslím, že jsou jasné.
- Nejste na pochybách, co se jimi míní?

Zcela jistě ne.

Takže není jasné,
že láska, kterou popisuje...

se týká přirozené
a nepřirozené lásky?

Pak co je to za lásku, která se
neodvažuje vyslovit své jméno?

Láska, která se neodvažuje
vyslovit své jméno...

v tomto století...

to znamená velké city...

které může starší muž
cítit k mladšímu...

tak, jak to bylo mezi
Davidem a Jonathanem...

a jak Platón zakotvil
v základech své filozofie...

a jak můžete vidět
v sonetech od Michelangela...

a Shakespeara.

Jde o to,
že tohle století tomu nerozumí--

tak moc nechápe,
že to může být popsáno jako...

láska, která se neodvažuje
vyslovit své jméno.

A z toho důvodu jsem se
také dostal tam, kde jsem.

Je to krásné.
Je to příjemné.

je to nejvznešenější forma citu.

Není v tom nic nepřirozeného.

Je to intelektuální...

a vždycky to tu bude mezi
starším a mladším mužem...

protože stáří má intelekt...

a mládí má...

má všechnu radost, naději
a kouzlo života před sebou.

Tak to musí být ve světě,
který to nechápe.

Svět to zesměšňuje...

a občas za to někoho
musí uvrhnout na pranýř.

Zločin, ze kterého
jste byl obviněn...

je tak těžký...

že musíme přeskočit několik věcí...

pokud zákon dovolí.

V mé jurisdikci je takovýto
případ naprosto ojedinělý.

Je to nejhorší případ,
který jsem kdy řešil!

Z rozhodnutí soudu...

budete uvězněn...

a odsouzen k nuceným pracem...

- Povstaňte, prosím.
- na 2 roky.

- Hanba.
- Úchyle.

Úchyle!

Hanba ti!

Nechutné!

Něco štíhlého,
zlatovlasého jako anděl...

stojí vždy po mém boku.

Probleskuje v přítmí
jako bělostný květ.

Myslím na to, kdo ho bude bránit
před jeho otcem. Na nic jiného nemyslím.

Zdá se, že můj život je pryč.

Jsem polapen v příšerné síti.

Ale tak dlouho, jak budu věřit,
že na mě myslí--

má sladká růže, můj překrásný kvítek,
má lilie všech lilií--

mohu tu, ve vězení,
zkoušet sílu lásky.

Uvidíme, jestli nezpůsobí,
že hořká voda zesládne...

intenzitou lásky,
kterou k tobě cítím.

Prosil mě, abych se nezměnil.
To byla jeho poslední slova--

''Neměň se.''

Ale věci se mění, když odešel.

Nemáme žádné peníze.

- Takže ty mě taky obviňuješ, že?
- Neviním nikoho.

Bosie, nejsi jediný člověk na zemi,
o koho má Oscar starosti.

Tys mě vždycky nenáviděl, Robbie...

protože Oscar miloval mě
a tys byl jen jeden z jeho hochů.

Já se trápím stejně jako on, víš.

Můj život je taky v troskách.

Jsem o tolik mladší než on. Tvrdě jsem bojoval
aspoň o nějaký život, a teď je celý v troskách.

Když Oscar odešel,
budeme žít spolu jak se sluší.

Pronajmeme si někde blízko
odsud vilu—v Posilipo...

- Nebo v Ischii.
- Nebo na Capri.

Postarám se o něho.

Dám mu vše, co bude chtít.

Miluju ho, Robbie.

Oscar je můj, a já mu dám všechno.

''Míjeli roky,
a obr velmi zestárl a zeslábl.

Už si nemohl hrát a tak
jen seděl v obrovském křesle...

a sledoval, jak si hrají
děti a obdivoval svou zahradu.

'Mám překrásné květiny,' říkal si.

'Ale ty děti jsou krásnější než
nejnádhernější z květů.'''

Obávám se, že Cyril
nemá ponětí, proč tu jsi.

Posílám ho do školy v Německu.

Nemohu je sama zvládnout.

Nebylo by lepší, kdyby ses vrátila?

Ne, ve skutečnosti ne.

Můžu něco dělat.

Co jsem udělal, tobě a těm hochům--

Nedokážu--

Nikdy na to nebudu moct zapomenout.

Kdybychom mohli změnit
naši přirozenost--

Kdybychom ji jen mohli změnit.

Ale nejde to.

Ať nám naše přirozenost káže cokoliv,
musíme ji naplnit...

nebo naše životy—můj život--

by byly plné neupřímnosti.

Bylo by víc neupřímnosti, než nyní.

Vždycky jsem tě miloval, Constance.

Musíš mi věřit.

Nechápu, jak jsi to mohl udělat--

opravdu nechápu.

Ne, pokud celý ten čas--

Já nevím.

''Znáš je,''
Jak vždycky říkám.

Neznám ani sebe.

Já nevím.

Předpokládám, že chceš rozvod.

Máš dobrý důvod.

Myslela jsem na to,
kdyby jsi odešel--

Kdyby tě nechali jít--
mohl bys jet do Švýcarska nebo do Itálie...

napsat nějakou hru,
a vrátit se zpátky.

To zvládneš.

Jsi tak chytrý.
Zvládneš to.

Já nechci rozvod.

Uvidím ještě někdy děti?

Ovšem.

Ale mám jednu podmínku:

Oscare, už se nikdy
nesmíš vidět s Bosiem.

Kdybych ho teď viděl, zabil bych ho.

To dítě tě miluje, Oscare.

Vždycky tě milovali.

Řekl ti to někdo?

V Paříži hrají Salome.

''Obr spěchal přes trávník
a přiblížil se k dítěti.

A když už byl docela blízko,
jeho tvář zrudla vzteky.

Zaburácel,
'Kdo se opovážil tě zranit?'

Na dlaních dětských rukou
byly vryté stopy po nehtech.

A další vryté stopy byly
na dětských chodidlech.

'Kdo se opovážil tě zranit?'
křičel obr.

Řekni mi to a já vezmu svůj
veliký meč a zabiju ho.'

'Nikoliv, 'odpovědělo dítě.

'Jsou to stopy lásky. '''

Bosie myslí, že žárlím.

Já myslím, že to přijde
jako šok a Bosie pochopí...

že byl vždycky v řádu věcí
celkem bezvýznamný.

Ale Bosie bude bezpochyby dlouho
na Oscara vzpomínat...

a bude nešťastný.

Někdy nevím...

jestli jsem ho neměl...

postrčit k--

Ne.

Oscar byl velice šťastný,
že tě viděl, Robbie.

Myslím na to,
kdo další by to mohl být.

Oh, dám si. Děkuji.

- Musíš znovu odjet do ciziny?
- Nemohu tu teď zůstat.

Ale musíš někam jezdit,
když ho pustí?

Musím být ve Francii.

Musím se podívat, co mohu srovnat.

Ale tady...

když ho propustili--

- Sbohem, pane Harrisi.
- Sbohem, pane.

Sbohem, pane Snowe.
Děkuji.

Má drahá Sfinx.

Jak obdivuhodné je, že víš,
jaký klobouk si vzít v 7:00 ráno...

aby ses setkala s přítelem,
který byl pryč.

- Ne, podržím to.
- Co je to.

Je to dopis Bosiemu,
který vysvětluje...

že ho miluji, ale už ho
nikdy nesmím vidět.

Jdu poprosit Robbieho,
aby udělal kopii, než ho pošlu.

Bojím se, že by ho Bosie
mohl spálit.

Nazval jsem ho De Profundis.
Přichází z velkých hlubin.

''Nevím, které zákony jsou správné...

nebo které jsou špatné.

Všechno, co vím, je,
že pro uvězněného...

jsou zdi žaláře příliš silné...

a každý den je jako rok--

rok, jehož jednotlivé
dny jsou tak dlouhé.

Každý člověk zabíjí lásku.

Každý, to bys měl vědět.

Někdo to dokáže hořkým pohledem...

jiný lichotivým slovem.

Zbabělec tak činí polibkem...

statečný muž mečem.

Někteří zabijí svou lásku,
když je ještě mladá...

a někdo, až zestárne.

Někdo ji zardousí rukama chtíče...

jiný rukama od zlata.

Ten nejohleduplnější použije nůž...

protože smrt se brzy stává chladnou.''

Jsem si jistý, že tu někde
najdeme hotel.

Někde, kde bys mohl pracovat.

- Rozhodl jsem se ho znovu vidět, Robbie.
- Ano.

- Myslím, že můžeš.
- Už nemám nic.

Ztratil jsem svou ženu.

Přišel o děti.

Oni by mi nebránili ho znovu vidět.

Nikdo už nebude číst mé hry či knihy.

Ale ano, bude.

Bosie mě miluje víc než
kohokoliv jiného...

tak moc, jak jen může...

a brání se tomu, být milován.

Myslím, že potřebujeme víc vína.

Shledávám alkohol...

pokud se užívá
v přiměřeném množství--

Schopný přivodit všechny
vlastnosti opilosti.

''Život nás mate stíny.

Vyhledáváme je pro potěšení.
Přinášejí nám...

jen hořkost a zklamání.

A my hledáme sami sebe,
vzpomínáme s mrtvým srdcem z kamene...

a se zlatou kadeří...

jak jsme byli kdysi
divoce zbožňováni...

a tak šíleně líbáni. ''

Ve světě, kde jsou jen dvě tragédie.

Jedna z nich je,
když nedostaneme, co chceme.

A ta druhá, když to dostaneme.

České titulky z AJ Lament březen 2007

www.titulky.com