Morseova abeceda & Věk infofmace (Jazyk mincí 8/12)

Sleduje vývoj jehlových telegrafů v Evropě, které nakonec vedou k Morseově abecedě a klíčovému a pákovému designu. Během tohoto období byl kladen důraz na zvýšení signálu pro odeslání písmen za minutu. Toto video se zaměřuje na podrobnosti týkající se seřazení kódovací strategie a jak čas / tempo hrály roli v přenosu informací. (1820-1900)

Simulátor Morseova kódu:
https://www.khanacademy.org/math/applied-math/informationtheory/info-theory/p/morse-code-exploration

Reference:
The Worldwide History of Communication (Anton A. Huurdeman)
Distant Writing (http://distantwriting.co.uk/)
Stock Video:
http://archive.org/details/Telegram1956
http://archive.org/details/gov.archives.arc.36813

V roce 1832 matematik Karl Gauss a profesor fyziky Wilhelm Weber

navrhli systém, který jim umožňoval komunikovat na větší vzdálenost, když pracovali na svých experimentech,

propojili observatoř s fyzikální laboratoří.

Řešili opravdu důležitý problém, který se skládal z více dílků:

Jak poslat všechna písmena abecedy s použitím jednoho obvodu - nebo dráhy.

A jejich systém používal galvanometr, protože bylo známo, že elektrický proud

procházející cívkou, vytváří magnetické pole procházející středem smyčky,

která by mohla vychýlit jehlu.

Ale místo toho, aby pouze přesunuli jehlu,

jejich systém používal přepínač, který mohl okamžitě změnit směr proudu.

To by způsobilo, že by se magnetické pole okolo cívky převrátilo

a jehla by se vychýlila buď vpravo nebo vlevo v závislosti na směru proudu.

To jim dalo dva rozdílné údaje signalizující události - buď vychýlení doprava nebo doleva.

Důležitější ale je, že přiřadil kratší symboly pro více častá písmena.

Například "A" bylo jedna výchylka doprava. A "E" byla jedna výchylka doleva.

A použil delší kódy pro méně častá písmena, jako "K", které bylo tři výchylky doprava.

A v té době tak byla rychlost přenosu asi devět písmen za minutu.

Všechny telegrafy využívající jehly, které následovaly, trpěly podobným omezením

a to byl problém techniky.

Signalizační tempo bylo pomalé.

Teď bylo signalizační tempo počet výchylek za minutu,

které mohly být přesně vysílány přijímány.

A pokud jste zmáčkli signalizační události dohromady, přijímač byl vzhledem k vibracím zmatený

a výsledek byl chybný.

Podobně jako když více kláves na pianu hraje dohromady a stanou se tak méně rozpoznatelné, pokud hrajete velmi rychle.

V průběhu času se signalizační rychlost postupně zlepšila.

Jedno zlepšení spočívalo v přidání malého trvalého magnetu vně cívky.

To pomáhalo dostat jehlu zpět do neutrální pozice po každém vychýlení.

A tyto návrhy vedly i rozšíření jehlových telegrafů po celé Evropě.

Společnost Electric Telegraph Company byla první veřejnou telegrafní společností.

Byla založena roku 1846 a její vlastníci si ve stejném čase nechali zaregistrovat patent na jehlový telegraf.

Ale rychlost těchto různých jehlových telegrafů nikdy nepřekonala asi 60 písmen za minutu,

každá z jehel prostě nemohla signalizovat rychleji než jedno vychýlení za sekundu.

Zpočátku společnost účtovala zákazníkům cenu za jednotlivé zprávy,

které mohly obsahovat až dvacet slov - to je asi délka jednoho tweetu.

A v roce 1848 byla cena za poslání jedné zprávy

z Londýna do Edinburghu šestnáct šilinků.

A to byl v té době řekněme asi týdenní plat majitele obchodu.

Takže tato technologie původně nebyla v dosahu pro běžné lidi.

V USA byl telegraf zpopularizován malířem portrétů Samuelem Morseem,

který následoval vývoj jehlových telegrafů v Evropě.

Morse je důležitý, protože se zaměřil na rychlost, kterou mohla písmena cestovat.

Dal pryč jehly.

A v roce 1838 předložil patent založený na myšlence, že elektrický proud

může buď proudit nebo být přerušen.

A přerušení mohou být uspořádána tak, aby dávala nějaký význam.

Ačkoliv jeho návrhy na to, jak dělat tato přerušení, byly komplikované,

zahrnující spletité systémy pák, ozubených kol a elektromagnetů.

Nicméně jeho systém byl skvěle zjednodušen po spolupráci s Albertem Vailem.

To vedlo k jednoduchému uživatelskému rozhraní - pružinová páka nebo klíč,

který byl kontrolován poklepáním prstem.

A na přijímací straně byla pružinová páka,

která byla natahována a uvolňována silným elektromagnetem.

Když chtěl vytvořit rozdíl podobný levým a pravým výchylkám, změnil délku stisknutí klávesy nebo šířku impulsu.

Uzavření spínače na velmi krátký čas bylo nazýváno tečka.

A tečka je základní jednotkou času v Morseově abecedě.

A uzavření spínače po dobu tří jednotek představuje pomlčku.

[Zvuk dopisů, které byly poslány Morseovou abecedou.]

Přesně ta pravá vzdálenost.

Velmi malé, těsné mezery mezi tečkami a čárkami v písmenech.

Tečka čárka tečka.

[Dopis poslaný pomocí Morseovy abecedy.]

Tečka čárka tečka tečka.

[Dopis poslaný pomocí Morseovy abecedy.]

A to byl rozdíl v jejich kódovací strategii.

Počínaje počáteční tečkou nebo pomlčkou - levá nebo pravá větev - které pak pokračuje další tečkou nebo pomlčkou, a tak dále.

A toto schéma přiřazuje symboly kratší sekvence více pravděpodobným písmenům, na základě

frekvence písmen, která byla sestavena z knih.

Takže uzly na vrcholku stromu, jako jedna tečka představuje "E".

A jedna čárka představuje "T".

A jak se po stromě posouváme stále více dolů, klademe stále méně používaná písmena.

A po písmenu tento systém vkládá tří jednotkovou pauzu.

Mezery mezi písmeny ve slově nebo ve skupině jsou stejné, ale delší.

[Dopis poslaný pomocí Morseovy abecedy.]

Je důležité si uvědomit, že význam těchto zpráv byl vnímán s jejich načasováním.

Divíte se, proč jsou mezery tolik důležité?

Nebo už je to moc velké zdokonalování? Je to hezká věc - jako úhledný rukopis.

Pokud si to také myslíte, je to špatně. A já vám ukážu proč.

[Dopis poslaný pomocí Morseovy abecedy.]

Tečka pro tečku a čárka pro čárku, shodují se.

Pouze mezery dělají rozdíly mezi jedním a dalším slovem.

Takže k poslání slova "Paris" o tom musíme přemýšlet jako "P mezera A mezera R mezera I mezera S."

Signalizační rychlost tohoto systému přímo souvisela s tempem signálu.

A v tréninkových videích byla používána hudební analogie.

To, co poslal, bylo standardní testovací slovo: "PARIS."

A tady to máme. Každý vrchol je buď tečka nebo čárka.

Každé údolí je mezera.

Toto je skvěle odeslaná zpráva. Stejnoměrně, rytmicky.

Toto je příklad špatně odeslané zprávy.

To stejné slovo: PARIS. Ale vypadá rozdílně.

Nepravidelné tečky a čárky. Různé mezery.

Žádná jednotnost. Žádný rytmus.

Úžasně, to byla jednoduchost tohoto klíčového systému,

který to dělal mnohem rychleji než kterékoliv z tlačítek a klik u evropských jehlových telegrafů.

Rychlost psaní vyskočila na 135 písmen za minutu nebo s vyškolenými operátory ještě více.

24. května 1844 byla první úspěšná

zpráva "What hath God wrought?"

A druhý den New York Tribune hlásil, že "Byl proveden zázrak"

Domníváme se, že v době, kdy bylo devadesát procent zpráv

stále transportováno pomocí koňů,

tato technologie se okamžitě stala

rozhodující pro vojenský úspěch, noviny,

finanční obchodníky, kriminalisty, atd.

Každý podnik, který se spoléhal na informace,

nyní spoléhal na telegraf a Morseovu abecedu.

V roce 1900 ceny klesly na třicet centů za zprávu,

když provoz vzrostl na 63,2 milionů poslaných zpráv ročně.

Když lidé začali používat tento systém, přirozeně přemýšleli nad způsoby,

jak ušetřit peníze.

To dalo vzniknout populární knize kódů, která mapovala slova běžných vět.

Například "Blade" mohlo také znamenat

"Prosím rezervuj pro mě a moji rodinu

následující ubytování."

Telegrafní společnosti se na to dívaly zamračeně,

protože by byly šťastnější, kdyby lidé hodně mluvili.

Více písmen znamenalo větší výdělek.

Teď bylo jasné, že informace byla pružný termín.

Byl potřeba specifický význam.

Zřejmá otázka zůstala bez odpovědi.

Když prodáváte informace, nezáleží na systému,

jak byste to měli ohodnotit, aby to bylo spravedlivé pro všechny?

Počet písmen, jako míra informace, už nestačila.