Closing stages of World War I | The 20th century | World history | Khan Academy

S přelomem let 1917 a 1918 se dostáváme
do konečné fáze 1. světové války.

Pojďme si to krátce shrnout,
připomenout si, jaké bylo pozadí války,

uvést to do kontextu.

Válka začala jako válka dvou základních
mocností proti sobě a to na dvou frontách.

Byla zde tedy západní fronta přímo tady

a taky zde byla rozsáhlá
východní fronta, hned zde.

V roce 1917 byl ukončen hlavní
konflikt na východní frontě,

tedy boje s Ruskem, které
zde mělo největší moc.

V Rusku proběhla únorová
revoluce, car se musel vzdát trůnu,

byla zřízena provizorní vláda. Později v
listopadu 1917 provedli bolševici převrat.

Neměli chuť pokračovat v 1. světové válce,

protože měli občanskou
válku přímo ve své zemi,

a tak se rozhodli podepsat příměří
s Ústředními mocnostmi na konci roku 1917.

Dostáváme se do roku 1918,
napíšu to tady,

v březnu 1918 tedy Rusko podepisuje
mírový dokument Brestlitevský mír,

kde se vzdává celého tohoto
území ve prospěch Německa

a ukončuje pro Rusko válku.

Detailně to rozeberu v dalších videích,

ale byla to velká část tohoto
území, jen to lehce načrtnu,

kde se toto území nacházelo.

Samotný mír… Tedy jeho hlavní
význam, protože netrval dlouho.

Jak už možná víte, Ústřední mocnosti
válku prohrály a mír byl později anulován,

ale klíčový význam tohoto míru
bylo odstoupení Ruska z války,

což Ústředním mocnostem, hlavně Německu,
umožnilo zaměřit se na západní frontu.

Velmi významné bylo ale i přidělení
tak velkého území Německu,

protože Německo nemohlo
toto území zanechat jen tak,

pokud si na něj chtěli dělat nárok,
museli zde zanechat část svých vojsk,

které měly toto území zabrat, nebo
se pokusit obsadit alespoň část z něj.

Ačkoli tento mír tedy
poskytl Německu příležitosti,

které se jim před
uzavřením míru nenabízeli,

po podepsání tedy začali přesouvat vojska
z východní fronty na frontu západní.

Nemohli nakonec přesunout tolik vojáků,
protože museli nechat některé z nich,

aby obsadili nově nabyté
území na východní frontě.

Podívejme se ale na pár
událostí z pohledu Německa.

Představte si, teď v březnu
1918, se cítíte dobře,

víte, že se držíte na
obou válečných frontách,

a v jednu chvíli si myslíte, že největší
hrozbou na východě je Rusko,

ale ta hrozba náhle zmizí a můžete
se soustředit už na jednu frontu,

možná byste tedy mohli být schopni
zasadit rozhodující ránu Spojencům.

A přesně takhle se Německo cítilo.
Pár věci je ale i přesto trápilo.

Starost jim dělal britský
průmysl a průmysl Spojenců,

který byl výkonnější než
průmysl Ústředních mocností,

a tak Britové mohli vyrábět
více tanků, pušek a zbraní,

snažili se to dohnat.

Dále se jednalo o závod se
vstupem Ameriky do války,

a pro připomenutí, v dubnu 1917
Woodrow Wilson promlouvá v Kongresu

a vyhlašuje válku Ústředním mocnostem.

Tak chtělo Německu tuto
situaci co nejrychleji vyřešit,

dříve než bude mít Amerika možnost
poslat na frontu nové významné posily.

Proto se tedy v březnu 1918 kromě
Brestlitevského míru událo ještě něco,

kdy se Německo pokusilo zasadit
Spojencům rozhodující ránu.

Tento pokus je znám jako Jarní ofenzíva.

Je zde tedy Jarní ofenzíva

a cílem této Jarní ofenzívy bylo pokusit
se ukončit válku s výhrou Německa.

Cílem tedy bylo oddělení
britských a francouzských vojsk,

britská vojska se nacházela
především podél této linie zde,

na sever od řeky Sommy,
Francouzi pak ovládali jižní část.

Jarní ofenzíva, tedy alespoň
její rané fáze v březnu 1918,

se zaměřovala na tyto oblasti.

Zezačátku byla ofenzíva velmi úspěšná,
podařilo se jim získat další velká území,

dostat se za tuto linii
a zahnat Spojence na ústup.

Problém byl ale v tom, že se
nejednalo o strategické zisky,

Německo pouze doufalo,
že to oslabí morálku Spojenců,

že možná Francouzi ukončí válku,
možná se jim podaří vypořádat se s Brity.

To se ale nestalo a oni najednou zjistili,

že přes velké územní zisky se
musí v krátkém čase dozásobit

a to se jim moc nedařilo,

museli rozmístit vojska a to v podstatě
poskytlo příležitost Spojencům,

a ti v srpnu provedli protiútok.

Tomuto protiútoku Spojenců se
také říká stodenní ofenzíva,

která začala v srpnu a trvala až do
listopadu, šlo tedy o stodenní ofenzívu,

během které od srpna do listopadu
Spojenci zatlačili Němce nejen za území,

kterého se Německo
zmocnilo v Jarní ofenzívě,

ale až daleko na koncovou linii fronty,

která byla po celou dobu
války jakýmsi mrtvým bodem.

Nyní během této stodenní ofenzívy začínalo
být i nestranným pozorovatelům jasné,

že tuto válku vyhrají Spojenci.

Bylo to také jasné některým
z Ústředních možností.

Nyní se dostáváme do září roku 1918,
kdy Bulharsko odstupuje z války,

jen si připomeňme v jaké oblasti se
nacházíme, takže zde je Bulharsko,

které podepisuje se Spojenci příměří.

Takže příměří, použiju pro
to tento mírový symbol.

Příměří znamenalo, že se přestalo bojovat,
ale na území mohl přetrvávat válečný stav,

možná bych tedy neměl tento
symbol užívat pro příměří.

Příměří s Bulharskem.

A právě potom se začala utahovat pomyslná
smyčka kolem zbytku Ústředních mocností,

protože toto příměří umožňovalo Spojencům
převzít kontrolu nad Srbskem a Řeckem,

čímž Rakousko-Uhersko a Německá říše
přišly o poslední zásobovací území,

obě říše už byly vystaveny blokádě.

Jednalo se o tvrdou britskou blokádu, o
které jsme už mluvili, od Severního moře,

tak poslední zdroj
obživy byl dole na jihu.

Když však Bulharsko podepsalo
příměří a podstoupení území,

tak úplná kontrola začínala
být velmi účinná.

Zpět v říjnu, pamatujte si, že v tento
okamžik už bylo naprosto jasné,

dokonce i Německu,
že válka je víceméně u konce,

už se čeká jen na velitele,
aby byla oficiálně zakončena.

A tak se několik velitelů německého
námořnictva rozhodlo o zoufalý pokus,

který by se dal nazvat sebevražednou
ofenzívou proti britskému námořnictvu,

a jak to plánovali a plán se
začal dostávat i mezi námořníky,

tak to posádka odmítala se
slovy: „Koukni, je konec války,

nechceme umřít kvůli nějakému
marnému pokusu o zachování cti nebo čeho.“

A tak začala námořní vzpoura,

která se dostala i na pevninu a brzy
začalo docházet i k dalším revolucím.

takže revoluce v Německu,
to celé vyvrcholilo v listopadu.

9. listopad, významné datum v dějinách.

9. listopad 1918 Císař Vilém II.…

Hned vám ho ukážu, tady je,
tady na obrázku, císař Vilém II.,

byl v podstatě donucen vzdát
se trůnu a prchá do Nizozemí,

a v listopadu 1918 se
Německo stává republikou.

Německo už tedy nemá krále nebo císaře,

Německo se stává republikou.

A krátce před tím, 3. listopadu
už měli jasno i v Rakousko-Uhersku,

Rakousko už v roce 1917 mělo nějaké
pokusy o mír, ty ale nevedly nikam.

Ale 3. listopadu 1918 Rakousko
taktéž podepisuje příměří.

A s útěkem císaře Viléma II. do Nizozemí,

vyhlášením Německé republiky je
sepsáno příměří konečně i s Německem,

a to 11. listopadu, a tady se jedná
o jedno z nejznámějších dat v dějinách,

v USA dlouho známé jako Den příměří,

tedy 11. listopadu 1918, přímo v 11:00…

Můžete si zapamatovat 11 hodina
11. dne 11. měsíce válka,

1. svět. válka skončila s vítězi Spojenci
a poraženými Ústředními mocnostmi.

Podmínky pro poražené i vítěze byly
určeny Versailleskou smlouvou v roce 1919,

o 6 měsíců později
byla smlouva dokončena.

Tedy v červnu 1919 je Versailleská
smlouva, kterou jen tak mimochodem,

taková malá poznámka pod čarou:
Američani ji nikdy plně neratifikovali,

proto, že pokládala
základ Společnosti národů,

což byl vlastně projekt Woodrowa Wilsona,

ale občané USA a Kongres nebyli moc
nakloněni Společnosti národů,

a tak Spojené státy Versailleskou
smlouvu neratifikovali.

Ale v podstatě na Den příměří
11.11. 11:00 byla válka ukončena,

Versailleská smlouva stanovila podmínky,

mnozí by se dohadovali nad příliš
přísnými podmínkami Versailleské smlouvy,

a 1. světová válka končí.