Jak zpochybnit rasismus, titulek po titulku

Baratunde Thurston zkoumá fenomén, kdy Američané volají policii na své černošské spoluobčany, kteří spáchali zločin tím, že ... jedli, procházeli se nebo proto, že všeobecně „žijí jako černoši“. V této hluboké, provokativní a vtipné přednášce Thurston odhaluje sílu anglického jazyka, který dokáže změnit traumatické příběhy na příběhy ozdravné ‒ a všechny nás vyzývá k tomu, abychom svoje reakce posunuli na jinou úroveň.

Moji rodiče mi dali neobyčejné jméno:

Baratunde Rafiq Thurston.

Baratunde je odvozeno
z jorubského jména v Nigérii,

my ale nejsme Nigerijci.

(smích)

Jen to ukazuje, jaká byla máma černoška.

(smích)

„Dám klukovi to nejčernošštější jméno.
Tak copak tady v knize máme?“

(smích)

Rafiq je arabské jméno,
my ale nejsme Arabové.

Moje máma jen chtěla, abych měl problémy
při nastupování do letadla v 21.století.

(smích)

Předvídala, že Amerika půjde
nativistickým směrem.

Byla černošskou futuristkou.

(smích)

Thurston je britské jméno,
my ale nejsme Britové.

Ať žije vícegenerační dehumanizační
ekonomická instituce

Amerického vlastnictví otroků.

Thurston je skvělé jméno
pro objednávku ve Starbucks.

Rozhodně to tam zrychluje obsluhu.

(smích)

Moje matka byla renesanční žena.

Arnita Lorraine Thurston

byla programátorkou počítačů,
dříve bývala služkou,

přežila sexuální napadení,

byla umělkyní a aktivistkou.

Připravila mě na tento svět
lekcemi z černošských dějin,

bojových umění, městského zemědělství,

a poté mě v sedmé třídě poslala
do soukromé školy Sidwell Friends School,

kam američtí prezidenti
posílají své dcery,

a takhle jsem vypadal,
když jsem tam přišel.

(smích)

Na té škole jsem měl za úkol dvě věci:

neztratit svoje černošství
a neztratit brýle.

Uspěl jsem v obojím.

(smích)

Sidwell byl skvělé místo
k učení se umění a vědám,

ale také k učení se, jak žít mezi bělochy.

Připravil mě na život na Harvardu,

na práci v podnikovém poradenství

a na moji práci v „The Daily Show“
a „The Onion“.

Spoustu těchto lekcí jsem zmínil
ve své biografii „Jak být černochem“,

a pokud jste ji ještě nečetli,
jste rasisti, protože ‒

(smích)

jste měli spoustu času
si tu knihu přečíst.

Ale Amerika mi neustále připomíná

a učí mě,

co znamená být černochem v Americe.

Je prosinec 2018,

jsem s mojí snoubenkou
v příměstské části Wisconsinu.

Jsme na návštěvě u jejích rodičů,
kteří jsou oba běloši,

což z ní dělá bělošku.

Takhle to funguje, já si to nevymyslel.

(smích)

Trošku pila,
takže já řídím auto jejích rodičů.

A zastaví nás policie.

Jsem vyděšený.

Zapínám výstražná světla,
abych ukázal, že spolupracuju.

Pomalu zajíždím ke krajnici

pod to nejjasnější pouliční světlo,
jaké se dá najít,

pro případ, že budu potřebovat svědky
nebo záběry z kamery v autě.

Vyndáváme můj řidičák, registraci auta,

viditelně je vyskládáme, stahujeme okénka,

moje ruce jsou na volantu,

to všechno ještě předtím,
než policista vystoupí z auta.

Tohle je cesta jak přežít.

Zatímco čekáme,
přemýšlím o těchto titulcích ‒

„Policie zastřelila dalšího
neozbrojeného černocha“ ‒

a já nechci být jedním z nich.

Dobrá zpráva je,
že naše policistka byla přátelská.

Řekla nám, že máme prošlou registraci.

Takže, vzkaz všem bělošským rodičům:

pokud vaše dítě chodí s někým,

kdo má barvu pleti jako
Dwayne „The Rock“ Johnson nebo tmavší ‒

(smích)

před každou návštěvou se ujistěte,
že má vaše auto v pořádku papíry.

Je to běžná zdvořilost.

(smích)

(potlesk)

Měl jsem štěstí.

Narazil jsem na znalkyni práva.

Přežil jsem něco,
při čem bych neměl usilovat o přežití.

A myslím na tu sérii událostí ‒

„Policie zastřelila dalšího
neozbrojeného černocha“ ‒

a na období, kdy takovéhle události
byly na denním pořádku.

Procházel jsem na síti novinky

a bylo tam oznámení o narození miminka,

reklama na jakýsi produkt,

o kterém jsem včera
v tichosti říkal kamarádovi.

Viděl jsem video s policistou,
který postřelil někoho,

kdo vypadal přesně jako já.

A četl jsem zamyšlení o tom,

jak mileniálové vyměnili sex
za toast s avokádem.

(smích)

Byla to rozporuplná doba.

Ty události se stále objevovaly,

ale v roce 2018 se změnily
v jiný typ příběhů,

na něco takového: „Běloška zavolala
policii na černošku čekající na Uber“.

To byl příběh brooklynské Becky.

Pak tam bylo: „Běloška zavolala policii

na osmiletou černošku prodávající vodu“.

To byla Patty bez povolení.

Pak zase: „Žena zavolala policii

na černošskou rodinu
grilující u jezera v Oaklandu“.

Příběh nechvalně známé BBQ Becky.

A já podotýkám,
že události ze života černochů

jsou vlastně pokrokem.

Dříve bychom se o nich dozvěděli
až po nezákonném policejním zabíjení.

Dnes vídáme videa lidí, jak volají 911.

Plaveme proti proudu,

blíže k problému a blíže k řešení.

A tak jsem začal sbírat

všechny příběhy, které jsem dokázal najít.

Vytvořil jsem stále se vyvíjející
a rostoucí databázi

na stránce baratunde.com/livingwhileblack.

Když jsem se to snažil pochopit,
uvědomil jsem si,

že vlastně vytvářím z vět diagramy,
abych těm titulkům porozuměl.

Chci poděkovat mojí učitelce angličtiny
Erice Berry ze Sidwellu

a všem učitelům angličtiny.

Poskytli jste nám nástroje,
abychom mohli bojovat za naši svobodu.

Našel jsem způsob, jak vysvětlit titulek

a porozumět neměnným vrstvám

v každém z nich:

subjekt podnikne kroky proti cíli,
který se zabývá jistou činností,

takže „Běloška zavolala policii
na osmiletou černošku“

je to stejné jako „Běloch zavolal policii
na černošku koupající se na koupališti“

nebo jako „Žena zavolala policii
na černošskou poslankyni z Oregonu,

která pořádala kampaň ve svém obvodu“.

Jsou stejné.

Diagramy těchto vět mi umožnily
znázornit nadřazenost bělochů,

která umožnila,
aby se tyto věty staly pravdou,

a zde se zastavím,
abych definoval použité výrazy.

Když říkám „nadřazenost bělochů“,

tak nemluvím jen o nacistech

nebo vyznavačích bílé síly

a rozhodně neříkám,
že všichni běloši jsou rasisti.

Myslím tím

systém strukturálních výhod,

který upřednostňuje bělochy

v sociální, ekonomické a politické aréně.

Bryan Stevenson
z Iniciativity za rovnoprávnost

to nazval příběhem rasových rozdílů,

příběhem, který říkáme sami sobě,
abychom ospravedlnili otroctví, Jima Crowa

a hromadné věznění, a tak dále.

Takže když jsem viděl,
jak se tento vzorec opakuje,

naštval jsem se,

ale také mě to inspirovalo

k vytvoření hry,

hry se slovy, která by mi umožnila

přetvořit toto traumatické odhalení

v uzdravovací proces.

Tu hru vám teď vysvětlím.

První úroveň je úroveň tréninková
a já potřebuji, abyste se jí zúčastnili.

Naším úkolem je zjistit,
zda jde o pravdu nebo lež.

Stalo se to nebo ne?

Zde je příklad:

„Knihovnice na katolické právnické
univerzitě zavolala policii na studenta

kvůli tomu, že s ní příliš diskutoval“.

Zatleskejte, pokud si myslíte,
že je to pravda.

(potlesk)

Zatleskejte, pokud si myslíte,
že to pravda není.

(potlesk)

Bohužel, je to pravda

a jen dodávám,

že právnická knihovna je na diskutování

přesně to pravé místo.

(smích)

Toho studenta by měli
povýšit na profesora.

Tréninkovou úroveň jsme zvládli,
takže se přesuňme k těm opravdovým.

První úroveň, náš úkol je jednoduchý:

prohoďte role.

To znamená „Žena zavolala policii
na černošskou poslankyni z Oregonu“

se změní na „Černošská poslankyně
z Oregonu zavolala policii na ženu“.

A z titulku „Běloch zavolal policii
na černošku koupající se na koupališti“

bude „Černoška zavolala policii
na bělocha koupajícího se na koupališti“.

Jak se vám líbí tahle
obrácená rasistická verze?

Hotovo, první úroveň je za námi

a my se přesuneme k druhé úrovni,

kde je naším úkolem zvýšit
důvěryhodnost obrácené verze.

Upřímně, černoška, která volá policii
na bělocha kvůli koupání v bazénu

není dostatečně absurdní,

ale co když jí ten běloch sahal na vlasy
bez jejího povolení

nebo vyráběl ovesné mléko
během jízdy na jednokolce,

nebo možná jen všechny
na poradě překřikoval.

(smích)

Všichni jsme to zažili, že?

Vážně, všichni jsme to zažili.

Hotovo, druhá úroveň je dokončená.

Ale spolu s tím přichází varování:

jednoduše obrátit proud
nespravedlnosti nevytváří spravedlnost.

To je pomsta, což není naším cílem,

to je jiná hra,
a tak postoupíme k třetí úrovni,

kde je naším úkolem změnit naši reakci,

něco jako „Volat policii
není vaše jediná možnost,

můj bože, co je to s vámi, lidi!“

(potlesk)

Musím pozastavit naši hru,
abych připomněl stavbu vět.

Subjekt podnikne kroky proti cíli,
který se zabývá jistou činností.

„Běloška zavolala policii
na černošského investora,

který prováděl inspekci na svém pozemku“.

„Obchod v Kalifornii
zavolal policii na černošku,

která darovala jídlo bezdomovcům“.

„Golfový klub dvakrát volal policii
na černošku kvůli tomu, že hrála pomalu“.

Ve všech těchto případech
je subjekt většinou běloch,

cílem je většinou černoch

a činností je cokoliv,

od sezení ve Starbucks

až po nesprávné grilování

nebo zdřímnutí si

nebo „nervózní“ chůzi do práce,

kterou já nazývám prostě „chůzí do práce“.

(smích)

A můj nejoblíbenější je

nezabránění svému psovi
ve snaze spářit se s jejím psem,

což je očividně případ pro psí policii,

ne lidskou policii.

Všechny tyto aktivity patří k životu.

Naše existence je chápána jako zločin.

Nyní nastala ta chvíle,
kdy je mou povinností říct,

že ne všechno se týká rasy.

Zločin je vážná věc,
který by měl být nahlášen,

ale zeptejte se sami sebe,

jestli jsou k vyřešení situace
potřeba ozbrojenci,

protože pokud přijedou pro mě,

bude to vypadat jinak.

Víme, že policisté

používají v případě černochů
více síly než u bělochů

a tím se učíme, jakou roli
v tomhle případě hraje volání na 911.

Díky dosavadnímu výzkumu
Centra pro dohled nad dodržováním rovnosti

jsme zjistili, že v jistých městech

nastává většina střetů
mezi policisty a občany

kvůli volání na 911,

a ne z iniciativy na straně policistů,

a většina násilí, kdy policie použije
proti občanům hrubou sílu,

je reakcí na tato volání.

Navíc, když policisté reagující
na zavolání použijí sílu,

zvyšují ji v oblastech,

kde procento populace bělochů
je také vyšší,

tedy kde nastala gentrifikace,

obdobně u jednokolky a ovesného mléka

nebo když se BBQ Becky cítí ohrožená,

stane se pro mě hrozbou
v mém vlastním sousedství,

což nutí mě a lidi jako jsem já,

abychom chránili sami sebe.

Navzájem se zklidňujeme,
vyhýbáme se provokacím,

na pokyn policie zastavujeme u krajnice

pod tím nejjasnějším světlem,

aby naše vražda

mohla být natočená na kameru,

a děláme to proto,
protože žijeme v systému,

ve kterém běloši mohou jednoduše
zavolat smrtící sílu,

aby si zajistili své pohodlí.

(potlesk)

Obchod v Kalifornii

nejen že zavolal policii na černošku,
která darovala jídlo bezdomovcům.

Zavolali na ni ozbrojené,
nevyzpytatelné muže.

V podstatě povolali letecký útok.

Tohle je ozbrojené otravování

a není to nic nového.

Mezi lety 1877 a 1950 bylo v USA

zdokumentováno nejméně 4 400 případů

rasového teroru při lynčování černochů

Ty také měly titulky.

„Reverend T. A. Allen byl zlynčován
v Hernandu v Mississippi

za organizování místních pachtýřů“.

„Oliver Moore byl zlynčován v Edgecomb
v Severní Karolíně, když vyděsil bělošku“.

„Nathan Bird byl zlynčován
poblíž Lulingu v Texasu za to,

že odmítl vydat svého syna davu“.

Musíme změnit naši reakci,

ať už tou reakcí je „lynčování“

nebo „volání policie“.

A teď, když jsem obě úrovně přiblížil,

vraťme se k naší hře, k našemu úkolu.

Naším úkolem ve třetí úrovni je
změnit reakci.

Co kdyby místo

„zavolal policii na černošku,
která darovala jídlo bezdomovcům“

jí ten obchod v Kalifornii poděkoval.

Děkování je daleko levnější než přivedení
donucovacích orgánů na scénu.

Nebo místo toho

jí mohli dát jídlo,
které by stejně vyhodili,

a zvýšili si tak u veřejnosti svůj kredit.

Nebo ta běloška, která zavolala policii
na osmiletou černošskou dívku,

si od ní mohla raději všechno koupit

a podpořit tak drobné podnikání.

A běloška, která zavolala policii
na černošského realitního investora ‒

všichni bychom na tom byli lépe,
s čímž policie souhlasí,

kdyby ho prostě ignorovala
a starala se sama o sebe.

(smích)

Starat se sám o sebe je
skvělá volba, skvělá volba.

Volte ji častěji.

Třetí úroveň je dokončená,
ale je tu ještě bonusové kolo,

kde je úkolem začlenění.

Viděli jsme také titulky jako

„Vlivný muž masturboval
před mladými ženami,

které přišly do jeho kanceláře“.

Divná volba pro vlivného muže.

Přitom mohl dělat tolik jiných věcí.

(smích)

Jako například „poslechnout si je“,

„poradit jim“,

„nechat se inspirovat, rozjet s nimi
společný podnik, teď jsou všichni bohatí“.

(smích)

Chci žít ve světě,
kde jsou všichni bohatí,

ale kvůli jeho špatné volbě
všichni žijeme v chudším světě.

Nemusí to tak být.

Tato hra se slovy mi připomněla,
že nadřazenost bělochů má strukturu,

tak jako myzogynie

a další systémové zneužívání moci.

Struktura je to, co je dělá systémovými.

Vyzývám lidi,

aby si té struktury všímali,

jaké místo v ní má moc,

a co je důležitější, aby viděli lidskost

těch z nás, ze kterých si
tato struktura udělala terč.

Dneska tu jsem, protože jsem byl milován,

podporován, chráněn a že jsem měl štěstí,

protože jsem šel na dobrou školu,
jsem skoro slavný, většinou šťastný,

dvakrát denně medituji,

a přesto

v sobě nosím strach,

protože vím, že někdo,
kdo mě vidí jako hrozbu,

se může stát hrozbou pro můj život,

a jsem z toho unavený.

Jsem unavený z toho, že musím nést

neviditelné břímě strachu jiných lidí,

a stejně tak je unavených mnoho z nás,

a neměli bychom být,

protože to můžeme změnit,

když změníme reakci, která změní událost,

což změní systém,

který umožňuje, aby ty události nastávaly.

Systémy jsou jen kolektivní příběhy,
ve které všichni věříme.

Když je měníme,

tvoříme lepší realitu,
součástí které můžeme všichni být.

Vyzývám nás,

abychom použili svou moc a vybrali si.

Vyzývám nás, abychom postoupili
na vyšší úroveň.

Děkuji.

Jsem Baratunde Rafiq Thurston.

(potlesk)