97% Owned - Positive Money Directors Cut

To join the campaign to democratise money see http://www.positivemoney.org.uk/97percent

When money drives almost all activity on the planet, it's essential that we understand it. Yet simple questions often get overlooked - questions like: where does money come from? Who creates it? Who decides how it gets used? And what does that mean for the millions of ordinary people who suffer when money and finance breaks down?

97% Owned is a new documentary that reveals how money is at the root of our current social and economic crisis. Featuring frank interviews and commentary from economists, campaigners and former bankers, it exposes the privatised, debt-based monetary system that gives banks the power to create money, shape the economy, cause crises and push house prices out of reach. Fact-based and clearly explained, in just 60 minutes it shows how the power to create money is the piece of the puzzle that economists were missing when they failed to predict the crisis.

Produced by Queuepolitely and featuring Ben Dyson of Positive Money, Josh Ryan-Collins of The New Economics Foundation, Ann Pettifor, the "HBOS Whistleblower" Paul Moore, Simon Dixon of Bank to the Future and Nick Dearden from the Jubliee Debt Campaign, this is the first documentary to tackle this issue from a UK-perspective, and can be watched online now.

VYPRAVĚČ: Jak vznikají peníze, odkud pochází?
Kdo z nich má prospěch? A jakému

účelu slouží?

KŘIK: Táhněte, vy zas*aný náckové!

Co je peněžní systém? Jaké peníze jsou
za peněžním systémem?

VYPRAVĚČ: Po staletí byl mechanizmus
peněžního systému skrytý

před zvědavým zrakem populace. Ale jeho dopad
na národní i mezinárodní úrovni

je patrně nedostižný, neboť peněžní systém je tím,
co poskytuje základy pro mezinárodní

dominanci and národní kontrolu.

SKANDOVÁNÍ: Čí jsou ulice? Ulice jsou naše!

VYPRAVĚČ: Dnes, kdy těmito samotnými základy
otřásají krize, je potřeba otevřeného

a upřímného dialogu o budoucnosti peněžního systému
větší než kdykoliv dříve.

Tato ekonomická krize je jako rakovina. Pokud
budete jen čekat a myslet si, že to přejde,

stejně jako rakovina to bude růst
a pak už bude příliš pozdě.

Každému bych radil se připravit. Tohle není
správná doba na toužebná přání,

že vláda věci vyřeší. Vlády světu nevládnou:

světu vládne Goldman Sachs.

"Jsme na pokraji dokonalé bouře".

VYPRAVĚČ: V opozici stojí korupce a zavedené
zájmy skrývající se v kuloárech moci,

které nemají žádný důvod vzdát se privilegií,
o nichž se domnívají, že na ně mají oprávněný nárok.

DAVID CAMERON: Má plán reformy zdravotnictví?
[KŘIK: Ne!] Má plán reformy policie? [Ne!]

Má plán na snížení státního deficitu? [Ne!]

MLUVČÍ V PARLAMENTU: Ticho! Ticho!
Uklidněte se a chovejte se jako dospělí

a jestli je to nad vaše schopnosti,
opusťte sál. Běžte pryč. Zvládneme to

bez vás!

"Toto je chráněná výkrmná stanice bank-zombií."

Není žádnou náhodou, že rozkvět a úpadek
se staly skutečnou cyklickou záležitostí

zhruba od roku 1700, kdy William Paterson založil
anglickou centrální banku (Bank of England - BoE).

"Sežer ji! Sežer ji hned!"

MLUVČÍ V PARLAMENTU: Tohle je netolerovatelné
chování, co se týče… Ne, není to směšné!

Jen podle vás je to směšné. Není to
vůbec směšné, je to hanebné.

SKANDOVÁNÍ: Revoluci! Revoluci!

VYPRAVĚČ: Systém je vnitřně nestabilní
v důsledku mezinárodní moci,

kterou poskytuje dominantním stranám,
neboť v jeho srdcí leží myšlenka

‘Jak mohu něco dostat za nic‘.

Statistická analýza zjistila, že vždy, když se
nějaké impérium začalo blížit svému zániku,

jeho měna se znehodnocovala.

Neexistuje žádný návod k tomu, jak celý tento
systém funguje. Například výzkumník BBC,

který pracoval na dokumentu Roberta Pestona,
šel do BoE a zeptal se "Můžete mi dát

návod k tomu, jak vznikají peníze?"
A oni prostě řekli: "Ne."

VYPRAVĚČ: Tento dokument zkoumá a objasňuje
tento stále se měnící systém

a jeho dopad na národní i mezinárodní úrovni.

V roce 2010 činila celková peněžní zásoba
Británie 2.15 bilionů liber.

2.6 % z této celkové částky představovala hotovost,
53.5 miliard liber.

Zbytek, 2.1 bilionu neboli 97.4 % celkové
peněžní zásoby, byly peníze komerčních bank.

3 % peněz jsou vytvářeny prostřednictvím centrální banky -
pokud byste vyrobili desetilibrovou bankovku,

mohli byste ji prodat bance, aby ji dala do bankomatu -
tuto desetilibrovku by vám banka

musela splatit nebo ji za 10 liber koupit.
Na tyto peníze by se nevztahoval žádný úrok,

tyto peníze by se v podstatě přesunuly
do státní pokladny. Tohle je způsob získávání

prostředků pro vládu. Říká se mu ražebné.

Když BoE vyrobí desetilibrovou bankovku, její tisk
stojí ve skutečnosti asi 3 nebo 4 pence,

prodá ji velkým bankám za nominální hodnotu,
tj. za 10 liber,

a zisk - rozdíl mezi cenou za tisk a 10 librami,
za než se bankovka prodá -

putuje přímo do státní pokladny. Ve výsledku
tedy veškerý zisk, který máme z vytváření

fyzických peněz, bankovek, putuje do státní pokladny
a snižuje objem daní, které musíme platit.

Za posledních 10 let se takto vydělalo asi
18 miliard liber.

VYPRAVĚČ: V roce 1948 bankovky a mince tvořily
17 % z celkové peněžní zásoby.

Byl to jeden z faktorů, který přispěl ke schopnosti
vlády financovat poválečnou obnovu.

To zahrnovalo i založení NHS (systém zdravotnictví).

Během pouhých 60 let se podíl bankovek a mincí
zmenšil na méně než 3 %.

Před rokem 1844 byly bankovky vydávány soukromými
bankami a vláda z této tvorby peněz

nijak neprofitovala.

Neexistoval žádný zákon, který by bankám bránil
vydávat své vlastní bankovky. Banky tedy vydávaly

bankovky jako něco, co představovalo, kolik jste
měli uloženo na bankovním účtu.

Místo abyste si vyzvedli těžké kovové mince z banky
a pak s nimi šli někomu zaplatit,

mohli jste vzít papír udávající,
kolik peněz v bance máte,

ten někomu dát a on ho mohl použít k tomu,
aby z banky vyzvedl kovové mince.

Postupem času začaly být tyto bankovky
stejně dobré jako peníze.

Lidé začali používat bankovky, místo aby si
vyzvedávali skutečné peníze z banky.

A samozřejmě, jakmile banky zjistily, že to, co vydávají,
se stalo převládajícím druhem peněz v ekonomice,

uvědomily si, že jejich dalším vytvářením
mohou generovat zisk.

Jednoduše mohou natisknout pár dalších bankovek,
půjčit je a navrch přidat úrok.

Tohle banky dělaly do 40. let 19. století.
Pak to přeci jen poněkud přehnaly,

což způsobilo inflaci a destabilizovalo ekonomiku.
Proto v roce 1844 konzervativní vláda Robert Peela

prosadila zákon, který komerčním bankám
vzal moc vytvářet peníze

a vrátil ji zpět státu. Od té doby byla BoE

jedinou organizací oprávněnou vydávat papírové bankovky.
Od té doby se všechno digitalizovalo a to,

co nyní používáme jako peníze, jsou digitální čísla,
která mohou komerční banky vytvářet z ničeho.

Problém je, že tenkrát do legislativy nezahrnuli
volné vklady

uložené v bankách jednotlivci a elektronickou
formu peněz, což v podstatě tyto

volné vklady jsou. Dnes je většina
peněz v oběhu elektronická,

jsou to volné vklady bank, které máme
na svých účtech. Legislativa tedy

musí dohnat vývoj v oblasti elektronických peněz
a způsob, kterým banky skutečně fungují.

VYPRAVĚČ: Peníze na bankovních účtech se nazývají
volné vklady, což je účetní termín,

který banky používají při vytváření úvěru.
Banky postupují podle stejného procesu,

když vytvářejí půjčky. Všechny peníze na bankovních
účtech jsou účetními položkami.

Realita je nyní taková, že většina peněz není papírová,
nejsou to kovové mince, ale je digitální.

Jsou to jen čísla v počítačovém systému. Jsou to
vaše platební karty Visa, vaše elektronické

karty do bankomatu. Je to tenhle plast. Jsou to čísla
v počítačovém systému. Přesouváte peníze

z jednoho počítače do druhého. Všechno je to
jedna velká databáze a tyto digitální peníze

používáme k placení - jsou tím, co skutečně
používáme pro fungování ekonomiky.

Myslím, že mnoho lidí v Británii se pravděpodobně
domnívá, že vláda nebo centrální banka

kontroluje většinu peněz v oběhu a vydává
nové peníze do oběhu,

ale to není pravda. Jsou to soukromé banky, kdo vytváří
drtivou většinu nových peněz v oběhu

a také rozhoduje o tom, jak je rozděluje.

VYPRAVĚČ: Oficiální termín pro tuto účetní položku
jsou peníze komerční banky.

Když banka někomu poskytne půjčku, vytvoří
nové peníze komerční banky. Když klient

půjčku splatí, peníze komerční banky se zruší.
Banka si ponechá úrok jako zisk.

Ohledně toho, jak banky fungují, panuje mnoho
mylných představ. V anketě prováděné

Cobdenovým centrem se ptali lidí, jak si myslí,
že banky fungují.

Zhruba 30% veřejnosti se domnívá, že když si uloží
peníze do banky, prostě tam zůstanou

a jsou v bezpečí. Je to pochopitelné, protože
každé dítě má prasátko, které pak rozbije.

Spousta lidí tudíž má představu banky, jakožto něčeho
bezpečného pro úschovu peněz,

které máte k dispozici, kdykoliv je potřebujete.
Dalších 60% lidí se domnívá, že když

si nějaké peníze uloží, přesunou se tytéž peníze
k někomu, kdo si je chce půjčit.

Například peníze od důchodce, který
celý život spoří,

jsou půjčeny nějakým mladým lidem, kteří si chtějí
koupit dům. Ale ve skutečnosti

takhle banky nefungují.

V současné době je v Británii tvorba a kontrola peněz
z velké části v rukou soukromých bank.

Asi 97-98 % peněz, které banky vytvářejí, lze nazvat
"peníze na dluh",

protože banky v podstatě vydávají do oběhu peníze
formou půjček.

Tento fakt si málokdo dobře uvědomuje.

Nejde o žádnou konspirační ani bláznivou teorii.
Takhle ten proces popisuje BoE.

Když banky půjčují, vytvářejí nové peníze.

Jen pár ekonomů si je vědomo způsobu,
jak peněžní systém funguje,

ale když nevíte, jak peněžní systém funguje, můžete si myslet,
že když budou všichni šetřit, bude to pro ekonomiku dobré.

Jakmile pochopíte, jak peněžní systém funguje,

zjistíte, že když všichni začnou šetřit, množství
peněz v ekonomice se sníží a nastane recese.

Většina ekonomů si tohle nepředstaví.
Nerozumí všem složkám systému.

Spoléhají na domněnky a dosažené vzdělání,
aniž by skutečně šli do detailů.

A peníze jsou středem ekonomiky.
Pokud nechápete, odkud pocházejí,

celé ekonomice?

Jestliže drtivá většina peněz, které nyní používáme,
nejsou hotové, nýbrž elektronické peníze,

pak ať už elektronické peníze vytváří kdokoliv,
má z jejich tvorby zisk

a vytváření elektronických peněz je zjevně mnohem
ziskovější než vydávání hotových peněz,

protože nejsou vůbec žádné výrobní náklady.
Zisk z tvorby hotových peněz za 10 let

činil 18 miliard liber, zatímco banky
vytvořily 1.2 bilionu liber.

Mezi roky 1998 a 2007 se peněžní zásoba
v Británii ztrojnásobila. Banky vytvořily

1.2 bilionu liber, zatímco státní pokladna
vytvořila 18 miliard liber.

Když tohle řeknu já, vy nebo Positive Money,
mnoho lidí si pomyslí, že jsme

všichni banda cvoků. Ale 9. března 2009
Ben Bernanke, ředitel

americké centrální banky (Fed), poskytl úplně
první rozhovor pro rozhlas,

který kdy ředitel Fedu poskytl, což bylo den poté,

co zachránil pojišťovací společnost AIG,
což ani není banka, zapomoci přibližně

160 miliard dolarů. A reportér se ho
zeptal: "Pane Bernanke, kde jste vzal

$160 miliard dolarů na záchranu AIG?"

REPORTÉR: Jsou to peníze z daní,
které Fed utrácí?

BERNANKE: Nejsou to peníze z daní. Banky
mají u Fedu účty, podobně jako

vy máte účet v komerční bance. Na poskytnutí
půjčky bance zkrátka použijeme počítač,

abychom navýšili účet, který má u Fedu.
Spíše se to tedy podobá tištění peněz

než půjčování, i když to není přesně totéž.

Když jsem hovořila s lidmi v době přibližně od srpna 2009
do všeobecných voleb, které byly asi o 8-9 měsíců později,

zjistila jsem, když jsme se jim pokoušeli vysvětlit,

jak peněžní systém funguje, že lidé mají téměř
naprogramované odmítání připustit,

že tak bizarní situace skutečně může existovat.
"To ne, to není možné... Co tím myslíte?

To nejde... banky nemohou... banky nevytváří
peníze z ničeho. To je směšné!

To nemohou dělat. Ony půjčují peníze svých vkladatelů."
Většina lidí má představu, co jsou peníze.

Jsou zvyklí používat svůj vlastní způsob správy
peněz a pak se pokouší aplikovat svou

představu, jak funguje jejich malá domácnost
na celonárodní ekonomiku. A pochopitelně,

to zkrátka nejde, to zkrátka vůbec nejde.

VYPRAVĚČ: V roce 2008 nesplacené portfolio půjček
vytvořené bankami prostřednictvím úvěrů, zvané též

peníze komerčních bank, představovalo
přes 2 biliony liber.

Ještě v roce 1982 byl poměr bankovek a mincí
k bankovním vkladům 1:12.

V roce 2010 se tento poměr zvýšil na 1:37, což znamená,
že na každou libru vyrobenou státní pokladnou

připadalo 37 liber vytvořených bankami.

Během 10 let před krizí v roce 2007 se peněžní zásoba
komerčních bank v Británii zvyšovala

o 7-10 % každý rok.

Růst o 7 % ročně znamená zdvojnásobení
peněžní zásoby každých 10 let.

DYSON: Množství peněz, které banky vytvářejí z ničeho,
je prostě neuvěřitelné, 1.2 bilionu liber

za posledních 10 let. Tyto peníze se
rozdělují podle priorit

bankovního sektoru, ne podle priorit společnosti.

Od roku 1980 bankovní sektor navýšil svá aktiva
z 2.5 bilionu na 40 bilionů dolarů.

V roce 1980 měla bankovní aktiva 20x vyšší hodnotu než
tehdejší globální ekonomika. V roce 2006 to bylo

podle OSN 75x tolik.

VYPRAVĚČ: Jak ukazují následující grafy, celkový objem
bankovních aktiv v Británii

v poměru k HDP zůstával relativně stabilní, okolo 50-60%,
až do konce 60. let.

Poté dramaticky narostl.

Skutečné peníze ve světě dnes vznikají,
aniž by se cokoliv produkovalo.

Jsou to prostě spekulace. V podstatě peníze dělají peníze.
To je nejziskovější a zdaleka

největší forma ekonomické aktivity,
která v dnešním světě existuje.

VYPRAVĚČ: Dnes už banky nemají omezení,
kolik mohou půjčit a tedy, kolik nových úvěrů

mohou vytvořit z ničeho. Omezuje je výhradně
jejich vlastní ochota

půjčovat.

DYSON: Co se týče povolení bankám vytvářet peníze,
existují dva hlavní problémy.

Zaprvé je to fakt, že tyto peníze vytvářejí,
když poskytují půjčku. To znamená, že

veškeré peníze pro naši ekonomiku si musíme
půjčit od bank.

VYPRAVĚČ: Tzn. abychom měli zdravou, rostoucí
ekonomiku, musí vláda aplikovat strategie,

které umožňují nekonečně rostoucí dluh.

Jediný způsob, jak může vláda vytvořit další
nákupní sílu, je zvýšit sobě,

a tedy i nám, dluh.

DYSON: Druhým velkým problémem s povolením
bankám vytvářet peníze je, že mají

tendenci vytvářet stále další. Když poskytnou
půjčku, vytvoří další peníze.

Dostávají bonusy, poplatky a další stimuly,
aby napůjčovaly co nejvíce.

Je potřeba vytvořit si styl prodeje.

Co udělali? Najali úžasného chlapíka - Andyho Hornbyho,
který přišel z Asdy (britský řetězec supermarketů)

aby z banky udělal maloobchodní supermarket.

Pokud svěříte bankéřům řízení peněžní zásoby,

peněžní zásoba bude prostě růst,
stejně jako velikost dluhu,

až do bodu, kdy dojde ke zhroucení, protože
někteří lidé nebudou schopni dluhy splácet.

A pak půjčovat přestanou.

Slyšíte politiky a novináře říkat,
že jsme si žili nad poměry,

že jsme se stali závislými na dluhu, že musíme
zavést úspory a žít v mezích možností.

V současném systému to není možné.
Důvodem, proč nyní mají všichi dluhy,

nejsou nezodpovědné půjčky. Tyto peníze
jsme si nepůjčili

od armády důchodců, kteří si celý život spořili.
Peníze v současném systému jsou dluh.

Tento dluh vzniká, když banky poskytují půjčky.
A tak jediný způsob v současném systému,

jak lze mít nějaké peníze v ekonomice,
jak získat peníze pro podnikání,

je půjčit si je všechny od bank.

A to je v přímém rozporu s tím, čím dnes

konzervativní strana argumentuje - že si nejprve musíme
naspořit, abychom mohli pomoci zdravotnictví.

A protože ekonomové tyto dvě věci úplně zamlžili,

jak co se týče termínů monetární politiky,
tak ekonomického myšlení, a protože

většina lidí stále žije ve staromódní představě,
že si musíte naspořit, než začnete investovat,

jsme dnes v téhle bryndě. Jeden z důvodů,
proč nám připadá obtížné

rozumět bankovnímu systému a vytváření úvěrů je,
že opouštíme školu bez peněz

a pracujeme jako učni u instalatéra. Tvrdě pracujeme

celý měsíc a na konci každého měsíce nám někdo
vloží peníze do banky, takže naše logika

říká: pracuješ a pak dostaneš peníze - získáš úspory.
Ve skutečnosti byste tu práci

nikdy nedostali, kdyby nebyl nejprve poskytnut úvěr.
Tohle je skutečně důležité

koncepční neporozumění a není to jen vina veřejnosti.

Ekonomové tomu také nerozumějí.

ANNE BELSEY: Peníze nepocházejí z ekonomické aktivity.

Spousta lidí předpokládá, že když

máte podnik a necháte lidi něco dělat,
že peníze se nějak objeví

v důsledku toho, že lidé něco dělají,
vyrábějí, pěstují, prodávají,

že peníze se nějak objeví.
Tak to není.

Je to jako s doplňováním oleje do auta.
Musí se tam nalít.

Když vidím, jak David Cameron mluví o tom, že potřebujeme
ekonomiku, která není založená na dluhu,

nýbrž ekonomiku založenou na úsporách, prostě neví,
o čem mluví. Je to směšné.

Je to úplně absurdní a ukazuje to naprosté
nepochopení toho, jak náš peněžní systém

ve skutečnosti funguje.

Víte, to je paradox současného systému. Kdyby se
veřejnost ještě více zadlužila,

dostalo by se do ekonomiky více peněz
a nastal by rozkvět.

Když nastane rozkvět, je snazší si půjčovat,
takže se lidé ještě více zadluží.

A tento cyklus dále pokračuje. Je snazší a snazší
se zadlužovat, dokud se někteří lidé

zadluží příliš a zbankrotují. Nejsou schopni
splácet své hypotéky.

Nejprve k tomu došlo u subprime úvěrů v Americe
a způsobilo to vlnu bankrotů,

které zaplavily celou ekonomiku. Banky se dostaly
do insolvence.

Pak nastala finanční krize a banky půjčovat přestaly.
V době rozkvětu půjčovaly nadměrně

a pak půjčovat přestaly, což recesi ještě
více zhoršilo. Lidé ztratili svou práci

a stali se ještě závislejšími na dluhu,
v podstatě jen aby přežili.

Máme systém, kde si musíme půjčovat,
aby mohla ekonomika existovat.

Musíme bankám dlužit. To jim zaručuje ohromné zisky.

VYPRAVĚČ: Jde o cyklus rozkvětu a úpadku.

GORDON BROWN: "A jak jsem řekl, pane místopředsedo,
už žádné návraty k rozkvětu a úpadku."

VYPRAVĚČ: Netto bankovních půjček musí navždy růst.

Platíme úrok za každou librou.

Dokonce i když si myslíte, že ty peníze patří vám,
někdo někde za tyto peníze platí úrok.

Bankovní systém má obrovský vliv na celý svět,
ale jen proto, že poskytuje

národní peněžní zásobu. Musíme je chránit.
Musíme je dotovat. Musíme jim dovolit

pokračovat, protože katastrofa bankovního
kolapsu nás obrovsky postihne.

Kdokoliv říká, že jsme neměli zachraňovat banky,
dost dobře nerozumí podstatě

našeho peněžního systému. Je to jako zničit
obrovské množství našich peněz.

Zároveň je ale záchrana bank opakující se proces,
který stejně nikdy nebude fungovat.

Ať tedy uděláme cokoliv, bude k tomuto cyklu
docházet, dokud neoddělíme

vytváření peněz a bankovní aktivity.
Pak by si banky mohly dělat, co chtějí.

Bylo by to normální podnikání jako ostatní.

Je to také důležitá otázka demokracie.
Soukromé banky usilující o zisk

vytvářejí až 200 miliard liber ročně a v podstatě
je nalévají do ekonomiky, kamkoliv chtějí,

kamkoliv jim to vyhovuje, nalévají je
do oněch toxických derivátů

nebo dávají peníze do nemovitostních bublin,
což bydlení zdražuje.

200 miliard liber nových peněz v roce 2007
bylo vytvořeno z ničeho

a to, jak se peníze utrácí, v podstatě utváří
naši ekonomiku.

Pokud tedy někomu dovolíme vytvářet nové peníze z ničeho,
měli bychom mít alespoň nějakou

demokratickou kontrolu nad tím, jak se tyto peníze použijí.
Tím myslím, zda bychom raději tyto peníze

použili na zdravotní péči nebo vyřešení problémů
životního prostředí nebo

na snížení chudoby nebo raději chceme, abychom měli
dražší bydlení a nikdo nemohl

dovolit bydlet v domě.

Můžete se na to dívat jako na zvláštní dotaci
bankám - právo vytvářet peníze,

které by měly být k užitku veřejnosti

a utraceny prostřednictvím demokratického procesu.

Banky jsou nejvíce dotovaným podnikáním na světě,
jsou zvlášť chráněny vládami.

Zatímco většině z nás peníze docházejí,
největším soukromým bankán se stále daří.

Je to proto, že získaly největší dotaci
ze všech: licenci na tištění peněz.

Je těžké tomu uvěřit? Martin Wolf, šéfredaktor ekonomiky

deníku Financial Times, nedávno prohlásil:
"Podstatou současného peněžního systému

je vytváření peněz z ničeho prostřednictvím
často bláznivého poskytování půjček

soukromými bankami…"

Slyšeli jste dobře. Soukromé banky vytvářejí
peníze z ničeho. Pak nám je půjčí

a navrch si řeknou o úrok. Pokud vás někdy zajímalo,
proč jsou budovy bank po celém světě

vyšší než ostatní paláce nebo věže,
nyní máte odpověď.

Banky ale prostě netisknou peníze

na tajných tiskárnách ve sklepě. Nemusejí.
Podobně jako mnoho dalších věcí

dnes tištění peněz probíhá digitálně.

Díky popularitě platebních karet, elektronických
převodů a internetového bankovnictví,

pouze 3 % peněz v Británii nyní představují bankovky
a mince. Zbylých 97 % je kompletně

v počítačích. Elektronické peníze jsou výhodné
pro všechny, ale obzvláště pro soukromé banky,

protože vlastní, řídí a ovládají celý
digitální peněžní systém.

A co s tímto zvláštním privilegiem dělají?

Poskytují nové peníze, krevní zásobu národa,
na věci, které potřebujeme,

jako jsou nemocnice, školy, univerzity a
veřejná doprava?

Ne, pokud z toho nemají zisk.

Místo toho používají svou licenci na tištění peněz
ke spekulacím na finančních trzích

a šroubování cen domů mimo dosah běžných lidí
tím, že pumpují stovky miliard liber

do rizikových hypoték. Přesně takhle banky
způsobily finanční krizi

a my ostatní to teď máme zaplatit.

Pokud si nemůžeme dovolit provoz nemocnic

a stavět školy, opravdu si můžeme dovolit
dotovat finanční průmysl?

Máme se uskrovnit, aby bankéři mohli mít víc?

To je absurdní a je na čase to zastavit.
Soukromým bankám nelze svěřit

vládu nad celou naší ekonomikou.

Musíme vzít bankám moc vytvářet peníze z ničeho.

To jím znemožní způsobit další finanční krach
a nám umožní dovolit si nezbytné služby,

které jako společnost potřebujeme.

Pokud chceme mít v současném systému rostoucí ekonomiku,
musíme zvyšovat dluh.

Tohle chápe velmi málo lidí, zejména ne politici,
kteří ekonomiku řídí,

což je děsivé pomyšlení.

VYPRAVĚČ: Jak roste peněžní zásoba,

je k dispozici více peněz, které lze produktivním
způsobem investovat.

Lze je však také použít na spekulace
a zvyšování cen aktiv.

VYPRAVĚČ: Inflace je zvýšení celkové

hladiny cen zboží a služeb v ekonomice
za dané časové období.

Když celková hladina cen roste, za každou jednotku měny
si lze koupit méně zboží a služeb.

Když roste peněžní zásoba a je k dispozici více
měny, je k dispozici více peněz

na investice, což může vést k růstu, ale také
je k dispozici více peněz na nákup

zboží a spekulace, což vede k inflaci.

Inflace v podstatě nastává, když je příliš mnoho
peněz na příliš málo zboží a služeb,

takže pro skutečné výstupy z ekonomiky
existuje příliš mnoho peněz.

Za 7 let mezi rokem 2000 a 2007

se peněžní zásoba zvojnásobila

a BoE měla dojem, že tentokrát to má
pod kontrolou, neboť prohlásila,

že ceny se nebudou příliš zvyšovat. Samozřejmě
se dívali jen na ceny v místních obchodech.

Nepodívali se na ceny nemovitostí a nemovitost

pro většinu lidí znamená jejich největší výdaj.

Na základě rostoucích cen domů můžete mít pocit,

že jste zbohatli, ale jak roste vaše bohatství,
ve skutečnosti

bohatství vašich dětí klesá. Faktem je, že nedochází
k čistému růstu bohatství,

protože vaše děti budou muset zaplatit ještě víc,
když si budou chtít koupit dům.

Ve výsledku tedy žádný čistý nárůst nenastane.
Budou muset vydělat ještě více.

Budou se muset ještě více zadlužit. Čili
zvyšování cen domů nevytváří

v rámci HDP žádnou čistou přidanou hodnotu
pro ekonomiku.

Ve skutečnosti se jen přerozděluje bohatství
k lidem, kteří už domy mají,

tj. bohatším lidem, od chudších lidí,
kteří si nemohou nemovitost dovolit,

což je další příklad velmi regresivní politiky,
dovolit, aby se ceny domů

jednoduše nafukovaly. Všichni mají pocit,
že všechno jde dobře a lidé utrácejí

peníze za další věci. Vydávají svůj kapitál.
Ale to nevytváří nová pracovní místa.

Nezvyšuje to kvalitu ekonomiky. Nepomáhá to
vyvážit naši obchodní bilanci.

Nepomáhá to veřejnému deficitu. Je to hra
s nulovým součtem.

VYPRAVĚČ: V srpnu 2011 bylo 85.5 % klientských půjček

zajišteno hypotékami na bydlení.

Pokud máte někoho, kdo vytváří peníze, které lze
utratit pouze za jednu věc, což je bydlení,

pak cena této věci poroste. Mezi roky 2000 a 2010
bylo vytvořeno přes 1 bilion nových liber,

500 miliard liber během pouhých 3 let před krizí.

Proto ceny domů tak vzrostly. Domy nejsou

nic zvláštního. Příčinou byly zkrátka inflační peníze
napumpované do trhu.

Pokud se v ekonomice utrácejí peníze,

mnoho peněz jde na bydlení, například na hypotéky,
což představuje nárůst

množství peněz v ekonomice bez odpovídajícího
nárůstu aktivity, ve výstupech, v HDP.

Je to utrácení, které není založeno na HDP.
To je příčinou inflace.

V Británii jsme to zažili vrchovatě. Zažili jsme ten
masivní boom nemovitostí. Jeho hlavní příčinou

podle mne bylo obrovské množství spekulativních úvěrů
na bydlení, které vytvořily banky.

Kdyby byly domy levnější, bylo by jednodušší stavět.
Mohlo by se jich postavit víc.

Bylo by méně velkých domů, v nichž stěží bydlí
nějací lidé. Londýn by nebyl centrem

spekulativních orgií, kde chtěji mít všichni
nejbohatší lidé světa

svoje nemovitosti, protože je to vnímáno jako
výborné aktivum.

Na domy by se primárně pohlíželo jako na místo
k bydlení než jako na investici.

Je důležité si uvědomit, že když jste banka
a máte poskytnout půjčku, máte na vybranou:

Buď poskytnete půjčku malému podniku
a přitom víte, že risk,

že tato půjčka nevyjde, že dojde k bankrotu,
je poměrně vysoký, protože ten podnik,

vlastníci toho podniku, mají omezené ručení,
což znamená, že pokud podnik zkrachuje,

vy jako banka nedostanete zpět v podstatě nic.
To je poměrně vysoké riziko ve srovnání

s půjčkou peněz někomu, kdo má zástavu,
kdo za sebou má dům, jako u hypotéky.

Pro banky tedy existuje jednoduchá motivace,

aby dávaly přednost poskytování peněz na bydlení
než malým podnikům. Skutečný problém nastane,

když se to rozšíří na celou ekonomiku,
protože to znamená, že je snaha dávat

peníze na spekulace místo do produktivních
investic. Čili opět se musíme zamyslet,

jak nastavit náš peněžní systém, aby byl více
vyvážený, co se týče poměru spekulativních

a produktivních investic. Vláda předvádí
ohromnou nechuť regulovat

trh s bydlením a znovu regulovat množství peněz,
které banky do nemovitostí dávají.

My nerozhodujeme, kdo nač vytváří úvěry.

V podstatě toho rozhodování přenecháváme
pár chlápkům v bankce.

Inflaci se lze vyhnout, pokud je množství peněz,
jež vstupují do ekonomiky,

regulované tak, aby nepřevyšovalo skutečnou aktivitu,
která se v ekonomice odehrává.

Podle mě nejlepší způsob, jak to udělat, je zajistit,
aby se peníze do ekonomiky

dostávaly jen při produktivním investování
do produkce zboží a služeb,

takže peníze pomohou začít malým podnikům, což vytvoří
pracovní místa, která vytvoří další

kupní sílu, což znamená, že nedochází k inflaci.
Je třeba mít systém, v němž jsou úvěry

poskytovány na produktivní aktivity, kde jdou úvěry
na vysokorychlostní železniční síť,

kde jdou úvěry na výstavbu domů, místo aby
peníze lidí nafukovaly cenu bydlení.

Je to tedy vlastně docela prosté, ale
současný systém v podstatě

není nastaven, aby toto umožňoval.

VYPRAVĚČ: Vytváření peněz soukromými bankami na
neproduktivní využití způsobuje skutečnou inflaci

a jako takové je daní z kupní síly prostředku,
který slouží pro výměnu.

Grafy pro Británii jsou skutečně dosti neúprosné.
Průměrný medián reálných příjmů (střed)

se pro věšinu lidí za posledních 8 let snížil.
Jak postupujeme do recese, je toto snižování

dosti strmé - zdá se, nejstrmější od 30. let.

Čili reálné příjmy se snižují.

VYPRAVĚČ: Fiat peníze vytvářené bankami jim umožňují
odčerpávat bohatství z ekonomiky,

což časem vede k postupnému snižování
standardu životní úrovně.

Když lidé chudnou, stávají se ještě více závislými
na dluzích. A k tomuto dochází v době,

kdy se efektivita a strojní výroba
dramaticky zlepšily.

V 60. letech jsme se těšili, že nás čeká
věk volného času,

TV programy řešily otázku, co budou lidé
se svým volným časem dělat?

Dnes máme více těžce pracujících lidí, než kdykoliv před tím,
utrácejících více kdykoliv před tím,

což vypadá skvěle - že všichni více utrácejí -
ale pokud ve skutečnosti nemají prospěch

z toho, zač utrácejí - pokud musí utrácet
za péči o děti, za dojíždění atd.,

mají náklady, které dříve nemuseli platit,
protože do práce se dalo dojít pěšky

a jeden z členů rodiny mohl zůstat doma
a stále pečovat o domácnost

- pak ve skutečnosti nejsou bohatší.
Dnes jsou všichni pod obrovským tlakem.

Uvědomuji si, že mé čtyři synovce
a neteře čekají těžké časy.

Budou muset tvrdě pracovat, jen aby si
udrželi střechu nad hlavou,

aby vůbec získali střechu nad hlavou.

Lidé jsou ve skutečnosti stále chudší,
protože ceny neustále rostou

kvůli inflačním penězům napumpovaným
do systému bankami, které

celý tento dluh vytvářejí, takže současně s tím,
jak ceny rostou a věci jsou čím dál dražší,

víc a víc se zadlužujeme a naše bohatství
a odměna za naši práci

je stále menší a menší.

S chudobou se nelze vypořádat, pokud máte finanční
a peněžní systém, který přesouvá peníze

od chudých k velmi bohatým. Jakýkoliv pokus
tento tok obrátit je nakonec

jen mávnutím ve větru. Pokud si vezmete problém
jako je narůstající nerovnost,

jednou ze zjevných možností je například
redistributivní daňový systém.

Vezmete daně od bohatých a dáte je chudým.
Přesunete trochu peněz směrem dolů.

To je sice hezké, ale jestliže zcela přehlédnete fakt,
že existuje jiný redistributivní systém,

který bere peníze od chudých a dává je bohatým,
pak ve skutečnosti

tuto nerovnost neřešíte. Peněžní systém
založený na dluhu garantuje,

že na každou libru peněz musí existovat
libra dluhu.

Tento dluh typicky skončí u chudší, nižší až střední
třídy. Tito lidé skončí v dluzích

a zaplatí úroky za tyto peníze, které pak
jdou zpět bankovnímu sektoru

a proudí k lidem pracujícím v Londýně nebo
na Wall Streetu.

Celkově tento systém přesouvá peníze
od chudých k bohatým,

přesouvá peníze z chudších oblastí Británie
zpět do Londýna a také je přesouvá

od všech malých podniků a malých továren
po celé Británii

zpět do finančního sektoru.

Máme systém, v němž se tvorba peněžní zásoby
odhrává pod střechou stejné organizace,

která je zodpovědná za zisk plynoucí
z propojování věřitelů a dlužníků,

tj. banky. Banka tedy vytváří naši
národní peněžní zásobu

a zároveň úvěry za účelem zisku.

VYPRAVĚČ: Vláda si nemůže dovolit nechat
bankovní systém padnout,

protože 97 % všech peněz by zmizelo.
Proto se v případě krize

risk přesová na daňové poplatníky. Ale dokonce
i v normálních časech je bankám poskytováno

mnoho záruk a výhod, kromě práva vytvářet peníze.

Mimochodem, Bille, vím, že Bank of America je velmi
velká banka, sám tam mám uloženo 32 dolarů.

Jen tak mezi námi, jakou mám záruku,
že jsou tyto peníze v bezpečí?

Všechny vklady do výše 10.000 dolarů jsou pojištěny
u federální vlády ve Washingtonu.

To je moje záruka? Ano. Slyšel jste, že federální vláda
má sekeru asi 280 miliard dolarů?

VYPRAVĚČ: Vláda poskytuje bankám rozsáhlou
záchrannou síť. Daňový poplatník ručí

85.000 librami představujícími pojištění vkladů
a BoE poskytuje zajištění likvidity

v případě, že bance dojdou rezervní peníze.

Je otázka, jestli se z této recese dostaneme,

nebo půjdeme stejnou cestou jako dosud. Ale pokud ano,
pak jakmile se dostaneme

z recese a bude nastartován růst, podívejte se,
co se bude s dluhem dít - bude růst

a čím rychleji ekonomika poroste, tím rychleji
poroste dluh

a za takových 3-5 let budeme zpátky tam,
kde jsme dnes.

Dluhy budou nadměrné a lidé opět začnou bankrotovat.
V systému, ve kterém jsme nyní uvězněni,

nemůže ekonomika růst, aniž by nerostl dluh

a právě dluh je tím, co strhne celou ekonomiku dolů.
Jedinou možností, jak to změnit,

je reforma, která zabrání bankám vytvářet peníze
jako dluh. Nápravou peněžního systému

můžeme bankám zabránit způsobovat další
finanční krize a můžeme také ukončit

zbytečné škrty ve veřejných službách, zvyšování
daní a růst národního dluhu.

VYPRAVĚČ: Současný peněžní systém umožňuje
bankovnímu sektoru odčerpávat bohatství

z ekonomiky, aniž by za to cokoliv
produktivního poskytoval.

Nač máme všechnu technologii a novodobou efektivitu,
když je potřeba,

aby dva lidé financovali domácnost, zatímco v 50. letech
stačilo, aby pracoval jeden.

Příčinou není, že automatické myčky
a další věci jsou dražší,

je to kvůli dluhu a tomu, že bankovní sektor

sbírá smetanu na úkor ostatních. Růst bankovního
sektoru není dobrá věc.

Pokud roste bankovní sektor, je buďto méně efektivní,
nebo se stal parazitem

na zbytku ekonomiky. Jestliže bankovní sektor
představuje 4, 5, 6 % HDP,

co se děje se zbytkem ekonomiky?
Stává se 96, 95, 94 % HDP.

Musíme se na to nyní zaměřit. Pokud máme mít
šanci vypořádat se s dalšími

velkými sociálními problémy, musíme vyřešit
otázku peněz.

Ti nejchudší na světě za krize platí, ačkoli
neprofitovali z často nezodpovědného

a spekulativního rozmachu, jako byl boom nemovitostí
v Irsku, který krizi předcházel.

Za posledních 30 let jsme svědky nárůstu
rozdílu v příjmech,

takže bohatí jsou mnohem bohatší, kdežto obyčejní
jsou na tom stejně nebo jsou chudší,

a jeden ze způsobů, kterým byla ekonomika
udržovaná v chodu, bylo poskytování

levných úvěrů, poskytováním dluhu lidem,
kteří si tyto věci ve skutečnosti nemohli

dál dovolit, takže pokračovali v nakupování,
a když to zkolabovalo, musí ti samí lidé

znovu zaplatit, přestože v mnoha ohledech
byli v první řadě obětmi.

VYPRAVĚČ: V důsledku krize BoE odkoupila
korporátní dluh a poskytla ho zpět

ho s nižším úrokem. Přesto má průměrný občan
platit více než kdy předtím

u půjček, při debetu a za kreditní karty.

O dluzích mezi velmi bohatými nebo mezi vládami
lze vždy znovu vyjednávat

a tak tomu bylo po celou historii, nic není
dané napevno. Obecně řečeno,

když dluží chudí bohatým, najednou je dluh

posvátným závazkem důležitějším než cokoliv jiného.
Nápad znovu vyjednávat je nemyslitelný.

HLASATEL: Můžete přesně určit, co by investory
potěšilo, co by jim dodalo

více důvěry?
ALESSIO RASTANI: To je těžká otázka. Mně osobně

na tom nezáleží, já jsem obchodník, mně na těchto
věcech vcelku nezáleží.

SKANDOVÁNÍ: Zaplaťte daň!

BANKÉŘ PROTESTUJÍCÍMU: "Narodil jste se v Anglii?"

ALESSIO RASTANI: Když vidím příležitost vydělat peníze,
jdu do ní. Většinu obchodníků nezajímá,

jak bude napravena ekonomika, jak bude napravena

celá situace. Naše práce je na tom vydělávat peníze.
Já osobně jsem o tomto momentu

snil 3 roky. Když víte, co máte dělat,
můžete na tom vydělat spoustu peněz.

Přiznám se, že když jdu v noci spát,
sním o další recesi,

sním o dalším okamžiku jako je tento.
Sním o další recesi,

sním o dalším okamžiku jako je tento.
Můžete na tom vydělat spoustu peněz.

DÍVKA: Bruno, Virginia někomu velmi ublížila,
měl byste ji nenávidět.

DAV: Kupředu!

Když se podíváte napříč dnešní Evropou,
spatříte, že nový premiér Řecka,

Papademos, který nebyl zvolen, ale v podstatě dosazen,
je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs,

nový premiér a ministr financí Itálie, Mario Monti,
je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs,

nový prezident Evropské centrální banky,
je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs,

zkrátka, že tihle lidé se objevují naprosto všude.

HLAS: To je způsob změnit, co máme,
vzít všem lidem moc a veškeré svobody

a shromáždit je do rukou malé skupiny
s absolutní mocí.

Od lidí, bez lidí, proti lidem.

Podle mě z toho všeho vyvstává zajímavá otázka
ohledně demokracie,

která v Evropě velmi prudce vyvstává - že na nás
byla v podstatě uvalena vláda bankéřů.

Jsou to bankéři, kteří nás více či méně
do tohoto marasmu dostali, což zní drsně,

ale je to dobrá první aproximace, a tak si
řeknete: ok, bankéři jsou ti,

kdo nás z toho zase dostane a mimochodem
teď budou spravovat naši zemi.

Otevírá se tedy zde vážná otázka demokracie.

Bankovní krize uvrhla zpět do chudoby
více než 100 milionů lidí.

Statistická úmrtnost lidí, kteří se ocitnou v chudobě,
se z celé řady důvodů značně zvyšuje,

takže bankovní krize není jen otázkou chudoby,
ale také umírání lidí.

A jak víte, nikdy jsme se skutečně nedostali
k podstatě problému, nikdy jsme nikoho

nepohnali k zodpovědnosti a neprovedli jsme radikální
reformu, kterou skutečně potřebujeme,

protože jsme se mylně domnívali: jestliže dále
destabilizujeme stávající situaci,

jen se to zhorší. A kdo myslíte, že dělal tato rozhodnutí?
Všichni ti lidé, kteří u toho byli v první řadě.

"Myslím, že byste měli vědět, že byznys
jednoho z těch byznysmenů je vraždění."

"Jejich zbraně jsou moderní, jejich myšlení
dva tisíce let pozadu."

Jak vypadá progresivní finanční systém?
Chci slyšet, co si někteří z vás myslí.

Kdo si například myslí, že bychom měli
bankám zakázat vytvářet peníze?

Kontrola nad tím, jak jsou peníze vytvářeny a
nač se použijí, je záležitostí demokracie.

Nyní máte bankovní sektor, který se snaží o zisk,
který není zodpovědný

nikomu kromě sebe, který vytváří 200 miliard liber
ročně nové kupní síly

a rozhoduje, nač se v ekonomice použije.

Reformátoři peněžního systému věří, že
veškerá peněžní zásoba by měla sloužit

k prospěchu veřejnosti a nikdy by neměla být
vytvářena soukromou organizací jako dluh.

Demokratizace peněžní zásoby znamená vrátit
moc vytvářet a rozdělovat peníze

zpět do rukou lidí a odebrat ji soukromým
organizacím,

které ve skutečnosti lidi nereprezentují a
nejsou jim demokraticky odpovědné.

Banky nemají demokratickou odpovědnost;
jsou zodpovědné svým akcionářům

a nikomu jinému. My, daňoví poplatníci, za ně ručíme,

ale ony nám nejsou nijak zodpovědné.
To nedává naprosto žádný smysl.

Čili demokratizace peněžního systému znamená
uplatnit na něj stejná pravidla

jako na vzdělávací systém, zdravotnictví a další
veřejně potřebné služby.

Není žádný důvod, aby se na peníze nahlíželo jinak.
Je to fundamentálně důležitá služba,

kterou potřebuje každý. Bez peněz nemohu přežít,
nikdo nemůže. Proto nemůže být

ovládána malou elitou velkých bank,
jako je tomu nyní v Británii.

Skutečně potřebujeme jiný systém.

Věříme, že poskytování národní měnové zásoby
by mělo být zcela odděleno

od bankovních aktivit.

Musíme novelizovat zákon z roku 1844,
aby se z digitálních peněz

staly skutečné peníze. Elektronické peníze mohou existovat,
ale musejí být klasifikovány jako peníze.

Pouze chceme, aby banky byly jako kterákoliv jiná
soukromá organizace,

která v ekonomice podléhá tržní disciplíně.

Problém je v tom, že v dnešním hybridním
systému nemáme žádnou kontrolu nad tím,

jak jsou peníze utráceny a současně jsme závislí
na tom, že banky naše peníze vytváří.

Všichni máme neustále dluh, budeme zadluženi
prakticky po zbytek života

a u mladších generací to bude ještě horší
než u starších.

Nedávno jsem četla zprávu programu životního
prostředí OSN,

která říká, že potřebujeme 2 biliony USD za rok.
Dokonážete si představit dva biliony?

Je to spousta peněz. Dva biliony ročně na financování
zelené ekonomiky,

přesunu od škodlivého uhlíku otravujícího atmosféru
k alternativním zdrojům.

Když banky v roce 2007-9 zkolabovaly,
zjistila BoE (ne já),

že jsme za rok vydali 14 bilionů dolarů
na záchranu bank,

což oproti 2 bilionům dolarů ročně na záchranu
ekosystému není nic moc.

Tnto model nedává žádný smysl ani z ortodoxního
pohledu na volný trh,

protože banky mají monopol posktytovat úvěry,
takže nemusejí

dbát na pravidla jakékoliv tržní disciplíny.
Přitom zároveň neproskytují

žádný přínos společnosti ani prostředí
v ramci jakéhokoliv reálného měřítka.

Vše, co nám peníze umožňují, je dělat to, co umíme,
a když vystrčíme hlavu z písku,

můžeme zařídit, aby peníze sloužily tomu,
co potřebujeme.

Moc vytvářet peníze je velká; musíte se velmi zajímat,
kdo ji má.

Pokud je to někdo, kdo má z vytváření peněz zisk,
bude mít tendenci

vytvářet jich víc, než ekonomika skutečně potřebuje.

Totéž by se patrně stalo, kdybyste tuto moc dali politikům.
Politikům, kteří se snaží uspokojit voliče, nemůžete věřit,

aby současně měli moc nad vytvářením peněz.

To je skutečný konflikt zájmů. Jediné, co opravdu můžete,
je dát tuto moc někomu,

kdo žádný konflikt zájmů nemá - někomu nezávislému,
transparentnímu a zodpovědnému.

VYPRAVĚČ: Peníze by mohly být rozdělovány podle
potřeb a přání populace,

bylo by možné zavést systémy umožňující
přímou demokratickou alokaci fondů,

ať už kompletní, nebo částečnou. Bylo by možné
ustanovit rámec a pravidla pro začlenění

nejnovějších ekonomických teorií o tom, kolik peněz
by mělo být vytvořeno a pro které typy účelů.

Vláda by nadále neměla možnost získat přístup
k velkým sumám peněz na vedení

válečných konfliktů, pokud by to
neschválilo obyvatelstvo.

Přesně bychom viděli, jak se s mocí
vytvářet peníze nakládá.

Viděli bychom, kolik peněz se vytváří
a kam tyto peníze jdou.

A to je prakticky jediný způsob, jak můžeme získat
nad mocí vytvářet peníze kontrolu

a zastavit její zneužívání.

V roce 2005, po všeobecných volbách, byla založena
Money Reform Party (Strana za peněžní reformu).

Její ideou bylo mít tuto základní hlavní tezi,
na které by se lidé shodli.

V jiných otázkách by mohli nesouhlasit, to je v pořádku,
existují různé způsoby,

jak se na věci dívat, ale myšlenkou bylo nalézt nějaký
nejmenší společný jmenovatel,

který by přilákal lidi s rozličnými názory.
Nechat se zvolit do parlamentu

nebyl cíl - jde o to dostat myšlenku peněžní
reformy do veřejného prostoru,

aby o ní lidé začali diskutovat.

Bankám by nemělo být umožněno hazardovat
s vašimi penězi bez vašeho svolení,

takže by musely nabízet dva typy účtů:
jeden bezpečný, říkáme mu "transakční účet".

Na něj si uložíte peníze a ty banka nepůjčuje,
zkrátka je nevystavuje žádnému riziku.

Druhým typem je "investiční účet", kam peníze
uložíte na určitou dobu

a banka je pak může použít pro investování.

Když máte tyto dva typy účtů, pak v případě,
že banka zkrachuje,

peníze na bezpečném účtu tam stále máte, nejsou
vystaveny riziku. Jenom se všechny bezpečné účty

přesunou do banky, která je stále zdravá, a lidé,
kteří dali peníze na investice,

nepřijdou o všechno, jen musí počkat na standardní
likvidační proces,

aby se dozvěděli, kolik z aktiv banky se jim vrátí,
což znamená,

že vláda by nikdy nemusela banky zachraňovat.
Banky by zkrátka mohly zkrachovat.

Tento systém by ve skutečnosti fungoval tak, jak si lidé
myslí, že funguje, tj. když vložíte

své peníze do banky, jsou opravdu v bezpečí
(nebo si to aspoň mysleli do krize v roce 2008).

Je celá řada možností, které prostě
momentálně nezkoumáme

a mě rozčiluje, že ani neexperimentujeme,
když víme, že systém, který nyní máme

je fundamentálně špatně. Zažili jsme největší
krizi od 2. světové války,

vlastně od 30. let. Víme, že máme systém,
kde tvůrcům peněz v každém případě

ručíme my. Momentální situace je tím nejhorším
z obou světů,

což znamená, že musíme začít přemýšlet
o skutečných alternativách.

Když se bavíme o tom, jak bude vypadat život
po reformě systému,

neznamená to, že si nebudete moci půjčovat,
že musíte 50 let spořit,

abyste si mohli koupit dům. Znamená to,
že si nebudete moci koupit dům,

jehož cena 10x nebo 12x převyšuje váš příjem.
Ale na druhou stranu,

dům, který chcete, by vás neměl stát 10-12násobek
vašeho příjmu. Domy by měly být

finančně dostupné jako cokoliv jiného. Stále budete
moci získat hypotéku, stále budete moci

získat finance na auto. Stále se bude investovat
do byznysu. Jen to znamená, že dluh

nebude tak vysoký, nebude mít v životě lidí
takovou roli.

VYPRAVĚČ: Peněžní reforma je historicky
velmi citlivou záležitostí

kvůli obrovské moci, bohatství a privilegiím,
jež přináší. Ve věku, kdy se analytické myšlení

a vědecký přístup vysoce cení, neexistuje
ospravedlnitelný argument

pro udržování mechanismu a dopadů peněžního procesu
jako tabu.

Jako demokratičtí občané máme právo žádat
peněžní systém, který je stabilní

a zároveň prospěšný pro společnost.

Bankovní lobby je velmi mocná. Předpokládám,
že těmto modelům nebude nakloněna,

přestože lze argumentovat, že by to byl pro banky
mnohem stabilnější základ.

Mezi vládou a bankami existuje pohodlný vztah.
Uprostřed krize

jsem mluvil s někým, kdo tehdy pracoval
ve státní pokladně

a on říkal, že prakticky každý druhý člověk,
se kterým tam mluví, pracuje pro některou

z velkých bank. Čili když má dojít k rozhodnutí,
jestli se má některá z těch toxických bank

nechat zkrachovat nebo zachránit, jaké doporučení
asi dostanete od někoho,

kdo v té bance pracuje?

"Toto je chráněná výkrmná stanice bank-zombií."

VYPRAVĚČ: Účetní rozvahy bank představují čtyřnásobek HDP;

drží veřejnost jako rukojmí. Jejich bohatství natolik vzrostlo
prostřednictvím hazardu ve finančním systému,

že jsme se ocitli v bodu zlomu, kde jediná banka
může s sebou strhnout celou ekonomiku.

"Sežer ji, pracuje ve veřejném sektoru,
sežer ji hned, vysaj jí krev,

vysaj ji dosucha!"

Nakonec je to politická otázka, protože
potřebné reformy může provést

pouze parlament. Nepotřebujeme žádnou velkou
aktivitu parlamentu. Vše, co je třeba,

je v podstatě zabránit zúčtovacím bankám
vytvářet peníze jako dluh

jejich vypůjčitelů, toť vše.
To je třeba ukončit.

Nelze dopustit, aby se banky vrátily k byznysu
jako obvykle, protože jestli k tomu dojde,

budeme mít ještě větší dluh, více chudoby, více
nerovnosti a během 5 nebo 10 let další krizi,

kterou budeme muset znovu zaplatit.