Úvod do datových typů a proměnných v programech.

Popis: Napsání jednoduchého programu. Základní datové typy, proměnné a podmíněné výrazy.

V tomto videu vám chci vysvětlit,

co je to vlastně počítačový program.

A jen pro případ, že byste
pak chtěli pokračovat,

rozhodně vám to doporučuji,

protože nejlepší cesta, jak se naučit IT

je všechny ty věci vyzkoušet osobně.

Toto je prostředí Pythonu
a já budu dělat hodně

programování v Pythonu.

Toto vývojové prostředí
se jmenuje PyScripter. Je zdarma.

Je to open-source software.

A já používám Python...
...myslím verzi 2.6 nebo 2.7.

Dokud budete používat Python 2,
vaše příklady budou stejné jako ty moje,

budou fungovat stejně.

Ale pokud používáte Python 3,

budete občas muset používat
trochu jiný kód, aby to fungovalo správně.

Pokusíme se na to upozornit,
pokud se to stane.

Začneme tím, že si napíšeme
počítačový program.

Nejlepší na tom je,
že můžeme program psát rovnou tady.

Ve skutečnosti jen upravujeme
text v souboru.

To je vše.

Je to posloupnost instrukcí
a počítač začne na začátku souboru

a prostě půjde dolů
a bude číst instrukce.

Ačkoliv později zjístíte,

že existuje způsob,
jak říct počítači,

aby něco přeskočil nebo
aby opakoval některé instrukce,

takže pak může dělat některé věci
pořád dokola nebo jiné přeskakovat.

Pojďme si napsat jednoduchý program.

A zatímco to budeme dělat,

představíme si některé stavební kameny,

které má každý počítačový program.

Dovolte mi napsat velmi velmi
jednoduchý počítačový program,

tak jednoduchý počítačový program,

který bude spíš jen výrazem.

Takže napíšu prostě '3+7', takže
to doslova vezme 3+7 a vytiskne (zobrazí).

Program předá 3+7 zobrazovací funkci,

která je součástí Pythonu.

Možná to radši napíšu takhle: print(3+7)

Pojďme si tento soubor uložit.
Takže tu je opravdu jen jeden,

když se na to podíváte,
opravdu jen jeden příkaz

tady na prvním řádku. Ten říká
vytiskni (print) 3+7

Pojme přidat ještě 1 příkaz,

jen abyste viděli, že program
postupuje odshora dolů.

Takže dopíšu další: print(2-1)

a pak řekneme:
print("tohle je kousek textu")

A teď se pojďme podívat,
co tenhle počítačový program,

který máme před sebou, bude dělat.

Nejdřív ho uložíme.

Povídám uložíme.

Uložil jsem ho jako soubor
'testarea.py'. To nám říká...

Ta přípona '.py' singnalizuje,
že je to Python soubor.

Teď si ten program pustíme.

Na těchto vývojových prostředích...

těchto IDE (Integrated Development Environment = integrované vývojové prostředí), je hezké,

že můžeme vlastně psát i spouštět
program na tom samém místě.

Taky se tu pěkně
barevně zvýrazňuje text,

takže pěkně vidíme,
co je funkce, co není funkce,

různé datové typy...

o různých datových typech
se budeme bavit časem.

Takže si spustíme program
a uvidíme, co se stane.

Koukněte na to, spustili jsme to.

Takže program vypsal 10,
potom vypsal 1 a pak vypsal

'tohle je kousek textu'

Takže provedl přesně to,
co jsme mu řekli.

A to popořadě.

Začal tady, vypočítal, že 3 plus 7 je 10

a výsledek vypsal, takže tady vypsal 10.

A potom vypsal 2 minus 1

a nakonec 'tohle je kousek textu'.

Jedna věc, kterou vám chci představit

hned na počátku jsou datové typy.

Když jste viděli tento příklad,

možná máte pocit, že
je tu něco odlišného

mezi 3 nebo 2 nebo 1 nebo 7
a mezi tímto blokem textu.

Toto je číslo. Čísla mohu sčítat.
Reprezentují množství.

Zatímco tady tohle představuje kus textu.

Takže váš pocit byl správný.

Jedná se o různé datové typy.

3 a 7 a 1, toto jsou numerické znaky.

V tomto případě jsou to
celá čísla (integer).

A můžete, tady zde
se jedná o řetězec (string),

to je slovo, které
při programování uslyšíte často.

Jedná se vlastně o řetězec znaků.

A v Pythonu se můžeme zeptat,

jaký typ jsou tyto věci.

Můžete vybrat funkci 'type'

teď by to mělo vytisknout
(zobrazit) typ 3+7 a ne jen 10.

Zkusme to. A také vytisknu 2-1,
abych vám ukázal rozdíl.

Potom vytisknu 'type'
...typ tohoto bloku textu.

Typ tohoto bloku textu.

Uložme to za použití
klávesové zkratky CTRL + S

To je zkratka pro uložení

a pak program zkusím spustit.

A tady to máte.

Program vyhodnotil tento výraz.

Začíná vnitřními závorkami.

3+7 je 10. Potom vyhodnotí typ této 10,
který je číslo - 'int' (angl. integer)

typ int a vytiskne to (type 'int').

Tady to vidíte: (type 'int').

int je zkratka z anglického 'integer'.

Potom program říká: vytiskni (2-1).

A vidíte to tady na tomto řádku.

Je zde 1.

A pak tiskne typ celé této věci

právě tady dole.
Takže místo vytištění textu,

vytiskl jeho typ.
A tento typ je řetězec - string.

Další věc, kterou vám chci představit,

při experimentování s programy,
je koncept proměnné.

Protože budeme chtít
ukládat tyto věci v různých místech.

Naučíme se v následujících videích,
že v Pythonu

je to spíše jako bychom měli
popisky pro tyto věci.

A tyto popisky se mohou měnit.

Nebo můžeme zvolit jiný typ popisků.

Zkusme napsat úplně jiný program
za použití proměnných.

Co je parádní na Pythonu,

i když to někteří nemají rádi, je,

že můžete vložit jakýkoliv datový typ
do jakéhokoliv typu proměnné.

Můžete říct a se rovná 3 plus 5.
Potom můžeme říct

b se rovná a krát a minus a minus 1

a potom můžete říct c se rovná a krát b

Pak můžete mít něco jako...

Udělám zde prostor pro lepší přehlednost.

c se rovná a krát b

A nakonec vytiskni (print) c.

Pokud chcetem můžete si zkusit
domyslet jak bude c vypadat,

nebo můžeme spustit tento program.

Spustíme program a potom
se můžeme vrátit abychom viděli,

jestli jsme postupovali správně.

Uložím program

a spustím ho.

Dostáváme c se rovná 440. Podívejme se,
jestli to dává smysl.

3 plus 5 je 8. Takže popiska 'a'
se bude vztahovat k číslu 8.

Ve kterémkoliv místě programu,
pokud nezměníme definici pro 'a'.

Kdykoliv použijete 'a' řekne si to:
'a' je 8, 'a' se vztahuje k 8.

A když se posuneme dolů,
kde je definice 'b', říká nám

a krát a.
Program bere v úvahu pořadí operací,

takže násobí první.

Zvláště před odčítáním.

Tedy 'a' krát 'a' je 64.

64 minus 'a' je 64 minus 8, což je 56.
Minus 1 je 55.

Takže 'b' je 55. A 'c' bude 'a' krát 'b',

8 krát 55 je doopravdy 440.

Funguje to.

Možná chcete vidět, co se stane,
dostanete jiná 'a'..

Můžete to vyzkoušet.

Můžete změnit to,
co se stane různými 'a'.

Zadáno máme, že a se rovná...

Řekněme že a se rovná -6

a spustíme program, abychom viděli,
co se stane.

Dostáváme -246. A můžete si to ověřit.

Projděte řádek po řádku
a za tyto proměnné dosaďte

a uvidíte, jestli dostanete
právě tento výsledek.

Pokud by programy byly jen pár příkazů

a vždy jste je přímo prošli,

nebylo by možné dělat
opravdu zajímavé věci.

Pro programování opravdu zajímavých věcí

se pustíte do věcí jako jsou

podmínky (Conditionals) a smyčky (Loops).

Uděláme to täkto.

Podívejme se na podmínku.
Tady tyhle věci tu nechám.

a napíšu '"if (a<0):'.
V tomto případě vypíšeme (c)

potom napíšu 'else'
a v takovém případě se vypíše (c-a).

Je to zajímavé. Možná už tušíte,

co se tu stane. Ale uložme si to.

Je to úžasné, kolik můžete udělat právě
s podmínkami. Tohle říká:

pokud 'a' je menší než 0,
udělej toto,

jinak pokud 'a' není menší než 0,
udělej tamto.

Všimněte si, že nepostupujeme
přímo od shora dolů.

V závislosti na tom,
zda 'a' je méně než 0 nebo ne,

program buď provede tento řádek,

nebo provede tenhle řádek.

A způsob, jak Python pozná,
že má provést pouze tento řádek

'pritn(c)', pokud 'a'
je menší než 0 je,

že print(c) je odsazeno.
Odsazení je součást tohoto příkazu.

Způsob, jak Python rozliší,
že se jedná o novou větu,

nový příkaz je tato dvojtečka.

A pak jak víme co spustit?

Pokud se nic z toho nestane.

Pokud 'a' není méně než 0,
pak provede tento příkaz.

Pokud chcete udělat něco dalšího po tomto,

bez ohledu na to,
zda je 'a' menší než nula nebo ne,

pak to můžete vyjmout
z toho příkazu právě tím,

že se zbavíte odsazení.

Tak, teď můžete vytisknout

'we are done with the program'.

Vlastně, přidejme další věci
do tohoto příkazu.

Vytiskněme zde 'a<0'.

Všimněte si: tohle nebude vypočítáno.

Máme to uvnitř řetězce, takže to bude

vytištěno takto. Zde říkáme

vytiskni('a is not less than 0')

To je zajímavý program.
Teď ho spustíme.

Doufejme, že bude fungovat.
Uložím to. Spusťme program.

a zobrazil nám 'a<0',

--- posuneme se trochu nahoru ---

Zobrazilo se 'a<0'.

to nám ukazuje,
že jsme uvnitř tohoto příkazu.

Zobrazilo se tohle
a potom 'c', které je -246.

Neprovedlo se toto,
protože to by bylo provedeno

pouze pokud by to bylo méně než 0.

Ale potom přechází z tohoto příkazu

a zobrazuje

'we are done with the program',
bez ohledu na cokoli.

Zkusíme teď změnit 'a',
abychom viděli, zda můžeme

spustit i tento příkaz.

Udělejme 'a' větší než 0.

Udělejme 'a' se rovná 9
a spusťme program.

Tak. 'a' je 9. Kontroluje to,
zda je menší než 0?

do, 'a' není menší než 0,

takže toto nebude provedeno,

pokračuje se tedy příkazem 'else'.

Takže program zobrazí
'a is not less than 0',

což udělal zde, potom zobrazil c-a

což je 630. Pokračuje
pryč z tohoto příkazu

a bez ohledu na to,
zda 'a' je menší než 0 nebo ne,

zobrazuje 'we are done with the program'.