Proč nemáme rádi svůj vlastní hlas

Váš hlas je neoddělitelný od toho, jak vás vidí ostatní, ale váš vztah se svým hlasem je dalek zřejmého. Rébecca Kleinberger studuje, jak používáme a chápeme náš hlas a hlasy ostatních. Vysvětluje, proč nemáme rádi zvukový záznam našeho hlasu, rozdíly mezi naším vnějším, vlastním a vnitřním hlasem -- a pozoruhodné věci, které sdělujete, aniž byste si jich byli vědomi.

Když se zeptáte evolučních biologů,

kdy se člověk stal člověkem,

někteří řeknou :

No, v určitém okamžiku
jsme se postavili na své nohy,

stali se dvojnožci
a pány našeho prostředí.

Jiní řeknou, že díky
výraznému vzrůstu našeho mozku

jsme byli schopni komplexnějšího
kognitivního procesu.

Další mohou tvrdit,
že důvodem je počátek řeči,

díky níž jsme se mohli vyvinout jako rod.

Zajímavé je, že tyto tři úkazy
mají něco společného.

Nevíme sice jak nebo v kterém pořadí,

ale všechny jsou spojeny

se změnou tvaru malé kosti vzadu na krku,

která změnila úhel mezi hlavou a tělem.

Byli jsme schopní stát vzpřímeně,

mozek se vyvinul v zadní části hlavy

a hrtan rostl od 7 cm u primátů

po 11 až 17 cm u lidí.

Tomu se říká sestup hrtanu.

Hrtan je místem vzniku našeho hlasu.

U dnešních novorozenců
hrtan ještě nesestoupil.

To se děje až okolo třetího měsíce života.

Metaforicky každý z nás, co tady jsme,

znovu prožil evoluci našeho celého rodu.

Když už jsme u dětí,

během vašeho vývoje v děloze,

první vjem z vnějšího světa,

když vám byly jen 3 týdny,
a když jste byli velcí asi jako kreveta,

byl hmatový signál,

pocházející z vibrací hlasu vaší matky.

Lidský hlas je významný a důležitý

na úrovni našeho druhu,

na úrovni naší společnosti --

tohle je způsob, jakým komunikujeme
a vytváříme pouta,

a na osobní a mezilidské úrovni --

naším hlasem sdílíme víc
než jen slova a informace,

ale v podstatě to, kdo jsme.

Náš hlas je neoddělitelný od toho,
jak nás vidí ostatní.

Je maskou, kterou nosíme ve společnosti.

Nicméně vztah k vlastnímu hlasu
není tak zřejmý.

Málokdy jej používáme sami pro sebe;
spíš je to dar, který dáváme ostatním.

Je to způsob, kterým se můžeme
dotýkat ostatních.

Takové dialektické hlazení.

Ale co si myslíme o svém vlastním hlase?

Zvedněte prosím ruku,

jestli nemáte rádi zvuk vašeho hlasu,
když ho slyšíte na zvukovém záznamu.

(smích)

Ano, děkuji, přesně tak,

většina lidí hlásí, že nemají rádi
zvuk svého vlastního hlasu.

Ale co to znamená?

Zkusme tohle pochopit
během dalších 10 minut.

Já jsem výzkumník v MIT Media Lab,

člen skupiny Opera of the Future,

a můj výzkum se soustřeďuje na vztah,

jaký lidé mají s hlasem vlastním
a hlasem ostatních.

Studuji, co všechno se můžeme dozvědět
poslechem hlasů

v různých odvětvích,

od neurologie po biologii,
kognitivních vědách, lingvistice.

V naší skupině vytváříme
nástroje a zkušenosti,

protože chceme pomoci lidem
lépe pochopit jejich hlas,

aby se snížily naše předsudky,

aby se z nás stali lepší posluchači,

abychom vytvářeli zdravější vztahy,

nebo jen abychom lépe
pochopili sebe sami.

A to musíme k hlasu přistoupit holisticky.

Zvažte jaké všechny dopady a použití
může hlas mít,

když se o něm naučíme více.

Hlas je velmi komplexní fenomén.

Vyžaduje synchronizaci
víc než 100 svalů ve vašem těle.

A posloucháním hlasu můžeme rozeznat

poruchy toho, co se děje uvnitř.

Například:

poslouchání specifických typů otřesů

a nelinerárnosti hlasu pomáhá předpovědět

brzké známky Parkinsonovy choroby,

skrz pouhý telefonát.

Posloucháním dýchání při mluvení
může pomoct vypátrat srdeční poruchu.

Změny tempa v jednotlivých slovech

jsou velmi dobrý ukazatel deprese.

Hlas je velmi úzce spojen
i s hormonální hladinou.

Posluchači ženským hlasům

byli schopny určit,

v jaké části menstruačního cyklu
se mluvčí nachází.

Jen s akustickými informacemi.

Nepřetržitě naslouchající technologie,

Alexa od Amazon Echo,

by mohla určit, jestli jste těhotná,

a dříve než to budete vědět vy.

Tak se zamyslete --

(smích)

Zamyslete se, jaké etické
důsledky toto má.

Váš hlas je také úzce spojen s tím,
jak vytváříte vztahy.

Pro každého, s kým mluvíte,
máte jiný druh hlasu.

Když vezmu malý fragment
vašeho hlasu a zanalyzuji ho,

dokážu rozpoznat, jestli
mluvíte s vaší matkou, s bratrem,

s kamarádem a nebo se šéfem.

Také dokážeme použít
váš tón hlasu jako prediktor.

Tón znamená, jak se rozhodnete
svůj hlas postavit, když s někým mluvíte.

Tón hlasu, jakým mluvíte
se svým manželem či manželkou,

může pomoci předpovědět nejen jestli,
ale i za jak dlouho se rozvedete.

Z hlasu se můžeme dozvědět spoustu věcí.

A já věřím, že si napřed musíme uvědomit,

že máme více než jeden hlas.

Budu hovořit o třech hlasech,
které má většina lidí,

pomocí modelu, kterému já říkám maska.

Když se na masku podíváte,

vidíte projekci charakteru.

Řekněme, že to je váš vnější hlas.

To je také ten nejklasičtější způsob,
jak vnímáme hlas.

Způsob, jakým se projevujeme ve světě.

Mechanismus tohoto projevu je dobře známý.

Vaše plíce stáhnou bránici

a vytváří soběstačné chvění hlasivek.

Tak vzniká zvuk.

Způsob otevírání a zavírání dutiny ústní,

tedy vokální trakt ,
transformuje váš zvuk.

Takže všichni máme stejný mechanismus.

Ale hlasy jsou poměrně unikátní.

Protože velmi malé rozdíly ve velikosti,
fyziologii či hladině hormonů

vytvoří drobné odlišnosti
ve vašem vnějším hlase.

A váš mozek je velmi dobrý

v rozeznávání těchto malých odlišností
ve vnějších hlasech ostatních.

V naší laboratoři pracujeme na tom,

abych se i stroje naučily
rozeznat tyto drobné odlišnosti.

Pomoci Deep Learning vytváříme systém,
který identifikuje mluvčí v reálném čase,

abychom zvýšili povědomí o použití
společného zvukového prostoru --

kdo mluví a kdo nikdy nemluví
během setkání --

aby se zvýšila inteligence skupiny.

Jednou z překážek je,
že náš hlas není statický.

Náš hlas se mění podle toho,
s kým mluvíme,

ale také se mění v průběhu
celého našeho života.

Na začátku a na konci našeho života

jsou mužský a ženský hlas velmi podobné.

Je velmi těžké rozlišit hlas
velmi malé dívky

od hlasu velmi malého chlapce.

Ale vprostřed života je hlas znakem
naší proměnlivé identity.

U mužského hlasu nastává
velká změna hlasu v pubertě,

U ženského hlasu potom

nastává změna při každém těhotenství
a velká pak v období menopauzy.

Takže, tohle všechno je hlas,
který slyší ostatní, když mluvíte.

Proč je tedy pro nás náš hlas tak cizí?

Proč to není ten samý hlas,
který slyšíme my?

Zkusme se zamyslet.

Když nosíte masku, vy sami
ji ve skutečnosti nevidíte.

A když se na ni zkusíte podívat,
vidíte jen rub této masky.

A to je váš vlastní hlas.

Abychom pochopili, proč se liší,

zkusme pochopit mechaniku vnímání
tohoto vlastního hlasu.

Protože vaše tělo jej filtruje odlišně

než váš vnější hlas.

Abychom mohli tento hlas vnímat,
musí se napřed dostat k naším uším.

Váš vnější hlas cestuje vzduchem,

zatímco váš vlastní hlas
cestuje vašimi kostmi.

Tomu se říká vedení zvuku kostí.

Díky tomu vám bude váš
vlastní hlas znít hluběji

a harmoničtěji než váš vnější hlas.

Když cestuje, musí projít skrz
vaše vnitřní ucho.

A tady ho čeká filtrace
skrz další mechanismus.

To je mechanický filtr.

Je to malá přepážka, která se uzavře
a chrání vaše vnitřní ucho pokaždé,

když vydáte zvuk.

Takže také sníží to, co slyšíte.

A potom je tu třetí filtr
a to je biologický filtr.

Hlemýžď -- část vašeho vnitřního ucha,
která zpracovává zvuk --

je tvořen z živých buněk.

A tyto živé buňky reagují jinak

podle toho, jak často slyší určitý zvuk.

Je to návykový efekt.

Takže díky tomu,

protože váš hlas je zvuk,
který po dobu života slyšíte nejvíc,

ho ve skutečnosti slyšíte
míň než ostatní zvuky.

A konečně je tu ještě čtvrtý filtr.

Je to neurologický filtr.

Neurologové nedávno zjistili,

že když otevřete ústa, abyste vydali zvuk,

vaše sluchová kůra se vypne.

Takže vy svůj hlas sice slyšíte,

ale váš mozek ve skutečnosti
nikdy neposlouchá zvuk vašeho hlasu.

Evolučně by to mohlo dát smysl,

protože kognitivně víme,
jak náš hlas bude zít,

takže možná nepotřebujeme
plýtvat energii jeho analyzováním.

A tomu se říká eferentní kopie.

Vzniká s každým pohybem vašeho těla.

Přesná definice eferentní kopie

je kopie motorického příkazu,
kterou vysílá mozek.

Tato kopie sama o sobě
nevytváří žádný pohyb,

ale místo toho je vyslaná
do jiných částí mozku,

aby je informovala o nastávajícím pohybu.

A pro hlas má tato eferentní kopie
svůj vlastní název.

Je to váš vnitřní hlas.

Pojďme si to zrekapitulovat.

Máme naši masku, náš vnější hlas,

rub této masky, náš vlastní hlas,

a potom máme náš vnitřní hlas.

A já si tento ráda vidím jako loutkaře,

který ovládá provázky celého systému.

Váš vnitřní hlas je ten,

který slyšíte když tiše čtete text,

když nacvičujete důležitou konverzaci.

Někdy je těžké ho vypnout,

je vážně těžké dívat se
na text psaný vaší řečí

aniž by ho váš vnitřní hlas předčítal.

Je to tento hlas, který odmítá přestat
v hlavě zpívat

tu blbou písničku, kterou nejde odbýt.

(Smích)

Někteří lidé ho vůbec
nedokáží kontrolovat.

To platí pro schizofreniky,

kteří mají zvukové halucinace.

Ti nedokáží rozpoznat,
jestli se jedná o hlas z jejich nitra

a nebo hlas z jejich okolí.

V naší laboratoři také
pracujeme na malých přístrojích,

které pomohou těmto lidem
rozpoznat tyto rozdíly a odlišit,

zdali je hlas vnější či vnitřní.

Vnitřní hlas si také můžete představit
jako ten, který mluví ve vašich snech.

Vnitřní hlas může mít mnoho forem.

Během snění uvolňujete jeho potenciál.

To je další projekt v naší labratoři:

zkusit umožnit přístup
k vnitřnímu hlasu v našich snech.

I když ho nemůžeme pokaždé kontrolovat,

tento vnitřní hlas --
můžeme se s ním spojit

skrz dialog, vnitřní dialog.

Tento vnitřní hlas může být

chybějícím prostředníkem
mezi myšlenkou a akcí.

Doufám, že teď máte lepší ocenění,

nové ocenění pro všechny své hlasy a role,

které hrají ve vašem nitru i vnějšku --

protože váš hlas nesmírně
determinuje, co vás dělá člověkem

a jak interagujete se světem.

Děkuji.

(Aplaus)