Sirena Huang září s houslemi

Houslistka Sirena Huang předvádí technicky vynikající a citově zabarvenou hru. V okouzlující mezihře tato jedenáctiletá dívenka chválí nadčasový design svého nástroje.

(Hudba)

(Potlesk)

Ahoj všichni. Jmenuji se Sirena.

Je mi 11 let a jsem z Connecticutu.

(Potlesk)

No, nejsem si moc jistá, proč tu jsem.

(Smích)

Totiž, co má tohle společného

s technologií, zábavou a designem?

Tak můj iPod, mobil a počítač řadím mezi technologie,

ale toto s tím nemá nic společného.

Takže jsem udělala malý průzkum.

No a na tohle jsem přišla.

Samozřejmě doufám, že mě paměť nezklame.

Housle jsou v podstatě tvořeny dřevěným tělem

a čtyřmi hlavními strunami.

Struny při hraní vibrují

a tvoří zvukovou vlnu.

Zvuk projde skrz dřevěnou část nazvanou kobylka

a vejde dovnitř dřevěného těla, kde je zesílen,

ale ... nechte mě zamyslet se.

(Smích)

Jo. Na druhou stranu

umístěním prstu na různých místech hmatníku

se mění délka struny

a to mění frekvenci zvukové vlny.

Božíčku!

(Smích)

Jo. Tohle je druh technologie,

ale mohu ji nazvat technologií 16. století.

Vlastně nejvíce fascinující věc, co jsem našla,

že i audio systémy

nebo vlnové přenašeče ze současnosti

jsou v podstatě stále založeny na stejném principu

vyvolání a projekce zvuku.

No není to bezva?

(Smích)

(Potlesk)

Design, miluji jejich design.

Pamatuji si, že když jsem byla malá,

mamka se mě zeptala:

Chtěla bys hrát na housle nebo na piano?

Podívala jsem se na to obrovské monstrum

a řekla si –

neuvězním se k té lavici

na celý den.

Tohle je malé a lehké.

Mohu hrát ve stoje, v sedě, nebo při chůzi.

A víte co?

Nejlepší ze všeho je, že když nechci cvičit,

můžu je schovat.

(Smích)

Housle jsou překrásné.

Někteří lidé je přirovnávají k tvaru dámy,

ale, ať se vám to líbí nebo ne,

je to tak už víc jak 400 let,

na rozdíl od moderních věcí, jejichž vzhled snadno zastará.

Ale myslím si, že je velmi osobní a jedinečné, že

ačkoliv každé housle vypadají dost podobně,

tak žádný pár houslí nezní stejně.

I od stejného výrobce

nebo stejného modelu.

Zábava, miluji zábavu,

ale vlastně samotný nástroj

není velmi zábavný.

Totiž, když jsem poprvé dostala housle

a zkusila si na ně zahrát, bylo to

vlastně opravdu hrozné, protože

to neznělo tak, jak jsem slyšela hrát jiné děti,

bylo to strašné a tak skřípavé,

takže to vůbec nebylo zábavné.

Ale kromě toho, mému bratrovi přišlo tohle velmi vtipné.

Juk, juk, juk.

(Smích)

O několik let později jsem slyšela vtip

o nejvýznamnějším houslistovi, Jaschovi Heifetzovi.

Po koncertu pana Heifetze

přišla dáma a udělila mu kompliment,

"Ach, pane Heifetzi, vaše housle zněly dnes večer tak úžasně."

A pan Heifetz byl opravdu senzační osobou,

takže zvedl své housle a řekl,

"Vtipné, nic neslyším."

(Smích)

A teď si uvědomuji, že jako hudebníci,

my, lidské bytosti, máme úžasnou mysl,

umělecké srdce a schopnosti,

které mohou změnit technologii 16. století

a legendární design

v báječnou zábavu.

Teď vím, proč tu jsem.

(Hudba)

(Potlesk)

Nejdřív jsem si myslela, že tu budu jen proto, abych zahrála,

ale nečekaně jsem se naučila a užila si mnohem víc.

Tedy až na to, že některé řeči byly nad mé chápání.

(Smích)

Jako mnohorozměry.

Totiž upřímně, budu dostatečně šťastná,

když ve škole dokážu zvládnout své dva rozměry.

(Smích)

Ale vlastně pro mě nejobdivuhodnější

je, že... vlastně

bych ráda ve jménu všech dětí

řekla: Děkujeme všem dospělým,

že se o nás tolik staráte

a že tvoříte o dost lepší budoucí svět.

Děkuji.

(Potlesk)

(Hudba)

(Potlesk)

(Hudba)

(Potlesk)