Překvapivá myšlenka Davida Keitha o změně klimatu

Ekolog David Keith navrhuje levné, efektivní a šokující prostředky pro klimatickou změnu. Co kdybychom napíchli obrovský mrak popelu do atmosféry, abychom odklonili sluneční svit a teplo?

Už jste viděli mnoho článků o klimatických změnách

a tady je další článek z New York Times

stejně jako každý další zatracený, který jste viděli.

Říkají stejné věci jako všechny ostatní, které jste viděli.

Má také stejný počet nadpisů jako ty ostatní.

Co je na tomto neobvyklé, je asi to, že je z roku 1953.

A důvod, proč tohle říkám

je, že si možná myslíte, že tento problém je poměrně nedávný.

Že lidé přišli na to právě teď a nyní

s Kyoto protokolem a guvernátorem, lidé začali vlastně něco dělat

a možná jsme na cestě k vyřešení.

Doopravdy je: oh-oh.

Víme o tomto problému už padesát let, záleží, jak to počítáte.

Mluvili jsme o tom nekonečně v posledních dekádách.

A dosáhli jsme blízko závěru.

To je rostoucí tempo CO2 v atmosféře.

Vidíte to v nejrůznějších formách,

ale možná jste neviděli tohle.

Co tohle ukazuje je, že rostoucí tempo emisí se zrychluje.

A to se zrychluje daleko rychleji

co jsme si mysleli, že je nejhorší jen před několika lety.

Takže ta červená linie tady je něco, co říká mnoho skeptiků

ekologové ji dávají jen do projekcí

aby vypadaly, co nejhůře.

Emise nikdy nebudou růst tak rychle, jak ukazuje červená linie.

Ale doopravdy, bude růst rychleji.

Tady jsou některá data stará jen 10 dní,

která ukazují letošní minima arktického ledovce a je nejnižší za poslední dobu.

A tempo, který arktický led mizí, je rychlejší než modely.

Takže i přesto, že všichni experti jako jsem já, létají přes celou planetu a

pálí proudové palivo a politici podepisují úmluvy,

ve skutečnosti byste mohli argumentovat síťovým efektem, který byl negativní,

Protože je to jen spotřeba hodně proudového paliva.

Ne, ne! V podmínkách, co doopravdy musíme udělat, abychom nastavili brzdy,

je velmi setrvačná věc -- naše velká ekonomika -- kterou jsme velmi těžce nastartovali.

Opravdu děláme tohle, v podstatě. Opravdu, ne více.

Nechci vás příliš deprimovat.

Problém je řešitelný a je řešitelný v relativně levné rovině.

Levné znamená, co se týká vojenských nákladů, ne nákladů na zdravotnictví.

Levné znamená několik procent HDP.

Ne, je opravdu důležité mít přehled o škále.

takže problém je řešitelný a způsob, kterým bychom měli řešit je, řekněme,

jednání s elektrickou produkcí,

která způsobuje něco kolem 43 nebo podobně procent a nárůst CO2 emisí.

A mohli bychom to dělat perfektně citlivými věcmi jako je konzervace

a větrné síly, nukleární síly a uhlí k zachycení CO2,

tyto věci jsou schopny obrovské škály rozmístění a práce.

Jediné, co nám chybí, je utracení peněz na rozmístění těchto věcí na svá místa.

Místo toho utrácíme svůj čas mluvením.

Nicméně, to není to, o čem dnes večer budu mluvit.

O čem dneska večer budu mluvit, jsou věci, které jsme mohli udělat, i kdybychom neudělali nic.

A jsou to věci tady, které děláte

když se nezastavíte dostatečně rychle.

A musíte jednat -- nějak zničit to spojení v lidském chování

které mění klima a samotnou změnou klimatu. A to je částečně důležité

protože samozřejmě, zatímco se můžeme adaptovat na změnu klimatu--

a je důležité být tady upřímný -- tady budou nějaké přínosy ke změně klimatu.

Ano, myslím, že je to špatné. Strávil jsem celý svůj život, abych to zastavil.

Ale jeden z důvodů je politicky těžkým, je to, že existují vítězové a poražení -- ne všichni prohrají.

Ale samozřejmě, přirozený svět, polární medvědi.

Strávil jsem čas týdny lyžováním na ledě v Arktidě.

Kompletně prohrávají.

A není tady žádná adaptace.

Takže tento problém je absolutně řešitelný.

Tenhle geo-inženýrský nápad v nejjednodušší formě je vlastně takový:

Můžete dát podepsané částečky, řekněme sirné kyselé částice -- sulfáty --

do vyšší atmosféry, stratosféry,

kde budou odrážet pryč sluneční světlo a ochlazovat planetu.

A vím jistě, že tohle bude fungovat.

Ne že by tady nebyly vedlejší účinky, ale vím jistě, že to bude fungovat.

A důvod je takový: už to bylo uděláno.

Bylo to uděláno, ale ne námi, ne mnou, ale přírodou.

Tady je Mount Pinatubo v brzkých 90 letech, které dalo celý svazek sulfátů

do stratosféry s typem jaderných mraků, které vypadaly jako bomby.

Výsledek toho byl velmi dramatický.

Po tom, a některé předchozí vulkány, co jsme měli, vidíte

docela dramatické ochlazení atmosféry.

Takže tato nižší čára je ve vyšší atmosféře, stratosféře,

a otepluje se po těchto vulkánech.

Ale uvidíte na vyšší čáře, která je v nižší atmosféře

a povrchu, ochlazuje se, protože chráníme trošku atmosféru.

Není tady žádná velká záhada.

Je tady hodně záhad v detailech a jsou zde nějaké špatné vedlejší efekty,

jako částečné zničení ozonových vrstev -- a dostanu se k tomu za chvíli.

Ale určitě to ochlazuje.

A jedna další věc: je to rychlé.

Je to opravdu důležité říct. Tolik dalších věcí, co bychom měli dělat,

jako snížení emisí, jsou skutečně pomalé, protože to trvá

než postavíte všechny ty hardwary pro redukci emisí.

A nejenom to, když snížíte emise, nesnížíte koncentraci.

Protože koncentrace, množství CO2 ve vzduchu,

je suma emisí v čase.

Takže nemůžete zastavit velmi rychle.

Ale když to uděláte, je to rychlé.

A existuje doba, kdy by jste to udělali rádi.

Jiná věc je, že se možná divíte, jak to funguje?

Můžete zastínit nějaký sluneční svit a efektivně kompenzovat přidaný CO2

a produkovat klima, které je podobné originálnímu?

A odpověď se zdá být ano.

Tak tady jsou grafy, které jste viděli mnohokrát předtím.

Takhle vypadá svět po jedním konkrétním modelem klimatu

s dvojitým množstvím CO2 ve vzduchu.

Spodní graf je s dvojnásobným množstvím CO2 a o 1,8% méně slunečním svitem,

a jste zpátky v originálním klimatu.

A to je graf od Kena Caldery. Je důležité to říci, protože

Ken na schůzi, kde byl také Marty Hoffart v polovině 90 let,

Ken a já jsem vystoupili na schůzi a řekli jsme

"Geo-inženýring nefunguje."

A člověku, který ho propagoval bylo řečeno,

"Atmosféra je daleko více komplikovaná."

Dostal mnoho fyzikálních důvodů, proč to neudělá dobrou kompenzaci.

Ken šel a testoval svoje modely a zjistil, že udělalo.

Tohle téma je taky velmi staré.

Tento report byl na stole prezidenta Johnsona, když mi byly 2 roky.

1965.

Tento report v podstatě, který měl všechny moderní klimatické vědy --

jediná věc, o které mluvili, že by udělali, byl geo-inženýring.

Nemluvil jsem ani o snížení emisí,

což je obrovský posun v našem myšlení o tomto problému.

Neříkám, že bychom neměli snížit emise.

Měli bychom, ale udělalo to přesně tenhle bod.

Takže v tom smyslu, že tady není moc nového.

Jedna nová věc je tenhle článek.

Tak bych měl říci, myslím, že od originálního reportu prezidenta Johnsona,

a odlišných reportů US národní akademie --

1977, 1982, 1990 -- lidé občas mluvili o této myšlence.

Ne jako o něčem, co je hloupé, ale o myšlence, o které stojí za to mluvit.

Ale když přišla změna klimatu, horké téma -- když udělám slovní hříčku --

v posledních 15 letech se tohle stalo tak nepočítačové, že jsme o tom nemohli mluvit.

Bylo to zapuštěné pod povrchem. Nebylo nám dovoleno o tom mluvit.

Ale v posledním roku, Paul Crutzen publikoval článek

ve kterém říkal, co bylo dávno řečeno: že možná dáno naší velmi pomalou rychlostí

pokroku v řešení tohoto problému a nejistých vlivů,

bychom měli myslet na takovéto věci.

Řekl zhruba, co už bylo řešeno předtím.

Bylo to velké, protože dostal Nobelovu cenu za ozonovou chemii.

A tak ho lidé brali vážně, když řekl, že bychom o tom měli přemýšlet,

i když by tady vyly nějaké ozonové vlivy.

A v podstatě měl nějaké nápady, jak je odstranit.

Byly tady různé tiskové reportáže v celém světě

které se nořily do "Dr. Divná láska zachraňuje Zemi" z "Economist".

A to mě dostalo k myšlence -- Pracoval jsem na tomto tématu

ale ne moc technicky -- a vlastně jsem ležel v posteli jedné noci.

A myslel jsme na tuhle dětskou hračku --to vysvětluje název mé přednášky --

a zajímal jsem se, jestli byste mohli využít stejnou fyziku, která věci rotuje

v dětském radiometru k tomu, aby částice levitovali v horní atmosféře

a dokázat, aby tam zůstali.

Jeden z problémů se sulfáty je, že padají velmi rychle.

Jiný problém je, že jsou hned v ozonové vrstvě,

a já bych preferoval, aby byli nad ozonovou vrstvou.

A dopadlo to tak, že jsem se vzbudil další ráno a začal jsem to počítat.

Bylo to velmi těžké to počítat od prvních pravidel. Belhal jsem se.

Ale pak jsem zjistil, že jsou publikované různé články

které se dotýkají tohoto tématu, protože se to dělo již dávno v přirozené atmosféře.

Takže to vypadá, že tady jsou už jemné částice

které levitují tam, kde je mezosféra, asi 100 km nahoru --

které mají už tento efekt.

řeknu vám velmi rychle, jak tento efekt pracuje.

Je tady mnoho legračních složitostí

na kterých bych mohl strávit celý večer, ale nebudu.

Ale řekněme, že máte sluneční svit, který zasahuje některé částice a je nepravidelně vyhřívaný.

Takže ta strana, která je čelem k slunci, je teplejší, druhá je studenější.

Plynové molekuly, které se odrážejí od teplejší strany

se odrážejí pryč s nějakou zvláštní rychlostí, protože je to teplé.

A tak vidíte čistou sílu pryč od slunce.

To se nazývá photophoretická síla.

Je tady mnoho dalších verzí, které jsme já a někteří spolupracovníci

našli k tomu, jak to využít.

A samozřejmě, možná nemáme pravdu --

nebylo to zrevidováno, jsme uprostřed práce --

ale zatím to vypadá dobře.

Ale vypadá to jako bychom mohli dosáhnout dlouhou atmosferickou životnost--

mnohem delší než předtím -- protože ty částice levitují.

Můžeme posunout věci ze stratosféry do mezosféry,

a v principu vyřešit ozonový problém.

Jsem si jistý, že tady vyvstanou nové problémy.

Nakonec bychom mohli částice migrovat přes póly,

tak bychom mohli vytvořit klimatický inženýring, který je opravdu soustředěný na pólech.

Který by měl minimální špatné dopady na střed planety,

kde žijeme a děláme maximální práci, co bychom měli --

což je ochlazování pólů v případě planetární pohotovosti, když chcete.

Je to nový nápad, který se připlížil a možná, nutně,

chytřejší nápad než dát tam sulfáty.

Jestli je tento nápad správný nebo nějaký jiný je správný,

si myslím, že je téměř jisté, že

eventuálně vymyslíme chytřejší věci než jen dát sulfáty dovnitř.

Že když inženýři a vědci obrátí svou mysl k tomuto,

je úžasné, jak můžeme ovlivnit planetu.

Jedna věc je, že nám to dává neobyčejný vliv.

Tahle zlepšená věda a inženýring, ať se nám to líbí nebo ne,

nám dává více a více síly k ovlivnění planety.

Ke kontrole planety.

Dává nám počasí a klimatickou kontrolu -- ne protože to plánujeme,

ne protože to chceme, jen protože věda nám dodává bit za bitem,

lepší znalosti o tom, jak systém pracuje

a lepší nástroje jak to ovlivnit.

Teď předpokládejme, že mimozemšťané přijdou --

možná přistanou na zemi ve vedení Spojených národů tady

nebo si vyberou nějaké chytřejší místo --

ale předpokládejme, že přijedou a dají nám krabici.

A krabice má dva knoflíky.

Jeden knoflík je ten, co kontroluje globální teplotu.

Možná druhý knoflík ovlivňuje koncentraci CO2.

Možná si představíte, že budeme bojovat o tuto krabici.

Protože nemáme jinou možnost, jak vytvořit tyto knoflíky.

Nemáme žádnou globální vládnu.

A různí lidé budou mít různá místa, která chtějí nastavit.

Opravdu si nemyslím, že se to stane. To není pravděpodobné.

Ale my stavíme tuto krabici.

Vědci a inženýři světa

staví kus po kuse ve svých laboratořích.

I když to dělají kvůli jiným důvodům.

I když si myslí, že pracují jen na ochraně životního prostředí.

Nemají žádné zájmy v myšlenkách jako je inženýring celé planety.

Vytváří vědu, která věci dělá lehčími.

A tak si myslím, že můj pohled na to není to, že to chci -- nechci --

ale že bychom to mohli posunout ze stínů a mluvit o tom vážně.

Protože dříve nebo později budeme konfrontováni s rozhodnutími

a je lepší, pokud o tom přemýšlíme,

i když chceme přemýšlet o důvodech, proč bychom to nikdy neměli dělat.

Dám vám dvě různé cesty, jak o tomto problému přemýšlet, které jsou na začátku

mého myšlení o tom, jak o tom přemýšlet.

Ale co potřebujeme, není jen několik podivínů jako jsem já --

potřebujeme širší debatu.

Debatu, která zahrnuje hudebníky, vědce, filozofy, spisovatele,

kteří se budou zabývat touto otázkou klimatického inženýringu

a seriozně přemýšlet o komplikacích.

Tak tady je jedna cesta, jak o tom přemýšlet,

která říká, že musíme přemýšlet místo toho než jen snižovat emise, protože je to levnější.

Věřím, že věc, kterou jsem neřekl, je to absurdně levné.

Je myslitelné, že řekněme, použitím metody sulfátů nebo jiné metody, na kterou přijdeme

můžete vytvořit dobu ledovou za 0,001% HDP.

Je to velmi levné. Máme velké páky.

Není to dobrý nápad, ale je to velmi důležité.

Řeknu vám, jak je ta páka velká -- je takhle velká.

A že kalkulace není sporná.

Možná budeme argumentovat rozumem, ale páka je opravdová.(Smích)

Takže díky tomu se můžeme zabývat tímto problémem

jen tím, že zastavíme redukci emisí,

a jak koncentrace půjdou nahoru, můžeme zvýšit

množství geo-inženýringu.

Nemyslím, že to někdo bere vážně.

Protože pod tímto scénářem, jdeme pořád dál a dál

od současného klimatu.

Máme různé problémy jakou je okyselení oceánu

které přišlo z CO2 v atmosféře.

Nikdo, ale možná jeden nebo dva staří podivíni by to navrhnuli.

Ale tady je případ, v kterém je těžké odmítnout.

Řekněme, že neděláme geo-inženýring, děláme, co bychom měli,

což je brát vážně snížení emisí.

Ale opravdu nevíme, jak rychle je musíme snížit.

Je tady hodně nejistot o tom, jaká změna klimatu je už přílišná.

Takže řekněme, že pracujeme těžce a vlastně nejenom brzdíme,

ale stojíme pevně na brzdách a opravdu redukujeme emise

a eventuálně redukujeme koncentrace.

A možná jednoho den -- třeba v roce 2075, 23. října --

konečně dosáhneme nádherného dne, kdy koncentrace dosáhnou vrcholu

a postupně klesají.

A máme globální oslavy a začneme -- víte --

vidět to špatné z toho.

Ale možná právě tento den zjistíme také, že Grónský ledový plát

taje nepřijatelně rychle, tak rychle, že přidává metry na mořské úrovni

v oceánu v dalších 100 letech

a odstraňuje některá velká města z mapy.

To je absolutně možný scénář.

Možná se rozhodneme na tomto místě, že geo-inženýring je nejistý

a morálně nešťastný, že je o mnoho lepší než žádný.

A že je to velmi odlišná cesta, jak se dívat na problém

je využívání rizikové kontroly, ne místo akce.

Říká se, že dělat nějakou geo-inženýrskou práci aspoň chvilku

k tomu, aby jsme odstranili nejhorší z teplot, ne abychom to použili jako substitut k akci.

Ale je tady problém s tímto pohledem.

a ten problém je následující:

znalost, že geo-inženýring může dělat

klimatické vlivy, vypadá méně hrůzostrašně.

A to dělá menší závazek ke zkracování emisí v dnešní době.

To je to, co ekonomové nazývají morální hazard.

A je to jeden z fundamentálních důvodů, že o tomto problému se těžko mluví

a obecně si myslím, že je to fundamentální důvod

že je politicky nepřijatelné o tom mluvit.

Ale neděláme dobrou politiku tím, že schováváme věci do zásuvky.

Opustím vás s třemi otázkami a pak jednou finální citací.

Měli bychom dělat seriozní výzkum na toto téma?

Měli bychom mít národní vědecký program, který by se tím zabýval?

Ne jen jak byste to udělali lépe,

ale také jaká jsou rizika a jiné stránky.

Právě teď máte několik nadšených rozhovorů, některé v pozitivním smyslu,

některé v negativním -- ale je nebezpečné být uvnitř

protože je tady velmi málo hlubokých znalostí o tomto tématu.

Velmi malé množství peněz nám nějaké znalosti dá.

Mnoho z nás -- možná nyní já -- si myslíme, že bychom měli.

Ale mám mnoho výhrad.

Moje výhrady jsou principiálně k morálnímu problému

a doopravdy nevím, jak se mu vyhnout.

Myslím, že je tady seriozní problém, jak o tom mluvíme.

Lidé si začnou myslet, že nepotřebují tolik pracovat na snížení emisí.

Další věc je: Možná potřebujeme smlouvu.

Smlouvu, která určí, kdo to dostane, aby to vyřešil.

Právě teď si možná myslíme, že by to měl dělat velký bohatý stát jako je USA.

Ale dost možná by to mohla být Čína, která se probudí v roce 2030 a zjistí,

že klimatické vlivy jsou právě neakceptovatelné,

možná nebudou mít zájem o morální konverzaci, jak to udělat,

a možná se jen rozhodnou, že by raději měli svět geo-inženýringu

než negeo-inženýrský svět.

A my nebudeme mít žádný mechanismus, jak zjistit, kdo udělal toto rozhodnutí.

Tak tady je jedna poslední myšlenka, která byla řečena, daleko lépe

před 25 lety v US národní akademii a říkala, co řeknu já dneska.

A myslím, že opravdu sumarizuje to, kde jsme nyní.

Že CO2 problém, klimatický problém, o kterém jsme slyšeli,

řídí mnoho věcí, inovací v energy technologiích,

které zredukují emise.

Ale také, myslím nevyhnutelně, nás bude řídit k přemýšlení o klimatu

a kontrole počasí, ať se nám to líbí nebo ne.

A je čas o tom začít přemýšlet,

i když důvod, proč o tom přemýšlíme, je konstrukce argumentů

proč bychom to neměli dělat.

Děkuji.