Devdutt Pattanaik: východ vs. západ - mýty, které klamou

Devdutt Pattanaik otevřeně pohlíží na mýty Indie a Západu a ukazuje, jak tyto dva zásadně odlišné soubory víry v boha, smrt a nebe přispívají k vzájemnému a trvalému nedorozumění.

K pochopení fungování mytologie

a toho, co, od "ředitele pro důvěru" očekávat,

musíte si poslechnout příběh

o Ganéšovi,

bohu se sloní hlavou

jenž sepisuje příběhy vypravěčů,

a jeho bratrovi,

atletickém božském válečníku,

Kartikeyaovi.

Tito dva bratři se jednou rozhodli, že se utkají v závodě

třikrát kolem světa.

Kartikeya nasednul na svého páva

a rozletěl se nad kontinenty

nad hory a oceány.

Obletěl svět jednou,

obletěl svět podruhé,

obletěl svět potřetí.

Ale jeho bratr, Ganéša,

jednoduše obešel kolem svých rodičů

jednou, dvakrát, třikrát,

a řekl: "Zvítězil jsem."

"Jak to?" podivil se Kartikeya.

A Ganéša řekl,

"Tys obešel 'Svět',

já jsem obešel 'můj svět'"

Co z toho je víc?

Pokud porozumíte rozdílu mezi 'Svět' a 'můj svět',

budete rozumět i rozdílu mezi logikou a mystikou.

'Svět" je objektivní,

logický, obecný, skutečný,

vědecký.

'Můj svět' je subjektivní.

Emocionální, osobní.

Jsou to dojmy, myšlenky, pocity a sny.

Je to systém víry, jehož jsme nositeli.

Je to mytologie, ve které žijeme.

'Svět' nám říká jak funguje vesmír,

jak slunce vychází,

jak se rodíme.

'Můj svět' nám říká proč slunce vychází,

proč jsme se narodili.

Každá kultura se snaží porozumět sama sobě.

Proč jsme na světě?

A každá kultura přichází se svým vlastním pochopením života,

s vlastní, přizpůsobenou verzí mytologie.

Kultura je reakcí na přírodu,

a toto porozumění našich předků

se předává z generace na generaci

v podobě příběhů, symbolů a obřadů,

jež nikdy nemají vztah k racionalitě.

A tak, pokud je studujete, zjistíte,

že různí lidé na světě

chápou svět různě.

Různí lidé vidí věci různě:

mají různé úhly pohledu.

Je tu můj svět a tvůj svět

a můj svět je vždy lepší než ten tvůj,

protože můj svět je přece racionální

a ten tvůj je pověra,

tvůj je víra,

není v něm logika.

Toto je kořen střetu civilizací.

Stalo se, v roce 326 před naším letopočtem

na březích řeky Indus

v dnešním Pakistánu.

Je to řeka, která propůjčila své jméno Indii.

Indie, Indus.

Alexandr, mladý Makedonec

zde potkal někoho, koho nazval "gymnosofista"

což znamená "nahý moudrý muž."

Nevíme, kdo to byl.

Snad to byl džinistický mnich,

jako tady Bahubali,

Gomateshwara Bahubali,

jehož zpodobnění najdete nedaleko Mysore.

Nebo to snad byl pouze jogín,

sedící na kameni, upřeně hledící na oblohu,

na slunce a na měsíc.

Alexandr se zeptal: "Co to děláš?"

a gymnosofista odpověděl,

"Zakouším prázdnotu."

Pak se zeptal gymnosofista,

"Co děláš ty?"

a Alexandr řekl, "Dobývám svět."

A oba dva se zasmáli.

Každý si pomyslel, že ten druhý je blázen.

Gymnosofista si řekl: "Proč dobývá svět?

Je to zbytečné."

A Alexandr si pomyslel,

"Proč on tady posedává, nic nedělaje?

Takhle marnit život."

Abychom porozuměli tomuto rozdílu v pohledech

musíme pochopit

subjektivní Alexandrovu pravdu,

jeho mýty a mytologii, které ji vytvořily.

Alexandrova matka, jeho rodiče, jeho učitel Aristoteles

mu vyprávěli Homérův příběh "Illias."

O velkém hrdinovi Achillovi,

jenž, když se účastnil bitvy, vítězství bylo jisté,

ale pokud se z bitvy stáhnul,

porážka byla nevyhnutelná.

"Achilles byl mužem, který dokázal ovlivňovat dějiny,

mužem osudu,

a takový bys měl být i ty, Alexandře."

To slýchal.

"Jaký bys neměl být?

Neměl bys být jako Sisyfos,

jenž celý den valí svůj balvan do kopce

aby pak zjistil, že se mu v noci zkutálel dolů.

Nežij život jednotvárný,

obyčejný, bezvýznamný.

Buď velkolepý!

Jako řečtí hrdinové,

jako Iásón, který putoval přes moře

s Argonauty a ukořistil zlaté rouno.

Buď velkolepý jako Théseus,

který vstoupil do Labyrintu a zabil Mínotaura s býčí hlavou.

Když závodíš, vyhraj!

Protože když vyhraješ, bujará radost z vítězství

je, jako bys popíjel nektar bohů."

Protože, jak víme, Řekové věřili,

že žijete pouze jednou

a když zemřete, musíte překročit řeku Styx,

a pokud jste prožili mimořádný život,

budete přivítáni v místě zvaném Elysium,

neboli, jak Francouzi říkají "Champs-Élysées" --

(Smích)

v nebi hrdinů.

To však nebyly příběhy, které slýchával gymnosofista.

On slyšel velmi odlišný příběh.

Slyšel o člověku jménem Bharat,

po němž se Indii říká Bhárata.

Také Bharat dobýval svět.

A poté vystoupil na nejvyšší vrchol

největší hory uprostřed světa

zvané Méru.

A chtěl vztyčit vlajku, aby mohl říci:

"Byl jsem tu první."

Ale když dosáhnul vrcholu hory,

nalezl jej pokrytý nespočetným množstvím vlajek

od dobyvatelů světa, co přišli před ním,

z nichž každý prohlašoval "Já tu byl první" ...

to jsem si myslel, než jsem sem dorazil."

A najednou, v tomto předivu nekonečna,

se Bharat cítil bezvýznamný.

To byla gymnosofistova mytologie.

Víte - také měl hrdiny, jako Ráma -- Raghupati Ram

a Krišna, Govinda Hari.

Nebyli to však dva hrdinové ve dvou různých dobrodružstvích.

Byly to dva různé životy toho samého hrdiny.

Tam, kde Ramayana končí, Mahabharata začíná.

Když Ráma umírá, rodí se Krišna.

Když Krišna umírá, jednou se vrátí jako Ráma.

Víte, také Indové mají řeku

jež odděluje říši živých od říše mrtvých.

Ale nepřekračujete ji jednou.

Bez konce chodíte tam a zpět.

Říká se jí Vaitarani.

Přecházíte ji znova, znova a znova.

Protože, jak víme,

v Indii nic není navždy, dokonce ani smrt.

A tak tu máte ty velké obřady

se stavěním velkých soch matky bohů

uctívanými po 10 dní ...

A co s ní uděláte po těch 10 dnech?

Vhodíte ji do řeky.

Protože to musí skončit.

A příští rok se vrátí zpátky.

To, co je cyklické, to se vždy vrací,

a toto pravidlo neplatí jenom pro člověka,

ale také pro bohy.

Ano, bohové

se musejí vracet, znova a znova

jako Ráma, jako Krišna.

Nejen, že žijí nekonečné životy,

ale tentýž život prožívají nekonečněkrát

až do té doby, než dosáhnou naplnění.

"Hromnice"

(Smích)

Dvě různé mytologie.

Která je ta správná?

Dvě různé mytologie, dva různé způsoby nazírání světa.

Jeden lineární, druhý cyklický.

Jedni věří, že toto je jeden jediný život.

Podle druhých jde o jeden z mnoha životů.

A tak, jmenovatelem Alexandrova života bylo jedna.

Hodnota jeho života byla tedy součtem

jeho úspěchů.

Jmenovatelem gymnosofistova života bylo nekonečno.

Takže bez ohledu na to, co udělal,

to ve výsledku vždycky byla nula.

Věřím, že toto mytologické paradigma

inspirovalo indické matematiky

k objevu číslice nula.

Kdoví?

A to nás přivádí k mytologii byznysu.

Pokud Alexandrova víra ovlivňovala jeho chování,

a pokud i gymnosofistova víra ovlivňovala jeho chování,

pak také měla vliv na jejich záležitosti.

Totiž, co jiného je byznys

než výsledek chování trhu

a chování firmy?

A pokud se podíváte na kultury po světě,

jediné, co je třeba, je porozumět mytologii

a uvidíte, jak se chovají a jak dělají byznys.

Podívejte,

žijete-li jen jednou, v rámci kultur jednoho života

zaznamenáte posedlost binární logikou:

absolutní pravda, typizace,

neomezenost, lineární vzory v designu.

Ale pokud se podíváte na kultury, jež mají cyklické

a na nekonečnu založené životy, uvidíte to pohodlí v prostředí nejasné logiky,

s názorem,

s myšlením v kontextu,

kde vše je relativní, víceméně -

(Smích)

většinou.

(Smích)

Vezměte si umění. Podívejte na baletku.

Jak přímočaré je její představení ...

A pak si vezměte tanečnici klasického indického tance,

tanečnici "Kuchipudi", tanečnici "Bharatanatyam",

zaoblené pohyby.

(Smích)

A pak se podívejme na byznys.

Standardní model byznysu:

vize, mise, hodnoty, procesy.

Zní to jako popis výpravy

divočinou do zaslíbené země,

kde velitel uchovává přikázání.

A pokud je dodržíte, přijdete do nebe.

V Indii ale není jedna určitá zaslíbená země.

Je tam vícero zaslíbených zemí,

v závislosti na Vašem postavení ve společnosti,

podle Vašeho životního období.

Víte, firmy neprovozujeme jako instituce,

podle výstředností jednotlivců.

Vždy je to otázka chuti.

Vždy je to otázka mé chuti.

Indická hudba, například,

nezná koncept harmonie.

Nemá dirigenta.

Je tam jeden hlavní hráč, ostatní ho doprovázejí.

Tudíž každé představení je jiné.

Není to otázka dokumentace a smlouvy.

Je to věc domluvy a důvěry.

Není to o dodržení pravidel. Je to o nastavení,

splnění úkolu třeba i přizpůsobením či porušením pravidel -

jen se podívejte na indické sousedy kolem Vás,

uvidíte, jak se usmívají: oni vědí, o co jde.

(Smích)

A pak se podívejte na lidi, kteří dělali byznys v Indii,

uvidíte tu nevoli v jejich obličejích.

(Smích)

(Potlesk)

Víte, toto je dnešní Indie. Základní realita

je založená na cyklickém vidění světa.

Takže se rychle mění, je vysoce rozmanitá,

chaotická, nejednoznačná, nepředvídatelná.

A lidé s tím nemají problém.

Do toho přichází globalizace.

Přicházejí požadavky na moderní, institucionální myšlení,

které vzešlo z kultury jednoho života.

A konflikt je na obzoru,

jako tehdy na březích řeky Indus.

Je předurčeno, aby se tak stalo.

Osobně jsem to zažil. Jsem vystudovaný doktor medicíny.

Nechtěl jsem studovat chirurgii, neptejte se proč.

Mám velmi rád mytologii.

Chtěl jsem studovat mytologii. Ale tady se nikde studovat nedá.

Tak jsem se jí učil sám.

A za mytologii se neplatí - tedy až do teď.

(Smích)

Tak jsem si musel najít práci. Pracoval jsem ve farmacii.

A pracoval jsem ve zdravotnictví.

A pracoval jsem v marketingu, i jako prodejce.

Byl jsem poradce, dohlížel jsem na spokojenost, byl jsem instruktorem.

Dokonce jsem byl obchodní konzultant, tvořil jsem strategii a taktiku.

A viděl jsem tu nevoli

v řadách mých amerických a evropských kolegů,

když měli co dočinění s Indií.

Příklad: Popište, prosím proces,

jak fakturovat nemocnicím.

Krok A, krok B, krok C. Většinou.

(Smích)

Jak ohodnotíte to "většinou"?

Jak tohle zadáte do Vašeho softwaru? Nemáte šanci.

Předal bych lidem své názory.

Ale nikoho to nezajímalo a neposlouchali mě,

tedy až do té chvíle, než jsem potkal Kishore Biyani ze skupiny Future.

Toho, kdo založil největší maloobchodní řetězec, zvaný Big Bazaar.

Mají více než 200 formátů,

v 50 městech a velkoměstech Indie.

Měl co dočinění s rozličnými a dynamickými trhy.

Věděl velmi intuitivně,

že nejlepší postupy,

vyvinuté v Japonsku, v Číně, v Evropě a v Americe

v Indii nebudou fungovat.

Věděl, že institucionální myšlení v Indii nefunguje. Individuální ano.

Intuitivně rozuměl mýtické struktuře Indie.

Tak mě požádal, abych se stal "ředitelem pro důvěru", a řekl mi,

"Jediné co chci, je nastavit důvěru."

Zní to tak jednoduše.

Důvěra však není měřitelná.

Nemůžete ji ohodnotit. Nemůžete ji řídit.

Takže, jak vystavět důvěru?

Jak povzbudit vnímavost lidí k "indičnosti"

Dokonce i když jste Ind, není to moc zřejmé, není to zřetelné.

Takže jsem zkusil pracovat na standardním modelu kultury,

to jest, vytvořit příběhy, symboly a rituály.

A o jeden z těch rituálů se s Vámi podělím.

Je odvozen z hinduistického rituálu Daršan.

Hinduisté neznají koncept přikázání.

Takže nic není dobré nebo špatné v tom, co v životě uděláte.

A opravdu si nejste jisti, jak na tom jste před bohem.

Když tedy jdete do chrámu, to jediné, co chcete, je přijetí u boha.

Chcete boha vidět.

A chcete, aby bůh viděl Vás, proto má bůh obrovské oči,

velké, nemrkající oči,

někdy ze stříbra,

které se na Vás dívají.

Protože nevíte, zda si stojíte správně nebo špatně, vše co hledáte

je duchovní empatie.

"Ty víš, odkud jsem přišel, proč jsem udělal ten Jugaad."

(Smích)

"Proč jsem to tak udělal,

proč se nestarám o procesy, jen mě pochop, prosím."

A na tomto základě jsme vytvořili rituál pro vedoucí.

Poté, co vedoucí dokončí školení, připraven převzít obchod,

zavážeme mu oči, účastníci jej obstoupí - podílníci,

zákazníci, jeho rodina, jeho tým, jeho šéf.

Čtou mu jeho KRA (požadované hlavní výsledky) a jeho KPI (hlavní ukazatele výkonnosti), dají mu klíče,

a pak mu rozvážou oči.

A pokaždé vidíte slzy.

protože teď mu to došlo.

Uvědomil si, že k tomu, aby uspěl,

nemusí být "profesionálem,"

nemusí zahodit svoje emoce,

aby uspěl, musí zahrnout všechny tyto lidi

do svého světa, starat se o jejich spokojenost,

aby šéf, aby všichni byli spokojení.

Protože zákazník je bůh, staráme se o jeho spokojenost.

Toto je ta vnímavost, kterou potřebujeme. Jakmile tomu uvěříme,

věci se dají do pohybu, obchod se uskuteční.

A stane se.

Takže zpět k Alexandrovi

a ke gymnosofistovi.

A všichni se mě ptají: "Která cesta je lepší, tato nebo tamta?"

Což je velmi nebezpečná otázka.

Protože Vás přivádí na cestu fundamentalismu a násilí.

Takže já na ni neodpovím.

Ale dám Vám indickou odpověď,

indické potřesení hlavou.

(Smích)

(Potlesk)

Podle kontextu,

v závislosti na výsledku,

volíte Vaše paradigma.

Totiž obě paradigma jsou konstrukce lidí.

Jsou to kulturní výtvory,

nikoli přírodní jevy.

Takže, až příště potkáte někoho, cizince,

o jedno prosím:

pochopte, že žijete v subjektivní pravdě,

Vy i ten druhý.

Chápejte to.

Až to pochopíte, objevíte něco velkolepého.

Objevíte, že v nekonečnu mytologií,

je věčná pravda.

Kdo ji obsáhne celou?

Varuna (bůh moře) má na tisíc očí.

Indra (král bohů), sto.

Vy i já pouze dvě.

Děkuji Vám.

(Potlesk)