Less stuff, more happiness

Co je v této krabici?

Ať je to, co je to, musí to být docela důležité,

protože jsem s tím cestoval, stěhoval to

z jednoho bytu do druhého a do třetího.

(Smích)

(Potlesk)

Je vám to povědomé?

Věděli jste, že my Američané

nyní máme třikrát více místa

než před 50 lety?

Třikrát.

Řekli byste si, že s tolika místem navíc

musíme mít spoustu prostoru pro všechny naše věci.

Ani omylem.

Objevil se nový byznys,

byznys za 22 miliard dolarů zabírající přes 200 km2 místa –

osobní skladování.

Takže jsme ztrojnásobili prostor,

ale nakupovali jsme tak dobře,

že potřebujeme ještě víc místa.

K čemu to vede?

Spousta dluhů na kreditkách,

obrovské následky na životním prostředí

a nejspíše nikoli náhodou

se úroveň našeho štěstí během těch stejných 50 let snížila.

Jsem tu tedy proto, abych vám navrhl lepší cestu –

že méně může být nakonec více.

Vsadím se, že většina z nás už někdy zažila

tu radost z mála:

vysoká škola – na koleji,

cestování – v hotelovém pokoij,

kempování – v naprostém provizorium,

možná ještě loď.

Ať už to bylo cokoli, řekl bych, že vám to mimo jiné

dalo zažít o trochu více svobody,

o trochu víc času.

Proto tvrdím,

že méně věcí a menší prostor

se rovnají i menší uhlíkové stopě.

Je to vlastně skvělý způsob, jak ušetřit peníze.

A do života vám to přidá trochu víc jednoduchosti.

Začal jsem tedy projekt nazvaný Seškrtaný život na lifeedited.org,

abych toto téma prohloubil

a našel nějaká skvělá řešení.

První pokus: veřejná spolupráce na návrhu mého 40. metrového bytu na Manhattanu

s partnery Mutopo a Jovoto.com.

Chtěl jsem všechno –

domácí kancelář, jídelnu pro 10 lidí,

místnost pro hosty

a uskladnit své potřeby pro kitesurfing.

S více jak 300 příspěvky z celého světa

jsem to dokázal, vytvořit si své hnízdečko.

Koupí místa, co mělo 40 m2

místo 55 m2,

jsem okamžitě ušetřil 200 tisíc dolarů.

Menší prostor vede i k menší spotřebě –

tady se také něco ušetří –

ale také k menší uhlíkové stopě.

A protože je to opravdu navrženo

vzhledem k mému majetku – mým oblíbeným věcem –

a navrženo přímo pro mě,

jsem z toho prostoru naprosto nadšený.

Jak tedy můžete žít v malém?

Jsou tři hlavní přístupy.

Ze všeho nejdříve musíte být nemilosrdní.

Musíme uvolnit tepny našich životů.

Co ta košile, kterou jsem na sebe nevzal celé roky?

Je na čase ji vyhodit.

Musíme se odříznout od všeho nadbytečného

a zamezit přítoku nových zbytečností.

Musíme myslet, než něco koupíme.

Ptejte se sami sebe:

„Opravdu mě to učiní šťastnějším? Fakt?“

Zcela určitě

bychom měli kupovat a vlastnit nějaké skvělé věci.

Ale chceme přeci věci, které budeme milovat dlouhé roky,

nechceme bordel.

Za druhé – naše nová mantra:

co je malé, to je milé.

Chceme využívat prostor efektivně.

Chceme věci navržené tak,

jak se budou používat drtivou většinu času,

ne jednou za uherský rok.

Proč mít sporák se šesti plotýnkami,

když sotva využijete tři?

Chceme tedy věci slučovat,

chceme je štosovat, chceme je digitalizovat.

Můžete si vzít papírování,

knížky, filmy

a všechno to nechat zmizet – kouzlo.

A nakonec chceme víceúčelové prostory a nábytek –

umyvadlo kombinované s toaletou,

jídelní stůl se přemění v postel –

stejný prostor,

malý stolek

se roztáhne a sedne si k němu 10 lidí.

Ve vítězném schématu Seškrtaného života na obrázku tady

kombinujeme pohyblivé stěny s měnícím se nábytkem,

abychom z místa vytěžili co nejvíce.

Podívejte se na ten konferenční stolek –

rozroste se do výšky a do šířky

pro 10 lidí.

Moje kancelář se poskládá

a snadno schová.

Postel vyskočí ze zdi, když zatáhnete dvěma prsty.

Hosté? Odsuňte zeď

a rozložte jim postele.

A samozřejmě ještě domácí kino.

Neříkám, že všichni musíme žít

na 40 m2.

Ale uvažte ty přínosy seškrtaného života.

Jděte z 300 metrů na 200,

ze 150 na stovku.

většina z nás, možná my všichni

jsme tu těchto pár dní hezky šťastní

s několika batohy

a nejspíš v malém prostoru, hotelovém pokoji.

Až se pak vrátíte domů a překročíte práh,

zamyslete se na vteřinku a zeptejte se:

„Zvládl bych pár škrtů ve svém životě?

Nedalo by mi to trochu víc svobody?

Možná i víc času?“

Co je v této krabici?

Nesejde na tom.

Vím, že to nepotřebuju.

Co je v té vaší?

Možná… možná

se méně rovná více.

Tak si ukliďte pokoj

pro skvělé věci.

Děkuji vám.

(Potlesk)