Adam Grosser a jeho ekologická lednička

Adam Grosser hovoří o projektu zabývajícím se stavbou ledničky, která funguje bez elektřiny, o projektu, který je schopen dostat tento životně důležitý přístroj do vesnic a klinik po celém světě. Po úpravách některých starých nefunkčních technologií, přišel se systémem, který funguje.

Tohle je nedokončené dílo

založené na několika připomínkách uvedených

na TEDu před 2 lety

týkajících se potřeby uskladnění očkovacích látek.

(Hudba).

Před 29 lety jsem měl učitele termodynamiky,

který nám vyprávěl o absorpci a chlazení.

Byla to jedna z věcí, co se mi vryla do paměti.

Bylo to dost jako Stirlingův motor:

úžasné, ale nevěděli jste, co s tím.

Absorpční chlazení bylo vynalezeno v roce 1958 Ferdinandem Carréem,

který jej ovšem nemohl použít k výrobě čehokoli,

a to kvůli nedostačujícím nástrojům tehdejší doby.

Bláznivý Kanaďan jménem Powell Crosley

uvedl na trh tuhletu věcičku nazvanou Icyball v roce 1928.

Byla to opravdu parádní myšlenka,

a já se dostanu k tomu, proč to nefungovalo,

ale nejdříve jak to funguje.

Máme dvě koule, které jsou od sebe vzdáleny.

Jedna je naplněna provozní kapalinou, vodou a čpavkem,

ta druhá je kondenzátorem.

Zahříváte stranu přístroje určenou k zahřívání.

Čpavek se vypařuje

a znovu sráží na druhé straně přístroje.

Necháte ho vychladnout na pokojovou teplotu

a pak, jak se čpavek znovu vypařuje a míchá s vodou

na straně určené k zahřívání,

vzniká velice silný chladící efekt.

Skvělá myšlenka, která ale ani trochu nefungovala; přístroj vybuchoval.

Používáte-li totiž čpavek, dosáhnete ukrutně vysokého tlaku,

pokud ho nesprávně zahřejete.

Tlak dosahoval až 400 psí. Čpavek byl toxický. Rozprskl se na všechno kolem.

Ale stejně to byl zajímavý nápad.

A na roce 2006 je skvělé to,

že můžete udělat spoustu opravdu ohromných výpočtů.

Takže jsme do toho zapojili celé oddělení termodynamiky

na Stanfordu.

Spousta výpočetní kapalinové dynamiky.

Dokázali jsme, že většina tabulek týkajících se ochlazování čpavku bylo nesprávných.

Našli jsme některé netoxické chladící látky,

které fungovaly při velice nízkých vypařovacích tlacích.

Přibrali jsme také tým z Velké Británie -

mají tam spoustu skvělých lidí

zabývajících se chlazením,

a společně postavili testovací přístroj a dokázali,

že ve skutečnosti budeme moci nízkotlakový netoxický chladič vyrobit.

A takhle funguje.

Položíte ho na oheň určený k vaření;

většina lidí na světě má takový oheň,

Ať už je to velbloudí trus či dřevo.

Ohřívá se asi 30 minut, poté hodinu chladne.

Uložíte-li ho do nádoby,

bude ji chladit po 24 hodin.

Vypadá to takhle. Tohle je pátý prototyp. Ještě ne zcela hotový.

Váží méně než 4kg a takhle funguje.

Položíte ho do 15-ti litrové nádoby, to jsou asi 3 galony,

a zchladí ji to na teplotu těsně nad bodem mrazu,

3 stupně nad bodem mrazu,

na 24 hodin ve 30-ti stupňovém prostředí. A je to skutečně levné.

Myslíme, že bychom je mohli vyrábět ve velkém množství asi za 25 dolarů,

v malém množství asi za 40 dolarů.

A myslíme, že můžeme z chlazení udělat

něco, co může mít každý.

Děkuji.

(Potlesk)