John Hodgman: Design, objasněno.

John Hodgman, komik a expert na tuláky, "vysvětluje" design třech ikonických moderních objektů. (Příspěvek pochází z The Design Studio session na TED2012, kterou spolupořádali Chee Pearlman a David Rockwell.)

Dnes vám představím

tři ukázky ikonického designu,

a dá rozum,

že jsem pro to ten pravý,

protože mám bakalářský titul z literatury.

(Smích)

Ale také jsem známá

tvář z televize, tak trochu,

a horlivý sběratel

katalogů Design na dosah,

takže vlastně vím

všechno co se dá.

Nuže, jsem si jistý,

že poznáváte tento objekt;

mnozí z vás ho nejspíš viděli,

když přistávali se svými soukromými zepelíny

na Mezinárodním letišti Los Angeles

během posledních pár dní.

Říkají tomu Theme Building (Tématická budova);

jmenuje se tak z důvodů,

které jsou pořád velmi nejasné.

A je to snad

nejlepší příklad starobylé mimozemské architektury,

který v Los Angeles máme.

Byla objevena při vykopávkách v roce 1961,

když stavěli losangeleské letiště,

přestože si vědci mysleli,

že pochází z roku 2000

před naším letopočtem,

kdy sloužila jako

rušný transdimenzionální vesmírný přístav

pro starověké astronauty,

kteří zprvu kolonizovali tuto planetu

a osvobodili náš druh

od nánosů barbarství tím,

že nám dali psaný jazyk

a technologie a

otáčející se restaurace.

Domníváme se, že měly sloužit

jako náhrada za staré vesmírné přístavy,

které se nacházely kde jinde než ve Stonehenge,

a jsou považovány

za veliký pokrok

díky úspornému designu,

redukci druidů, neustále se poflakujících okolo,

a samozřejmě daleko lepším

možnostem parkování.

Když byla odhalena,

uvedla novou éru

zmodernizovaného, archaicky futuristického designu

zvanému Googie,

který považujeme za synonymum

Doby Tryskáčů, což je chybné.

Koneckonců, starověcí astronauti, kteří ho používali,

necestovali tryskáčem moc často,

dávali přednost cestování na opeřených hadech

poháněných křišťálovými lebkami.

(Potlesk)

(Hudba)

A ano, stůl.

Používáme je každý den.

A na vršku

se nachází odšťavňovač.

Tento design vytvořil Philippe Starck,

který se, myslím, nachází v tuto chvíli v publiku.

Poznáte, že jde o Starckův design

podle jeho preciznosti, hravosti,

inovativnosti a

příslibu bezprostředního násilí.

(Smích)

Je to design, který dráždí vaši intuici --

není to to, co si na první pohled myslíte.

Není to vidlička určená k tomu,

abyste s ní mohli napíchnout tři jednohubky zaráz,

což by se hodilo venku ve vestibulu,

řekl bych.

A přestože je očividně

inspirovaný starověkými astronauty

a je vesmírný a trojnožkovitý,

není to něco,

co se vám má dostat do hlavy

a vycucnout všechny vaše myšlenky.

Je to ve skutečnosti odšťavňovač citronů,

a od teď

už v tom nebudete schopni vidět nic jiného.

Také to není vzor designu,

je to vzor užitečnosti designu.

Můžete si ho vzít s sebou domů --

narozdíl od Theme Building,

která bude na věky stát tam, kde je.

Můžete si to koupit

a může jít s vámi domů

a tam může stát

na kuchyňské lince --

nevleze se do šuplíku;

věřte mi, vlastnoručně jsem se o tom přesvědčil --

a vaši kuchyňskou linku promění

ve vzor designu.

Další věc je ta,

že když ho budete mít doma,

řeknu vám ještě o funkcích, o kterých byste jinak nevěděli:

když usnete,

probudí se k životu

a promenáduje se po domě

a hrabe se vám v poště

a pozoruje vás ve spánku.

(Potlesk)

Dobrá, a co je tato věc?

Nic mě nenapadá. Nevím, co to je.

Vypadá to strašně. Je to malá elektrická plotýnka?

Nechápu to.

Ví to někdo? Chee?

Co že to je ... iPhone. iPhone.

No jistě, to je ono, už si vzpomínám;

nechal jsem si jimi vydláždit koupelnu

za starých dobrých časů.

Ne, mám iPhone. Samozřejmě, že mám.

Zde je můj milovaný iPhone.

Používám tu malou věc na spoustu věcí.

Rád si na něm čtu knížky.

Ještě radši si na něm kupuju knížky.

A pak se nemusím stydět, že jsem je nečetl,

protože zůstanou v tomhle a nikdy se na ně nebudu muset ani podívat --

a to je ideální.

Používám ho každý den

na měření hmotnosti vola,

například.

Jednou za čas,

přiznávám, na něm uskutečním

i telefonní hovor, někdy.

A stejně na něj v jednom kuse zapomínám.

To je design,

který jakmile jednou uvidíte,

hned na něj zapomenete.

Je snadné zapomenout ty nadšené vzdechy,

které s sebou přinesl v roce 2007, když jste se poprvé

této věci dotkli, protože začala být

tak rychle všudypřítomná;

a díky tomu, jak rychle

jsme si osvojili tato gesta

a začlenili je do svého života.

Narozdíl od Theme Building,

není to mimozemská technologie.

Spíš bych měl říct,

že přinesla technologii,

která -- kromě lidí v této místnosti --

připadá mnoha lidem na světě

pořád ještě velice mimozemská

a proměnila ji okamžitě v něco

důvěrně známého.

A narozdíl od odšťavňovače

nehrozí,

že se vám dostane do hlavy;

místo toho se vám spíš

přicucne k mozku.

(Smích)

A ani si nevšimnete, že k tomu došlo.

Takže tady to máte. Jmenuji se John Hodgman.

Právě jsem vám vysvětlil design.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)