Zlatovláska (1973) Златовласка (1973)

Jednou přinesla kořenářka starému králi zvláštní rybu. Kdo ji sní, porozumí řeči zvířat, řekla. Kousek ryby ale přes zákaz snědl mladý králův sloužící Jiřík a král ho za to potrestal. Poslal ho do světa, aby mu přivedl nevěstu, krásnou Zlatovlásku. Klasickou pohádku K. J. Erbena zná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku snad každé malé dítě. A v televizním zpracování patří tahle hudební pohádka k nejmilovanějším už od roku, kdy se objevila na našich obrazovkách poprvé. Písničky napsali Angelo Michajlov a Eduard Krečmar, hlavní role hrají Jorga Kotrbová (zpívá Jitka Molavcová) a Petr Štěpánek. Pohádku uvádíme také jako připomínku dvoustého výročí narození Karla Jaromíra Erbena, které uplynulo 7. 11. 2011.

To zas bude křiku!
Kluci!

Nejvyšší čas k snídani.

Každý den mě budí rána jako z děla.

Každý den mám pokoj plný sazí.

Ne! Je tu průvan.

Kde je snídaně, lenoši. Každému dám
vysázet 5 ran lískovkou.

PÍSNIČKA.

- Tak už to v našem zámku chodí,
- Každé ráno.

- Slunce je velkou zlatou lodí,
- Každé ráno.

Už od časné ranní doby,
každý by se smál,

jenom kamna trochu zlobí,
zlobí i pan král.

- Vidí svět černý plný sazí,
- Každé ráno.

- Hubuje, spílá, prostě kazí,
- Krásné ráno.

- Slunce je přesto zlatou lodí,
- Každé ráno.

- Tak už to v našem zámku chodí,
- Krásné ráno.

Jiříku vítej, přejeme ti,
dobré ráno,

modravým nebem ptáci letí,
krásné ráno.

Na obloze není ani jeden mrak,

takhle jednou mávnout křídly,
vzlétnout jak ten pták.

Na co se na svět mračit babi,
každé ráno,

- Ke zpěvu, k tanci, k smíchu vábí,
- Krásné ráno, krásné ráno.

- Jiříku hezký mladý pane,
dobré ráno. - Dobré ráno.

- Ať celý den se milým stane,
jak to ráno, -Krásné ráno.

Němá tvář vyžaduje lásku
a pečlivost.

Kdypak jsi měnil naposledy vodu,
lotře?

A oblázky a rostlinky, co?

Dobrý den!

Tu tvoji holotu z kuchyně jsem měl
dávno předhodit psům.

- Králi... - V mém království musí
panovat pořádek a řád.

PÍSNIČKA.

My jdem, my jdem, vojenským
pochodem,

jsme moc a zbraň našeho pána.

Raz, dva tři.

- Čelem vzad, zastavit stát!
- Cvičíme pilně a správně.

- Vlevo vbok a vpravo hleď.
- Aby měl radost pan král.

Pan král, pan král, velký úkol
nám dal,

ten zní, ať je zavřená brána,

kdyby chtěl nás napadnout
nepřítel,

V boj, v boj, v boj!

- K zemi vztyk, k zemi vztyk.
- Nikdy se nezadýcháme.

- Pochodem vchod a poklusem klus.
- Aby měl radost pan král.

Aby měl radost pan král.

Stát! Pohov!

Pozor!
Bránu otevřít, Poklus!

Co tady chceš, takhle ráno?

Dobré jitro, synáčku!
Jdu k panu králi.

Pan král právě snídá.

Ba, právě!
Něco mu nesu na zub.

Bez ohlášení nesmíme nikoho
pustit.

Pusť mě aspoň k vrchnímu kuchaři,
ať sem nemusím znovu jít.

Do královské kuchyně bychom
ji mohli vpustit.

- Co to neseš?
- Nic pro vaše mlsné jazýčky.

Tak já jdu, synáčkové milí!
Děkuji!

Pozor!

My jdem, my jdem vojenským pochodem
jsme moc a zbraň našeho pána...

Dobrý den, králi.

Dobrý den!

Něco ti nesu, králi!

Pochoutku! - A copak mi neseš?

Vzácného hada. - Hada?

Děláš si ze mě legraci?

Ne! Jsi mocný králi, vzdělaný
a chytrý.

Jen jedno jsi nikdy neuměl...
A neumíš. Rozumět řeči zvířat.

- To nikdo neumí. - Ale mohl bys,
kdybys chtěl. - To bych chtěl.

Kdo toho hada sní, bude rozumět
všemu...

...co které zvíře v povětří,
na zemi i ve vodě mluví.

- To není možné! - Na mou duši.
Dej si ho uvařit k obědu a uvidíš.

- Je-li tomu tak, bohatě tě odměním.
- Já stará osoba peněz nepotřebuji.

Buď zdráv, králi!

Zavolej mi vrchního kuchaře Jiříka.

ZPÍVÁ.

Vy moje rybky zlaté,
má radost jediná,

jestlipak už to znáte,
že bude hostina.

Jestlipak už to znáte,
že bude hostina.

Ke štěstí už mi chybí
už jenom had,

pak s vámi řečí rybí,
budu si povídat.

Pak s vámi řečí rybí,
budu si povídat,

Kdo je nejmocnějším králem?

Já, já, já!

Kdo na světě Bůh je málem,
já, já, jen já!

Kdo zná, všechno umí,
já, já, já,

kdo i ptákům porozumí,
já, já, já!

Zkrátka prostě bez řečí,
na světě jsem největší,

Já, já, jen já!

Já, já, jen já!

Jenom já!

Volal jste mě, králi?

- Jiříku, připravíš mi obědu tuto
vzácnou rybu. - Ano, pane králi!

Ale nesmíš ani kousek ochutnat.
Jinak mi to hlavou zaplatíš.

- Rozumíš?
- Ano, pane, králi!

- Nikdy jsem takovou rybu neviděl.
- Vypadá jako had.

Jděte si po svém!

Jaký by to byl kuchař,
kdyby neokusil, co uvařil.

(SLYŠÍ VČELY MLUVIT).
Nám taky něco!

Nám taky něco!

(SLYŠÍ HUSY MLUVIT).
Do mlynářova ječmene.

Do mlynářova ječmene.

Do mlynářova ječmene.

Taková je to tedy ryba!

- Chutnal jsi?
- Ne, pane, králi!

(SLYŠÍ RYBY MLUVIT).
Ten si dává!

Ten si dává! Ten si dává.
Tomu chutná, tomu chutná!

(SLYŠÍ PSA MLUVIT). To to voní!
Neboj se, taky dostaneme.

To to voní! Taky dostaneme!

Co jsi slyšel?

Pane králi, slyšel jsem štěkat psy.

Štěkat? Ach tak!

Zdá se mi ta pečeně málo slaná,
ty jsi ji nechutnal?

Vždyť jste mi to zakázal,
pane, králi.

- Ale je nějak menší.
- Při pečení maso trochu ubyde.

Dobře, můžeš jít!

Po obědě dej osedlat koně,
trochu se projedu.

- A pojede se mnou Jiřík!
- Vrchní kuchař? - Ano!

(KONĚ MLUVÍ.)

Bratře, je mi tak lehko,
že bych chtěl přes hory skákat.

Já bych taky rád skákal,
ale na mně sedí starej.

Skočím-li, spadne na zem jako měch
a srazí si vaz.

Ať si srazí! Místo starého
budeš nosit mladého.

Nalej mi víno, Jiříku.

Ale tvá hlava zato,
jestli nedoliješ nebo přeliješ.

(HOLUBI MLUVÍ).

- Dej mi ten zlatý vlas, je můj!
- Nedám, je můj, já si jej zdvihl.

Ale já viděl, jak upadl,
když se Zlatovláska česala.

Prozradil ses, Jiříku.
Zasloužíš si smrt!

Když mi ale do roka a do dne
přivedeš Zlatovlásku...

...dovolím ti dokonce svatební
hostinu vystrojit.

Tu Zlatovlásku chci za ženu!

Ale kde ji mám hledat?

Na to jsi měl pomyslet dřív.
Proto se teď vydáš do světa.

Když se vrátíš bez Zlatovlásky,
přijdeš o hlavu.

Chce rozumět tomu,
čemu jen já rozumím.

PÍSNIČKA.

Proč jsem chutnal rybu,
proč a proti slibu,

Proč a nač řeč zvířat znám,

Proč mám panu králi,
proč vést pannu z dáli,

proč a odkud nevím sám.

Já jsem jen pouhým sluhou
královým,

můj pán poručil,
já na cestu se dám,

mládí mám, ale víc o světě
málo vím,

asi krásnou dívku nikdy nezískám,

Proč se trápit krásou,

proč ji zlatovlasou,

proč ji jenom přivést mám,

proč když nevím ani,

proč je milování,

proč je láska nevím sám.

Leť, můj koni strání,

leť, kam nemám zdání.

Leť, jak ptáci létnou,

leť, než mi hlavu setnou,

proč, když život mám tak rád.

Leť, koníčku můj,

leť, za princeznou.

(MRAVENCI VOLAJÍ).

Pomoz, Jiříku, pomoz!

Jinak všichni uhoříme!

Děkujeme ti, Jiříku!

Až budeš potřebovat, vzpomeň si
na nás. My ti taky pomůžeme!

(PTÁCI MLUVÍ). Pomóc!

Rodiče nám uletěli,
máme si potravu sami hledat?

Jsme ubohá písklata,
ještě lítat neumíme.

Pomoz, Jiříku, nasyť nás,
sice umřeme hlady.

Děkujeme, Jiříku!

Až budeš potřebovat, vzpomeň si
na nás a my ti taky pomůžeme.

PÍSNIČKA.

Má je ryba... - Má je ryba!

Má je ryba... - Má je síť!

- Já ji viděl... - Já ji chytil!
- Ty si jinou rybu chyť!

Čí je ryba rybáři,
dohoda se nedaří,

hromy, blesky ve tváři,
kdo si rybu uvaří.

Co bys dělal, jak bys chytal,
rybu lovil bez sítě?

Beze mne bys nic nechytil,
ryba má je určitě!

Čí je ryba rybáři,
dohoda se nedaří,

hromy, blesky ve tváři,
kdo si rybu uvaří.

Nehádejte se, mládenci!
Já vás porovnám.

Prodejte mi tu rybu,
dobře vám zaplatím!

- Peníze si rozdělíte.
- Co s ním? - Kolik dáš?

Ryba je tvá!

Děkuji ti, Jiříku!
Odměním se ti!

Blázen, nech ho být!
Asi má peněz nazbyt!

Až mě budeš potřebovat, zavolej!

Kam jedeš?

Jedu svému králi pro Zlatovlásku,
ale nevím kde ji hledat.

- Je to dcera krále ze zámku
na jezeře. - Má dlouhé zlaté vlasy.

Jde od nich záře po nebi
i po jezeře.

Ale po souši k zámku nedojdeš.
Je uprostřed jezera.

Prodejte mi loďku!
Dám vám za ni svého koně.

- Je krásný!
- Dobře, loďka je tvá!

- Ale musíš vybrat pravou pannu.
- Je tam 12 královských dcer.

Ale jen jedna má zlaté vlasy.

PÍSNIČKA.

Nes mě loďko ke břehu,

jedu, jedu pro něhu,

jedu, jedu pro krásu,

pro dívku s vlasy do pasu,

Zlatovlásko, krásko, kdoví,
co bude dál,

Zlatovlásko, krásko,
chce tě bohatý král.

Jedu, jedu pro pannu,

jakpak se k ní dostanu,

když ji najdu, vyhraji,

můj pan král tak získá ji,

Zlatovlásko, krásko,
kdoví, co bude dál...

Zlatovlásko, krásko,
chce tě bohatý král.

Dobrý den!

Dobrý den!

Ty jsi zdejší? - Ano!

Znáš Zlatovlásku? - Ano!

- Viděl jsi ji někdy?
- Každý den. - A krále taky? - Ano!

Jsem zdaleka.

Chci krále poprosit, aby dal
Zlatovlásku mému králi za ženu.

Poprosit? - Ano!

- Dát ti Zlatovlásku. - Ty jsi...
- Jsem, ale musíš si ji vysloužit.

Každý den vykonáš práci,
kterou ti uložím. Po celé tři dny.

- Rozumíš? - Ano! - Jdi do zámku!
Sloužící se o tebe postarají.

- Děkuji, pane, králi!
- Prosím!

PÍSNIČKA.

Mám doma dvanáct mladých dcer,
krásných jak vějíř paví,

smějí se z rána na večer,
nikdy se neunaví,

jen ryby mlčí jako hrob,

dcerky si v háji hrají,
vlásky jim zvoní zlob se, zlob,

stejně dál štěbetají.

Voda a ticho to je lék,
jako král se tu cítím,

proč není dvanáct dcerušek,
jak dvanáct rybek v síti.

Kateřina!

Daniela!

Markéta!

Karolína!

Adélka!

Magdaléna!

Bohdana!

Prosím pane, vrať nám náš míč!

Ano, ale dám ho jen Zlatovlásce.

Tak si ji mezi námi najdi.

Má Zlatovláska měla tkanici
drahých perel.

Tkanice se přetrhla a perly se
vysypaly do trávy tady na louce.

Do západu slunce musíš všechny
perly sebrat a nesmí žádná chybět.

Ano, pane, králi!

Kdyby tady byli moji mravenci,
aby mi pomohli.

Však tu jsme, co potřebuješ?

- Mám sbírat perly a nevidím
ani jednu. - Chvilku počkej!

My je za tebe sebereme.

Už běžíme, Jiříku, nastav ruku!

- Děkuji vám, kamarádi!
- Nemáš zač, Jiříku!

Dobře, dobře jsi splnil úkol.

Teď si odpočiň!

Zítra ti uložím jinou práci.

PÍSNIČKA.

Pluj planá růže dál a dál,

z očí se ztrácej nám,

tak jak ty daleko dopluješ,

tak daleko já se vdám.

Tak jak ty daleko dopluješ,

tak daleko já se vdám.

Když budeš dál, než barvy plout,

jezerem stříbrným,

bude hoch ze země vzdálené,

mužem a pánem mým.

Bude hoch ze země vzdálené,

mužem a pánem mým.

- Pomoz, sestřička se píchla o trn.
- Podívám se na tu bolístku.

PÍSNIČKA.

Král má 12 panen,
jsou jak růže plané,

já snad viděl luční bál,

smích a kráse k pláči
jsou jak pírka ptačí,

snad i vánek by je svál.

Trošku to zabolí!

Já se přece nebojím!

Já jak oheň planu,

jen tak divně trnu,

kéž bych ty oči nezahlídl.

Jsou jak tůňka černá,

z níž se voda sbírá,

já z těch tůní chtěl bych pít.

Děkuji! Ani trošku to nezabolelo.

Má dcera se včera koupala
v jezeře a ztratila zlatý prsten.

Ten musíš do slunce západu přinést.

Chceš-li Zlatovlásku za ženu
pro svého krále.

Ano, pane, králi!

Kdyby tu tak byla má zlatá ryba,
aby mi pomohla.

Jsem tady, abych ti pomohla.
Co potřebuješ?

Mám v jezeře najít zlatý prsten,
ale dna nedohlédnu.

Právě jsem potkala štiku a ta nesla
zlatý prsten na ploutvi.

Chvilku počkej,
hned ti jej přinesu!

Mám radost, chlapče.
Dobře jsi splnil i druhý úkol.

- Věřím, že zítra si též dobře
povedeš. - Vynasnažím se, králi.

- Dobrou noc!
- Dobrou noc!

Zlatovlásko, dcerko moje!

- Myslela jsem, že se zdržíš u otce.
- Celý den jsem tě neviděl.

Přinesla jsem ti šátek.

- Ještě bolí?
- Ne, ani trochu.

Už musím jít.
Sestry mě jistě hledají.

Ať se ti zítra dobře vede.
Budu na tebe myslet.

PÍSNIČKA.

Líbí, mně se líbí,
bílý smutný půlměsíc,

Líbí, mně se líbí,
ale on snad ještě víc.

On tu slouží a strádá,
já mu smím jen tajně přát,

já ho mám asi ráda,
i on možná má mě rád.

Líbí, mně se líbí,
víc než slunce v nebesích,

Líbí, mně se líbí,
snad to není vážný hřích.

Chceš-li Zlatovlásku pro krále,
musíš přinést živou a mrtvou vodu.

Ano, pane králi!

Kdyby tady byli moji ptáčci,
snad by mi pomohli.

Však tu jsme, abychom ti pomohli.
Co potřebuješ, Jiříku?

Mám přinést Zlatovlásce mrtvou
a živou vodu.

O té my dobře víme. Chvilku počkej,
my ti ji přineseme.

Děkuji vám, kamarádi!

Tvé štěstí Jiříku, žes mě vzkřísil.

Beze mne bys sotva uhodl,
která z 12 panen je Zlatovláska.

Nuže, dám ti Zlatovlásku pro tvého
krále. Musíš si ji však vybrat.

Mé dcery už znáš.

Uhodneš-li která je Zlatovláska,
můžeš si ji hned odvést.

Neuhodneš-li, není ti souzena.
Musíš odejít bez ní.

Jdi okolo stolu a já ti povím,
která to je.

Tahle to není!

Ta taky ne!

Ta taky ne!

Ta taky ne!

Ta taky ne!

Ta taky ne!

Ta taky ne!

Tahle je Zlatovláska.

Tuto dceru mi dej.

- Tu jsem vysloužil svému králi.
- Uhodl jsi!

Moje Zlatovláska je tvá!

PÍSNIČKA.

Jiříku, co počít máš,

proč se smutně usmíváš,

já s tebou tak šťastná jsem,

už se těším na tvou zem.

Zlatovlásko, krásko,

kdoví co bude dál,

Zlatovlásko, krásko,

chce tě bohatý král.

PSI MLUVÍ.

Jiřík se pořád nevrací.
Už je tomu rok.

- Byl by hloupý, kdyby se vracel.
Stejně přijde o hlavu. - Ticho!

Raz, dva, raz, dva!

PÍSNIČKA.

Pluj moje růže dál a dál,

sbohem buď kvítečku náš,

za hory, za řeky stráně leť,

kam dolétneš, tam se vdáš.

Za hory, za řeky stráně leť,

kam dolétneš, tam se vdáš.

Za hory, říčky stráně leť,

tam čeká příští muž tvůj,

ať má tě rád, jak já tě mám

ne, nepláču, jen si pluj!

Ať je tak hodný, jak táta náš,

ne, nepláčeme, jen si pluj!

Dnes je tomu rok, co můj vrchní
kuchař Jiřík odešel do světa.

Když se nevrátí do 3 dnů,
tak vyjedete vy.

Darmo králi konáš přípravy
ke svatbě.

Darmo se na krásnou žínku těšíš.

PÍSNIČKA.

Jsi mé slunce nad hlavou

se svou zlatou záplavou,

proč mě nesmíš stále hřát

Zlatovlásko mám tě rád.

Proč mám ztratit najednou,

oči s modří průhlednou,

proč si jiný má tě brát,

Zlatovlásko, mám tě rád.

Proč já nejsem král či kníže,

s velikou družinou,

Mohl bych tě blíž a blíže,

k sobě přivinout.

Já jen sloužím svému králi,

dal jsem slib, ten nikdy nezměním,

čeká nás tam u něj loučení,

Do světa se vytratím,

se svým srdcem bolavým,

jako bludný kámen sám,

Zlatovlásko, rád tě mám!

Zlatovlásko, rád tě mám!

Zlatovlásko, rád tě mám!

Zlatovlásko, rád tě mám!

Jiříku, obrať koně a pojedeme
spolu někam daleko.

Slíbil jsem svému králi,
že mu přinesu nevěstu.

A svému slibu dostojím!

Ale tebe nikdy nepřestanu mít rád.

Jsi spravedlivý, Jiříku!

Je dobře, žes tak rozhodl. Tak tedy
jeďme co nejrychleji k tvému králi.

FANFÁRY.

Vítám tě u nás na zámku,
Zlatovlásko!

Přistup blíž a odlož loktušku,
ať si tě mohu prohlédnout.

Jak jsi krásná!

Budu mít nejkrásnější nevěstu
pod sluncem.

Komoří, tajemníci, dvořané!

Okamžitě konejte přípravu
ke svatbě!

Generále, vojáci!
Okamžik posečkejte!

A ty Jiříku, slyš!
Provinil ses proti mému příkazu.

Víš, že za takovou troufalost
tě měla čekat smrt.

Ale žes mi tak dobře posloužil...

...a krásnou nevěstu přivedl...

...daruji ti život.

- Radši mi sražte hlavu! - Jiříku!
- Mám tě rád, Zlatovlásko.

- Život bez tebe nemá cenu.
- Cože?

- Dejte mu srazit hlavu!
A to hned! - Králi!

Chopte se ho!

Tělo vystavte v zámecké kapli,
ať poddaní vidí...

...jak král trestá neposlušnost.

Jsi zlý král, máš kruté srdce!

PÍSNIČKA.

Už neplač do svých dlaní,

s úsměvem pojď mi vstříc,

vždyť budeš mojí paní,

co můžeš přát si víc.

Vždyť budeš mojí paní,

co můžeš přát si víc.

Jsi jako zlatý dukát,

jak slunce polední,

to budou zlostí pukat
králové sousední.

To budou zlostí pukat
králové sousední.

Kdo má nejkrásnější paní,

já, já, já!

Kdo ji splní všechna přání,

já, já, já!

Kdo má kopce drahokamů,

já, já, já

kdo má kočár pro svou dámu,

já, já, jenom já.

Co chceš kvítku rozmilý,

všechno splním ve chvíli,

já, já, jen já!

Já, já, jen já!

Jenom já!

- Nevím, co bych si měla přát?
- Vymysli si, co chceš.

- Nevím, zda mi mé přání splníš.
- Mé královské slovo.

- Ať je to přání podivné?
- Jen ho vyslov!

Tvůj služebník králi mi prokázal
mnohá dobrodiní. Daruj mi ho!

Právě mu kat srazil hlavu,
je mrtev.

Daruj mi ho mrtvého.
Daruj mi jeho tělo.

- K čemu ti bude?
- Sama ho pochovám.

Je to podivné přání!

Je tedy můj? - Budiž, je tvůj!

Díky, králi!

Zázrak!

Je mnohem hezčí než dřív!
A mladší!

Hezčí a mladší!

Hezčí a mladší!

Hezčí a mladší!

PÍSNIČKA.

Já ti prstýnek dám,

já ti za něj dám svůj,

Lásku věrně mi přísahej,

celý život při mně stůj.

- Lásku věrně mi přísahej,
- Celý život při mně stůj.

To je pěkné ráno,
a tak řeknu ano,

lásce jim bude požehnáno,
dobro našlo cestu,

zlo neušlo trestu,
tak vše končit má!

Jiřík je králem, hostina je v sále,
uvaříme jídlo dokonale,

jen samé maso, těš se chaso,
to si každý dá!

PÍSNIČKA.

Rád mu dceru svou dám,

jen ať dopluje tam,

dlouhá cesta má krásný cíl,

Zlatovláska vdá se nám.

Dlouhá cesta má krásný cíl,

Zlatovláska vdá se nám.

Jídlem plné stoly,
hudba z naší školy.

Bude zpěv a sláva, princezna
se vdává, každý rád ji má!

Buďte spokojeni, Jiřík se žení,
prý já zato můžu, tak to není.

Proč z toho jářku vinit kořenářku,
láska vyhrává!

Já ti prstýnek dám,

já ti dám za něj svůj,

lásku věrně mi přísahej,

celý život při mně stůj!

Lásku věrně mi přísahej,

celý život při mně stůj!

Skryté titulky vyrobilo
Studio "V", s.r.o.