Patricia Ryan: Netrvejte na angličtině!

Dlouholetá učitelka angličtiny Patricia Ryan na TEDxDubaj klade provokativní otázku: Omezuje celosvětové zaměření na angličtinu šíření skvělých myšlenek i v jiných jazycích? (Například: co kdyby Einstein musel složit zkoušky TOEFL?) Tento Talk je vášnivou obhajobou překládání a sdílení myšlenek.

Vím, co si myslíte.

Myslíte si, že jsem zabloudila

a že se na podiu za minutku objeví někdo,

kdo mě odvede zpátky na mé místo.

(Potlesk)

V Dubaji se s tím setkávám pořád.

„Jste na dovolené, zlato?“

(Smích)

„Na návštěvě u dětí?

Jak dlouho se zdržíte?“

Vlastně doufám, že tady ještě chvíli pobudu.

Žiju a učím v Perském zálivu

přes 30 let.

(Potlesk)

Během té doby jsem byla svědkem spousty změn.

Tato statistika je

docela šokující.

Chci si s vámi dnes povídat

o ztrátě jazyka

a o globalizaci angličtiny.

Chci vám vyprávět o své přítelkyni,

která učila dospělé lidi angličtinu v Abu Dhabi.

A jednoho krásného dne,

se rozhodla vzít je do zahrady,

aby je naučila nějakou přírodní slovní zásobu.

Ale byla to nakonec ona, kdo se učil

všechna ta arabská slova pro místní rostliny

stejně jako jejich použití –

léčebné účinky, kosmetiku,

vaření, bylinky.

Jak ti studenti získali všechny ty znalosti?

Samozřejmě že od svých prarodičů

a dokonce i svých praprarodičů.

Není nutné říkat, jak je důležité

být schopen komunikace

napříč generacemi.

Ale bohužel, dnes

jazyky vymírají

nevídaným tempem.

Každé dva týdny vymře jeden jazyk.

Dnes, ve stejnou dobu,

je angličtina nesporně globálním jazykem.

Může v tom být souvislost?

No, já nevím.

Ale vím, že jsem zažila mnoho změn.

Když jsem poprvé dorazila do Perského zálivu, přijela jsem do Kuvajtu

v dobách, kdy to bylo ještě místo útrap.

Vlastně to není zas tak dávno.

To je ještě příliš brzy.

Ale přesto

jsem byla přijata k Britské radě (British Council)

spolu s asi 25 dalšími učiteli.

Byli jsme prvními nemuslimy,

kteří měli učit na státních školách v Kuvajtu.

Měli jsme za úkol vyučovat angličtinu,

protože vláda chtěla modernizovat zemi

a dát moc občanům prostřednictvím vzdělání.

Velká Británie samozřejmě vytěžila

něco málo z toho krásného ropného bohatství.

Dobrá.

Teď přijde ta největší změna, kterou jsem viděla –

jak se výuka angličtiny

proměnila

ze vzájemně prospěšné činnosti

v ohromný mezinárodní byznys, jakým je teď.

Už to není jen cizí jazyk ve školních osnovách.

Už není výhradní doménou

matičky Anglie.

Stala se tahounem

každého anglicky mluvícího národa na Zemi.

A proč ne?

Koneckonců, nejlepšího vzdělání –

podle posledního světového hodnocení univerzit –

se dostává na univerzitách

ve Velké Británii a USA.

Každý chce tedy přirozeně mít anglické vzdělání.

Ale pokud nejste rodilý mluvčí,

musíte složit zkoušku.

Je však správné

odmítnout studenta

jen na základě jeho jazykových dovedností?

Možná je to informatik, počítačový vědec,

který je geniální.

Potřebuje ovládat jazyk stejně jako právník, například?

Nemyslím si to.

My, učitelé angličtiny, je však stále odmítáme.

Vztyčíme značku STOP

a zastavíme je na jejich cestě.

Nemohou si jít za svým snem, dokud

se nenaučí anglicky.

Řeknu to ještě takhle:

kdybych narazila na monolingvního Nizozemce,

který by měl lék na rakovinu,

odmítla bych ho přijmout na svou britskou univerzitu?

Řekla bych, že ne.

Ale to je právě to, co ve skutečnosti děláme.

My, učitelé angličtiny, jsme vrátní.

Musíte nás nejdříve přesvědčit,

že je vaše angličtina dostatečně dobrá.

Může však být nebezpečné

dát tolik moci

tak úzké skupině ve společnosti.

Možná by bariéra byla příliš široká.

Dobrá.

„Ale,“ slyším vás už namítat,

„co třeba výzkum?

Všechno je anglicky.“

Opravdu, knihy jsou v angličtině,

odborné časopisy jsou také anglické,

ale je to jen začarovaný kruh.

Živí ony požadavky na angličtinu.

A tak to pokračuje.

Ptám se vás, co se stalo s překládáním?

Když se zamyslíte nad zlatým věkem islámu,

překládalo se tehdy hodně.

Překládali z latiny a řečtiny

do arabštiny a perštiny

a pak se to překládalo

do germánských jazyků v Evropě

a do románských jazyků.

A tak se v Evropě rozzářila doba temna.

Ne abyste mě chápali špatně:

nejsem proti výuce angličtiny,

proti vám všem angličtinářům tady.

Jsem ráda, že máme globální jazyk.

Dnes ho potřebujeme víc než kdy dřív.

Ale jsem proti užívání ho

jako překážky.

Opravdu chceme skončit s 600 jazyky

a angličtinou nebo čínštinou jako jedním hlavním?

Potřebujeme víc než to. Kde udělat hranici?

Současný systém

srovnává inteligenci

se znalostí angličtiny,

což je docela despotické.

(Potlesk)

A ráda bych vám připomněla,

že obři, na jejichž ramenech

dnešní inteligence stojí,

nepotřebovali angličtinu,

nemuseli skládat zkoušky z angličtiny.

Jeden příklad za všechny: Einstein.

Mimochodem, na škole ho považovali za opožděného,

protože byl dyslektik.

Naštěstí pro celý svět

nemusel projít zkouškou z angličtiny.

Protože se s nimi nezačalo před rokem 1964,

se zkouškou TOEFL,

americkou zkouškou z angličtiny.

Dnes je všude.

Existují spousty a spousty zkoušek z angličtiny.

A miliony a miliony studentů

je ročně skládají.

Můžeme si pomyslet, vy i já,

že poplatky za ně nejsou zlé, jsou celkem OK,

ale jsou překážkou

pro spoustu milionů chudých lidí.

Takže je hned odmítáme.

(Potlesk)

Připomíná mi to novinový titulek, který jsem nedávno viděla:

„Vzdělání: Velké rozdělení.“

Dnes to už chápu,

chápu, proč se lidé soustředí na angličtinu.

Chtějí dát svým dětem vyhlídky na lepší život.

A aby toho děti dosáhly, potřebují západní vzdělání.

Protože, samozřejmě, nejlepší práci

dostávají lidé ze západních univerzit,

jak jsem naznačila dříve.

Začarovaný kruh.

Dobře.

Dovolte mi povědět vám o dvou vědcích,

anglických vědcích.

Dělali experiment

ohledně genetiky

s předními a zadními končetinami u zvířat.

Nemohli však dosáhnout výsledků, které chtěli.

Opravdu nevěděli, jak na to,

dokud se neobjevil německý vědec,

který si uvědomil, že používají dvě slova

pro přední a zadní končetinu,

zatímco genetika mezi nimi nerozlišuje

stejně jako němčina.

Takže hurá,

problém byl vyřešen.

Když na to nemůžete přijít,

zaseknete se.

Ale když na to může přijít jiný jazyk,

pak, při spolupráci,

můžeme dosáhnout a naučit se toho mnohem více.

Má dcera

přišla do Anglie z Kuvajtu.

Studovala přírodní vědy a matematiku v arabštině.

Byla to arabská střední škola.

Na gymnáziu si to musela překládat do angličtiny.

A byla ve třídě nejlepší

v těchto předmětech.

Což nám říká,

že když k nám dorazí studenti ze zahraničí,

nemusíme je umět dostatečně ocenit

za to, co znají

a co znají ve svém vlastním jazyce.

Když jazyk vymře,

nevíme, co jsme spolu s ním ztratili.

Nevím, jestli jste to teď nedávno viděli na CNN –

dali cenu za hrdinství

mladému keňskému pastevci,

který ve své vesnici nemohl v noci studovat

jako ostatní tamější děti,

protože petrolejová lampa

příliš čadila a poškodila mu zrak.

A stejně nikdy neměl dost petroleje,

protože co si za dolar koupíte, že?

Takže vynalezl

beznákladovou solární lampičku.

Nyní děti v jeho vesnici

mají ve škole stejné známky

jako děti, které mají doma elektřinu.

(Potlesk)

Když přebíral ocenění,

pronesl tato krásná slova:

„Děti mohou vyvést Afriku z toho, co je teď,

z černého kontinentu

na světlý kontinent.“

Jednoduchá myšlenka,

která však má dalekosáhlé důsledky.

Lidé, kteří nemají světlo,

ať už ve fyzickém či metaforickém smyslu,

nemohou projít našimi zkouškami

a my nikdy nebudeme vědět, co umí a znají.

Nenechme je ani nás

v temnotě.

Oslavujme rozdílnost.

Dbejme na svůj jazyk.

A užívejme ho k šíření skvělých myšlenek.

(Potlesk)

Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)