-
Řekněme, že tohle jsi ty.
Užíváš si krásný slunečný den.
-
Rozhodneš se dlouze
a hluboce nadechnout vzduchu.
-
A samozřejmě, když říkám vzduch,
nejpravděpodobněji se vám vybaví kyslík.
-
Část toho vzduchu, a to je ta část, kterou
my jako lidé potřebujeme k přežití.
-
Takže se zhluboka nadechneš.
Řekněme, že pusou.
-
Zhluboka se nadechneš pusou.
-
A pak řekněme,
že se nadechneš ještě jednou, podruhé.
-
Pak nadechneš nosem.
-
A teď si možná myslíš, "Dobře, tohle jsou dva
úplně jiné způsoby jak se nadechnout."
-
Tak to zajisté vypadá,
když se podíváš na pusu a nos.
-
Nevypadají, že by měli moc společného.
-
Ale pravda je,
že když se podíváš na cestu vzduchu,
-
tak prochází téměř stejnou trasou.
-
Takže vzduch projde vaším hrdlem
bez ohledu na to, jak ho vdechnete.
-
Takže tady máme vzduch přicházející z nosu
-
a zde vzduch jdoucí z pusy
a potkají se vzadu v krku.
-
A poté jdou dolů, dolů, dolů, jdou směrem
k této věci, které říkáme Adamovo jablko.
-
Trošku to zvednu, abyste to lépe viděli.
-
A prostě tady vidíte Adamovo jablko.
-
A ve skutečnosti si to můžete zkusit
a cítit vlastní Adamovo jablko.
-
Je to vcelku pěkná věcička
uprostřed vašeho hrdla,
-
kterou má každý.
To je ta první věc, kterou vám chci říct,
-
že ho mají všichni,
ne jen muži, ženy ho mají také.
-
A důvod proč se nazývá Adamovo jablko,
je protože "Adam" je mužské jméno.
-
A tak nám to připomíná, že ho většinou
mají větší muži nebo chlapci než ženy.
-
Pokud se ho snažíš najít, chtěl bych
poukázat na to, že je tu vždycky zářez.
-
A pokud můžeš cítit svými prsty
onen zářez,
-
v takovém případě jednoznačně víš,
kde je umístěno.
-
To je Adamovo jablko. Je v těle proto,
že pomáhá ovládat váš hlas.
-
A je tu rovněž i jiné pojmenování
pro Adamovo jablko.
-
Nazývá se také hlasivky.
-
Samozřejmě vzduch prochází hlasivkami
a je to svým způsobem vstupní cesta do průdušnice.
-
A toto mi umožňuje můj hlas
hodně zvýšit nebo snížit
-
podle toho, jak měním svaly okolo ohryzku.
-
Toto je vlastně první skvělá věc, na kterou
bych chtěl poukázat, můžete měnit svůj hlas!
-
Jsem si jist, že už jste to určitě věděli,
ale to, co při tom používáte, jsou hlasivky.
-
Teď vzduch postupuje stále směrem dolů.
-
Zejména ta část vzduchu, kterou jsem
již zmínil - kyslík.
-
Stále proudí níž do oblasti plic.
-
Teď je v plicích, potom postupuje dále do průdušnice
a pak postupuje dále do plic. Do levé i do pravé.
-
Podívejme se na levou plíci. Nadepíšu
ji L, tato je pravá plíce, nazvu ji R.
-
Okamžitě si pomyslíte:
"Počkat, nejsou ty plíce naopak?"
-
Teď bych chtěl, aby sis uvědomil, že to
je z pohledu člověka, jehož ty plíce jsou.
-
Proto jsem označil jako levou plíci tu,
kterou jsem označil, stejně tak pravou.
-
Měli bychom se posunout dále
a začít si pojmenovávat i další části.
-
Můžete si všimnout,
že plíce nejsou úplně identické, že?
-
Vypadají trochu jinak.
Například tato má 3 laloky.
-
Pravá strana má 3 laloky, kterým se říká
horní lalok, střední lalok a spodní lalok.
-
Levá plíce má pouze 2 laloky,
to je první rozdíl.
-
Další rozdíl je ten, že opravdu máme tuto
věc uprostřed, které říkáme srdeční zářez.
-
Ta věc tady, té se říká srdeční zářez.
-
A důvod, proč tomu tak říkáme, je ten,
že je to malé místo, které je zformováno,
-
protože srdce tu doslova vykukuje.
-
A jaký je výsledek? Formuje to zářez,
ve kterém se vyvíjí.
-
Srdce zabírá jen trochu místa,
toto je srdce.
-
Výsledkem je, že to vytváří zářez.
Toto je místo pro naše srdce.
-
Na druhé straně jsou jen dva laloky
- horní a dolní lalok.
-
Jsou jedinečné. Pokud vidíte jen tak
samotnou plíci, rozlišíte je.
-
Pokud chcete zjistit, zda se jedná
o levou, nebo o pravou plíci,
-
zjistíte, kolik laloků má, nebo můžete
hledat srdeční zářez.
-
Teď, kolem toho,
kolem těch plic máme žebra.
-
Máme tu žebra. Mezi žebry máme žeberní
svaly a to samozřejmě na obou stranách.
-
Pod plícemi i pod srdcem máte sval,
velký sval.
-
Vlastně jde skrz tudy. Já tak trošku půjdu
přes slovo srdce.
-
V podstatě se z toho svalu stane podlaha.
-
Takže to srdce a ty dvě plíce sedí
na podlaze.
-
A tenhle sval se jmenuje bránice
a ta vytváří podlahu,
-
a žebra dělají stěny. Takže, co máme?
-
Prostě máme pokoj.
Máme velký pokoj se stěnami a podlahou.
-
Tomuto pokoji ve skutečnosti
říkáme hrudník.
-
A v pokoji máme dvě plíce a srdce.
-
Vše jde podle plánu, ale stále jsem vám
neukázal, kam jde vzduch.
-
Ukázal jsem, že prochází plícemi. Ale vy
ve skutečnosti nevidíte, kam pokračuje.
-
Já to tady trochu smažu.
-
Ukážu vám, jak by to vypadalo, kdybyste
si mohli nasadit rentgenové brýle
-
a podívat se na vaše dvě plíce.
Takhle by to nějak vypadalo.
-
Máte všechnu tuto strukturu.
A nejlehčí způsob, jak si to představit,
-
zřejmě nejjednodušší způsob
je představit si strom.
-
Takže si představte strom
a ten strom je obrácen vzhůru nohama.
-
Na stromě je hodně větví
a ty se dále větví a větví.
-
A když ten strom obrátíte vzhůru nohama,
začínáte vidět, že to vypadá jak to, co máme v našich plicích.
-
Naše plíce v podstatě vypadají
jako strom vzhůru nohama.
-
A také to tak nazýváme. Bronchiální strom.
-
Když se podíváte na ty plíce,
vypadají trochu matoucí nebo komplikované,
-
jen se nad tím zamyslete jako nad
obráceným bronchiálním stromem a najednou
-
to bude vypadat o hodně jednodušeji.
V podstatě uprostřed máte tento pěkný kmen.
-
Tohle je náš kmen.
A začíná se to od tam trochu větvit.
-
Vzduch jde do tohoto hlavního kmene, této průdušnice,
a poté se to začíná jakoby rozdělovat.
-
A každá z těch barevných částí, zelená část
nebo ta fialová část, slouží jinému laloku.
-
Takže tato zelená oblast slouží spodnímu
laloku, fialová slouží hornímu laloku.
-
A na této straně máte vrchní,
střední a spodní lalok.
-
Vím, teď to vypadá trošku divně,
protože máte
-
nějaké zelené větve v něčem,
co má být střední lalok jako přesně tady,
-
máte nějaké oranžové větve v něčem, co
vypadá jako horní lalok, jako právě tady.
-
Ale co byste si měli pamatovat, a je to
těžké a zkuste si s tím hrát ve vaší hlavě,
-
je to, co v podstatě máte
v trojrozměrných plicích.
-
Měli byste si představit,
že se na to díváme jen zepředu,
-
ale prostřední síň samozřejmě
směřuje dozadu.
-
A když se vrátíte, potom by vám mělo dávat
smysl, proč oranžové větve jsou tam, kde jsou.
-
Teď mi dovolte pokračovat trasou vzduchu,
protože se chci ujistit, že jsme to dodělali.
-
Řekněme, že máme větev jako tuto,
a rozšíříme ji.
-
Stále to přibližujeme, přibližujeme, přibližujeme,
-
dokud to není mikroskopické,
už to nemůžeme vidět očima.
-
Ale mohli byste to vidět v mikroskopu
mělo by to vypadat podobně jako toto.
-
V podstatě by to pod mikroskopem mělo vypadat
jako svazek malých váčků, asi takto.
-
A těmto váčkům říkáme alveoly.
(plicní sklípky).
-
Vzduch vlastně jde do plicních sklípků.
-
Tam jeho cesta končí
a poté jde zase zpátky kolem.
-
Pak ho vydechnete ven.
Takhle funguje dýchání.
-
Vzduch jde cestou přes vaši pusu dolů
do plicních sklípků, otočí to a jde zpět ven.
-
Ale před tím než to udělá, než odejde,
velice blízko alveol je krev.
-
Řekněme, že krev přichází touto
cestou a odchází tudy, a co se stane
-
z nebo do krve,
pojďme to udělat jako první.
-
Máme kyslík, kyslík se dostane
do krve a z krve jde odpad.
-
Takže budete mít nějaký odpad,
oxid uhličitý, který vaše buňky vytváří.
-
A ten odpad se skutečně dostane
zpět do plicních sklípků.
-
Takže nyní můžete vidět,
jak kyslík přichází z vnějšího světa.
-
Vdechuje se přes plíce, a když vdechujete,
-
dostane se do plicních váčků,
vymění se s krví,
-
A pak vydechujete a necháte všechen
oxid uhličitý vyjít ven.