Máte schůzku? Jděte na procházku

Nilofer Merchant přichází s malým nápadem, který možná bude mít velký dopad na váš život a zdraví: Příště, až budete mít setkání mezi čtyřma očima, udělejte z něj "procházkovou schůzku" -- a nechte nápady plynout, zatímco se procházíte a mluvíte.

To, co děláte

právě teď, v tomto okamžiku,

vás zabíjí.

Více, než auta nebo internet

nebo dokonce ta malá mobilní zařízení, o kterých stále mluvíme,

technologie, kterou užíváte nejvíc skoro každý den

je tohle, váš zadek.

V dnešní době lidé sedí 9,3 hodin denně,

což je víc, než kolik spíme, kolem 7,7 hodin.

Sezení je tak nesmírně rozšířené,

že se ani neptáme, jak moc to děláme,

a protože všichni ostatní to dělají taky,

ani nám nedochází, že to není v pořádku.

Takto se sezení stalo

kouřením naší generace.

Samozřejmě že to má zdravotní následky,

děsivé, kromě pasu.

Záležitosti jako je rakovina prsu a tlustého střeva

jsou přímo spojeny s nedostatkem naší fyzické aktivity,

ve skutečnosti deseti procenty, pro obě zmíněné.

Šest procent pro srdeční choroby,

sedm procent pro cukrovku 2.typu,

na kterou zemřel můj otec.

Takže, jakákoliv z těchto statistik by nás měla přesvědčit

zvedat náš zadek víc,

ale jestli jste jen trochu jako já, tak nepřesvědčí.

Co mě přimělo k pohybu, byla sociální interakce.

Někdo mě pozval na schůzku,

ale nezvládl mě dostat do programu

na běžnou schůzku v konferenční místnosti, a řekl,

"Zítra musím jít vyvenčit psy. Mohla byste přijít?"

Zdálo se to trochu zvláštní,

a během této první schůzky jsme si myslela:

"Musím to být já, kdo položí další otázku",

protože jsem věděla, že budu během téhle konverzace

funět jako lokomotiva.

A přesto, převzala jsem ten nápad a udělala z něj svůj vlastní.

Takže namísto chození na schůzky u kávy

nebo do konferenčních místností osvětlených zářivkami,

zvu lidi na procházkové schůze,

do délky až 20 či 30 mílí týdně.

Změnilo mi to život.

Ale předtím to bylo tak,

že jsem si myslela,

můžeš se starat o své zdraví,

nebo se můžeš starat o své povinnosti,

a jedno je pokaždé na úkor druhého.

Takže teď, o několik stovek těchto procházkových schůzek později,

jsem se naučila několik věcí.

Zaprvé, je tu ta úžasná věc

o vyjití ven z krabice,

které vede k přemýšlení "mimo krabici"

Ať už je to příroda nebo samotný pohyb, dozajista to pomáhá.

A zadruhé, a to je asi více vypovídající,

je to právě o tom, kolik je každý z nás

schopen udržet problémů v opozici

když takové ve skutečnosti nejsou.

A jestli budeme problémy řešit

a podíváme se na svět opravdu jinak,

ať už je to ve vládě či obchodu

nebo záležitostech životního prostředí, tvorby práce,

možná můžeme přemýšlet, jak tyto problémy můžeme přeformulovat,

aby obě strany byly pravdivé.

Protože to bylo tehdy, když se stalo tohle,

s tím choď-a-mluv nápadem,

kdy se věci staly více proveditelnými, udržitelnými a životaschopnými.

Takže, začala jsem tuhle řeč mluvením o zadku,

a tak skončím tím podstatným, což je

choďte a mluvte.

Prochoďte mluvení.

Budete překvapeni, jak čerstvý vzduch přihání čerstvé myšlení,

a způsobem, jakým to budete dělat,

si do života přinesete zcela nový soubor nápadů.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk)