Překvapující zvyky originálních myslitelů

Jak přicházejí kreativní lidé na skvělé nápady? Firemní psycholog Adam Grant studuje „originály“ ‒ myslitele, kteří sní o nových nápadech a něco podnikají, aby je dostali do světa. V této přednášce se dozíte o třech nečekaných návycích originálů ‒ včetně umění přijmout selhání. „Největší originálové jsou ti, kteří často selhávají, protože toho nejvíce vyzkoušejí,“ říká Grant. „Abyste dostali pár dobrých nápadů, musí vás nejdřív napadnout spousta špatných.“

Před sedmi lety za mnou přišel student
a požádal o investici do své společnosti.

Řekl: „Pracuji se třemi kamarády

a pokusíme se změnit průmysl
prodejem věcí online.“

A já řekl: „Dobře, pánové,
tímhle jste strávili celé léto, že?“

„Ne, všichni jsme měli stáže
pro případ, že to nebude fungovat.“

„Dobře, ale po promoci se
tomu budete věnovat naplno.“

„Ne tak docela. Všichni máme
připravené záložní práce.“

Uteklo šest měsíců,

je den před spuštěním firmy

a stále nefunguje webová stránka.

„Chápete kluci, že celá firma
je pouze webová stránka.

Doslova, nic jiného.“

Takže jsem pochopitelně
investovat odmítl.

Společnost nakonec
pojmenovali Warby Parker.

(smích)

Prodávají brýle na internetu.

Nedávno byli označeni
za nejinovativnější společnost světa

oceňovanou na více než miliardu dolarů.

A teď? O naše investice se stará manželka.

Proč jsem se tak mýlil?

Abych to zjistil, studoval jsem lidi
kterým jsem začal říkat „originálové“.

Originálové jsou nekonformní,

lidé, kteří nejenom mají nové nápady,

ale také pracují na jejich realizaci.

Jsou to lidé,
kteří vyčnívají a mluví nahlas.

Originálové řídí kreativitu
a změnu ve světě.

Jsou to lidé, na které si chcete vsadit.

A vůbec nevypadají tak, jak jsem očekával.

Dneska vám chci ukázat
tři věci, které jsem se naučil

o tom, jak rozpoznávat originály

a být tak trochu takovými, jako jsou oni.

První důvod, proč jsem
neinvestoval do Warby Parker,

byl ten, že se opravdu pomalu
odlepovali od země.

Určitě všichni důvěrně znáte
mysl prokrastinátora.

Mám pro vás přiznání.
Jsem opak. Jsem prekrastinátor.

Ano, to je opravdový výraz.

Znáte tu paniku, kterou cítíte
pár hodin před uzávěrkou,

když jste ještě nic neudělali?

Já se takto cítím už pár měsíců předem.

(smích)

Tohle začalo brzo:

když jsem byl dítě,
bral jsem velmi vážně hry Nintendo.

Budil jsem se v 5 ráno,

začal hrát a nepřestal,
dokud jsem v nich nebyl mistr.

Nakonec se to vymklo tak z ruky,
že přišly místní noviny

a připravily článek o odvrácené straně
hry Nintendo, se mnou v hlavní roli.

(smích)

(potlesk)

Dnes jsem vyměnil zuby za vlasy.

(smích)

Ale na škole mi toto sloužilo dobře,

protože jsem dokončil diplomku
čtyři měsíce před termínem.

A byl jsem na to ještě
před pár lety pyšný.

Měl jsem studentku jménem Jihae,
která za mnou přišla a řekla:

„Nejlepší tvůrčí nápady mám,
když prokrastinuji.“

A já říkám: „To je pěkné, ale kde
je těch pět prací, co mi dlužíš?“

(smích)

Ne, byla jednou z našich
nejkreativnějších studentek,

a jako organizační psycholog
testuji právě tenhle druh nápadů.

Tak jsem ji vyzval,
aby sehnala nějaká data.

Šla do několika firem.

Nechala lidi vyplnit dotazníky
o tom, jak často prokrastinují.

Pak nechala jejich šéfy ohodnotit,
jak kreativní a inovativní jsou.

A opravdu, prekrastinátoři jako já,

kteří se do všeho pustí brzo,

jsou hodnoceni jako méně kreativní
než lidé, kteří mírně prokrastinují.

Takže chci vědět, co se stane
chronickým prokrastinátorům.

Ona říká: „Netuším.
Nevyplnili můj dotazník.“

(smích)

Ne, tady jsou naše výsledky.

Opravdu vidíte, že lidé,
kteří čekají na poslední chvíli,

mají tolik práce s flákáním se,
že nemají žádné nové nápady.

A na druhou stranu lidé,
kteří se do všeho vrhnou,

jsou v takovém šílenství z nervozity,
že stejně nemají originální nápady.

Existuje ideální poloha,
ve které zřejmě žijí originálové.

Proč tomu tak je?

Možná mají originální lidé
jenom špatné pracovní návyky.

Možná prokrastinace
nezpůsobuje kreativitu.

Abychom to zjistili,
navrhli jsme několik experimentů.

Požádali jsme lidi, aby generovali
nové nápady pro byznys,

a pak jsme vzali nezávislé čtenáře,

aby zhodnotili,
jak kreativní a užitečné jsou.

Po některých jsme chtěli,
aby úkol udělali hned.

Jiní dostali náhodně
za úkol prokrastinovat tak,

že jsme jim nabídli hledáním min

na pět či deset minut.

A vskutku, mírní prokrastinátoři

jsou o 16 procent kreativnější
než druhé dvě skupiny.

Hledání min je skvělé,
ale neurychlí to výsledek.

protože pokud hrajete hru předtím,
než znáte úkol,

na kreativitě to nepřidá.

Nastane to jedině když víte,
že budete pracovat na tomto problému

a potom začnete prokrastinovat,

ale úkol je pořád aktivní
na pozadí vaší mysli

a začnete o něm přemítat.

Prokrastinace vám dá čas
zvážit rozdílné nápady,

myslet nepřímým způsobem,
dělat neočekávané skoky.

Když jsme dokončovali tyto experimenty,

začínal jsem psát knihu o originálech

a myslel si: „Když už píšu
kapitolu o prokrastinaci,

nastala ideální chvíle
naučit sám sebe prokrastinovat.“

Tak jsem metaprokrastinoval

a jako každý prekrastinátor,
který k sobě má úctu,

jsem se příští ráno vzbudil brzo

a udělal si seznam úkolů
s kroky, jak prokrastinovat.

(smích)

A potom jsem pilně pracoval

na svém úkolu nepostupovat k cíli.

Začal jsem psát kapitolu o prokrastinaci

a jeden den ‒ byl jsem uprostřed ‒

jsem na měsíce doslova odložil

práci v polovině věty.

Byla to agónie.

Ale když jsem se k tomu vrátil,
měl jsem spoustu nových nápadů.

Jak říká Aaron Sorkin:

„Vy tomu říkáte prokrastinace.
Já přemýšlení.“

Cestou jsem přišel na to,

že spousta velkých myslitelů
v historii prokrastinovala.

Vezměte si Leonarda da Vinciho.

Dřel se 16 let

s Monou Lisou.

Myslel, že se mu nepovedla.

To napsal do svého deníku.

Ale některé z kratochvílí,
kterým se věnoval,

změnily způsob, jakým modeloval světlo,

a stal se tak mnohem lepším malířem.

Co třeba Martin Luther King jr.?

Noc před největším proslovem svého života,
Pochodem na Washington,

byl vzhůru do 3 ráno a přepisoval jej.

Sedí v hledišti a čeká,
až na něho přijde řada na pódiu,

a pořád čmárá poznámky a škrtá řádky.

Když je na pódiu už 11 minut,

odkládá připravené poznámky

aby vyslovil čtyři slova,
která obrátila směr dějin:

„I have a dream.“

Tohle v textu neměl.

Oddalováním dokončení své řeči
až do úplně poslední minuty,

zůstal otevřený
nejširší škále možných nápadů.

A protože text nebyl vytesán do kamene,

měl svobodu improvizovat.

Prokrastinování je zlozvykem,
pokud jde o produktivitu,

ale pro kreativitu může být předností.

U spousty originálů vidíte,

že rychle začínají, ale pomalu dokončují.

A to je to, co mi uteklo u Warby Parker.

Když se šest měsíců loudali,

podíval jsem se na ně a říkám:

„Víte, že spousta dalších společností
začíná s prodejem brýlí online.“

Utekla jim výhoda být první.

Ale nedošlo mi, že trávili
všechen ten čas zjišťováním,

jak lidem zajistí pohodlí
při objednávání brýlí online.

A jak se ukazuje,
výhoda být první je většinou mýtus.

Podívejte se na klasickou studii
více než 50 kategorií produktů

a porovnejte průkopníky,
kteří vytvořili daný trh,

s inovátory, kteří představili
něco jiného a lepšího.

Vidíte, že průkopníci selhávali
ve 47 % případů

v porovnání s pouhými 8 % u inovátorů.

Podívejte se na Facebook,
čekali s budováním sociální sítě

až po uvedení Myspace a Friendsteru.

Podívejte se na Google,
který čekal roky po Altavistě a Yahoo.

Je mnohem jednodušší vylepšovat
nápad někoho jiného,

než vytvářet něco nového od začátku.

Ponaučení tedy je, že abyste
byli originály, nemusíte být první.

Jenom musíte být jiní a lepší.

Ale to nebyl jediný důvod,
proč jsem nechtěl Warby Parker.

Měli taky spoustu pochybností.

Měli předem dané záložní plány,

a to mě přimělo pochybovat,
že mají odvahu být originály,

protože jsem čekal, že originálové
budou vypadat nějak takhle.

(smích)

Na povrchu vypadá
spousta originálů sebevědomě,

ale ve skutečnosti cítí
stejný strach a pochyby jako my ostatní.

Jenom s tím pracují jinak.

Dovolte mi ukázat vám,

jak funguje kreativní proces
pro většinu z nás.

(smích)

Vyzkoumal jsem,
že existují dva druhy pochybností:

pochybnosti o sobě a o nápadu.

Pochybnosti o sobě paralyzují.
Vedou k zamrznutí.

Pochybovat o nápadu posiluje.

Motivuje vás to zkoušet,
experimentovat, vylepšovat,

jako to dělal MLK.

A proto, klíč k tomu, jak být originálem

spočívá v jedné jednoduché věci:

vyhnout se skoku
z kroku tři na krok čtyři.

Neříkejte si: „Stojím za houby,“

ale: „První návrhy stojí vždy za houby,

a jestě tam prostě nejsem.“

Takže jak se tam dostanete?

Jak se ukazuje, je to prohlížečem,
který používáte.

Můžeme předpovědět
váš výkon a vaše zapálení

jen se znalostí toho,
jaký prohlížeč používáte.

Některým z vás se nebudou
výsledky této studie líbit ‒

(smích)

Ale existují dobré důkazy,
že uživatelé Firefoxu a Chrome

jsou výrazně výkonnější,
než uživatelé Internet Exploreru a Safari.

Ano.

(potlesk)

Také mimochodem zůstávají v práci
o 15 procent déle.

Proč? Není to výhodou v odbornosti.

Uživatelé těchto čtyř prohlížečů
píšou v průměru stejně rychle

a mají také podobnou úroveň
počítačových znalostí.

Je to o tom, jak ten prohlížeč seženete.

Protože když používáte
Internet Explorer či Safari,

dostanete je nainstalované na počítači

a přijali jste výchozí volbu,
která vám byla nabídnuta.

Pokud jste chtěli Firefox nebo Chrome,
pochybovali jste o standardu

a ptali se, jestli neexistuje
jiná možnost,

a potom jste si po chvíli pátrání
stáhli nový prohlížeč.

Takže lidé slyší o téhle studii a říkají:

„Skvělé, pokud chci lepší práci,
stačí upgradovat můj prohlížeč?“

(smích)

Ne, je to o tom být tím,

kdo je iniciativní, pochybuje o standardu

a hledá lepší možnost.

A když to uděláte dobře,

otevřete se opaku déjà vu.

Má to i jméno. Říká se tomu vuja de.

(smích)

Vuja de znamená, že se díváte na něco,
co už jste mockrát viděli

a najednou to vidíte novýma očima.

Je to případ scénaristy,
který se dívá na scénář filmu,

jenž už půl století nedostal zelenou.

Ve všech dřívějších verzích
byla hlavní postavou zlá královna.

Ale Jennifer Lee se začíná ptát,
jestli to dává smysl.

Přepíše první dějství,

znovuobjeví padoucha jako týraného hrdinu

a z Ledového království je najednou
nejúspěšnější animovaný film všech dob.

Zde je jednoduché poselství toho příběhu.

Když máte pochyby, nepouštějte se jich.

(smích)

A co strach?

Originálové také mají strach.

Bojí se neúspěchu,

ale od jiných se liší tím,

že se ještě více bojí toho,
že by promarnili šanci.

Vědí, že se dá selhat tak,
že vám nová firma zbankrotuje,

nebo tím, že firmu vůbec nerozjedete.

Vědí, že v dlouhodobém horizontu
tolik nelitujeme svých činů,

ale toho, že jsme nezačali.

Věci, které bychom chtěli vrátit,
například ve vědě,

jsou šance, kterých jsme se nechopili.

Elon Musk mi nedávno říkal,
že nečekal, že Tesla uspěje.

Byl si jistý, že se SpaceX
při prvních pár startech

nezvládne dostat na orbitu,
natož se vrátit,

ale bylo velmi důležité to aspoň zkusit.

A spousta z nás, když dostane dobrý nápad,

se to nesnaží zkusit.

Ale mám pro vás dobrou zprávu.

Nikdo vás nebude soudit
podle vašich špatných nápadů.

Hodně lidí si myslí, že ano.

Když se podíváte napříč obory

a ptáte se lidí na jejich největší nápad,
nejdůležitější doporučení,

85 procent zůstane raději zticha,
než aby něco řekli.

Bojí se, že se ztrapní,
že budou vypadat hloupě.

Ale víte, originálové mají
spousty špatných nápadů,

ve skutečnosti celé tuny.

Podívejte se na člověka,
který vymyslel tohle.

Vadí vám, že přišel s mluvící
panenkou tak strašidelnou,

že děsila nejen děti, ale i dospělé?

Ne. Oslavujete Thomase Edisona
jako vynálezce žárovky.

(smích)

Když se podíváte napříč obory,

největší originálové jsou ti,
kteří často selhávají,

protože toho nejvíc vyzkoušejí.

Vezměte si klasické skladatele,
nejlepší z nejlepších.

Proč mají někteří více stránek
v encyklopediích než ostatní

a proč se jejich skladby
častěji znovu nahrávají?

Nejlepším prediktorem je ohromné
množství skladeb, které generují.

Čím více toho vychrlíte,
tím více získáte na rozmanitosti

a o to větší jsou vaše šance
narazit na něco opravdu originálního.

I tři ikony klasické hudby ‒
Bach, Beethoven, Mozart ‒

museli vytvořit stovky a stovky skladeb,

aby pak přišli s daleko menším
množstvím mistrovských děl.

Možná si říkáte,

jak to, že ten člověk byl tak dobrý
bez toho, aby toho hodně udělal?

Já nevím, jak to Wagner udělal.

Ale pro většinu z nás platí,
že chceme-li být originální,

musíme generovat víc nápadů.

Když se zakladatelé Warby Parker
snažili pojmenovat svou společnost,

potřebovali něco sofistikovaného,
unikátního, bez negativních asociací,

aby vytvořili obchodní značku,

a otestovali přes 2 000 možných jmen,

než nakonec spojili jména Warby a Parker.

Když si to všechno dáte dohromady,
pak uvidíte, že originálové

se od zbytku lidí příliš neliší.

Mají strach a pochyby. Prokrastinují.

Mají špatné nápady.

A občas uspějí ne kvůli těmto vlastnostem,

ale díky nim.

Takže až tyhle věci uvidíte,
nedělejte stejnou chybu jako já.

Neodepisujte je.

A pokud jde o vás, neodepisujte ani sebe.

Vězte, že rychle začínat a pomalu končit

může podpořit vaši kreativitu,

že můžete získat motivaci
pochybováním o svých nápadech

a překonáním obav vůbec začít

a že abyste dostali pár dobrých nápadů,
musí vás napadnout spousta špatných.

Podívejte, být originální není jednoduché,

ale o tomhle nepochybuji:

je to ta nejlepší cesta,
jak zlepšit svět kolem nás.

Děkuji.

(potlesk)