Radikální sebeláska – Gala Darling na TEDxCMU

Blogerka Gala Darling spustila na Valentýna roku 2010 projekt s názvem "Radikální sebeláska", protože se domnívala, že příliš mnoho žen trpí nízkým sebevědomím a neví, jak si užívat života. Vyprávěním svého příběhu se je snaží odradit od stejných chyb a následně navrhuje pět kroků, jak spustit svůj osobní projekt radikální sebelásky.

Jen 4 % žen by o sobě
řeklo, že jsou krásné,

a to je děsně malé číslo.

Pokud byste se všichni v sále
náhle proměnili v ženy,

méně než dvě z vás

byste si myslely, že jste krásné.

Mladé dívky se bojí tloušťky víc

než rakoviny či jaderné války

nebo ztráty obou rodičů.

Můžeme se opřít o spoustu
provedených studií.

Podle nedávného výzkumu ve Velké Británii
si 6 z 10 dívek myslí,

že by byly šťastnější, pokud by zhubly.

Výzkum provedený na 455 vysokoškolačkách
zjistil, že 80 % z nich

se setkalo s negativními poznámkami
o jejich těle ze strany –

ne přátel nebo společnosti –
ale od rodičů a sourozenců.

Nízká sebedůvěra představuje vážný
problém, a to zejména mezi ženami.

Ženy s nízkým sebevědomím
zůstávají častěji v nezdravých vztazích.

S menší pravděpodobností začnou podnikat.

Jsou více introvertní
a vydělávají méně peněz

než jejich sebevědomější protějšky.

Já věřím v ženskou sílu.

Podle mě jsou ženy úžasné.

Jsou blýskavě neonovo-růžově úžasné.
(smích)

Jsou to rebelky,
divoké, vášnivé a silné.

Dokážeme skutečně vše, co si
zamaneme, ale málokterá ten krok udělá.

Máme pocit, jako by nás
držela nějaká neviditelná ruka,

ale ve skutečnosti se
v pozadí držíme my samy.

Společnost a média nám neustále
něco vtlouká do hlavy,

ale jakmile si uvědomíte,
že to jsou naprosté blbosti,

a ty nejdůvtipnější si to
uvědomí asi ve 14 letech,

v tu chvíli máte naprostou
svobodu dělat cokoliv chcete.

No dobrá, tyhle jsou krásné,
ale jsou jedna jako druhá –

i ženy, které nejsou bílé
jsou extrémně bledé.

Všechny mají stejný
obvod pasu, stejnou výšku,

všechny jsou upravené tak,
aby byly pro muže sexy,

a právě o to přeci vůbec nejde.

Tohle všechno se mi tak nějak
v hlavě seběhlo

na Valentýna r. 2010.

Už pět let píšu blog –

jinak na internetu píšu už asi 13 let,

ale jako bych nic neřekla...
(smích)

Takže svůj blog píšu už 5 let

a na začátku jsem psala o módě,

a postupem času jsem zjistila,
že ženy nestojí o věci typu:

"Jaké šaty se hodí na můj typ postavy?"

Ve skutečnosti chtějí vědět,
jak být spokojené samy se sebou.

Když mi nějaká žena napíše a ptá se:

"Co si mám oblíct,
abych zakryla silná stehna?"

nemyslím si, že správná
odpověď zní: "Rifle za 350 dolarů."

Správnou odpovědí je:
"Potřebuješ pořádnou dávku sebelásky

a zaměřit se na své klady
a ne zaobírat se svými chybami."

A zrovna Valentýn
je takovou absurdní anomálií,

kdy se ze všech žen, jakkoliv inteligentních,
stanou hromádky neštěstí

protože nějaký chlápek neutratil
celou výplatu na předraženou kytici.

Jako by to bylo to jediné, na čem záleží,
"Ve společnosti nemáš žádnou cenu,

pokud ti 14. února nikdo
nekoupil bonboniéru."

Je to vážně smutné.

Na Facebooku potkávám
tak neuvěřitelně chytré ženy,

které si stěžují: "Můj život nemá cenu."
(smích)

a já na to: "No tak,
přestaň takhle uvažovat."

Takže jsem se rozhodla,
že s tímhle projektem začnu na Valentýna.

Problém spočívá v tom,
že i když máte partnera,

a jste zamilované až po uši, nemusí
to znamenat, že život bude krásnější,

nebo že budete šťastnější.

Pokud nejste samy se sebou spokojené,

půjde váš vztah k šípku,

protože vám není příjemné říct,
kdo jste a co chcete.

Nedokážete partnerovi říci,
co se vám líbí v posteli,

a jak víte, nedopadá to pak dobře.

RuPaul má jednu zajímavou myšlenku.

Na konci každého dílu
své reality show RuPaul říká:

"Pokud nemilujete sami sebe,
jak chcete sakra milovat někoho dalšího?"

A je to naprostá pravda.

Musíme přestat hledat validaci
a přijetí sebe sama u druhých

a musíme si uvědomit, že je to na nás.

A jen tak mimochodem,
tohle je vážně boží, je to koláž

a můžete tam vidět třeba
přípravek na odstranění chloupků.

Hrozně se mi to líbí, je to fakt skvělé.

Další zajímavý citát,
který řekl Buddha, zní takto:

"Můžete prohledat celý vesmír
a nenajdete v něm

jedinou lidskou bytost,
která by byla více hodna lásky,

než jste jí hodni vy sami.

Vy sami, stejně jako celý vesmír,
si zasloužíte svou lásku."

A opět, všechno to vychází z nás samotných.

Pokud to tak nemáte,
je váš život opravdu těžký.

Takže v únoru 2010 jsem se rozhodla
začít s projektem radikální sebelásky

a napadlo mě, že začnu psát
o své vlastní cestě,

jak jsem se začala mít ráda
a sžila se sama se sebou.

A dám to na internet

a pokud se nějaké ženy přidají,
bude to skvělé.

A snad si z mých chyb něco vezmou.

Projekt radikální sebelásky
se stal úžasnou záležitostí.

Pořád to probíhá. Skvěle.

Ženy se do toho zapojovaly.
Psaly mi maily

a na základě svých zjištění
odcházely z nezdravých vztahů.

Začínaly podnikat.

Cestovaly po světě.
Zbavily se poruch příjmu potravy.

A co je hlavní,
naučily se přijímat samy sebe

a to je přeci to úplně nejdůležitější.

O tohle jsem vždycky usilovala.

Můj příběh není moc růžový.

O radikální sebelásce
můžu mluvit z toho důvodu,

že jsem se ocitla přesně na opačném pólu,

který nazývám "radikální sebenenávist".

I když to není až tak radikální,
většinou je to prostě na pytel. (smích)

Vyrostla jsem na Novém Zélandu,
odtud ten přízvuk,

a zažila jsem docela idylické dětství.

Měla jsem štěstí, ale to si
člověk uvědomí až mnohem, mnohem později.

Ale když jsem začala dospívat,

jako bych se přes noc změnila
a najednou jsem byla fakticky příšerná.

Cítila jsem se opravdu mizerně.

Většinou jsem byla prostě naštvaná.

Ani jsem nevěděla, proč jsem
tak naštvaná, prostě to tak bylo.

Neměla jsem tušení, co s tím mám dělat.

Přiznávám, že během dospívání
jsem byla gotička,

oblékala jsem se do černé,
koupila si psí obojek s ostny

a nosila ho v podstatě každý den.

Pruhované punčocháče,
vojenské boty a vše, co k tomu patří.

A i když si z toho teď dělám srandu,
myslím, že jsem to dělala hlavně proto,

abych našla další outsidery.

Vždycky jsem si připadala jiná než ostatní

a hledala jsem někoho,
kdo by věděl, jaké to je.

Takže jsem byla fakticky naštvaná,

neustále jakoby na pokraji
psychického zhroucení,

a netušila jsem, co s tím.

Nevím, jak jsem na to přišla,

ale když mi bylo 13, začala jsem
se sebepoškozováním.

Byl to pro mě jediný způsob,
jak si poradit se svými emocemi.

Po tom, co jsem to udělala,
cítila jsem znovu klid a mír.

Měla jsem pocit, že to za to stojí,

i když jsem věděla,
že je to divné a tak nějak špatné.

Dělala jsem to asi 5 let, a když
mi bylo 18, stala se mi menší nehoda.

Uklidňovala jsem se jako obvykle
a neuvědomila si, jak ostrá ta žiletka je,

a řízla jsem se dost hluboko
a hodně jsem krvácela.

Napadlo mě, že jsem si
mohla vážně ublížit.

Takže tím to skončilo,
ale nenapadlo mě nic jako:

"Tohle je fakt blbost,
měla bych zkusit něco jiného."

Skončila jsem s tím,
ale po 6 měsících

jsem se odstěhovala od rodičů
a žila sama

a vypěstovala jsem si poruchu příjmu potravy.

Fakt sranda. Boží.
Nikomu nedoporučuju.

Přežívala jsem na kávě
a kousku sushi denně

a bylo mi fakt hrozně.

Když se cítíte hrozně a máte deprese,
což jsem očividně měla,

nijak vám nepomůže,
když nebudete jíst, jenom se to zhorší.

Je to marné.
Deprese je už tak dost zlá.

Deprese s hladověním
je naprostá katastrofa.

Měla jsem pocit,
jako by pro mě život skončil,

což bylo příšerné.

Měla jsem kliku, když jsem potkala muže,
který to nemínil snášet

a řekl: "Jestli máme být spolu,
musíš s těmahle kravinama přestat."

Zajímal se o alternativní způsoby léčby

a já vyzkoušela něco, co se jmenuje EFT
neboli "Techniku emoční svobody".

Je to jako akupunktura, ale bez jehel.

Pomohlo mi to vyléčit se
z poruchy příjmu potravy,

které jsem se zbavila doslova přes noc,
což je neuvěřitelné.

Dneska dokážu sníst celou hromadu koblih
a jsem v pohodě.

(smích)

Takže tohle je můj příběh.

Na můj blog za mnou chodí
hodně lidí a ptají se:

"Chci začít s tou radikální sebeláskou.
Jak mám začít? Co mám dělat?"

Za mnou můžete vidět
výběr z biblí radikální sebelásky.

Když chce někdo začít, říkám jim,
ať si pořídí velký prázdný notes

a napíšou tam všechno,
co je na nich hezkého.

Existuje něco, na co se podíváte,
když se cítíte smradlaví a škaredí

nebo když máte den blbec,
a okamžitě je vám líp.

Tohle jsou tedy některé z knih,
které udělali návštěvníci mých stránek.

Všechny jsou kouzelné a naprosto jiné.

Tohle je první věc, kterou doporučuji.

Dále navrhuji,
abyste si napsali každý kompliment,

který vám kdo řekne v průběhu,
řekněme, pěti let.

To proto, že je velmi snadné
zaměřit se na to špatné,

co vám nebo o vás lidé řekli,
a zapomenout na to dobré, příklad:

Co hnusného vám naposledy někdo řekl?
Nejspíš si vzpomenete.

Ale když se zeptám, jaký kompliment
jste v poslední době obdrželi,

možná si nebudete jistí.

S tímhle seznamem pro vás bude snazší,

vzpomenout si,
že jste vlastně docela fajn.

Další věc, která mi
hodně pomohla v sebelásce

a abych zůstala pozitivně naladěná,
je trénink vděčnosti.

Asi před pěti lety jsem na blogu
začala s takovou věcí,

jmenuje se to "Zamilované čtvrtky",
kdy každý čtvrtek

sepíšu seznam věcí,
které se mě udělaly šťastnou,

což může být cokoliv od laku
na nehty se třpytkama po záchranu psa.

Rozšířilo se to
po celém internetu jako lavina.

Existují už stovky žen,
které to dělají každý týden.

Vytváří vlastní seznamy.

Tuhle koláž vytvořila jedna žena na Flickru.

Jsou to fotky,
které jí ten týden zvedly náladu.

A i když přijdete jen na pár věcí,

je to mnohem lepší než sedět na zadku
a bědovat nad zkaženým životem,

protože je důležité zaměřit se
na dary života a ne na jeho kopance.

Dále všem doporučuji,

aby přestali číst bulvár.

(smích)

Už od pohledu vám musí být jasné,
že tam nenajdete nic pozitivního.

Celé je to hrozně deprimující.

Podle mě je bulvár hrozně zhoubný,

hrozně negativistický, kvůli němu
více odsuzujeme a kritizujeme ostatní.

A když se poměřujete s Angelinou Jolie,

která je snad nejtypičtější
stereotypní kráskou naší společnosti,

nemůžete mít pocit,
že z toho vycházíte dobře.

Nikdy to tak nebude.

Když jsem přestala číst bulvár a drby
na internetu, cítila jsem obrovskou změnu

a začala mít větší radost ze života.

Ne, že by celebrity byly špatné,

to jen bulvár na lidech hledá to nejhorší.

Je velmi soutěživý a kritický.

Když jsem s tím skončila,
cítila jsem se úžasně.

Když dneska v obchodě vidím
nějaký bulvární plátek,

přijde mi to jako z jiné planety.

Přijde mi to zvláštní.
Skoro to nedokážu pochopit.

Dále všem radím, aby opravdu začali

s hledáním vlastního pojetí krásy,

s vlastním pojetím úspěchu a vztahů.

Najděte si vlastní cestu
a začleňte ji do svého života.

Myslím si, že tyto hodnoty velmi často
přebíráme po rodičích nebo přátelích

a nemusí být správné,
vaši rodiče mohou být například zaujatí

vůči lidem z jiné kultury
nebo si mohou myslet,

že se úspěch poměřuje
jen obsahem vaší peněženky.

Pravdou ale je, že svět je mnohem větší.

A jak na to začínáme přicházet,

můžeme náš pohled na život
výrazně rozšířit,

a tím se stát všestrannějšími
a v každém případě šťastnějšími.

Zakončím to úryvky
z Manifestu radikální sebelásky,

který jsem sepsala minulý rok.

Byla jsem s několika novináři
na pracovní cestě na Novém Zélandu

bylo to báječné, Nový Zéland je
samozřejmě tou nejkrásnější zemí na světě.

(smích)

Báječně jsme se bavili, ale hodně si jich
pořád na něco stěžovalo, byli nespokojení

a fňukali nad tím a oním
a mě to tak trochu vytáčelo.

Když jsem byla s nimi,
začala jsem si to skládat v hlavě.

Zní to takto: "Snažte se
být vždy vděční a optimističtí.

Soustřeďte se na to dobré a pozitivní
a nikdy se nezabývejte negativy.

Nedopusťte, abyste se stali
cyničtí a uzavření.

Být otevřen a sama sebou
je životním dobrodružstvím,

které jako jediné stojí za to.

Dívej se na světlou stránku lidí.
Oslovuj neznámé osoby.

Nikdy se nebojte požádat o to,
co opravdu chcete.

(mimochodem, tohle je hodně důležité.)

Ryzí, divoká, bezpodmínečná láska je to
nejděsivější a nejprospěšnější, co lze zažít.

Cestování je pro našeho ducha nezbytné.

Pár skvělých bot je k ničemu,
pokud máte černé srdce.

Usilovně se snažte nesoudit druhé,
nikdy z toho nevzejde nic dobrého.

Vyhýbejte se bulváru a drbům - ničí duši.

Buďte milí a loajální.

Na světě je mnoho
důležitějších věcí než peníze.

Vždy věřte své intuici. Vždy.

Zachraňujte zvířata, posílí to vaše srdce.

Nikdy si nelibujte v cizím neštěstí.

Věřte druhým.
Jste svou nejlepší investicí.

Věřte v kouzlo nového dne
a čerstvého startu.

Jděte za svým štěstím.
Dělejte více to, co máte rádi.

Dělejte věci nejlíp, jak umíte.

Založte si vlastní rodinu
a náruživě se o ni starejte.

Když vás nabídnutá příležitost děsí,
řekněte ano: Je to nelepší způsob, jak růst.

Nikdy nejste tak zaseklí, jak si myslíte.

Buďte horliví.
Mějte sami sebe rádi.

A pusťte se do dobrodružství života.

Mockrát děkuju.

[Usmívej se, jsi krásná]
(potlesk)