-
"Pouze zde má barva vše vytvářet,
-
a její zjednodušení dává věcem vznešený styl,
-
má zde naznačit obecně odpočinek nebo spánek.
-
Jedním slovem, při pohledu na obraz,
by měl odpočívat mozek
-
nebo spíše představivost."
-
Pasáž, kterou jste právě přečetl pochází z dopisu
-
Van Gogha jeho bratru Theovi a odkazuje
na první verzi tohoto obrazu.
-
Ale část, která zde podle mě vyčnívá: "barva má vše vytvářet"
-
je dobře použitá na tento obraz a když se
zamyslím nad tímto slovním spojením,
-
napadá mě radikální názor,
který se vyskytoval na konci 19. století
-
v malování, týkající se konvenčních barev, linií, tvarů.
-
Malíři začali zkoumat způsoby, jakými tyto
prvky mohou být výmluvné samy o sobě.
-
Když hovoříte o tomto kořenu samotné abstrakce,
není to tak, že by tohle byl jeho představitel.
-
Samotné konvenční vlastnosti obrazu mohou
mít své vlastní zkušenostní aspekty.
-
Spíše jako hudba, která je tónová, také barva
a tvar mohou mít citovou hodnotu.
-
Správně! Čáry, které vytváří tento obraz,
pocit jednolitosti, barvy,
-
harmonie mezi barvami, vzájemný vztah
mezi tvary, tyto věci mohou naznačit představu
-
nebo cit, bez ohledu na to, co představují.
-
Odsouvají se od představy, že umění kopíruje skutečný svět.
-
A v tomto případě představa, kterou Van Gogh
chtěl zobrazit byla mírumiluvnost, harmonie a klid.
-
Protože tolik lidí přemýšlí o Van Goghovu
rukopise a o jeho biografii.
-
Ale při poslechu jeho vlastních slov si uvědomíte,
-
že jeho záměrem byly strukturální
a pocitové vlastnosti barvy.
-
Lze vidět jeho rukopis a polštáře, kde malba
téměř popisuje jejich prohlubně
-
a dokonce máte pocit naklánějícího se prostoru
vzniklý rychlými tahy štětce směrem dozadu
-
a věci se v něm zdají být trochu nakřivo.
-
Získávám z obrazu Van Gogha pocit, že se snažil
vytvořit svět v tomto žlutém domě v Arles,
-
kam se přestěhoval z Paříže. V místě,
které by mohlo být základnou pro komunitu,
-
kam by mohli umělci přicházet
a soustředit se na tvorbu umění.
-
Něco na té jednoduchosti prostoru je, něco
co je odlišné od materialismu a sofistikovanosti Paříže.
-
Je to hluboce osobní útočiště, vytvořil
prostor s takovou láskou a péčí.
-
V jistém smyslu nás zve, abychom se cítili jako doma.
-
Milující, pečující v odlišném významu
než můžeme normálně očekávat.
-
Péči, kterou mám na mysli byla péče, založená na jeho pozorování. Jeho zážitku z pokoje, z doteku židle
-
spaní v posteli, jeho soukromých zážitků, které nám
byl schopen předat s vyjímečnou bezprostředností.
-
Zamyslete se na chvíli nad rafinovaností pařížského
uměleckého světa a očekáváním pařížského publika
-
a podívejte se na dřevěný noční toaletní stolek,
jak jej nazval ve svém dopise.
-
Vypadá jako by jej namalovalo dítě. Není přesný,
má modré vnější linky a barva je odlišně plochá,
-
perspektiva nedává smysl.
Domnívám se, že obraz musel vypadat,
-
jako by jej nakreslil umělec, který nebyl
pořádně vzdělaný v oboru.
-
Van Gogh byl umělec, který si vyzkoušel
všechny styly 19. století. Začínal například
-
stylem podobným Milletovi a posouval se
přes impresionisty, poté se soustředil na
-
neo-impresionisty jako byl Seurat a zde
nachází přímé nanášení barvy,
-
které, domnívám se, bylo pro
Van Gogha naprosto autentické.
-
Autenticita je klíčové slovo pro mnoho umělců
-
konce 80.let a začátku 90. let 18. století včetně Gaugina.
-
Myšlenka nalézt autentickou zkušenost,
zážitek, který není z města
-
se ohlíží zpět k některým představám obklopujících
práci Courbeta, kde je jasný kontrast
-
mezi sofistikovaností města a pravdou
a bezprostředností venkova.
-
Van Gogh byl schopen krásně zprostředkovat.
Toto je obraz, který byl také zamýšlen jako pozvání
-
pro jeho přátele ze severu, u nichž doufal,
že přijedou a přidají se k němu.
-
Měl představu o vytvoření spíše utopistického
uspořádání pro umělce,
-
kteří by tvořili umění mimo město
v jakémsi společenství s přírodou.
-
Van Gogh nám ukazuje vyjimečně sofistikovanou nevinnost.
-
(hudba)
