Komunismus

Přehledu komunismu a marxisticko-leninistických států

Rozhodl jsem se vytvořit
video o komunismu.

Hodně o něm mluvím ve videích o historii

a ještě jsem vám nedal dobrou definici,

co to vlastně znamená,

nebo taky vlastně nic k pochopení,
co to znamená.

K porozumění komunismu vám tady
něco nakreslím.

Začnu kapitalismem.

Tohle bude jen takový přehled,

protože jinak se na tohle téma dá
napsat třeba celá dizertace.

Kapitalismus a pak o kousek dál

se dostaneme k socialismu.

Socialismus. A pak přejdeme ke komunismu.

Moderní verze komunismu jsou

duchovními dětmi Karla Marxe a
Vladimíra Lenina.

Karl Marx byl německý filozof 19. století,

který ve svém komunistickém menifestu a

dalších dílech v podstatě vytvořil

filozofické základy pro komunismus.

A Vladimír Lenin, který byl v
čele bolševické revoluce v Sovětském svazu

a v podstatě vytvořil Sovětský svaz.

Lenin byl prvním člověkem, který

některé z Karl Marxových myšlenek převedl
do reálné podoby

a opravdu každý národ nebo každá země,
kterou vnímáme jako komunistickou,

se držela vzoru Vladimíra Lenina

- o tom Vám řeknu za chvíli.

Nejprve si povězme něco o filozofických
rozdílech mezi těmito pojmy.

A jak byste s nimi měli naložit.

Sám Karel Marx viděl komunismus jako
způsob pokroku,

z kapitalismu přes socialismus
do komunismu.

Takže to, co viděl v kapitalismu,

a alespoň v tomhle, co viděl, měl pravdu,

je, že máte soukromý majetek,
soukromé vlastnictví půdy,

což je hlavní stránka kapitalismu,

tedy i světa, ve kterém
většina z nás dnes žije,

a problém, který v kapitalismu viděl, je,

no, podívejte,

když máte soukromý majetek, pak lidé

kteří začnou shromažďovat určitý kapitál.

Když mluvíme o kapitálu,
tak můžeme mluvit o půdě,

můžeme mít na mysli továrny,

vlastně jakékoliv přírodní zdroje.

Takže lidé, kteří začnou shromažďovat
některé tyto kapitály,

radši tady nakreslím malý diagram.

Řekněme, že někdo má trochu kapitálu.

Kapitál může být továrna nebo kus půdy.

Já napíšu "kapitál" a řekněme,
že je to prostě půda,

takže někomu patří kousek půdy.

A patří mu větší kousek,
než někomu jinému.

Takže máme pár jiných lidí,

kteří půdu nevlastní,
ale potřebují ji k životu,

a protože tenhle člověk vlastní
veškerou půdu,

pracují na jeho půdě.

Musí na jeho půdě pracovat.

A Karel Marx to vidí tak, že

pokud tito pracovníci, kteří
nemají tolik kapitálu,

tenhle člověk má kapitál,

takže může tyhle pracovníky
donutit pracovat

za velmi nízký plat a
pak jakýkoliv nadbytek,

jakýkoliv zisk, který bude výsledkem
tohoto ujednání,

bude tento vlastník kapitálu
schopen dostat.

Tito pracovníci nebudou schopni
dosáhnout zvýšení svých mezd,

protože se nachází v soutěžním
prostředí a o jejich místa

na této farmě je velký zájem.

On to ale moc důkladně nepromyslel.

Možná, že by ta soutěž mohla být naopak.

Možná může existovat jiná realita.

Možná můžete mít realitu,kde bude mít pár
lidí rozumné množství kapitálů

a budete mít hrstku pracovníků

a hrstku lidí, kteří budou
s těmito pracovníky soutěžit.

možná že pracovníkům se podaří
zvýšit jejich mzdy

a podaří se jim nashromáždit
svůj vlastní kapitál

a mohli by si založit svůj vlastní
výnosný podnik.

On si opravdu tady tu situaci
moc nepromyslel.

On viděl prostě jenom tohle a

na jeho obranu musím říct, že tohle byl
stav společnosti na konci 19. století.

Hlavně díky průmyslové revoluci.

Dokonce v USA bylo něco,

co Mark Twain nazval "Doba cechů".

Tito průmyslníci, kteří nashromáždili
obrovské množství kapitálu,

opravdu měli velký vliv

v porovnání s pracovníky. Když tedy
Karl Marx říká:

"Podívej, když tenhle člověk se vším tím
kapitálem má všechen vliv

a z celého tohohle uspořádání
má velké zisky,

tak si tyhle zisky i vždycky udrží,

protože může udržovat platy
těchto lidí nízké.

Takže to, co se podle něho stane,
je, že člověk s kapitálem

prostě jen skončí s větším kapitálem.

Jeho kapitál se jen rozmnoží a

bude mít ještě větší vliv

a bude ji moci ještě více využít proti
těmto lidem a bude je moci udržovat

jen na základním platu, takže nikdy
nebudou moci získat svůj vlastní kapitál.

Takže, z pohledu Karla Marxe,
přirozeným vývojem

by pro tyhle lidi bylo,
aby se začali organizovat.

Organizovat se například do odborů,

takže mohou kolektivně říct osobě,
která vlastní půdu

nebo fabriku: "Ne, nepůjdeme do práce"
nebo

"Budeme stávkovat,
dokud nám nezvýšíš platy"

nebo "dokud nám nedáš
lepší pracovní podmínky".

Takže když začnete mluvit o
všech těhle odborových věcech,

začínáte se hýbat směrem k socialismu.

Dalším prvkem pohybu směrem k socialismu

je, že Karel Marx neměl rád tenhle druh
vysoké koncentrace,

a měl bych říct, že socialisté obecně
to nemají rádi,

tuhle vysokou koncentraci bohatství,
které máte. Tuto realitu toho, že

nejen, že máte lidi,
kteří shromažďují

všechno tohle bohatství a možná
do určité míry

jsou schopni ho shromažďovat,
protože byli inovativní.

Nebo proto, že byli dobrými správci
své půdy, nebo podobně.

Ačkoliv marxisté moc nefandí
vlastníkům kapitálu,

neváží si jich za to, nepřipisují jim
za to žádné zásluhy,

tak možná měli určitě nějaké dovednosti
v oblasti řízení

určitého typu operací, v hospodaření.

Ale dalším problémem je, že tohle všechno

je předáno jejich potomstvu.

Takže, soukromý majetek, a máte situci,

ve které přechází z otce na syna,

z rodiče na dítě, takže
to není založeno

na nějakém typu zásluh.

Je to celé založené jen na zděděném
bohatství

a to je ten problém, ke kterému
došlo v Evropě,

když se podíváte zpět
na Francouzskou revoluci,

kde máte generaci za generací aristokratů,

bez ohledu na to, jak moc je
ta generace neschopná,

mají prostě jen tolik bohatství,

že v podstatě mají moc
kontrolovat všechno.

A pak je spousta lidí bez
jakéhokoliv bohatství,

kteří pro ně musí pracovat.

A když máte takhle obrovskou disproporci
v rozdělení bohatství,

tak to vede k revoluci.

Dalším principem, který vede
směrem k socialismu,

je způsob přerozdělování bohatství.

Takže to sem napíšu. Přerozdělování.

Přerozdělování.

Takže, v socialismu stále můžete mít
soukromý majetek,

ale vláda zde má větší roli.

To sem taky napíšu. Větší vláda.

A jednou z těchto rolí vlády je

přerozdělování bohatství a vláda také

začíná mít kontrolu nad hlavními prvky
výroby.

Třeba nad technickou infrastrukturou,
možná nad některými velkými továrnami,

které vyrábí podstatné věci,
takže ty se najednou

ocitnou v rukou vlády,
nebo zkrátka komunistů,

v rukou lidí a
přerozdělování zvesela pokračuje.

Takže, teoreticky, nemáte
veškeré bohatství

v rukou pár lidí.

Pokud byste tyhle myšlenky dovedly k
jejich přirozenému závěru,

dostanete se k teoretickému
komunistickému státu.

A teoretický komunistický stát je
beztřídní společnost

a z pohledu Karla Marxe

a tohle je trochu těžší si představit,

bezstátní společnost.

Takže, v kapitalismu vždy máme třídy,

máte třídu, která vlastní kapitál

a pak máte pracující třídu
a máte všechny tyto části a

všechny jsou od sebe navzájem trochu
odlišné a on si nepředstavoval svět,

kde by se pracující vrstva z toho
mohla dostat ven,

kde by mohli získat svůj vlastní kapitál,
mohli založit své vlastní podniky.

On viděl prostě jen tohle napětí, které
v konečném důsledku povede k socialismu

a beztřídní společnosti.

Ve skutečnosti nešel
do tolika detailů.

Nastala by rovnost, každý ve
společnosti by vlastnil

všechno a společnost by nějak vyřešila,

jak se má všechno přerozdělit a
všechno je bezstátní.

A je těžké si to představit v nějakých
konkrétnějších obrysech.

Takže to je pohled Karla Marxe na všechno,

který ale nikdy nezískal konkrétní obrysy,

dokud se neobjevil Vladimír Lenin.

Aktuální vnímání komunismu,

co si pod tím většina z nás
představí je to,

co je občas označování jako
marxisticko-leninistický stát,

nebo leninistický.

Tyto pojmy jsou občas používány
zaměnitelně.

Marxismum je svým způsobem čistá utopie,

nakonec se dostaneme do světa,
kde si jsou všichni rovni,

každý dělá přesně to, co chce,

je zde všeho nadbytek.

Myslím, že to do určité míry popisuje

fungování ve Star Treku,
kde si každý může dojít

do replikátoru a dostane přesně to,
co chce

a když chtějí část dne malovat,
tak část dne malují

a nejsou jenom malířem,
můžou dělat cokoliv, co chtějí.

Je to docela utopistická představa.

To sem napíšu.

Takže marxismus, čistý marxismus je
svým způsobem utopistická společnost

a jen pro případ, že nevíte,
co slovo utopistický znamená,

tak je to druh perfektní společnosti,
kde neexistují třídy,

všichni jsou si rovni,
každý vede svým způsobem

bohatý, rozmanitý, naplňující život.

A utopie je také znázorňována
jako nerealistická,

když se na ni podíváte v negativním
světle, je to víc jako -

jak budeme kdy vůbec schopní se tam
dostat, kdo ví?

Nechci být negativní,

možná se jednoho dne dostaneme
do utopistické společnosti.

Ale leninismus je praktická
forma komunismu.

Protože v roce 1917,
po bolševické revoluci,

v Rusku, vzniknul Sovětský svaz,

který musel mít vládu,

který musel dokázat fungovat jako stát,
ovšem na základě myšlenek komunismu.

V Leninově filozofii, a to je místo, kde
vzniká napětí ve vztahu s

myšlenkami demokracie.

V Leninově filozofii potřebujete

speciální druh politického systému,
který on nazývá předvoj.

Předvoj je to, co vede lidi,

co stojí v čele pochodů.

Takže tento předvoj svým způsobem

vytváří konstantní stav revoluce.

A jeho jediným úkolem je
být průvodcem společnosti.

Je to téměř jako být rodičem společnosti

a provést ji od kapitalismu
přes socialismus

do ideální stavu komunismu.

A to je jedna z věcí, ve které

ideální komunistický stát nikdy nebyl,

je to dost těžké poznat, že už tam jste,

a takže to, co se stalo leninistickému
státu je, že

tento předvoj, který se tradičně nazývá

komunistická strana, je v neustálém stavu
revoluce,

svým způsobem stále říkají,
že provázejí lidi

k nějakému lepšímu budoucímu stavu,
ovšem bez jakéhokoliv bližšího poznání,

co se tím budoucím stavem myslím.

Takže, když mluvíte o Marxismu-Leninismu,

kromě zmínění toho, co se děje ve

sféře ekonomické, je nutné také zmínit

tento politický systém, systém, kde

máte jen jednu dominantní stranu,

která (doufejme) bude jednat v zájmu lidí.

Jedna dominantní komunistická strana,

která jedná ve prospěch lidí.

A očividně tím negativem zde je,
jak poznáte,

že opravdu jednají ve prospěch lidí?

Jak oni poznají, že jsou toho schopní?

Jaké zde jsou prostředky
a zda vůbec nějaké jsou,

pro případ, že
přerozdělují věci špatně?

Pokud berou úplatky? Když máte jen jednu
volební stranu.

A jen aby bylo jasno, víte,

největší existující komunistický stát je

Čínská lidová republika.

A ačkoliv je řízena komunistickou stranou

v ekonomické sféře už tolik
komunistická není,

takže to může být matoucí.

Chci ještě domalovat něco do
tohoto přehledu.

Na tuto vertikální křivku
chci dopsat "demokratický".

A sem nahoru napíšu "autoritativní".

"Autoritativní" nebo "totalitní".
Dám sem "totalitní"

Dobře, napíšu "Autoritativní"

Udělám další video pro vysvětlení rozdílů.

Autoritativní a jsou to podobné výrazy.

Totalitní je extrémnější formou
autoritativního,

kde vláda ovládá všechno

a kde máme jen pár lidí,
kteří kontrolují všechno

Je to velmi nedemokratické.

Autoritativní je tedy tímhle směrem.

A pak v tomto přehledu

máme kapitalismus, socialismus
a komunismus.

Takže USA (napíšu sem USA

- někam sem

- napíšu USA tady sem)

mají pár prvků socialismu.

Máte odbory,

které nekontrolují všechno.

Taky máte lidi, kteří pracují
a nejsou členy odborů.

USA mají některé prvky přerozdělování.

Jsou zde daně z dědictví a další.

Nejsou to zrovna extrémní
formy přerozdělování,

stále můžete zdědit soukromý majetek,

stále máte záchranné sítě pro lidi,

máte zdravotní péči, sociální dávky.

Takže tady jsou některé prvky socialismu.

Ale zároveň USA mají velmi
silnou kapitalistickou historii.

Soukromý majetek, zaběhnuté trhy,

takže bych USA dal sem.

SSSR (ne současné Rusko),

ale Sovětský svaz v době své existence,

ten bych dal někam sem.

Sovětský svaz tedy bude tady.

Takže sem napíšu SSSR

Současný ruský stát bych dal

asi někam sem

Protože mají mnohem méně
záchranných sítí a svým způsobem

se může jejich hospodářství
vymknout kontrole

a vlastně mají mnohem větší
nerovnosti v bohatství

než jaké jsou třeba v USA.

Takže to by bylo současné Rusko.

A pravděpodobně nejzajímavější bude

Čínská lidová republika,

současná Čínská lidová republika

která je při nejmenším na povrchu
komunistický stát,

ale v některých směrec.h je více
kapitalistická než USA

Třeba v tom, že nemají silnou
redistribuci bohatství,

nemají moc silně záchranné sítě pro lidi.

Takže některé prvky Číny patří sem a

některé sem více doleva a jsou

méně demokratické než USA
nebo aktuální Rusko

Ačkoliv někteří lidé by současné
Rusko nazvali,

do toho se teď nebudu
radši pouštět.

Ale současnou Čínu můžeme nakreslit sem.

Takže pořád je trochu

víc kapitalistická než USA.

Rozhodně nemají dobré pracovní právo

a to všechno ostatní. Ale v jiných směrech

mají dost spoustu státního vlastnictví.

A velkou míru státního dozoru.

Takže, v některých směrem se roztahují

po celé téhle škále. Takže tady je Čína.

I když je nazývaná komunistický stát.

A v některých směrech je
více kapitalistická než

země, které jsou velmi hrdé
na svůj kapitalismus.

Ale ve spoustě dalších směrů,
zvlášť se státním vlastnictvím

a vládou kontrolující spoustu věcí

a jednou dominantní stranou.
Takže je to trochu Leninismus

ale obsahuje mnohem méně Marxismu.

Takže v tom je Čína
mnohem více komunistická.

Tak doufám, že to trochu
vnáší světlo

do oblasti, která může být někdy matoucí.