3 způsoby, jak změřit vaši přizpůsobivost ‒ a jak ji zlepšit

Když se rozvojová investorka Natalie Fratto rozhoduje, kterého zakladatele startupu podpoří, nehledá jen inteligenci nebo charisma, ale také přizpůsobivost. V této zasvěcené přednášce Fratto uvádí tři způsoby, jak lze změřit váš „adaptační kvocient“ − a ukazuje, proč na vaší schopnosti reagovat na změny skutečně záleží.

Minulý rok jsem se seznámila
s 273 zakladateli startupů.

A každý z nich sháněl peníze.

Mým cílem coby technologického investora
bylo projít všechny,

se kterými jsem se setkala,
a rychle rozhodnout,

kteří z nich mají potenciál udělat
něco opravdu velkého.

Jak má vypadat skvělý zakladatel firmy?

To je otázka, kterou si kladu každý den.

Někteří rozvojoví investoři se rozhodují
podle zakladatelovy minulosti.

Chodil na soukromou prestižní univerzitu?

Pracoval v uznávané
a zavedené společnosti?

Měl už dřív nějakou velkou vizi?

Jak je ve skutečnosti
tenhle člověk chytrý?

Jiní investoři hodnotí
jeho emoční kvocient neboli EQ.

Jak dobře bude tenhle člověk budovat týmy

a dobré vztahy se zákazníky a klienty?

Já mám ale jinou metodu
posuzování zakladatelů startupů.

A není komplikovaná.

Hledám známky jedné konkrétní vlastnosti.

Není to IQ, ani EQ.

Je to přizpůsobivost:

jak dobře člověk reaguje
na nevyhnutelnost změn,

a to spousty změn.

To je pro mě
ten nejdůležitější klíčový faktor.

Zastávám názor, že sama přizpůsobivost
je formou inteligence

a náš adaptační kvocient
neboli AQ je něco,

co se dá měřit, testovat a zlepšovat.

Avšak AQ není užitečný pouze
pro zakladatele startupů.

Myslím si, že je čím dál tím důležitější
pro nás všechny.

Protože svět se zrychluje.

Víme, že rychlost technologických změn
se zvyšuje, což nutí naše mozky reagovat.

Ať už se potýkáte se změnou pracovních
podmínek způsobenou automatizací,

měnící se geopolitikou
ve více globalizovaném světě

nebo zkrátka se změnou
rodinné dynamiky a osobních vztahů.

Každý z nás ‒ jednotlivci, skupiny,
korporace a dokonce vlády ‒

jsme nuceni potýkat se s více změnami
než kdykoliv předtím v historii lidstva.

Takže, jak přizpůsobivost posuzujeme?

Když se setkávám se zakladateli,
používám tři triky.

Tady je první.

Vzpomeňte si na svůj poslední pohovor.

Jaké druhy otázek vám pokládali?

Nejspíš něco ve stylu „Řekněte mi,
jak jste řešili, když...“, mám pravdu?

Já se místo toho na pohovoru
ráda ptám na „Co kdyby...“

Co kdyby váš hlavní zdroj příjmů
přes noc vyschnul?

Co kdyby vlna veder zabránila
všem zákazníkům navštívit váš obchod?

Otázky typu „co kdyby“ namísto dotazů
na minulost nutí mozek vytvářet simulace.

Představit si několik
možných verzí budoucnosti.

Síla té vize spolu s tím, kolik různých
scénářů je někdo schopen vykouzlit,

mi řekne hodně.

Trénování simulací je bezpečná testovací
půda pro zlepšování přizpůsobivosti.

Místo testování toho, jak vnímáte
a dokážete uchovat informace,

jako to dělají IQ testy,

prověřuje, jak nakládáte
s informacemi pod tlakem tak,

abyste dosáhli určitého cíle.

Druhým trikem, který používám
k hodnocení přizpůsobivosti u zakladatelů,

je hledání známek odnaučování se.

Aktivní „odnaučovači“ se snaží zpochybnit,
o čem si myslí, že už vědí,

a místo toho přepsat tato data
novými informacemi.

Je to trochu jako když na počítači
probíhá čištění disku.

Tak například Destin Sandlin,
který si seřídil kolo tak,

aby jelo doleva,
když zatočí doprava a naopak.

Nazval ho „Opakolo“

a trvalo mu téměř osm měsíců,
než se ho naučil jakžtakž řídit.

Fakt, že se Destin naučil řídit
normální kolo novým způsobem,

ovšem signalizuje něco úžasného
o naší přizpůsobivosti.

Není neměnná.

Když se tomu věnujeme a tvrdě pracujeme,

každý z nás je schopný ji zlepšovat.

Na poslední stránku
své autobiografie Gándhí napsal:

„Musím dosáhnout dokonale čisté mysli.“

V mnoha bodech svého
plnohodnotného života

stále usiloval o návrat
ke smýšlení začátečníka, čisté mysli.

Odnaučit se.

V tom případě si myslím, že můžeme
klidně říct, že Gándhí měl vysoký AQ.

(smích)

Třetí a poslední trik,

který používám
k hodnocení přizpůsobivosti,

je hledání lidí, kteří svůj život
i podnikání naplňují objevováním.

Existuje poměrně přirozené napětí
mezi objevováním a vytěžováním.

Všeobecně máme my všichni
tendenci přeceňovat vytěžování.

Mám na mysli tohle.

V roce 2000

se jeden muž propašoval až na schůzku
s Johnem Antioco, ředitelem Blockbusteru,

a navrhoval partnerství v začínajícím
online podnikání Blockbusteru.

CEO John se mu vysmál:

„Mám miliony zákazníků
a tisíce úspěšných maloobchodů.

Opravdu se potřebuji
soustředit na peníze.“

Tím druhým člověkem na schůzce
byl ale Reed Hastings, CEO Netflixu.

V roce 2018 vydělal Netflix
15,8 miliardy dolarů,

zatímco Blockbuster
v roce 2010 zbankrotoval,

přesně 10 let po té schůzce.

CEO Blockbusteru se příliš
soustředil na vytěžování

svého úspěšného obchodního modelu,

a to tak moc, že nebyl
schopen vidět dopředu.

Takhle se jeho předchozí úspěch stal
nepřítelem potenciálu přizpůsobivosti.

Pro zakladatele, se kterými pracuji,

formuluji objevování jako stav
neustálého hledání.

Nikdy se příliš nezamilovat
do svých úspěchů,

ale raději pokračovat v proaktivním
hledání toho, co vás může položit příště.

Když jsem poprvé začala
zkoumat přizpůsobivost,

přišlo mi na ní nejlepší,
že ji můžeme zlepšovat.

Každý z nás má schopnost
stát se přizpůsobivějším.

Ale přemýšlejte o ní jako o svalu:
musí se procvičovat.

A ať vás neodradí,
pokud to nějakou chvíli potrvá.

Vzpomínáte na Destina Sandlina?

Jen naučit se jezdit na kole
mu trvalo osm měsíců.

Časem vás triky, které používám
na nové zakladatele ‒

pokládání „co kdyby“ otázek,
aktivní odnaučování se

a upřednostňování objevování
před vytěžováním ‒

mohou dostat do vedoucí pozice,

takže až příště nastane nějaká
velká změna, budete už připraveni.

Vstupujeme do budoucnosti,
kde na IQ i EQ záleží mnohem méně

než na tom, jak rychle
jsme schopni se přizpůsobit.

A tak doufám, že vám tyto nástroje
pomohou zvýšit váš AQ.

Děkuji.

(potlesk)