Náhoda, která změnila svět - Allison Ramsey a Mary Staicu

Celou lekci můžete zhlédnout na: https://ed.ted.com/lessons/the-accident-that-changed-the-world-allison-ramsey-and-mary-staicu

V roce 1928 se vědec Alexandr Fleming vrátil do své laboratoře a našel něco nečekaného: kolonii plísní klíčících na Petriho misce, kterou zapomněl umístit do inkubátoru. A okolo této kolonie plísní byla oblast úplně a překvapivě čistá od bakterií. Co způsobilo tento záhadný jev? Allison Ramsey a Mary Staicu rozeberou objev penicilinu a způsob, jakým změnil medicínu.

Lekce Allison Ramsey a Mary Staicu, režie WOW-HOW Studio.

Londýn roku 1928,

skupinky výtrusů plísní
vanou zlehka napříč laboratoří

snášejí se na Petriho misku
a když přistanou,

vyklíčí v lékářskou revoluci.

Tato laboratoř patří Alexandru
Flemingovi, skotskému vědci,

zkoumajícímu vlastnosti
infekčních bakterií.

Právě teď je Fleming na dovolené.

Když se vrátí, zjistí, že se kolonie
plísní rozrůstá na Petriho misce,

kterou zapomněl dát do inkubátoru.

A okolo této kolonie plísní je oblast

zcela a nečekaně čistá od bakterií.

Při studování tohoto záhadného jevu

přišel Fleming na to,
že plíseň vytváří nějaký druh sloučeniny,

která zabíjí bakterie.

Plíseň byla součástí druhu
rodu Penicillium,

a tak Fleming pojmenoval
antibakteriální sloučeninu „penicilin“.

Co Fleminga zarazilo,
byl mikrobiální obranný systém.

Penicilinová plíseň trvale
produkuje další penicilin,

aby se ubránila hrozbám,

jako byly blízké bakteriální kolonie,
které by mohly konzumovat zdroje.

Penicilin ničí mnoho typů bakterií

přerušením syntézy jejich buněčných stěn.

Tyto stěny získávají svou sílu
z tlustého ochraného pletiva cukrů

a aminokyselin,

které se neustále
rozpadají a nově vytvářejí.

Penicilin se váže na jednu ze sloučenin,
která spřádá pletivo dohromady

a zabraňuje tak buněčné stěně,
aby se v rozhodující fázi opravila.

Mezitím penicilin stimuluje uvolnění
vysoce reaktivních molekul,

což zapříčiní další poškození.

Nakonec se buněčná struktura
rozpadne úplně.

Tento dvojitý útok
je smrtelný pro celou řadu bakterií,

ať už v Petriho miskách,
v našich tělech nebo kdekoliv jinde.

Nicméně to neškodí našim vlastním buňkám,

protože ty nemají buněčné stěny.

Asi deset let po Flemingově objevu

byl penicilin v laboratořích
stále ještě vzácný.

Ale během druhé světové války

vědci zjistili jak izolovat
aktivní sloučeninu

a pěstovat plíseň ve větším množství.

Za svou práci potom dostali Nobelovu cenu.

Týmy z Oxfordu a několika amerických
farmaceutických společností

pokračovaly ve vývoji a během pár let
se penicilin stal komerčně dostupným.

Penicilin a podobné sloučeniny
rychle změnily léčbu infekcí.

Prozatím zůstávají
jedněmi z nejdůležitějších,

život zachraňujících
antibiotik používaných v medicíně.

Avšak čím víc užíváme nějaká antibiotika,

tím víc bakterií si
proti nim vyvíjí obranu.

V případě penicilinu

vytvářejí některé bakterie sloučeniny,
které můžou rozbít klíčovou strukturu,

která je potřeba k narušení syntézy
buněčné stěny.

S rostoucím užíváním antibiotik

si stále více bakterií
vyvíjí tuto obranyschopnost

a s rostoucím počtem bakteriálních infekcí

se antibiotika stávají neúčinnými.

To znamená, že je nezbytné,
aby doktoři nadměrně nepředepisovali lék.

Aktuálně se ve vyspělých zemích
hlásí 5 až 15 % pacientů

k alergii na penicilin,

což je nejčastěji hlášená alergie na lék.

Avšak většina populace,
přes 90 % lidí,

kteří si myslí, že jsou alergičtí
na penicilin, ve skutečnosti nejsou.

Proč mají tuto mylnou představu?

Mnoho pacientů získá nálepku
alergika v dětství,

když se jim objeví vyrážka poté,
co byli léčeni penicilinem

nebo úzce příbuznými léky.

Z vyrážky je často viněn penicilin,

zatímco pravděpodobnější pachatel
je původní infekce

nebo reakce mezi infekcí a antibiotiky.

Avšak skutečné alergie na penicilin,

kdy naše imunitní systémy chybně
označí penicilin za útočníka,

nastanou zřídka a můžou být
velmi nebezpečné.

Jestli si myslíte, že máte alergii,
ale nejste si jistí,

je nejjistější volbou
navštívit alergologa.

Doplní vaše vyšetření a potvrdí,

zda máte nebo nemáte alergii.

I když máte alergii na penicilin,

vaše imunitní buňky, které reagují na lék,
můžou ztratit svou vlastnost ho rozpoznat.

Ve skutečnosti okolo 80 % lidí,
kteří jsou alergičtí na penicilin,

během 10 let svou alergii překoná.

To je skvělá zpráva pro lidi,
kteří momentálně uvádějí,

že jsou alergičtí na penicilin.

Penicilin jim může zachránit život,
jako ho zachránil spoustě jiných.