Star Field and Nebula Images

Protože jsme mluvili
o vzniku a vývoji hvězd,

rád bych se s vámi podělil
o pár pěkných obrázků vznikajících hvězd

a hvězd v různých fázích jejich existence.

Obrázek vlevo je z Orlí mlhoviny.

Mlhovina je obecné označení pro
mezihvězdné mračno plynu nebo prachu.

Orlí mlhovina je obří mlhovina,
která se navíc ještě zvětšuje.

Jestli znáte fotografii s názvem
„Sloupy stvoření",

tak toto je jeden z nich.

Vlastně je to jen malá
část Orlí mlhoviny.

Abyste měli představu,
jak velký je to sloup,

jen tato jeho část měří 7 světelných let!

7 světelných let vysoký,
to je obrovská vzdálenost.

Vzdálenost Země od nejbližší hvězdy mimo
sluneční soustavu je 4 světelné roky.

Kdybyste nastoupili do Voyageru
a namířili ho správným směrem,

při rychlosti 60 000 kilometrů za hodinu,

by vám cesta k této nejbližší
hvězdě trvala 80 000 let.

A tento sloup měří 7 světelných let.

Ale chtěl jsem vám to ukázat proto,
že právě v takových mlhovinách

se rodí hvězdy.

To, co vidíte, je tedy v podstatě
kolébka pro nové hvězdy.

Plyn v této mlhovině kondenzuje,

o tom jsem už mluvil
v jednom z předchozích videí.

Postupně zchladne na kritickou
teplotu a získá kritickou hustotu.

A poté začne fúze vodíku.

Toto mezihvězdné mračno
je složeno z plynného vodíku.

A přímo tady vznikají nové hvězdy.

Myslíme si, že tato mlhovina
už vlastně ani neexistuje.

Je od nás tak daleko, ve skutečnosti
je to asi 7 000 světelných let,

7 000 světelných let.

Což znamená, že naše oči
a teleskopy dnes snímají fotony,

které tuto oblast vesmíru
opustily před 7 000 lety.

Mlhovina se nám ukazuje taková,
jaká byla před 7 000 lety.

Velká část tohoto plynu, tohoto vodíku,

se tedy možná už dávno
zformovala v nové hvězdy.

Mlhovina už může vypadat úplně jinak.

Myslíme si, že vybuchla supernova,

která asi smetla velkou část
tohoto prachu.

My ale nebudeme schopni pozorovat
účinek této supernovy dalších 1 000 let.

I tak je to podle mě naprosto
nádherná fotografie.

Je krásná v jakémkoli rozlišení.

A uchvátí vás ještě víc,
když si uvědomíte,

že na výšku měří 7 světelných let.

A přitom to je opravdu
jen část celé Orlí mlhoviny,

jen jeden ze Sloupů stvoření.

Na prostředním obrázku je hvězdné pole

při pohledu směrem ke středu
naší galaxie, Mléčné dráhy.

Je to souhvězdí Střelce.

Na této fotografii je pěkné to, že vidíte
mezi hvězdami takovou rozmanitost.

Doslova vás to oslepí,

protože všechny tyto hvězdy
se nacházejí jen v naší galaxii.

Fotografie míří do středu naší galaxie.

Není to jedna z těch fotografií, které
sledují hvězdokupy v jiných galaxiích.

Toto vše máme tady.

Všimněte si té různorodosti,
všech těch hvězd,

třeba těch červených přímo tady.

Zajímavé je i to, že nemůžete
přímo porovnat velikost hvězd.

Každá z nich je totiž jinak daleko
a každá září jinou intenzitou.

Červené hvězdy jsou rudí obři.
Pravděpodobně to jsou rudí obři.

Nezjišťoval jsem informace
přímo o těchto hvězdách.

Ale předpokládáme,
že se opravdu jedná o rudé obry.

Hvězdy žlutavých či žlutobílých odstínů

jsou pravděpodobně hvězdy
na hlavní posloupnosti.

Asi se příliš neliší od našeho Slunce,

ty, které jsou v žlutobílé
až oranžovožlutobílé části spektra.

A ty, které vypadají modřeji nebo
zeleněji, se spalují mnohem rychleji.

Zkusme nějakou najít.
Tato mi připadá malinko modrá.

Tyto budou spalovat už hodně rychle.

Dalo by se říct, že tyto masivní hvězdy
spalují svůj obsah tak rychle a zběsile,

že také rychle vyhasnou.

Ale ty menší hvězdy,
ty s menším objemem,

spalují daleko pomaleji
a také jim to trvá dlouhou dobu.

Jinými slovy ty, které pracují rychle,

vyzařují spoustu energie
o krátké vlnové délce,

což je důvod, proč vypadají modřejší či
zelenější. A tyto budou masivnější,

tedy ty co vypadají bělejší, modřejší
nebo zelenější, zatímco červené...

Červené hvězdy nejsou tak masivní
a nacházejí se ve fázi veleobrů.

Proto jsou v tuto chvíli chladnější
než hvězdy na hlavní posloupnosti.

Poslední fotka zachycuje
mlhovinu Kočičí oko.

Tady se jedná o planetární mlhovinu.

Mlhovina se jí říká proto,
že je tvořena plynem,

který z ní v podstatě vylétává do vesmíru.

Velikostně je však na úplně jiné úrovni
než Orlí mlhovina,

o které jsme mluvili na začátku.

Když lidé mluví o mlhovinách,
běžně mluví o něčem jako Orlí mlhovina.

Obrovské množství mezihvězdného plynu.

I planetární mlhoviny jsou docela velké.

Ale v žádném případě ne 7 světelných let.

Takto to vypadá, když se hvězda zbavuje
veškerého svého vnějšího materiálu.

Ve středu mlhoviny je dospělá hvězda,

která do prostoru rozmetala své
vnější vrstvy, když byla rudým obrem.

Jádro se tak dál zahřívá
a občas exploduje.

Každá z explozí odsune
vnější vrstvy dál do vesmíru.

Tak vzniká tato planetární mlhovina.

Na fotce je vidět,

že se stále nejedná o bílého trpaslíka,
stále je to aktivní hvězda.

Hvězda stále fúzuje, ale už je
na cestě stát se bílým trpaslíkem,

jakmile jí dojde palivo.

Většina jejího materiálu už bude vyvržena
do vesmíru a stane se z ní bílý trpaslík.

Doufám, že vás video bavilo.

Pro mě jsou podobné
obrázky vždy úchvatné.

Zejména toto hvězdné pole,
které je součástí naší galaxie.

Doufám, že teď více chápete,
kolik je zde hvězd.

Myslím tím, že je to jen malý zlomek
z 200 až 400 miliard hvězd

uvnitř Mléčné dráhy.