Proč žiji život bez odpadu | Lauren Singer | TEDxTeen

Množství odpadu, který Lauren Singer vyprodukovala za poslední tři roky, se vejde do 16 oz. (473 ml) sklenice. Povzbuzuje miliony čtenářů, aby produkovali méně odpadu nakupováním potravin bez obalů, vyráběním vlastních produktů a odmítnutím plastových tašek a věcí na jedno použití.

Toto vystoupení bylo předneseno na akci TEDx, pořádané nezávisle na konferencích TED.

Zde je veškerý odpad, který jsem
vytvořila za poslední 3 roky.

Když to řeknu, lidé si myslí,
že jsem blázen anebo že lžu,

nebo se mě ptají na otázky jako:

"No. A jak si utíráte zadek?"

(Smích)

Žiji životním stylem bez odpadu

a žiji tak poslední tři roky.

Bez odpadu,
to je docela velký cíl, že?

Dovolte mi to definovat.

Pro mě bez odpadu znamená,
že nebudu vytvářet žádný odpad.

Takže nebudu posílat nic na skládku,
házet nic do popelnice

a nebudu plivat žvýkačky na zem.

Správně? Žádný odpad.

Toto je velká myšlenka a celé to začalo

v průběhu mého studia environmentalistiky
na New York University.

V posledním ročníku
jsem měla předmět nazvaný:

"Studia životního prostředí
- projekt Capstone",

což je zakončovací kurz, povinný pro
všechny studenty environmentálního studia,

aby vyšli do světa
a udělali z něho udržitelnější místo.

A v téhle třídě byla jedna dívka,

a ta s sebou měla každou přednášku
velkou plastovou tašku

s plastovým boxem se svačinou,

plastovou vidličku a nůž,
plastovou láhev na vodu,

a chipsy v plastovém obalu.

Snědla to všechno,

a po každé přednášce to vyhodila do koše.

To bylo velmi frustrující.

Studujeme tady environmentální studia,
zkoušíme udělat svět lepším místem.

A ona přijde, a vyhazuje
všechny ty věci do koše.

Jednoho dne

jsem šla po přednášce domů,
udělat si večeři.

Pořád jsem byla naštvaná,
jak jsem ji viděla všechno vyhazovat.

Otevřela jsem lednici,

a všimla si něčeho,
co jsem dříve neviděla.

Každá jednotlivá věc v lednici
byla tak či onak zabalená v plastu.

Nemohla jsem tomu uvěřit.

Byla jsem naštvaná na spolužačku
za spoustu plastového odpadu,

a ukázalo se, že jsem stejně špatná.

Já jsem byla tou dívkou.

V tu chvíli jsem se rozhodla.

Přestanu používat plast.

No, přestat s plastem --

(Smích)

Není zas tak jednoduché, že?

Když se zamyslíte nad svým
každodenním životem,

když ráno vstanete,
jdete do koupelny a čistíte si zuby.

Z čeho je vyroben váš zubní kartáček?

(V hledišti potichu) Plast.
LS: Plast.

V čem je zabalena vaše zubní pasta?

(V hledišti) Plast.

LS: Váš odličovač, krém,
roztok na kontaktní čočky.

Tolik každodenních věcí v našem životě
je zabaleno v plastu.

Tak jsem si uvědomila,
že pokud se chci zbavit plastu,

jediná cesta, jak to udělat,

je naučit se vyrábět tyto produkty sama.

Nevím jak vy,

ale určitě jsem nevěděla,
jak vyrobit deodorant.

Neměla jsem v zadní kapse
jen tak založený recept.

Uvědomila jsem si,
že musím udělat nějaký průzkum,

a při hledání na internetu
jsem našla blog nazvaný

"Domov bez odpadu",
založený ženou jménem Bea Johnson,

která je manželkou a matkou dvou dětí
v Mill Valley v Kalifornii.

A tito čtyři lidé žijí život
naprosto bez odpadu.

Když jsem se dozvěděla o Bei a její rodině,
byla jsem ohromená.

Myslela jsem si,
že dělám to nejlepší pro planetu,

když nepoužívám žádný plast.

Ale ta myšlenka, že
nemusím vyprodukovat žádný odpad,

ta byla tak posilující a inspirující.

A dávalo to perfektní smysl,

protože jsem byla
studentkou environmentalistiky,

starala jsem se o životní prostředí,
studovala udržitelnost,

hovořila o udržitelnosti,
protestovala za udržitelnost.

Ale uvědomila jsem si,
že jsem nepraktikovala žádnou z těchto hodnot

v každodenním životě.

A tak jsem se rozhodla žít bez odpadu.

Dovolte mi to rozebrat
a říct vám některé z věcí,

které jsem udělala,
abych si tuto změnu trochu ulehčila.

První věc, co jsem udělala,
že jsem přestala kupovat balené jídlo.

Místo toho, abych šla do obchodu

a koupila balené věci

v papíru, skle a plastu,

začala jsem si nosit vlastní nádoby,

a tašky do obchodu,

kde jsem je naplnila věcmi bez obalů.

Také jsem začala kupovat
nebalené ovoce a zeleninu z trhů.

Takže bez obalů.

Druhou věc, kterou jsem začala dělat bylo,

že jsem začala vyrábět vlastní produkty.

Než jsem začala s tímto životním stylem,

můj tehdejší přítel si zuby
čistil jedlou sodou.

Myslela jsem si, že je to
nejnechutnější člověk na světě.

Není možné mít čisté zuby

používáním jen jedlé sody, to je nechutné.

Samozřejmě, ukázalo se, že první produkt,
který jsem vyrobila,

byla zubní pasta udělaná z jedlé sody.

Takže časem jsem začala vyrábět
všechny mé produkty.

Když mi něco došlo, namísto toho,
abych šla do obchodu

a koupila si nový,
naučila jsem se jak ho vyrobit sama.

Takže když mi došel tělový krém,
naučila jsem se, jak ho vyrobit.

Došel mi deodorant,
naučila jsem se jak ho vyrobit.

V průběhu času všechny ty věci,
co jsem předtím kupovala,

se staly těmi, co jsem si sama vyráběla.

Třetí věc, co jsem začala dělat,
bylo nakupovat v second-handu.

Takže místo nakupování nových věcí

a vytváření nového odpadu do oběhu,

kupovala jsem recyklované věci,
věci z druhé ruky.

Takže jsem nevytvářela nový odpad.

Začtvrté jsem se pustila do redukování.

Zaměřila jsem se na to, abych
měla pouze nezbytné věci,

které jsem opravdu potřebovala.

Toto bylo velmi, velmi těžké,

protože jsem sentimentální člověk,

a mohu vám zdůvodnit i to, proč musí
v mém životě být třeba párátko.

Ale poté, co jsem prošla tímhle procesem,
všechno jsem zredukovala,

uvědomila jsem si,
že jsem měla v životě o hodně méně věcí.

V mém domě byl větší pořádek
a vše bylo jednodušší uklidit.

Když máte méně věcí,

uvědomíte si, že o ně lépe pečujete.

Když se lépe staráte o své věci,
už si neříkáte:

"Pokud to už nebudu chtít, vyhodím to
a pořídím si později nové."

Ne, měla jsem jen pár věcí
a dávala jsem na ně pozor.

Neposílala jsem nic na skládku.

Tohle všechno se musí zdát docela těžké.

Ujišťuji vás, že není.

Jsem jen obyčejný, líný člověk,

a nežila bych tímto životním stylem,
pokud by to bylo těžké.

Ve skutečnosti benefity tohoto životního stylu

dalece přesahují negativa,
která si dovedete představit.

Prvním benefitem jsou ušetřené peníze.

Takže šetřím peníze,
když si kupuji jídlo a produkty,

a když vyrábím své vlastní.

Protože neplatím za skryté náklady obalů,

takže jsou věci levnější.

Také šetřím nakupováním v second-handu,

protože second-hand oblečení
je obvykle levnější než nové.

Také šetřím peníze, protože mám méně věcí,

nechodím neustále nakupovat

a tudíž nenakupuji impulzivně.

Mám jen to, co doopravdy potřebuji.

Druhým benefitem je, že jím lépe.

Když jdu nakupovat,
nemám možnost koupit si hotovky bez obalu,

a tak se má strava skládá z věcí
jako je čerstvé ovoce a zelenina,

nebo listová zelenina, oříšky,
které nakupuji do vlastních nádob a tašek.

Když jíte lépe, cítíte se lépe.

Všimla jsem si v posledních letech,
že se má váha ustálila,

mám více energie,
nepotřebuji tolik spát.

Když jíte lépe, cítíte se lépe
a šetříte peníze,

jste šťastnější.

Kromě toho jsem i šťastnější,
protože poprvé v mém životě,

žiji v přímém souladu s mými hodnotami.

Proč je to vlastně důležité? Odpad.

Odpad je opravdu velký problém.

Průměrný Američan denně vyprodukuje

přibližně 1,9 kg odpadu.

Za rok je to jako vzít
8,5 nejlepších přátel

a hodit je do popelnice.

(Smích)

Nedělejte to, není to hezké.

(Smích)

Pokud vám záleží na přátelích
a nechcete je vyhazovat,

a myslíte si, že je pro vás možné snížit

množství vyprodukovaného odpadu,

mám pro vás tři jednoduché kroky.

První krok je podívat se na váš odpad
a pochopit, co jej tvoří.

Nemůžete vyřešit problém
velkého množství odpadu pokud nevíte,

co jej tvoří.

Když jsem si dělala toto cvičení,

uvědomila jsem si,
že mám 3 hlavní zdroje odpadu.

První byly obaly od jídla,

takže jsem se naučila nakupovat
ve velkém nebo bez obalu.

Druhé byly produkty v obalech

a tak jsem se naučila vyrábět
vlastní produkty.

Třetí byl organický odpad z potravin,
který jsem se naučila kompostovat.

Pouze identifikací těchto 3 zdrojů odpadu
a jejich eliminováním,

jsem snížila můj odpad o 90 %.

Druhý krok, co bych ráda navrhla,
je začít po malých krůčcích.

Dělat malé věci ve vašem
každodenním životě,

které mají rozsáhlý
a dlouhotrvající pozitivní dopad.

Zahrnuje to používání znovu použitelných
tašek místo papírových a igelitových.

Používat láhve z nerezové oceli nebo skla

místo kupování plastových lahví na vodu.

V průběhu si uvědomíte,

že tyto malé věci se vlastně nahromadí
a dělají velký rozdíl.

Třetí krok, který navrhuji, je DIY.

Naučit se vyrábět si vlastní produkty.

Tohle opravdu miluji -
protože když jdete do obchodu

a musíte si produkty koupit,

musíte se spokojit s tím jaké jsou.

Pokud se vám nelíbí jak voní, smůla.

Pokud se vám nelíbí na dotyk, pardon.

Když se vám nelíbí, jak jsou zabalené,
nemáte na výběr.

Od doby, co si vyrábím vlastní produkty,

pokud se mi nelíbí jejich vůně,
změním ji.

Pokud nemám ráda jejich složení,
změním jej.

Pokud se mi nelíbí jejich obal,
je to má volba.

Výrobou vlastních produktů
mám naprostou kontrolu nad tím,

co dávám do svého těla.

Začala jsem žít tímto životním stylem,
když jsem byla stále na vysoké.

Po ukončení studia jsem
měla skutečnou práci, v udržitelnosti,

což je přesně to, co si asi myslíte,
že jsem chtěla dělat, že?

No, v ten samý čas jsem stále
měla svůj blog: "Odpad je pro hlupáky"

a všimla jsem si, že se v komentářích
stále opakovala jedna věc,

a ta byla něco jako:

"Drahá Lauren,
opravdu miluji produkty, které vyrábíš,

a chci je také používat,

ale díky mému životu, rodině,
přátelům, bla, bla, bla,

prostě nemám čas je sama vyrábět.

Víš o nějakých podobných produktech,
které můžu někde koupit?

Děkuji za pomoc. Pac a pusu. Osoba XYZ."

Tak jsem šla do obchodů
a začala jsem koukat po produktech.

Našla jsem sice kosmetické produkty,

které připomínaly produkty,
které jsem sama vyráběla,

ale nezpozorovala jsem stejný trend
pro čisticí prostředky.

Když jsem se podívala na složení
čisticích prostředků,

i "přírodní" čisticí prostředky

obsahovaly velmi škodlivé ingredience.

Věci, které byly karcinogenní
a hormonálně-rušivé.

Při dalším zkoumání jsem zjistila,

že výrobci čisticích prostředků

nejsou ani právně povinni oznámit

složky jejich produktů

na obalech produktů.

Když si tedy jdeme koupit nějaký produkt,

jsme vydáni na milost dané firmě,

doufajíc, že to s námi myslí dobře.

Cítím, že my spotřebitelé máme právo
na produkty, které jsou transparentní

a nejsou pro nás škodlivé.

Začala jsem proto přemýšlet
nad vlastními produkty,

nad těmi, které jsem roky vyráběla.

Které jsou bezpečné, efektivní
a mají ingredience, které jsem používala.

Třeba na čištění zubů nebo na salát.

Vzala jsem to jako příležitost,

dala jsem výpověď v práci
a založila vlastní firmu.

Protože cítím, že my jako lidské bytosti,
máme právo na produkty,

které jsou bezpečné pro naše domovy,
těla a životní prostředí.

Často slyším komentáře,
že to dělám jenom kvůli pozornosti.

Ale já sama žiji takto sama pro sebe.

Nikdy bych nikomu neřekla, jak má žít

nebo kolik odpadu by měl produkovat.

Jen chci poskytnout nástroje,

skrze můj blog a podnikání,

pro lidi, kteří jako já,

chtějí zredukovat množství odpadu,
které produkují.

Žiji bez odpadu,

protože pro mě je to ta nejlepší cesta,

jak žít život spojený s tím, v co věřím.

Ale proč vlastně?

Jsem jen jeden člověk.
Jakou změnu mohu udělat?

Ta odpověď je jednoduchá:

Chci aby si mě pamatovali pro věci, které jsem dělala,
když jsem byla na této planetě,

a ne pro odpad, který jsem tu zanechala.

Děkuji.

(Potlesk)