Konec mého Já

Zmar Tichý Únik, Portugalsko, 12. září 2013, 1. sezení

Existuje pouto s identitou a strach, že s touto identitou bude jednou konec,
a to by byl konec tebe.
Myslíš, že jsi živý pouze tehdy, pokud funguje Vědomí, ale ty nejsi živý pouze v poznávacím stavu.

Satsang s Moojim

Zmar

Konec mého Já
Zmar, Portugalsko

Nějak.. jsem cítil obejmutí zevnitř

a skoro všechny touhy byly zastíněny

touhou být opravdu, opravdu svobodný

a touhou po pravdě.

(Mooji) Ano.

A jediná věc, která vyšla na povrch

intenzivně, je strach ze smrti

a zániku těla, a vztah k tělu

a k tělo-mysli.

A chtěl bych tě požádat,
abychom se na to podívali

společně , abychom mohli vidět

kdo se opravdu bojí...

(Mooji:) Aha, aha.

Každý má něco,

co nějak přitahuje pozornost

těchto problému.

Jako když někdo řekne: " Já vím,
že něco chybí, něco chybí."

A já řeknu: " Dobře, řekni mi co chybí."

"Já nevím."

Ale tomu je stále uvěřeno.

Takže, není nic, co by se dalo vidět,
nebo co najít.

Ale to přesvědčení
tam stále je:

"Něco chybí."

A proč tato víra přichází?

Naprosto bezvýznamně.

Rozumíš?
Je to něco jako

když na zemi leží párek.

" Oh, tam leží kus párku.

Někdo, prosím vás,
zvedněte ten párek

takhle zmeškám Satsang,

protože nesnesu žádné párky."

Mysl vytvoří
mnoho nesmyslů.

A, popravdě, většina z toho
jsou nesmysly, ne?

Něco vytvoří a pak, nějak,

pokud to část vašeho Já koupí,

odkud to pochází?

Přichází to, popravdě,
z identity.

Stále je zde vztah s identitou.

A strach z toho, že tato identita

jednoho dne skončí.

A to bude něco jako
konec tvého Já,

takhle nějak.

(Tazatel): Ano, je zde
pocit vztahu,

také k prožívání.

Jako, když odejde tělo,
už nemůžeme nic zažít

a něco je pak vystrašeno,
ve smyslu: "Co pak?"

(M): Ano, ale také můžu říct,

že každou noc jdeš na toto místo.

(T): Ano.

(M): Není to tak?
Každou noc

jdeš na místo,
kde nejsou žádné prožitky.

Naprosto nic tam není,

a.. nejdeš do postele s křikem,

to si nemyslím.

(Smích)

Vidíš?

Vlastně se do postele docela těšíme,

po dlouhém dni, obzvlášť

když vědomí bylo opravdu
zaneprázdněno ten den.

A teď se něco uzavírá,

pro tento den.

Zavírá obchody,
pro tento den.

A něco prostě upadne
do tohoto prostoru spánku,

tak krásně,

tak poddajně.

Jen jdeš a vzdáš se svému spánku.

A jsi velmi šťastný,

být bez svých myšlenek.

A jsi velmi šťastný, být bez zážitků.

Jsi velmi šťastný být bez identity.

Jsi velmi šťastný být bez svých závazků.

Jsi velmi šťastný být bez života,
popravdě.

Není to tak?

Něco tam je. Kam odejdeš?

Nebo ten, který byl vzhůru

a kdo mluví o tom jak
se tím trápí.

Co se stalo jemu?

Také tam není.

Ale Něco tam je.

A je to také tady.

Je To tady, i v den,

kdy bude odebráno tělo.

Bude to sledovat i odcházení těla.

Sledovalo to stav probuzení
v tomto těle.

Sleduje to aktivity,

které vyvstávají v bdělém stavu.

Sleduje to také ustupující vědomí.

Užívá si to odpočinku.

Pokud se to tak dá říct,
užívá odpočinku

já nevím..

Nějaká radost tam je.

V odpočívání.

Nejsi pouze živý ve stavu poznávání,

myšleno tak, že vědomí funguje,

tak, že víte že jste naživu.

Něco ví, když v tom stavu jste,

ale také když v tom stavu nejste.

Zná to aktivitu,

ale také absecni všech aktivit.

Ale obojí zde musí být, v dynamickém stavu,

jak aktivita, tak odpočinek
zde musí být.

Ale je tu něco, co sleduje

obojí, aktivitu
i odpočinek.

A je to také právě tady.

Tak, ale nesnažte se to "NAJÍT",

jako se snažíte najít ostatní věci.

"Hledám svoje brýle.

Hledám... hledám.. Ah, tady.."

Nebude to takto nalezeno.

Nemůže to být nalezeno jako objekt.

Dokonce i samotné pátrání po Tom,

je v tom pozorováno.

A pozorováno Tím.

Rozumíte, tohle je to,

co musí být nyní pochopeno.

Že to nejde nalézt.

Nejvyšší nelze nalézt jako předmět.

Není to předmět.

Ten, kdo po ně pátrá
je sám předmětem, pro To.

Chápete mě?

Ten, kdo hledá Nejvyšší Bytí,

že by řekl: "Ahá! Heuréka,

našel jsem To."

Takhle to nejde.

Protože ten, který hledá,

sám je pozorován uvnitř Nejvyššího Bytí.

Vy jste Nejvyšším Bytím.

Ale ne tak, jak jsme byli naučeni.

A pokud žijeme pouze v říši

našeho naučeného já,

tak to nenajdete.

Zažijete pouze to,

co náleží této říši,

pocit růstu, evoluce.

Což je v pořádku, je to taky

vyjádření vědomí.

Hledáte něco,

a je tu uvědomění, že něco hledáte.

Uvědomělost, že něco hledáte,