O roli Facebooku v Brexitu ‒ a o ohrožení demokracie

Novinářka Carole Cadwalladr se v nevídané promluvě noří do jedné z nejnepochopitelnějších událostí poslední doby: do neuvěřitelně těsného hlasování o vystoupení Velké Británie z Evropské unie v roce 2016. Od výsledků voleb se dopátrala až k těžké palbě zavádějících reklam na Facebooku, které cílily na zranitelné nerozhodnuté voliče. A když si spojila stejné hráče a taktiku s prezidentskými volbami v USA v témže roce, viní teď „bohy ze Silicon Valley“ z toho, že se nakonec přidali na špatnou stranu, a ptá se: Jsou svobodné a spravedlivé volby minulostí?

Den po referendu o Brexitu,

v červnu 2016,

kdy se Británie probudila a v šoku
zjišťovala, že opouštíme Evropskou unii,

mě můj šéfredaktor
z britského Observeru požádal,

abych zajela do jižního Walesu,
kde jsem vyrůstala, a napsala reportáž.

A tak jsem odjela do města Ebbw Vale.

Tady ho máme.

Leží v South Wales Valleys,
což je dost zvlášní místo.

Vždycky si tu zakládali na bohatém
kulturním vyžití pro pracující.

Proslulé jsou zdejší velšské mužské sbory,
ragby a uhelné doly.

Ale když jsem dospívala,
tak doly a ocelárny zavřeli

a celá oblast byla zdevastovaná.

Jela jsem tam, protože v celé zemi
měli nejvyšší počet hlasů pro odchod.

Šedesát dva procent lidí
zde hlasovalo pro odchod z Evropské unie.

A já jsem chtěla vědět proč.

Když jsem dorazila,
byla jsem překvapená,

protože když jsem tam byla naposledy,
vypadalo takhle.

A teď vypadalo takto.

Toto je nová vyšší odborná škola
za 33 milionů liber,

z velké části financovaná
z fondů Evropské unie.

A toto je nové sportovní centrum,

rozestavěné v rámci renovačního
projektu za 350 milionů liber,

který financuje Evropská unie.

A nový program na opravu silnic
za 77 milionů liber,

nová železniční trať,
nová železniční stanice,

vše financované Evropskou unií.

Není to žádné tajemství,
všude jsou takovéhle velké cedule.

(smích)

[Fondy EU: Investice ve Walesu]

Když jsem chodila městem,
měla jsem divný pocit,

že tady něco nesedí.

Uvědomila jsem si to,

když jsem potkala toho mladého muže
před sportovním centrem.

Řekl mi, že hlasoval pro odchod,

protože Evropská unie
pro něj nic neudělala.

Byl na ni naštvaný.

A všichni ve městě mi říkali to samé.

Říkali, že chtějí vzít správu
zpět do svých rukou,

což byl jeden ze sloganů v kampani.

Říkali, že nejvíc ze všeho je štvou
přistěhovalci a uprchlíci.

Už toho mají dost.

Což bylo divné.

Protože ve městě jsem žádného nepotkala.

Potkala jsem Polku, která řekla,
že je prakticky jedinou cizinkou ve městě.

Když jsem si ta čísla ověřovala,
zjistila jsem,

že Ebbw Vale je jedním z měst
s nejmenší mírou přistěhovalectví v zemi.

Byla jsem trochu zmatená,

protože jsem nechápala,
odkud mají tyto informace.

Protože všechny tyhle historky
o přistěhovalcích tiskl pravicový bulvár.

A tady jsme přece
v baště levicových labouristů.

Poté, co článek vyšel,
mě kontaktovala jedna žena.

Byla z Ebbw Vale

a povídala mi o věcech,
které četla na Facebooku.

Já na to: „Jaké věci?“

Říkala, že všechny ty dost děsivé
věci o přistěhovalcích, hlavně o Turcích.

Tak jsem si to zkusila najít.

Ale nic jsem nenašla.

Protože neexistuje žádný archiv reklam,
které lidé viděli,

nebo toho, co se jim zobrazovalo
v přehledech novinek.

Po ničem ani stopa, kompletně nedostupné.

Toto referendum
Británii navždy hluboce ovlivní.

Už na ni vlastně vliv má.

Japonští výrobci aut,

kteří ve Walesu a na severovýchodě
zaplnili mezeru po hornictví,

už kvůli Brexitu odcházejí.

Celé tohle referendum
se odehrálo za nejasných okolností,

protože se odehrálo na Facebooku.

A co se odehraje na Facebooku,
to tam i zůstane,

protože jen vy vidíte zprávy vám určené
a ty pak zmizí,

takže je nemožné cokoliv zkoumat.

Netušíme tedy, kdo viděl které reklamy

a jaký měly vliv,

nebo jaká data byla použita
k zacílení na tyto lidi.

Nevíme ani, kdo ty reklamy zadal
a kolik peněz se za ně utratilo,

ani jaké byli zadavatelé národnosti.

Ale Facebook to ví.

Facebook zná tyto odpovědi,

a odmítl nám je poskytnout.

Náš parlament několikrát žádal
Marka Zuckerberga, aby přijel do Británie

a poskytl nám odpovědi.

Pokaždé to odmítl.

Zákonitě se musíte ptát proč.

To, co jsem společně
s dalšími novináři odhalila,

bylo několik trestných činů,
které se odehrály během referenda.

A odehrály se na Facebooku.

V Británii máme limit na množství peněz,

které je možné ve volbách utratit.

Je to kvůli tomu, že v 19. století

lidé objížděli voliče doslova
s plnými kolečky peněz

a kupovali si hlasy.

Přijali jsme přísné zákony,
aby se to nestávalo.

Ale ty zákony už nefungují.

Tohle referendum se odehrálo
téměř výhradně online.

Na Facebooku, Googlu nebo na YouTube
můžete za reklamy utratit kolik chcete,

a nikdo se to nedozví,
protože jsou to černé skříňky.

A takhle se to stalo.

Netušíme, jakých to dosahuje rozměrů.

Ale víme určitě,
že pár dní před hlasováním

vyprala oficiální kampaň „Vote Leave“
skoro tři čtvrtě milionu liber

prostřednictvím jiného subjektu v kampani,

což naše volební komise
shledala nezákonným

a předala policii.

S těmito nelegálními penězi

„Vote Leave“ rozpoutalo
povodeň dezinformací.

Třeba tato reklama.
[76 milionů Turků vstupuje do EU]

Je to lež, totální lež.
Turecko nevstupuje do Evropské unie.

Dokonce ani neprobíhají rozhovory
o připojení k Evropské unii.

Většina z nás nikdy tyto reklamy neviděla,
protože na nás necílily.

Kampaň „Vote Leave“
identifikovala malý zlomek lidí,

kteří se dají snadno přesvědčit,
a ti je viděli.

Teď si je prohlížíme jen díky tomu,

že parlament donutil Facebook,
aby je ukázal.

Možná si říkáte:

„No, tak utratili o trochu víc peněz.
Párkrát někdo zalhal.“

Ale toto byl největší volební podvod
v Británii za 100 let.

Volby, které se konají jednou za generaci,

se točily jen kolem
jednoho procenta voličů.

A to byl jen jeden z trestných činů,
které se v referendu odehrály.

Existovala další skupina,
kterou vedl tento muž, Nigel Farage,

ten napravo od Trumpa.

Jeho skupina, „Leave.EU“,
také porušila zákon.

Porušila britské volební zákony
a britské zákony o datech

a případ byl rovněž postoupen policii.

Tento muž, Arron Banks,
tu kampaň financoval.

A úplně jiný jeho případ

byl předán našemu
Národnímu kriminálnímu úřadu,

což je ekvivalent FBI,

protože naše volební komise
dospěla k závěru,

že jim není známo,
odkud pochází jeho peníze.

Nebo jestli jsou aspoň britské.

Ani nebudu zmiňovat lži,
které říkal Arron Banks

o svých tajných vazbách na ruskou vládu.

Nebo o divném načasování schůzky
Nigela Farage s Julianem Assangem

a Trumpovým kamarádem
Rogerem Stonem, teď už obviněným,

těsně před masivním zveřejněním
dokumentů na WikiLeaks,

což se obojí odehrálo
ve prospěch Donalda Trumpa.

Ale povím vám o tom,
že Brexit a Trump byli důvěrně provázaní.

Tento muž mi řekl,
že Brexit byl pro Trumpa živnou půdou.

Víme, že to jsou titíž lidé,
ty samé firmy,

ta samá data, ty samé techniky,
to samé využívání nenávisti a obav.

Toto jsou věci,
které zveřejňovali na Facebooku.

Ani bych to nenazývala lží,

[Imigrace bez asimilace se rovná invazi]

protože mi to připomíná spíš
trestný čin z nenávisti.

Nemusím vám říkat,

že nenávist a obavy jsou
rozsévány online po celém světě.

Nejenom v Británii a Americe,
ale i ve Francii, v Maďarsku,

Brazílii, Myanmaru a na Novém Zélandu.

Víme, že existuje temný spodní proud,
který nás globálně všechny spojuje.

A ten se valí prostřednictvím
technologických platforem.

Ale my vidíme pouze špičku toho,
co se děje pod povrchem.

Já jsem něco zjistila
o tomhle temném podsvětí,

protože jsem začala prošetřovat
Trumpův vztah k Faragemu

a ke společnosti Cambridge Analytica.

Strávila jsem měsíce pátráním po jejich
bývalém zaměstnanci Christopheru Wileym.

Pověděl mi, jak tato společnost,
která pracovala pro Trumpa i Brexit,

profilovala lidi podle politických názorů,

aby poznala jejich osobní obavy

a lépe pak na ně cílila
reklamy na Facebooku.

Dělala to ilegálním sběrem dat z profilů
87 milionů lidí na Facebooku.

Trvalo mi celý rok, než jsem
s Christopherem udělala rozhovor.

Musela jsem se změnit z pisatelky článků

na investigativní reportérku.

Byl neobyčejně statečný,

protože tu společnost
vlastní Robert Mercer,

miliardář, který podporoval Trumpa

a který nám několikrát vyhrožoval soudy,

aby nás odradil od zveřejnění.

Ale nakonec se to povedlo
a byli jsme den od zveřejnění.

Hrozila nám další žaloba.

Tentokrát ne od Cambridge Analytica,
ale od Facebooku.

Řekli, že jestli to zveřejníme,
budou nás žalovat.

Stejně jsme to udělali.

(potlesk)

Facebooku, jak se ukázalo,
tady ses přidal k nesprávné straně.

A na nesprávné straně
ses ocitl i v tomto ‒

odmítl jsi nám dát odpovědi,
které jsme potřebovali.

A proto jsem teď tady.

Abych vás přímo oslovila,
bohové Silicon Valley.

(potlesk)

Marka Zuckerberga...

(potlesk)

a Sheryl Sandbergovou a Larryho Page
a Sergeye Brina a Jacka Dorseyho

a vaše zaměstnance a vaše investory.

Před 100 lety

byl největším nebezpečím
v dolech jižního Walesu plyn.

Neslyšný, smrtící, neviditelný.

Proto dolů nejdřív posílali kanárky.

V tomto masivním, globálním, online
experimentu, který právě prožíváme,

jsme těmi kanárky my, Britové.

Tohle se stane západní demokracii,

když sto let staré volební zákony
rozvrátí technologie.

Naše demokracie je rozbitá,
naše zákony už nefungují,

a to netvrdím já,

píše se to ve zprávě,
kterou zveřejnil náš parlament.

Technologie,
kterou jste vynalezli, je úžasná.

Ale teď se stala místem činu.

A vy máte důkazy.

Nestačí říct, že příště už to uděláte líp.

Abychom měli naději,
že už se to příště nestane,

musíme znát pravdu.

Možná si říkáte:

„Vždyť to bylo jen pár reklam.
Lidé to prokouknou, ne?“

Na to já říkám:
„Tak to přeji hodně štěstí.“

Protože hlasování o Brexitu demonstruje,

že liberální demokracie je v rozkladu.

A rozložili jste ji vy.

Toto není demokracie ‒

šíření lží za zády,

lží placených z nelegálních peněz
pocházejících bůhví odkud.

Je to podvratná činnost

a vy jste za ni spoluzodpovědní.

(potlesk)

Náš parlament byl první na světě,

který od vás žádal veřejné vysvětlení,

a neuspěl.

Britské zákony na vás nemají
žádné páky ‒ a nejen britské zákony.

Toto je devět parlamentů,
reprezentují devět zemí,

před kterými Mark Zuckerberg
odmítl vypovídat.

A zdá se, že nechápete,
že už vás to přerostlo.

Přerostlo nás to všechny.

A nejde jen o pravici a levici
nebo „Leave“ a „Remain“ nebo o Trumpa.

Jde o to, zda je vůbec možné mít
ještě někdy svobodné a spravedlivé volby.

Protože teď to vypadá, že ne.

A tak se vás ptám,
jestli je tohle to, co chcete.

Je tohle způsob,
jakým se chcete zapsat do dějin?

Jako služebníci autoritářství,

které je všude ve světě na vzestupu?

Protože vy chcete spojovat lidi.

Ale odmítáte uznat,

že ta samá technologie nás teď rozděluje.

A ptám se všech ostatních,
jestli je tohle to, co chceme:

nechat je, aby jim to jen tak prošlo,

nečinně sedět a hrát si s mobily,
zatímco postupuje tahle nejistota?

Dějiny South Wales Valleys
jsou o boji za práva.

Tohle není cvičení ‒ je to inflexní bod.

Demokracie není zaručená
a není nevyhnutelná,

musíme bojovat a musíme vyhrát,

nemůžeme nechat technologickým
firmám jejich nekontrolovatelnou moc.

Je to na nás ‒
na vás, na mně, na nás všech.

To my musíme vzít kontrolu
zpět do svých rukou.

(potlesk)

(ovace)

(potlesk)