James B. Glattfelder: Kdo ovládá svět?

James Glattfelder studuje komplexnost: jak je propojený systém -- například hejno ptáků -- více, než jen souhrn všech jeho částí. A teorie komplexnosti může, jak se ukazuje, poodhalit mnoho o tom, jak funguje ekonomika. Glattfelder se zde dělí o průlomovou studii o tom, jak je distribuována moc v globální ekonomice a jak nás koncentrace moci v rukou překvapivě mála subjektů činí zranitelnými. (Natočeno na TEDxZurich.)

"Když přišla krize,

ukázala závažná omezení současných

ekonomických a finančních modelů."

"Panuje zde také silné přesvědčení, které sdílím,

že špatné nebo příliš jednoduché a sebevědomé ekonomiky

se podílely na vzniku krize."

Všichni jste nejspíše slyšeli podobnou kritiku

od lidí, kteří jsou skeptičtí ke kapitalismu.

Ale tohle je něco jiného.

Toto pochází ze samého srdce finančnictví.

První citace je od Jean-Claude Tricheta

z doby, kdy byl guvernérem Evropské centrální banky.

Druhá citace pochází od hlavy

Britského finančního regulačního úřadu.

Chtějí snad tito lidé naznačit,

že nerozumíme ekonomickým systémům,

které řídí naší společnost?

Je to ještě horší.

"Utrácíme miliardy dolarů

ve snaze porozumět počátkům vesmíru

zatímco nerozumíme podmínkám nutným

pro stabilní společnost, fungující ekonomiku nebo mír."

Co se to tu děje? Jak je tohle možné?

Opravdu víme více o podstatě reality,

než víme o struktuře,

která vzniká z mezilidských vztahů?

Bohužel, odpověď zní ano.

Ale máme zde zajímavé řešení, které pochází

z oblasti známé jako věda o komplexnosti.

Abych vysvětlil, co to znamená a o jaké řešení se jedná,

dovolete mi vrátit se o několik kroků zpět.

U fyziky jsem skončil zcela náhodou.

Bylo to takové náhodné setkání, když jsem byl malý

a od té doby jsem často přemýšlel

o úžasných úspěších fyziky

při popisu reality, do které se každý den probouzíme.

Jednoduše řečeno, můžete o fyzice přemýšlet takto.

Vezmete kus reality, kterému chcete porozumět

a přeložíte ho do matematiky.

Přepíšete jej na rovnice.

Potom můžete vyjádřit předpovědi a ověřit je.

Ve skutečnosti máme velké štěstí, že to tak funguje,

protože nikdo doopravdy neví, proč by myšlenky v našich hlavách

měly mít nějaké spojení se základními principy vesmíru.

Navzdory těmto úspěchům má fyzika svá omezení.

Jak naznačil Dirk Helbing v té poslední citaci,

nerozumíme doopravdy komplexnosti,

která se k nám vztahuje, která nás obklopuje.

Tento paradox je právě tím, co mě zaujalo na komplexních systémech.

Takže to jsou systémy, které jsou tvořeny

mnoha spojenými a interagujícími díly:

hejna ptáků nebo ryb, mravenčí kolonie,

ekosystémy, mozky, finanční trhy.

To jsou pouze některé příklady.

Je zajímavé, že komplexní systémy lze jen obtížně zapsat

do matematických rovnic,

takže nemůžeme použít běžný fyzikální přístup.

Co tedy víme o komplexních systémech?

No, ukázalo se, že to co vypadá jako komplexní chování

navenek, je pouze výsledkem

několika jednoduchých pravidel interakcí.

Což znamená, že můžete zapomenout na rovnice

a porozumět systému tak,

že se budete dívat na interakce mezi jeho částmi,

takže opravdu můžete zapomenout na rovnice

a zkoumat jen interakce.

A je to ještě lepší, protože ty nejkomplexnejší systémy

mají tuhle úžasnou vlastnost označovanou tvorba nového.

Toto znamená, že systém jako celek

najednou začne vykazovat chování,

které nelze pochopit nebo předpovídat

zkoumáním jednotlivých dílů systému.

Takže celek je doslova více než jen součet jeho částí.

A to vše také znamená, že můžete zapomenout na

jednotlivé díly systému, jakkoliv komplexní.

Takže ať je to buňka nebo termit nebo pták,

soustředíte se pouze na pravidla interakcí.

Výsledkem je, že sítě jsou ideálními příklady

komplexních systémů.

Uzly v síti

jsou systémové komponenty

a spojení mezi nimi určeny vzájemnými interakcemi.

Takže to, čím jsou rovnice pro fyziku,

jsou komplexní sítě pro studium komplexních systémů.

Tento přístup byl úspěšně aplikován

na mnoho komplexních systémů ve fyzice, biologii,

počítačových vědách, humanitních vědách,

ale co třeba v ekonomii?

Kde jsou ekonomické sítě?

Zde je překvapivá a značná mezera v literatuře.

Studie, kterou jsme publikovali minulý rok,

"Síť globání korporátní kontroly",

byla první významnou analýzou ekonomických sítí.

Tato studie se brzy stala na internetu virální

a soustředila na sebe pozornost mezinárodních médií.

Tohle je velice zajímavé, protože, znovu,

proč se tím nikdo nezabýval předtím?

Podobná data byla k dispozici už nějaký čas.

Na co jsme se podrobně zaměřili byly sítě vlastnictví.

Uzly značí společnosti, lidi, vlády,

nadace, atd.

A spojnice reprezentují akcionářské vztahy,

takže akcionář A drží x procent akcií ve společnosti B.

Také přiřazujeme hodnotu dané společnosti,

určenou jejím provozním obratem.

Tyto sítě vlastnictví odhalují vzorce

akcionářských vztahů.

Na tomto malém příkladu můžete vidět

několik finančních institucí

s tím, že některá spojení jsou zvýrazněna.

Mohli byste si myslet, že se na tohle nikdo ještě nepodíval,

protože sítě vlastnictví jsou

velmi, ale velmi nudné.

Nicméně vlastnictví souvisí s mocí,

jak vysvětlím později,

a zkoumání sítí vlastnictví

nám může pomoci najít odpovědi na otázky jako:

Kdo jsou klíčoví hráči na trhu?

Jak jsou organizovaní? Jsou izolovaní?

Jsou propojení?

Jaké je celkové rozdělení moci?

Jinými slovy, kdo ovládá svět?

Což si myslím, že je zajímavá otázka.

Také se to vztahuje k systémovým rizikům.

Je to měřítko, do jaké míry je systém zranitelný jako celek.

Vysoký stupeň propojenosti

může být špatný pro stabilitu,

protože to znamená, že se potíže mohou šířit systémem

jako epidemie.

Vědci občas kritizovali ekonomy,

kteří věří, že myšlenky a koncepty

jsou důležitější než empirická data,

protože základní poučkou vědy je:

nechte mluvit fakta. Dobře. Udělejme to tedy.

Začali jsme s databází obsahující

13 milionů vlastnických vztahů od roku 2007.

To je velké množství informací, ale protože jsme chtěli zjistit,

kdo vládne světu,

rozhodli jsme se soustředit na mezinárodní společnosti

nebo také TNCs (transnational corporations) ve zkratce.

To jsou společnosti, které operují ve více než jedné zemi;

našli jsme jich 43 000.

V dalším kroku jsme vybudovali síť kolem těchto společností,

tak, že jsme vzali všechny akcionáře těchto společností

a potom akcionáře akcionářů atd.

až úplně nahoru a potom zase zpátky,

a skončili jsme se sítí o 600 000 uzlech

a jednom milionu spojení.

Tuto síť TNC jsme analyzovali.

A její struktura vypadá následovně.

Takže máte periferii a centrum,

které obsahuje asi 75 procent všech hráčů,

a v tomto centru je malé, ale dominantní jádro,

které je tvořeno velmi silně propojenými hráči.

Abych vám to přiblížil,

představte si velkou městskou oblast.

Takže máte předměstí a periferii,

a poté centrum jako finanční čtvrť,

a to jádro bude něco jako

ta nejvyšší budova v centru.

A už teď můžeme vidět první náznaky organizace.

Pouze 36 % TNCs je v samotném centru,

ale společně vytvoří 95 % celkového obratu

všech TNCs.

Dobře, takže jsme analyzovali strukturu,

jak se to vztahuje k moci?

Vlastnictví akcionářům umožňuje právo hlasování.

Což je normálním projevem moci.

Existují různé modely, které vám dovolují spočítat

podíl moci, který vám dává vlastnictví.

Máte-li více jak 50 % akcíí společnosti,

získáváte kontrolu.

Ale obvykle záleží na relativním rozdělení akcií

a síť je to, co rozhoduje.

Zhruba před 10 lety pan Tronchetti Provera

vlastnil a ovládal malou společnost,

která měla a ovládala větší společnost, atd.

Chápete pointu.

Výsledkem bylo, že mohl ovládat Telecom Italia

s pákovým efektem 26.

To znamená, že s každým eurem, které investoval,

byl schopen ovlivnit dalších 26 eur tržní hodnoty

skrze tento řetězec vlastnických vztahů.

Takže co jsme vlastně spočítali v naší studii

byla kontrola nad částí tržní hodnoty TNCs.

Toto nám umožnilo přiřadit úroveň vlivu

každému akcionáři.

Tohle je v zásadě podle

Maxe Webera chápání potenciální moci,

což je pravděpodobnost prosazení vlastní vůle

navzdory odporu ostatních.

Chcete-li spočítat, jak fungují sítě vlastnictví,

je třeba udělat toto.

Není to vlastně ani příliš složité na pochopení.

Vysvětlím vám to na této analogii.

Představte si vodu proudící trubkami

o různých průřezech.

Podobně se pohybuje moc v sítích vlastnictví

a shromažďuje se v uzlech.

Takže co jsme zjistili po spočítání veškeré moci v síti?

Ukázalo se, že 737 hlavních akcionářů

může potenciálně společně ovládnout

80 % celkové hodnoty všech TNCs.

Vzpomeňte si, že jsme začínali s 600 000 uzly,

takže těchto 737 největších hráčů

tvoří dohromady o něco více než 0,1 %.

Jde hlavně o finanční instituce v USA a Velké Británii.

Ale je to ještě extrémnější.

V jádru je 146 největších hráčů

a ti mají dohromady potenciál k ovládnutí

40 % tržní hodnoty TNCs.

Takže co byste si z toho měli odnést?

Tento vysoký stupeň kontroly, který jste viděli,

je velmi extrémní podle jakýchkoliv měřítek.

Vysoká úroveň propojení

mezi hlavními hráči v jádru

může znamenat značné systémové nebezpečí pro světovou ekonomiku

a mohli bychom snadno reprodukovat tuto síť TNC

podle několika jednoduchých pravidel.

To znamená, že jeho struktura je nejspíše výsledkem

sebeorganizace.

Je to základní charakteristika, která závisí

na pravidlech interakcí systému,

takže to nejspíše není výsledek přístupu shora dolů,

jako celosvětová konspirace.

Naše studie je "otiskem povrchu měsíce.

Není to mapa ulic."

Takže byste měli brát přesná čísla v naší studii

s rezervou,

nicméně nám to "nabídlo fascinující náhled

na odhodlaný, nový svět financí."

Doufáme, že jsme otevřeli dveře dalšímu výzkumu v tomto směru,

aby mohly být zmapovány i zbývající oblasti.

A tento proces již pomalu začíná.

Můžeme pozorovat vznik dlouhodobých

a dobře financovaných programů zaměřených na porozumění

našemu propojenému světu z pohledu komplexnosti.

Ale tato cesta teprve začíná,

takže budeme muset ještě počkat, než uvidíme první výsledky.

Podle mého názoru je zde stále jeden velký problém.

Myšlenky spojené s financemi, ekonomikou, politikou

a společností jsou mnohdy zatíženy

osobními ideologickými názory.

Opravdu doufám, že tato komplexní perspektiva

umožní najít společná východiska.

Bylo by opravdu výborné, kdyby toto pomohlo

ukončit zatuhlost způsobenou protichůdnými myšlenkami,

která jak se zdá paralyzuje náš globalizovaný svět.

Realita je tak komplexní, že musíme opustit dogmata.

Ale to je jen má osobní ideologie.

Děkuji vám.

(Potlesk)