Return to Video

Nepředvídatelné následky uspěchaného světa

  • 0:00 - 0:03
    Divíte se někdy,
    proč jsme obklopeni věcmi,
  • 0:03 - 0:08
    které nám pomáhají dělat vše
    rychleji, rychleji a rychleji?
  • 0:08 - 0:09
    Rychleji komunikovat,
  • 0:09 - 0:13
    ale také rychleji pracovat,
    rychleji platit,
  • 0:13 - 0:15
    rychleji cestovat,
    najít si rychleji partnera,
  • 0:15 - 0:20
    rychleji vařit, rychleji uklízet,
    a to vše v jednu a tutéž chvíli?
  • 0:20 - 0:26
    Jaký to je pocit, když do každé hodiny
    toho musíte nacpat co nejvíc?
  • 0:27 - 0:29
    Moje generace Američanů
  • 0:29 - 0:31
    řadí rychlost téměř mezi lidská práva.
  • 0:31 - 0:35
    Někdy mi přijde,
    že naše minimální rychlost je Mach 3.
  • 0:35 - 0:38
    Jen o vteřinu pomaleji a už se bojíme,
    že ztrácíme konkurenceschopnost.
  • 0:39 - 0:41
    Už i má generace
    si však začíná klást otázku,
  • 0:41 - 0:44
    zdali jsme my pány rychlosti,
  • 0:44 - 0:46
    anebo zda rychlost ovládá nás.
  • 0:47 - 0:50
    Pracuji jako antropoložka
    v RAND Corporation,
  • 0:50 - 0:53
    a zatímco mnoho antropologů
    studuje starobylé kultury,
  • 0:53 - 0:56
    já se zaměřuji na ty soudobé
    a na to, jak se adaptujeme
  • 0:56 - 0:59
    na všechny změny,
    které se ve světě odehrávají.
  • 1:00 - 1:05
    Nedávno jsem spolu s inženýrem
    Seifu Chondem začala zkoumat rychlost.
  • 1:05 - 1:10
    Zajímalo nás, jak se lidé
    éře zrychlování přizpůsobují
  • 1:10 - 1:13
    a jaké to má dopady
    na bezpečnost a politiku.
  • 1:14 - 1:16
    Jak by mohl náš svět vypadat za 25 let,
  • 1:16 - 1:19
    pokud se nynější tempo změn
    bude nadále zvyšovat?
  • 1:19 - 1:21
    A co by to znamenalo pro dopravu,
  • 1:21 - 1:23
    vzdělávání, komunikaci,
  • 1:23 - 1:26
    výrobu, zbrojní průmysl,
  • 1:26 - 1:28
    nebo dokonce pro přirozený výběr?
  • 1:28 - 1:32
    Přinese nám rychlejší budoucnost
    více bezpečí a produktivity?
  • 1:32 - 1:35
    Anebo nás učiní zranitelnějšími?
  • 1:35 - 1:39
    V našem výzkumu lidé přijímali
    zrychlování jako nevyhnutelný proces,
  • 1:39 - 1:42
    který přináší jak vzrušení,
    tak určitou ztrátu kontroly.
  • 1:42 - 1:44
    Bojí se, že pokud by zpomalili,
  • 1:44 - 1:47
    riskovali by, že budou překonáni.
  • 1:47 - 1:50
    Tvrdí, že by raději vyhořeli
    než zrezivěli.
  • 1:50 - 1:52
    Přesto se zároveň obávají,
  • 1:52 - 1:55
    že by rychlost mohla narušit
    jejich kulturní tradice
  • 1:55 - 1:57
    a smysl domova.
  • 1:57 - 2:00
    Nakonec i ti, kdo stojí v celé honičce
    na pozicích vítězů,
  • 2:00 - 2:02
    připouštějí, že se cítí poněkud nesví.
  • 2:02 - 2:05
    Spatřují ve zrychlování proces
    rozšiřující mezeru mezi majetnými,
  • 2:05 - 2:08
    kteří si kamkoli doletí letadlem,
  • 2:08 - 2:09
    a mezi nemajetnými,
  • 2:09 - 2:12
    kteří zůstávají v digitálním zapomnění.
  • 2:13 - 2:17
    Ano, máme dobrý důvod předvídat,
    že budoucnost bude rychlejší,
  • 2:17 - 2:19
    ale uvědomila jsem si,
  • 2:19 - 2:21
    že v rychlosti je určitý paradox,
  • 2:21 - 2:23
    a podobně jako všechny paradoxy
  • 2:23 - 2:26
    nás to učí o povaze lidské zkušenosti
  • 2:26 - 2:29
    ve své absurditě i komplexnosti.
  • 2:30 - 2:32
    Prvním paradoxem je,
    že rychlost zbožňujeme
  • 2:32 - 2:34
    a její intenzitou jsme přímo uchváceni.
  • 2:34 - 2:38
    Naše pravěké mozky
    tomu však nejsou uzpůsobeny,
  • 2:38 - 2:43
    a tak sice vynalézáme horské dráhy,
    závodní auta a nadzvuková letadla,
  • 2:43 - 2:46
    ale poté končíme s poraněnou páteří,
    žaludeční nevolností
  • 2:46 - 2:47
    či pásmovou nemocí.
  • 2:48 - 2:50
    Nezrodili jsme se pro multitasking.
  • 2:50 - 2:54
    Spíše je nám vlastní dělat jednu věc
    s neskutečným soustředěním,
  • 2:54 - 2:57
    jako při lovu, kdy klíčem
    k úspěchu není rychlost,
  • 2:57 - 3:00
    ale vytrvalost na delší vzdálenosti.
  • 3:00 - 3:04
    Prohlubují se rozdíly mezi naším
    biologickým nastavením a životním stylem,
  • 3:04 - 3:09
    tedy nesoulad mezi dispozicemi našich těl
    a tím, co je nutíme dělat.
  • 3:09 - 3:14
    Moji mentoři tento fenomén pojmenovali
    "Pralidé v dálničním pruhu".
  • 3:14 - 3:16
    (smích)
  • 3:16 - 3:20
    Druhým paradoxem je,
    že rychlost můžeme objektivně měřit.
  • 3:20 - 3:22
    Kilometry za hodinu, gigabajty za sekundu.
  • 3:23 - 3:25
    Ale to, jak rychlost pociťujeme
  • 3:25 - 3:28
    a zda je nám příjemná,
    to je velmi subjektivní.
  • 3:29 - 3:30
    Lze doložit,
  • 3:31 - 3:35
    že tempo, s jakým se přizpůsobujeme
    novým technologiím, se zvyšuje.
  • 3:35 - 3:40
    Například od vynálezu telefonu
    uplynulo 85 let,
  • 3:40 - 3:43
    než se dostal do domovů většiny Američanů.
  • 3:43 - 3:48
    Oproti tomu pouhých 13 let trvalo,
    než většina z nás měla smartphony.
  • 3:48 - 3:51
    Jak lidé v rychlosti jednají
    a jak na rychlost reagují,
  • 3:52 - 3:56
    to se liší napříč kulturami,
    stejně jako mezi lidmi v téže kultuře.
  • 3:56 - 3:59
    Interakce, které lze považovat
    za příjemně svižné a pohodlné,
  • 3:59 - 4:03
    by mohly být v jiných kulturách
    považovány za velmi neslušné.
  • 4:03 - 4:07
    Při japonském čajovém obřadu
    byste zřejmě nepožádali o čaj s sebou,
  • 4:07 - 4:10
    abyste mohli vyrazit
    na další turistickou zastávku.
  • 4:10 - 4:11
    Nebo ano?
  • 4:12 - 4:16
    Třetí paradox je,
    že rychlost plodí rychlost.
  • 4:16 - 4:19
    Čím rychleji odpovím,
    tím více odpovědí dostanu
  • 4:19 - 4:21
    a tím rychleji pak zase musím odpovědět.
  • 4:21 - 4:23
    Neomezené možnosti komunikace
  • 4:23 - 4:27
    a okamžitého přístupu k informacím
  • 4:27 - 4:31
    měly zajistit, abychom se rozhodovali
    snadněji a racionálněji.
  • 4:32 - 4:35
    Nezdá se však, že se to skutečně děje.
  • 4:36 - 4:38
    A tu je ještě jeden paradox.
  • 4:39 - 4:44
    Pokud nás všechny ty rychlé technologie
    měly osvobodit od dřiny,
  • 4:44 - 4:47
    proč se všichni cítíme pod časovým tlakem?
  • 4:47 - 4:50
    Proč dosahují dopravní nehody
    rekordních čísel jen proto,
  • 4:50 - 4:53
    že si myslíme, že na tu zprávu
    prostě musíme odpovědět teď hned?
  • 4:54 - 4:57
    Neměl by život v rychlém pruhu
    znamenat více zábavy
  • 4:57 - 4:59
    a trochu méně úzkosti?
  • 4:59 - 5:02
    V němčině proto dokonce mají výraz:
  • 5:02 - 5:03
    "Eilkrankheit".
  • 5:03 - 5:06
    V překladu "nemoc ze spěchu".
  • 5:07 - 5:10
    Když se musíme rychle rozhodovat,
  • 5:10 - 5:12
    přepínáme na autopilota
  • 5:12 - 5:14
    a spoléháme se pouze na naučené chování,
  • 5:14 - 5:18
    reflexy a kognitivní předsudky,
  • 5:18 - 5:21
    což nám pomáhá rychle vnímat a reagovat.
  • 5:21 - 5:24
    Občas to může zachránit život, že?
  • 5:24 - 5:25
    Bojuj, nebo uteč.
  • 5:25 - 5:28
    Ale z dlouhodobého hlediska
    nás to občas přivádí na scestí.
  • 5:29 - 5:33
    Často, když naše společnost
    zásadně selhává,
  • 5:33 - 5:36
    nejedná se o technologická selhání.
  • 5:36 - 5:38
    Jde o selhání, k nimž dochází,
  • 5:38 - 5:41
    když činíme příliš rychlá rozhodnutí,
    když jedeme na autopilota.
  • 5:41 - 5:43
    Zapomínáme na kreativní
    a kritické myšlení,
  • 5:43 - 5:45
    kterých je třeba k propojení souvislostí,
  • 5:46 - 5:47
    k eliminaci nesprávných informací
  • 5:47 - 5:50
    a ke komplexnímu porozumění.
  • 5:50 - 5:54
    Takové promýšlení nelze provést rychle.
  • 5:54 - 5:56
    To je na pomalé promýšlení.
  • 5:56 - 5:59
    Dva psychologové
    Daniel Kahneman a Amos Tversky
  • 5:59 - 6:03
    na to začali poukazovat už v roce 1974
  • 6:03 - 6:06
    a my jsme stále nedokázali
    jejich poznatky zužitkovat.
  • 6:07 - 6:12
    Na celou moderní historii lze pohlížet
    jako na jedno zrychlení za druhým.
  • 6:12 - 6:14
    Jako bychom si mysleli,
    že když dostatečně zrychlíme,
  • 6:14 - 6:16
    překonáme tím své problémy.
  • 6:17 - 6:18
    Ale to se nikdy nepodaří.
  • 6:18 - 6:20
    Víme to z vlastní životní zkušenosti
  • 6:20 - 6:23
    a vědí to také politici.
  • 6:23 - 6:25
    A proto se nyní obracíme
    na umělou inteligenci,
  • 6:25 - 6:28
    aby nám pomohla dělat rychlejší
    a chytřejší rozhodnutí
  • 6:28 - 6:32
    a zpracovávat ta stále narůstající
    kvanta informací.
  • 6:32 - 6:36
    Stroje zpracovávající data
    však nemohou nahradit
  • 6:36 - 6:39
    kritické a soustavné myšlení lidí,
  • 6:40 - 6:44
    jejichž pravěké mozky potřebují
    čas na vstřebání podnětů,
  • 6:44 - 6:46
    na zpomalení mysli
  • 6:46 - 6:48
    a na uvolnění toku myšlenek.
  • 6:49 - 6:52
    Pokud si začínáte myslet,
    že je zkrátka na čase šlápnout na brzdu,
  • 6:52 - 6:55
    nepůjde vždy o to pravé řešení.
  • 6:55 - 7:00
    Všichni víme, že vlak uhánějící
    příliš rychle do zatáčky může vykolejit,
  • 7:00 - 7:01
    ale Seifu, zmiňovaný inženýr,
  • 7:02 - 7:07
    mě naučil, že i vlak, který do zatáčky
    vjíždí moc pomalu, může také vykolejit.
  • 7:07 - 7:11
    Zvládnutí toho prudkého zrychlování
    tedy musí začít v pochopení toho,
  • 7:12 - 7:15
    že máme nad rychlostí více kontroly,
    než si myslíme,
  • 7:15 - 7:18
    a to jako jedinci i jako společnost.
  • 7:19 - 7:22
    Někdy se budeme muset
    přepnout do rychlejšího módu.
  • 7:22 - 7:24
    Bude třeba vyřešit patovou situaci,
  • 7:24 - 7:26
    urychlit humanitární pomoc
    pro oběti hurikánu
  • 7:26 - 7:30
    nebo použít 3D tisk,
    abychom zhotovili, co potřebujeme,
  • 7:30 - 7:32
    a to ve chvíli, kdy je to třeba.
  • 7:32 - 7:36
    Jindy ale budeme preferovat
    pomalejší prostředí,
  • 7:36 - 7:39
    abychom dokázali vstřebat
    příliš rychlý prožitek.
  • 7:40 - 7:44
    Navíc je zcela v pořádku,
    když neustále nepřijímáme podněty.
  • 7:44 - 7:45
    Je to dobré pro dospělé
  • 7:45 - 7:47
    i pro děti.
  • 7:47 - 7:51
    Může to být nuda,
    ale dává nám to čas na přemýšlení.
  • 7:51 - 7:55
    Čas strávený pomalu není promarněný.
  • 7:56 - 8:00
    A musíme přehodnotit,
    co vlastně znamená šetřit čas.
  • 8:00 - 8:04
    Kultura a rituály po celém světě
    se budují pozvolna,
  • 8:04 - 8:09
    protože pozvolnost nám pomáhá posílit
    naše sdílené hodnoty a spojit se.
  • 8:09 - 8:13
    A právě vztahy jsou
    základní součástí lidského bytí.
  • 8:13 - 8:15
    Potřebujeme rychlost zvládnout,
  • 8:15 - 8:19
    a to znamená pečlivě zvažovat
    pro a proti každé technologie.
  • 8:20 - 8:24
    Pomůže vám technologie získat čas,
    který vám pak umožní projevit lidskost?
  • 8:24 - 8:28
    Přivodí vám či jiným lidem
    onu "nemoc ze spěchu"?
  • 8:28 - 8:32
    Máte-li to štěstí, že si sami určujete
    tempo svého života,
  • 8:32 - 8:34
    pak je to vaše privilegium.
  • 8:34 - 8:36
    Využijte ho.
  • 8:36 - 8:39
    Možná se rozhodnete,
    že potřebujete jak zrychlit,
  • 8:39 - 8:41
    tak i užít si čas beze spěchu:
  • 8:42 - 8:44
    čas na rozvážení,
  • 8:44 - 8:45
    důkladné pochopení
  • 8:45 - 8:47
    svým vlastním tempem;
  • 8:48 - 8:49
    čas na naslouchání,
  • 8:50 - 8:51
    na vcítění se,
  • 8:52 - 8:53
    na zklidnění mysli,
  • 8:54 - 8:56
    na rozjímání u jídelního stolu.
  • 8:57 - 8:59
    A s tím, jak se blížíme našim zítřkům,
  • 8:59 - 9:03
    zvažme, zdali bychom rychlé technologie,
  • 9:03 - 9:05
    samotný smysl rychlosti
  • 9:05 - 9:08
    i naše očekávání od rychlosti
  • 9:08 - 9:10
    neměli přizpůsobit nám lidem.
  • 9:11 - 9:12
    Děkuji.
  • 9:12 - 9:13
    (potlesk)
Title:
Nepředvídatelné následky uspěchaného světa
Speaker:
Kathryn Bouskill
Description:

Proč moderní technologie slibují efektivitu, když kvůli nim máme neustálý pocit, že nás tlačí čas? Antropoložka Kathryn Bouskill zkoumá paradoxy života v uspěchané společnosti a vysvětluje, proč je nutné si znovu uvědomit důležitost zpomalení ve světě, který nám velí: "jeď, jeď, jeď!"

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
09:26

Czech subtitles

Revisions Compare revisions