Carl Safina: Nepozorovaní viníci a oběti ropných havárií

Ropná havárie v Mexickém zálivu je nad naše chápání, ale víme tolik: je to špatné. Carl Safina odkrývá fakta o této klíčové zkoušce argumentujíce, že následky dopadnou daleko za oblast zálivu a mnohá tzv. řešení situaci ve skutečnosti zhoršují.

Toto je oceán jak jsem ho znal.

A zjistil jsem, že

vzhledem k tomu, že jsem v zálivu už párkrát byl,

jsem svým způsobem poznamenaný,

protože kdykoliv se teď podívám na oceán,

ať už jsem kdekoliv,

i tam, kde vím,

že se žádná ropa nedostala,

mám pocit, že vidím olejové skvrny.

A zjišťuji, že mě to

pronásleduje.

Ale dnes bych rád mluvil

o spoustě věcí, které zkusím

dát do souvislostí,

nejen o úniku ropy,

ale i o dopadech a také proč k tomu došlo.

Nejdřív něco málo o mně.

Jsem jednoduše človek, co od dětství

chodí rád na ryby.

A kvůli tomu

jsem nakonec začal studovat mořské ptactvo

a snažil se zůstat v přímořské oblasti, kterou jsem tolik miloval.

Teď píšu hlavně knížky

o tom, jak se oceán mění.

A oceán se mění dozajista velmi rychle.

Tento graf jsme už viděli dřív.

Skutečně žijeme na tvrdé kuličce,

která má na sobě jen

trochu vlhkosti.

Jako kdybyste namočili kuličku ve vodě.

A stejné je to s atmosférou.

Kdybyste vzali všechnu atmosféru

a srolovali ji jako míček,

dostali byste tu malou kouli vzduchu znázorněnou napravo.

Žijeme tedy na

nejkřehčí malé mýdlové bublině, jakou si můžete představit,

skutečně posvátné mýdlové bublině,

kterou však lze velmi, velmi jednoduše ovlivnit.

Veškeré spalování ropy, uhlí a plynu

a všech fosilních paliv

nesmírně změnilo atmosféru.

Množství oxidu uhličitého neustále stoupá.

Zahříváme klima.

Únik ropy v zálivu je tedy

jen malý zlomek

mnohem většího problému, který máme

s energií používanou jako pohon civilizace.

Mimo oteplování

je dalším problémem okyselování oceánů.

A to už dost znatelně,

a už postihující zvířata.

Pokud v laboratoři

položíte škebli do pH,

které není 8.1

jako normální pH mořské vody,

ale 7.5

během tří dnů se rozpustí.

Jestliže vezmete larvu mořského ježka

z 8.1

a vložíte do pH 7.7

- žádná velká změna -

zdeformuje se a zahyne.

A už také larvy komerčně využívaných ústřic

hynou na některých místech

ve velkém.

Korálové útesy rostou kvůli tomu

na některých místech pomaleji.

Skutečně na tom tedy záleží.

Teď se ale vydejme na malou cestu

okolo Mexického zálivu.

Jedna z věcí, které mě na lidech žijících v zálivu fascinovaly,

byl fakt, že jsou to opravdu vodní lidé.

A umí si poradit s vodou.

Poradí si s hurikánem, který přijde a odejde.

Když voda opadne, ví co dělat.

Ale když jde o něco jiného než vodu,

a jejich vodní prostředí se změní,

nemají moc na výběr.

Ve skutečnosti celá ta společenství

nemají mnoho možností.

Nemají, co jiného by dělaly.

Nemohou jít pracovat

pro místní turistický ruch,

protože v jejich okolí neexistuje.

Jestliže pojedete do Mexického zálivu a rozhlédnete se kolem sebe,

uvidíte opravdu hodně ropy.

Uvidíte hodně ropy na hladině oceánu.

Uvidíte hodně ropy na březích.

Pokud se podíváte na místo katastrofy,

vypadá to tam docela neuvěřitelně,

jako byste do oceánu zrovna vylili

olejovou vanu z vašeho auta.

A jedna z nejneuvěřitelnějších věcí, podle mě,

je, že tam nikdo není,

aby se snažil ji sebrat

na místech, kde je nejhustší.

Některé tamější části oceánu

vypadají naprosto apokalypticky.

Jdete podél pobřeží

a vidíte ji všude.

Je to vážně zaneřáděné.

Jestliže půjdete na místa, kam se to teprve dostává

jako ve východní části zálivu, v Alabamě,

najdete tam stále lidi rekreující se plážích

zatímco jiní ty pláže čistí.

A čistí je opravdu zvláštním způsobem.

Mají zakázané dávat víc než 10 liber (4,5 kg) písku

do 50-galonového (190 litrového) plastového pytle.

Mají tisíce a tisíce plastových pytlů.

Nevím, co s tím vším chtějí dělat.

A mezitím, jsou tam na pláži lidé a stále ji využívají.

Nevšimnou si malé cedule

říkající "Nevstupujte do vody."

Jejich děti jsou ve vodě; dehet se jim chytá

na oblečení i na sandály. Je to svinstvo.

Pokud půjdete na místa, kde už ropa nějakou dobu je,

je to ještě větší svinstvo.

A už tam v podstatě není nikdo,

jen pár lidí, kteří se

snaží udržet ji funkční.

Vidíte lidi, kteří jsou opravdu šokovaní.

Jsou to velmi pracovití lidé.

Všechno co ví o životě, je, že ráno vstanou

a pokud jim naskočí motor, vyrazí do práce.

Vždycky cítili, že se můžou spolehnout

na jistoty zprostředkované přírodou

skrze ekosystém zálivu.

Zjišťují, že jejich svět se opravdu hroutí.

A tak můžete vidět doslova

známky jejich šoku,

jejich vzteku,

jejich hněvu,

jejich smutku.

To můžete vidět.

Zároveň je toho ale hodně, co vidět nemúžete,

pod vodou.

Co se děje pod vodou?

No, někteří lidé říkají,

že tam jsou olejové skvrny.

Někteří říkají, že nejsou.

Kongresman Markey se ptá:

"Bude potřeba ponorky,

abychom zjistili, jestli tam opravdu jsou skvrny?"

Ale já jsem se nedostal na projížďku ponorkou -

zvláště od okamžiku, kdy jsem se dověděl, že tu vystoupím až dodnes -

takže jsem sám musel

udělat malý experiment,

abych zjistil, jestli v Mexickém zálivu ropa je.

Takže tohle je Mexický záliv,

jiskřivé místo plné ryb.

Vytvořil jsem malou olejovou skvrnu

v Mexickém zálivu.

A zjistil jsem - ve skutečnosti jsem potvrdil hypotézu,

že olej a voda se nesmísí

dokud nepřidáte dispergovadlo.

A potom

se začnou mísit.

Přidáte trochu energie

větru a vln.

A vznikne velké svinstvo,

fakt, svinsvo.

které už nemůžete případně uklidit,

nemůžete se toho dotknout, nemůžete to oddělit

a co je podle mě nejdůležitější, aspoň si to myslím,

není to vidět.

Myslím si, že ho schovávají schválně.

Tohle je obrovská katastrofa a nepořádek,

že spoustu věcí se už neschová pod povrchem informačních kanálů.

Ale jak už hodně lidí řeklo,

je velká snaha zamlčet o co tu jde.

Osobně si myslím

že dispergátory jsou

hlavní strategie jak skrýt tělo,

protože dáváme vrahovi

velení nad místem zločinu.

Ale vy to vidíte.

Vidíte, kde je ropa

koncentrovaná na povrchu,

a pak se do ní pustili,

protože podle mého názoru nechtějí žádné důkazy.

Tak jo.

Slyšeli jsme, že bakterie se živí ropou?

Vodní želvy taky.

Když dojde ke katastrofě,

ropa musí urazit dlouho cestu

než se dostane dolů k bakteriím.

Želvy ji pozřou. Dostane se rybám do žaber.

Tihle musí kolem ní plavat.

Dneska jsem po cestě sem ve vlaku

slyšel neuvěřitelný příběh.

Volal mi spisovatel jménem Ted Williams

a ptal se mě na pár věcí o tom,

co jsem viděl,

protože píše článek pro časopis Audubon.

Říkál, že byl nedávno v Zálivu -

asi tak před týdnem -

a rybářský průvodce pro rekreanty

ho vzal na vodu, aby mu ukázal co se děje.

Jeho diář na celý rok

je plný zrušených rezervací.

Nemá už žádné.

Všichni chtěli zpět zálohu. Každý utíká.

To je příběh tisíců lidí.

Ten průvodce řekl Tedovi,

že poslední den kdy vyplul na vodu

se vedle lodi náhle objevil

delfín skákavý.

Z nozder stříkal

ropu.

Rybář se přesunul jinam,

protože to byl

jeho poslední rybářský výlet

a věděl, že delfíni zastraší ryby.

Tak se od něj vzdálil.

O pár minut později

byl delfín zase vedle lodi.

Říkal, že za celých 30 let rybaření

ještě neviděl, aby delfín něco takového udělal.

A cítil, že -

Cítil, že to bylo proto,

že přišel prosit o pomoc. Promiňte.

Při havárii tankeru Exxon Valdez

zemřelo během prvních pár měsíců

asi 30% kosatek.

Jejich počet se nikdy neobnovil.

Rychlost obnovy všeho toho

se bude lišit.

Něčemu to bude trvat déle.

A některé věci se, myslím si, vrátí

pravděpodobně o něco rychleji.

Druhou důležitou věcí na zálivu je,

že spousta živočichů

přebývá v zálivu

po určitou část roku.

Záliv je tedy důležitým místem -

mnohem důležitějším než obdobné množství

vody v otevřeném Atlantiku.

Tuňáci plavou přes celý oceán.

Dostanou se do Golfského proudu a plavou až do Evropy.

Když přijde čas tření, vrací se.

A podívejte na tyto dva tuňáky, kteří byli označkováni,

v oblasti tření,

která je víceméně v oblasti skvrny.

Pravděpodobně mají přinejmenším

tento rok tragické období tření.

Doufám, že se snad dospěli

vyhýbají znečištěné vodě.

Stejně vesměs neradi jdou do vody,

které nejsou čiré.

Jedná se však o atletické živočichy

se skvělou fyzičkou.

Nevím, co může něco takového udělat jejich žábrám.

Nevím, jestli to bude mít vliv na dospělé.

Pokud ne, tak bezpochyby na jejich

jikry a larvy bude, domnívám se.

Ale pokud se podíváte na tento graf, který jde dolů a ještě níž,

tak tohle jsme provedli těmto druhům

díky desetiletím nadměrnému rybolovu.

Takže zatímco je ropná skvrna,

únik či erupce

katastrofou,

myslím si, že je důležité mít neustále na paměti,

že jsme udělali hodně věcí, které ovlivnily, co se děje v oceánu

na hodně, hodně dlouhou dobu.

Není to tak, že bychom začali s něčím,

co bylo vždycky v pořádku.

Začínáme s něčím, co bylo pod tlakem

a kde byly problémy od počátku.

Pokud si prohlédnete ptáky,

v zálivu je spousta ptáků,

kteří se tam soustřeďují po určitou část roku,

ale pak odletí.

A obývají mnohem větší oblasti.

Například

většina ptáků na tomto obrázku jsou stěhovaví ptáci.

Všichni byli v květnu v zálivu,

zatímco ropa se začínala na určitých místech dostávat na pobřeží.

Tady vlevo dole

jsou kamenáčci pestří a jespáci píseční.

Mladé rodí nahoře v Arktidě,

a přezimují dole na jihu Jižní Ameriky.

Soustřeďují se ale v zálivu

a pak se rozptýlí po celé Arktidě.

Viděl jsem v zálivu ptáky,

kteří rodí svoje mladé v Grónsku.

Jedná se tedy o záležitost celé polokoule.

Ekonomické dopady

jsou v mnoha směrech minimálně národní.

Biologické dopady jsou bezpochyby otázkou celé polokoule.

Myslím si, že tohle je jeden

z absolutně šokujících

příkladů naprosté nepřipravenosti,

který si vůbec dokážu představit.

Když Japonci zaútočili na Pearl Harbor,

alespoň byl podniknut protiútok.

Zdá se, že jsme

neschopni přijít na to, co dělat.

Nic nebylo připravené.

Jak můžeme vidět

z jejich počínání.

Používají hlavně norné stěny a dispergátory.

Norné stěny jsou absolutně nevhodné pro otevřené moře.

Nedostanou se ani ke korálům,

kde je ropa nejvíce koncentrovaná.

Dostanou se blízko pobřeží. Podívejte se na tyhle dvě lodě.

Ta napravo se jmenuje Rybařící blázen.

Řekl bych, že je to skvělé jméno

pro lodě, které přes veškerou snahu nejsou schopny udělat víc než

čistou rýhu na hladině - tím, že mezi sebou táhnou norné stěny,

když jsou teď v zálivu

doslova statisíce čtverečních mil

pokrytých ropou.

Díky dispergátorům ropa projde pod stěnami.

Ty jsou vysoké jenom

kolem 13 palců (30 cm).

Takže je to naprosto šílené.

Tady do toho zapojili lodě lovců krevet.

Najali stovky lodí na krevety, aby tahaly stěny místo sítí.

Tady pracují.

Jasně můžete vidět,

že veškerá znečištěné voda se za stěnami opět vynořuje.

Jediné, co dělají je, že to zamíchají.

Je to absurdní.

Rovněž plovoucí norné stěny u pobřeží --

stovky a stovky mil pobřeží,

chráněných nornými stěnami,

tady je kousek pobřeží, kde žádná stěna není.

Je dost velká šance,

že se ropa a znečištěná voda dostanou za stěny.

A tady ta spodní fotka, to je ptačí kolonie, kterou stěna chrání.

Každý se tam ptačí kolonie

snaží ochraňovat.

No, jako ornitolog,

můžu říct, že ptáci umí létat, a že --

(Smích)

tím, že dáme stěnu kolem hnízdiště

tomu nepomůžeme.

Tento druh ptáků si shání potravu potápěním do vody.

Ve skutečnosti

si myslím, že to, co by se mělo udělat, když už --

se tak moc snaží ochránit ta hnízda --

kdyby vlastně všechny hnízda zničili,

někteří ptáci by odletěli,

a bylo by to pro ně lepší.

Co se jejich čištění týče,

nechci pomlouvat lidi,

kteří ptáky čistí.

Je opravdu důlěžité

vyjádřit účast.

Myslím si, že to je nejdůležitější věc, kterou lidé mají,

soucit.

Je důležité sehnat takové snímky

a ukázat je.

Ale teď vážně, kam budou ti ptáci vypuštěni?

Je to jako vytáhnout někoho z hořící budovy,

ošetřit jej po nadýchání se kouře

a poslat jej zpátky - ta ropa přece neustále uniká.

Odmítám toto uznat

za nehodu.

Myslím si, že je to výsledek obrovské nedbalosti.

(Potlesk)

Nejen British Petroleum

British Petroleum pracovalo

velmi nedbale a bezohledně,

protože mohlo.

A mohlo jedině díky

absolutnímu selhání dohledu

ze strany vlády, která by měla být

naší vládou, která nás má chránit.

Tady to máte --

tuto značku vidíte na téměř každé komerční lodi ve Spojených státech --

víte, jestliže vylijete pár galonů ropy,

dostanete se do pěkných potíží.

A člověk se musí opravdu divit

pro koho jsou vlastně ty zákony

a kdo je nad těmito zákony.

Jsou věci, které můžeme v budoucnu udělat.

Mohli bychom mít vybavení, které opravdu potřebujeme.

Není tak těžké

předvídat,

že když uděláme 30 000 děr

do mořského dna v Mexickém zálivu při hledání ropy,

že z jedné z nich může ropa začít unikat.

A měli byste mít ponětí co dělat.

To je rozhodně jedna z věcí, které musíme udělat.

Ale myslím si, že musíme pochopit odkud tento únik

začal.

Začalo to pohřbením

myšlenky, že vláda je to proto,

protože je to naše vláda, která má chránit

zájem širší veřejnosti.

A tak si myslím, že únik ropy,

podpora bank,

hypoteční krize a podobné věci

jsou naprostými synonymy

stejné příčiny.

Zdá se, že pořád ještě máme jasno

aspoň v tom, že potřebujeme policii, aby nás chránila

před pár zlými lidmi.

A i když policie umí být občas trochu otravná --

rozdává pokuty a tak --

nikdo by neřekl, že se jí musíme zbavit.

Ovšem ve všech ostatních složkách dnešní výkonné moci

a platí to i v posledních nejméně 30 letech,

se pěstovala deregulace.

Stojí za tím lidé,

proti kterým

potřebujeme chránit,

kteří si vládu kupují.

(Potlesk)

To je dlouhodobý problém.

Můžete vidět, že

počínání korporací bylo ilegální už při vzniku USA.

Dokonce Thomas Jefferson si stěžoval

že už tehdy

vybízely k nerespektování zákonů v naší zemi.

Dobře, lidé, kteří říkají,

že jsou konzervativní,

pokud chtějí být

opravdu konzervativní a opravdu vlastenečtí,

by měli říct těmto korporacím,

aby šly k čertu.

To by znamenalo být konzervativní.

Ve skutečnosti potřebujeme

vrátit se k tomu,

že je to naše vláda,

která chrání naše zájmy,

a znovu získat pocit jednoty

že tady, v naší zemi, jde o společnou věc,

ten pocit byl opravdu ztracen.

Myslím, že jsou jisté známky naděje.

Zdá se, že se trochu probouzíme.

Glass-Steagallův zákon --

který byl skutečně určen k naší ochraně proti takovýmto věcem,

jež zapříčinily hospodářský pokles

a krach bank

a podobné věci, které vyžadovaly pomoc --

vstoupil v platnost roku 1933

a systematicky byl rušen.

Teď je snaha některé z těchto věcí

obnovit.

Ale lobisté jsou připraveni

pokusit se zeslabit regulace,

hned po odhlasování zákona.

Takže je to nepřetržitý boj.

Teď je historický okamžik.

Buď budeme mít naprostou

a totální katastrofu

díky úniku ropy v zálivu,

nebo využijeme příležitosti jak z toho ven,

jak dnes mnoho lidí poznamenalo.

Rozhodně jde o společné téma

o využití tohoto okamžiku.

Tímhle už jsme si prošli

není to poprvé, co "vrtáme mimo pevninu".

Prvním mimopevninským nalezištím se říkalo velryby.

Prvním mimopevninským vrtačkám se říkalo harpuny.

Tehdy jsme oceán připravili o velryby.

Překvapuje nás to?

Od doby, kdy jsme žili v jeskyních

jsme vždy, když jsme potřebovali energii

něco zapálili, a tak je tomu až doteď.

Neustále něco zapalujeme,

pokaždé, když chceme energii.

Lidé říkají,

že nemůžeme mít čistou energii,

protože je příliš drahá.

Kdo říká, že je příliš drahá?

Přece ti, kdo prodávají fosilní paliva.

Na tomto místě už jsme s energií jednou byli,

byli tu lidé, kteří říkali, že ekonomika

neunese změnu,

protože nejlevnější energie bylo otrokářství.

Energie je vždy morální problém.

A je to problém, který je morální právě teď.

Je to záležitost dobrého a špatného.

Děkuju mnohokrát.