Jak současná pandemie ovlivní blízkou budoucnost

Bill Gates hovoří o nejoptimističtějších (a nejpesimističtějších) scénářích vývoje pandemie nového koronaviru v nadcházejících měsících, vysvětluje, co komplikuje omezování šíření viru, informuje o slibných vakcínách, na jejichž vývoji se pracuje, přibližuje, jak se dívá na uvolňování zavedených omezení, a dokonce se krátce vyjadřuje i ke konspiračním teoriím, které o něm kolují. Nenechte si ujít ani jeho kritickou pobídku směrem k ostatním filantropům, aby dělali ještě více, mířili výš a více se věnovali osvětě, aby se všem lidem na světě žilo lépe. (Nahrávka virtuálního rozhovoru, v němž Billa Gatese zpovídá šéf organizace TED Chris Anderson, vznikla 29. června 2020.)

Chris Anderson: Vítám Billa Gatese.

Bill Gates: Děkuji.

ChA: Jsem moc rád,
že jste přijal pozvání, Bille.

O téhle pandemii jsme si
v rozhovoru pro TED povídali

asi před 3 měsíci,

kdy bylo méně než –
myslím, že to bylo na konci března –

tehdy bylo méně než
1 000 obětí v USA

a méně než 20 tisíc obětí
na celém světě.

V tuto chvíli máme
v USA 128 000 mrtvých

a na světě víc než půl milionu,

po třech měsících.

Po třech měsících.

Co se podle vás může stát
do konce roku?

Studujete hodně modelů.

Jak podle vás může vypadat
nejlepší a nejhorší scénář?

BG: Bohužel může nastat
množství různých scénářů,

včetně toho, že s podzimem

se počet obětí může
dostat až nad rekordní čísla

z dubna.

Pokud se nakazí hodně mladých,

ti nakonec znovu nakazí seniory,

nákaza se dostane
do pečovatelských domů,

útulků pro bezdomovce,

do míst, kde už zemřela
spousta lidí.

Pokud jde o inovace,
k nimž se nejspíš ještě dostaneme –

o diagnostiku, léčbu, vakcíny –

rozhodně vidíme pokroky,

ale ne tak zásadní,
aby něco změnily na tom,

že letošní podzim bude v USA
možná hodně špatný.

Horší, než bych očekával
ještě před měsícem.

Teď jsme do značné míry
uvolnili omezení pohybu

a nošení roušek

a virus pronikl do řady měst,

kde předtím
ve významné míře nebyl,

takže nás čeká náročné období.

Nepředpokládá se,
že by počet úmrtí klesl

pod aktuálních asi 500 úmrtí denně,

ale reálně hrozí,
že se tento počet zvýší

a denně bude umírat dokonce
až 2 000 lidí jako dřív,

protože neomezujeme fyzický kontakt

a nemáme zvláštní režim

v takovém rozsahu
jako v dubnu a květnu.

A jak víme, tento virus
je částečně sezónní,

a tak se nákaza s podzimem,

kvůli teplotám, vlhkosti, častějšímu
pobytu v uzavřených prostorách,

bude šířit snadněji.

ChA: Podle některých scénářů tedy v USA –

při extrapolaci aktuálních čísel –

můžeme mít ještě letos
možná přes čtvrt milionu obětí,

pokud nebudeme opatrní,

a celosvětově se počet obětí
do konce roku může vyšplhat

na miliony, v množném čísle.

Existují důkazy o tom,
že nám teď skutečně pomáhají

vyšší letní teploty?

BG: Odborníci si nejsou naprosto jistí,
ale je rozhodně logické,

že model institutu IHME
při hledání vysvětlení,

proč květen nebyl horší,

pracuje s ročním obdobím,
tedy s teplotou a vlhkostí.

Když se situace zlepšila
a zvýšila se mobilita,

modely předpokládaly,
že přibude případů nákazy a úmrtí,

a u modelu IHME se logicky trvalo

na zohledňování ročních období,

aby se vysvětlilo,
proč květen neproběhl hůř

a proč červen neproběhl hůř.

Navíc sledujeme vývoj na jižní polokouli,

kde jsou roční období obráceně,

například v Brazílii.

Celá Jižní Amerika
bojuje s obrovskou epidemií.

V jižní Africe se epidemie
velice rychle rozšiřuje.

Zbývající země na jižní polokouli,

Austrálie a Nový Zéland,

naštěstí hlásí minimální počty případů,

a přestože se musí starat,
aby se nezvyšovaly,

drží se na úrovni „Máme 10 případů,

to je problém, pojďme to řešit.“

Patří k těm skvělým zemím,
které mají tak nízká čísla,

že se díky testům, karanténě a sledování

dokážou udržet velice blízko k nule.

ChA: Možná jim také pomáhá,
že tam lidé mohou snáz omezit kontakty,

a mají menší hustotu zalidnění.

Jisté je, že v těch zemích
situaci řeší chytře.

BG: Ano, virus se šíří exponenciálně,

a tak má i pár dobrých kroků
veliký význam.

Není to lineární záležitost.

Pokud je někde tolik případů
jako tady v USA, sledování kontaktů

je také obrovsky důležité,

ale počet nemocných na nulu nedostane.

Pomůže ho snížit,

ale víc od něj čekat nemůžeme.

ChA: Ano, v květnu a červnu

byla čísla v USA o něco lepší,
než předvídaly některé modely,

podle hypotéz zčásti
díky teplejšími počasí.

A nyní v USA pozorujeme nárůst případů,

který by se možná dal popsat
jako poměrně znepokojivý.

BG: Ano, je to tak.

V oblasti řekněme New Yorku

počty případů stále o něco klesají,

ale v jiných částech země,

v tuto chvíli především na jihu,

rostou tak,
že pokles jinde vyrovnají.

A počet pozitivně testovaných
mezi mladými lidmi

je dnes vyšší i v porovnání s dřívějším
stavem v hůře zasažených oblastech.

Z toho je zřejmé, že mladí prve
do značné míry omezili pohyb

a starší se ještě mezi lidi
v takové míře nevydali.

Nemocní jsou teď tedy velmi mladí,

ale protože lidé žijí
ve vícegeneračních domácnostech

a pracují v pečovatelských domech,

situace se bohužel znovu zhorší,

jak kvůli zpoždění, tak kvůli přenosu

zpět do skupiny seniorů,

a počet úmrtí znovu poroste,

i když už výrazně klesl,

ze zhruba 2 000 na současných asi 500.

ChA: A klesl zčásti proto,
že údaje o počtu obětí přicházejí

o tři týdny později než údaje
o počtu případů, že?

A zčásti možná také proto,

že byla přijata některá účinná opatření

a v tuto chvíli se zdá,

že protože už o nemoci
máme více informací,

celková úmrtnost reálně mírně klesá.

BG: Určitě, úmrtnost je vždycky nižší,

když systém není přetížený.

Když nestačily kapacity v Itálii,

ve Španělsku, zpočátku i v New Yorku

a rozhodně také v Číně,

systém nedokázal
zajistit ani základní péči,

kyslík a podobně.

Podle studie, kterou naše nadace
financovala ve Velké Británii,

má kromě remdesiviru
prokázaný léčebný efekt

pouze jedna další látka,

což je dexametazon,

který u pacientů s těžkým průběhem nemoci

snižuje riziko úmrtí asi o 20 %.

A uvažuje se o použití řady dalších látek.

U hydroxychlorochinu
nebyly zjištěny žádné pozitivní účinky,

takže ten je víceméně ze hry.

Několik studií stále probíhá.

Testuje se ale řada dalších látek,

mezi nimi konečně také
monoklonální protilátky,

takže můžeme říct, že na podzim
budeme mít širší arzenál možností.

S ohledem na počet úmrtí

je tedy dobrá zpráva, že už teď
máme k dispozici určité inovace

a už na podzim budeme mít další.

Měli bychom dostat
monoklonální protilátky,

do kterých já osobně
vkládám největší naděje.

ChA: O tom bych chtěl
za chvilku mluvit podrobněji,

ale nejprve bych rád
shrnul téma počtu obětí.

Jaká podle vás je a bude

přibližná úmrtnost v zemi
s dobře fungujícím zdravotnictvím,

řekněme v USA,

kde systém není přetížený?

Kolik procent ze všech případů?

Řekl byste, že méně než jedno procento?

BG: Kdybychom odhalili
každý případ, tak ano,

bylo by to bezpečně pod jedním procentem.

Mluví se o hodnotách jako 0,4 či 0,5.

Pokud započítáme i lidi
zcela bez příznaků,

patrně se dostaneme pod 0,5

a to je dobrá zpráva.

Toto onemocnění také
mohlo mít úmrtnost 5 %.

Dynamika přenosu tohoto onemocnění

je ještě problematičtější,
než předpokládali odborníci.

Máme spoustu presymptomatických
a asymptomatických přenosů

a onemocnění nezpůsobuje kašel,

kterého by si u sebe lidé všimli.

Většina respiračních onemocnění
přitom kašel způsobuje.

Tato nemoc se v raných fázích
nešíří při kašli,

ale při zpěvu, smíchu, mluvení,

zvlášť od takzvaných
superpřenašečů,

kteří vylučují veliké množství virů.

To je poměrně nová věc,

takže i experti musí přiznat,
že toto je zaskočilo.

Počet asymptomatických přenosů

a fakt, že při přenosu
nehraje významnou roli kašel,

tak jako třeba u chřipky nebo tuberkulózy.

ChA: Ano, v tom je tenhle virus
ďábelsky mazaný.

Kolik procent ze všech přenosů

tvoří asymptomatické přenosy?

Slyšel jsem, že až polovina
všech přenosů vlastně

může být presymptomatická.

BG: Ano, pokud jde
o presymptomatické přenosy,

většina studií uvádí,
že tvoří přibližně 40 %.

A pak tu jsou asymptomatické přenosy.

Množství viru
v horních cestách dýchacích

přímo nesouvisí s příznaky.

Někteří lidé mají mnoho virů tam
a velmi málo v plicích

a opravdu těžké příznaky,
které člověka dovedou k lékaři,

způsobují viry právě v plicích –

i v jiných orgánech, ale hlavě v plicích.

Z hlediska šíření jsou nejhorší případy,

kdy mají lidé hodně virů
v horních cestách dýchacích,

ale téměř žádné v plicích,

takže k lékaři nejdou.

ChA: Rozumím.

Když tedy k presymptomatickým přenosům

přičteme ty asymptomatické,

vyjde nám, že přes 50 %
všech přenosů

obstarají lidé bez příznaků, že?

BG: Ano, kvantifikovat
přenosy je tak složitější.

Samozřejmě jsme schopni
odhalit určitá ohniska a podobně,

ale toto je velká neznámá,
pokud jde o vakcíny:

Dokáže vakcína kromě toho,
že zabrání propuknutí nemoci,

což se zjistí při klinických testech,

zabránit také tomu,
abychom nemoc přenášeli?

ChA: Otázka vakcín

je velice důležitá,
brzy se k ní dostaneme.

Ještě mě zajímá, jestli jsme o viru
během posledních měsíců

získali jiné překvapivé informace,

které bychom do budoucna
rozhodně měli zohlednit.

BG: Zatím jsme nedokázali
popsat superpřenašeče,

určit jejich profil.

A možná to nedokážeme nikdy.

Možná je mnoho nespojuje.

Moc by pomohlo, kdybychom
je dokázali určit,

protože jsou zodpovědní
za většinu přenosů.

Je to malá skupina lidí,
kteří vylučují veliké množství virů.

Bohužel je zatím identifikovat neumíme.

Způsob přenosu je záludný.

Když jsou lidé v prostoru,
kde nikdo nemluví,

míra přenosu je podstatně nižší.

To zčásti vysvětluje,
jak to funguje v letadlech,

kde se nákaza šíří, ale méně, než bychom
při pobytu v takovém prostoru čekali.

Na rozdíl například
od sborů nebo restaurací

totiž lidé v letadle nemluví
tak hlasitě, a tudíž tolik nevydechují

jako v jiných uzavřených prostorech.

ChA: Hmm.

Co byste si pomyslel o morálce
člověka, který by nastoupil do letadla

a odmítl si nasadit roušku?

BG: Pokud by to bylo
jeho vlastní letadlo, neměl bych námitky.

Pokud by na palubě byli další lidé,

tyhle lidi by samozřejmě ohrožoval.

ChA: Organizace WHO

lidem na začátku pandemie
nošení roušek nedoporučovala.

Měla obavy, že by se nedostávalo
na zdravotníky v první linii.

Když se na to podíváme zpětně,
byla to obrovská chyba?

BG: Ano.

Všichni experti litují,
že roušky podcenili –

ono to souvisí s asymptomatickými
přenosy, o nichž už byla řeč.

Kdyby lidé měli výrazně příznaky,

jako třeba u eboly,

nemoc by poznali
a izolovali by se od ostatních,

takže by roušky nebyly potřeba.

Vzhledem k účinku roušek,

vzhledem k tomu, že zdravotnické roušky
dodávají jiní dodavatelé

než běžné roušky,

vzhledem k tomu, jak snadno
lze navýšit výrobu běžných roušek,

a vzhledem k tomu, že by roušky
zabránily presymptomatickým

a asymptomatickým přenosům,

to chyba byla.

Ale nebylo to spiknutí.

Teď už zkrátka máme více informací.

Pokud jde o přínos roušek,
ani dnes nejsou data tak přesná,

jak by se nám líbilo,
ale přínos je významný.

ChA: Dobrá, já vám teď
položím několik otázek

od členů naší komunity.

Ukážeme je na obrazovce.

Jim Pitofsky se ptá: „Myslíte si,
že se omezení v USA uvolňují přečasně?

Pokud ano, co si v USA můžeme dovolit,
jestliže pandemii chceme čelit odpovědně?“

BG: Otázka volby kompromisu

mezi výhodami řekněme
chození do školy

a rizikem, že se lidé nakazí,
protože chodí do školy,

je velice složitá

a pochybuji,
že vůbec někdo může říct:

„Já vám povím,
jak se tyhle kompromisy dělají.“

Víme, kde může docházet k přenosům

a že se virem mohou
nakazit i mladí lidé,

kteří jsou součástí
vícegeneračního řetězce přenosu,

to by mělo zaznít.

Čistě ze zdravotního hlediska

je uvolnění příliš liberální.

Z pohledu duševního zdraví

a přístupu k běžným zdravotnickým úkonům,

jako je očkování a další péče,

má uvolnění výhody.

Některá uvolnění podle mě
přinesla větší rizika než výhody.

Například tak rychlé otevření barů.

Jsou bary tak důležité
pro duševní zdraví lidí?

Snad ani ne.

Co se týče uvolňování, myslím si,
že jsme ho neodhadli tak dobře,

jak teď odpovídá našim poznatkům,

a že si později uvědomíme,
že jsme někde neměli otevírat tak rychle.

Ale potom tu je třeba otázka škol,

která podle mě ani z dnešního pohledu

není černobílá a těžko říct,
jestli převažují rizika, nebo výhody

a jak přesně naplánovat například

podzimní provoz škol v centrech měst.

Obnovení výuky ve školách
by přineslo ohromné výhody,

ale jak vyhodnotit rizika?

Ve městech, kde není mnoho případů,

má podle mě otevření škol přínos.

Ale může se stát,
že se situace vyvine neočekávaně.

Může se stát, že počet případů vzroste
a režim bude nutné změnit,

což není jednoduché.

Ale myslím si, že v USA

budou i místa,
kde by se otevření škol nevyplatilo.

Tahle nemoc ještě zhoršila nespravedlnost

ve společnosti – o tom, jak se lidem daří,

rozhoduje typ práce, přístup k internetu,

schopnost školy zajistit online výuku.

Někteří duševně pracující lidé,

a často se to stydí přiznat,

jsou po zavedení
práce z domova produktivnější

a vyhovuje jim flexibilní režim,

který domácí prostředí přináší.

A mají z toho hrozný pocit,

protože vědí, že spousta lidí
má spoustu nejrůznějších potíží,

včetně jejich dětí,
které nechodí do školy.

ChA: Je to tak. Pojďme k další otázce.

[Nathalie Munyampenda] „U nás ve Rwandě

se vyplatilo včasné
přijetí systémových opatření.

Jaká opatření byste v této fázi
navrhoval přijmout ve Spojených státech?“

Bille, já sním o dni, kdy vás jmenují
koronavirovým carem,

který bude mít pravomoc
mluvit k široké veřejnosti.

Co byste udělal?

BG: Nu, já a naše nadace

se asi nejlépe vyznáme
v inovativních nástrojích.

Je zřejmé, že některá omezení
byla uvolněna až příliš velkoryse,

ale v tomto se podle mě

mohli angažovat všichni.

Potřebujeme vedení, které dokáže přiznat,

že tu stále máme veliký problém,

a nebude ho chtít vlastně využít
k získání politických bodů

postojem typu
„Není to úžasné, co jsme dokázali?“

Ne, není to úžasné.

Spousta lidí včetně odborníků

si uvědomuje, že mnoho věcí nechápali,

a všichni si přejí, aby bylo před týdnem,
aby to, co nakonec udělali,

udělali o týden dřív.

Naše nadace pracuje

na inovativních nástrojích,

na protilátkách, na vakcínách,

to je obor naší specializace.

Je to práce mimo soukromý sektor,

a tak máme určitou neutralitu
a možnost pracovat se všemi vládami

a vybírat z mnoha společností.

To je důležité zvlášť
u produktů s nulovým ziskem.

Na který vynaložit zdroje?

Z trhu žádný signál nedostaneme.

Musí přijít odborníci a říct:
„OK, tuhle protilátku se vyplatí vyrábět.

Tuhle vakcínu se vyplatí vyrábět.“

V obou případech totiž máme
velmi omezené výrobní kapacity.

Spolupracovat bude řada společností,
což se normálně vůbec nedělá.

Jedna společnost produkt vymyslí

a potom ho začnou vyrábět
závody mnoha dalších společností,

aby se nejlepší varianty
vyrobilo co největší množství.

Takže já bych se zaměřil
na koordinaci těchto věcí.

Ale potřebujeme vůdce,
který nás bude včas informovat,

bude nohama na zemi,

půjde nám příkladem

a ještě bude podporovat inovace.

ChA: Z toho, jak o těchto věcech mluvíte,

vidím, že jste skvělý diplomat.

Díky, že jste odpověděl
i na takovou otázku.

Vím, že jste v pravidelném
kontaktu s Anthonym Faucim.

Většina lidí ho uznává jako
skvělého odborníka na tuto problematiku.

Ale do jaké míry má svázané ruce?

Nemá možnost plně hrát roli,

kterou by v této situaci hrát mohl.

BG: Dr. Fauci vystoupil,
když v médiích dostal prostor,

a udržel si prestiž,

přestože mluvil realisticky.

Měl možnost mluvit otevřeně.

Obvykle se v situaci, jako je tato,
vyjadřuje především CDC.

Není to naprosto nezbytné,

ale při dřívějších zdravotních krizích

měli slovo především
odborníci z agentury CDC.

Jsou pro tyto situace školení.

Je tedy trochu neobvyklé,
že jsme se místo CDC

museli v takové míře spoléhat na Fauciho.

Fauci měl být ten vynikající vědec

s mimořádnými zkušenostmi
hlavně v oblasti vakcín.

V určitém smyslu se stal tím,
kdo dává obecné pokyny,

myslím tím epidemiologické pokyny,

a správným způsobem je vysvětluje,
to znamená, že připouští:

„Ano, může přijít druhá vlna,

a proto musíme dodržovat tato pravidla.“

Nicméně je fantastické,
že se jeho názory dostávají k veřejnosti.

ChA: Někdy.

Pojďme k další otázce.

Nina Gregory píše:
„Jak vy a vaše nadace

přistupujete k etické otázce,
kterým zemím vakcínu poskytnout nejdřív,

pokud ji tedy vytvoříte?“

Bille, v tomto kontextu nám možná

povězte, v jaké fázi
vývoj vakcíny vůbec je

a co bychom všichni měli mít na paměti,

až budeme číst zprávy o vakcínách.

BG: Pokud budou účinné,

jako první budou k dispozici 3 vakcíny:

Moderna, kterou bohužel nebude
jednoduché vyrábět ve velkém,

takže pokud se osvědčí,
nejspíš bude především pro USA.

Potom AstraZeneca z Oxfordu

a Johnson & Johnson.

Tyto tři mohou být hotové nejdřív.

Data z testování na zvířatech

vypadají poměrně slibně,

ale ještě nejsou konečná,

zvlášť pokud jde o účinnost u seniorů.

Data z testování na lidech
budeme mít během několika měsíců.

U těchto tří vakcín

budeme testovat bezpečnost a účinnost.

To znamená,
že je budeme schopni vyrobit,

i když ne v takovém množství,
jaké bychom chtěli.

Dokážeme je vyrobit do konce roku.

Jestli bude fáze III úspěšná

a jestli se ji podaří dokončit
do konce roku,

to bych si netroufl tvrdit.

Ve fázi III se pečlivě
zkoumá bezpečnostní profil

a účinnost.

Toto testování každopádně začne.

Dál se pracuje na čtyřech až pěti
vakcínách jiného typu,

které jsou zhruba
o tři nebo čtyři měsíce pozadu.

Vyvíjí je Novavax, Sanofi, Merck.

Pro řadu z nich financujeme

výrobní kapacity –

v současné době kvůli tomu
probíhají složitá jednání –

abychom zajistili továrny
speciálně na výrobu pro chudší země,

takzvané země s nízkými
a středními příjmy.

Soustředit se budeme na konstrukty,
které bude možné vyrábět ve velkém,

k nimž patří AstraZeneca
a Johnson & Johnson.

Zaměříme se na ty, které jsou levné

a kterých dokáže jedna továrna
vyrobit 600 milionů dávek.

V úvahu tedy přichází několik

vakcinačních konstruktů.

Neočekávám, že bychom
vakcínu měli do konce roku,

to je opravdu optimistický scénář.

Ve hře je teď několik konstruktů

a mnoho látek se při testování
obvykle neosvědčí.

ChA: Bille, je pravda, že kdybyste se
neangažovali vy a vaše nadace,

vlivem dynamiky trhu
by patrně došlo k tomu,

že jakmile by se objevila
slibná kandidátská vakcína,

bohatší země by si víceméně rozebraly

celou první várku –

protože vyrobit vakcíny
nějakou dobu trvá –

a že by nezbylo na chudší země?

A že vy tím,

že garantujete výrobu
a kapacity na výrobu

některých kandidátských vakcín,

reálně vytváříte možnost,

aby aspoň část prvních dostupných vakcín

putovala do chudších zemí?

Chápu to správně?

BG: Neděláme to sami, ale ano,

hrajeme v této věci ústřední roli –

se skupinou CEPI,

Coalition for Epidemic Preparedness,
kterou jsme založili.

A evropští lídři s tím souhlasí.

Máme znalosti na to,
abychom jednotlivé konstrukty posoudili

a řekli: „Dobrá, kde na světě je továrna,

která je tohle schopná vyrábět?

Které továrně bychom
měli dát peníze v první fázi?

A podle čeho určíme,

že je čas dát peníze jiné továrně?“

Protože pro nás pracují lidé

ze soukromého sektoru,

kteří se v těchto věcech opravdu vyznají,

a protože jsme v této oblasti
důvěryhodným partnerem,

máme možnost činnost do značné míry
koordinovat, zvlášť výrobu.

Podle tradice bychom očekávali,

že USA uvidí globální problém
a začnou jednat.

Nic takového se ale zatím nestalo.

Mluvím s lidmi z Kongresu
a administrativy o tom,

jestli by v dalším zákoně o pomoci

nebylo možné třeba jedno procento
pomoci přidělit na nástroje,

z nichž by měl užitek celý svět.

A může to vyjít.

Tato situace je ale nešťastná,

je tu jisté vakuum,

na které svět není zvyklý,

a tak se spousta lidí,
včetně nás v nadaci,

snaží přispět k vytvoření
nějaké strategie,

která myslí i na chudší země,

kde zemře velká část všech obětí

a které silně pocítí negativní důsledky,

mimo jiné přetížení systému zdravotnictví.

I když v Evropě a USA zemřelo
obrovské množství lidí,

největší část obětí
zemře v rozvojových zemích.

ChA: Chtěl bych být
mouchou na stěně u vás doma

a slyšet, jak s Melindou
mluvíte o tom všem,

co bych asi nazval etickými „zločiny“,

které páchají lídři,
kteří by měli jednat úplně jinak.

Dávat lidem špatný příklad
nenošením roušky je jedna věc,

ale neujmout se role,
když svět potřebuje pomoct

v boji se společným nepřítelem,

kdy bychom měli reagovat jako lidstvo,

a místo toho…

mezi zeměmi rozdmýchat
opravdu ošklivou tahanici,

například o vakcíny.

To je zkrátka…

Historie to bude hodnotit přísně.

To je jednoduše otřesné.

Nemyslíte? Nebo mi něco uniká?

BG: Řekl bych, že to není tak černobílé.

Na základní výzkum

pro vývoj těchto vakcín
daly USA mnohem víc peněz

než kterákoli jiná země.

A tento výzkum není nijak omezený.

Není to tak, že by existovala
nějaká licence typu

„Když použijete naše peníze,
platíte USA poplatek.“

Z prostředků, které plynou na výzkum,
mají prospěch všichni.

Z financí, které jdou do továren,
mají prospěch jen USA.

Problém je v tom, že na ostatní globální
zdravotní krize USA reagovaly jinak.

Mají jasně největší podíl
na vymýcení pravých neštovic,

jasně největší podíl
na vymýcení dětské obrny,

spolu s důležitými partnery,
jakou jsou CDC,

WHO, Rotary, UNICEF, naše nadace.

Takže svět… ještě musím zmínit boj s HIV

pod vedením prezidenta Bushe,
i když s podporou obou stran,

a vznik fantastického programu PEPFAR.

To všechno zachránilo
desítky milionů životů.

Svět proto automaticky očekával,

že Spojené státy budou
minimálně hlavním aktérem,

pokud jde o financování, strategii,
zajišťování továren pro celý svět,

i kdyby to dělaly jen proto,
aby zabránily návratu infekce na své území

nebo aby fungovala globální ekonomika,

protože pro zachování pracovních míst

v USA je důležitá poptávka z jiných zemí.

V tuto chvíli je tedy svět v situaci,

která je značně nejistá,
neví se, co ji pomůže vyřešit,

a kdy vlastně chybí velení.

To nejhorší, co se stalo,
odchod USA z WHO,

je problém,

který se snad za nějakou dobu
podaří napravit,

protože koordinace přes WHO je nezbytná.

ChA: Přečtu vám další otázku.

Ali Kashani píše:
„Ví se o nějakých postupech,

které se při této pandemii ve světě
osvědčily mimořádně dobře?“

BG: Je ohromně zajímavé,
že kromě rychlého přijetí opatření

výborně funguje také
sledování saturace

u pozitivně testovaných lidí,

myslím tím saturaci krve kyslíkem.

Stačí k němu velmi levný měřič

a díky měření je pacienty možné
odeslat do nemocnice poměrně brzy.

Zvláštní je, že pacienti sami nepoznají,
kdy jde do tuhého.

Má to zajímavý fyziologický důvod,
ale ten tu nebudu rozebírat.

Německu se díky tomuto
typu sledování pacientů

podařilo udržet poměrně nízkou úmrtnost.

Pokud jde o péči
ve zdravotnických zařízeních,

zjistilo se, že se zpočátku
až příliš používaly ventilátory,

ač s nejlepšími úmysly,
a že se používaly

v nesprávném režimu.

Dnes už lékaři vědí mnohem lépe,
jak k léčbě přistupovat.

Většina těchto věcí
podle mě platí celosvětově.

Sledování saturace
pro včasné odhalení zhoršení

se nejspíš obecně rozšíří,

ale začali s ním v Německu.

Úspěšný je samozřejmě i dexametazon,

a naštěstí je i levný, podává se orálně

a jsme schopni ho vyrábět víc.

I ten se bude používat celosvětově.

ChA: Bille, rád bych se vás zeptal,

jaká je tato doba pro vás osobně.

Protože i když každý,
kdo s vámi stráví trochu času,

naprosto zřetelně vidí, jaký máte zápal
a že máte ty nejlepší úmysly,

z nějakého podivného důvodu
se o vás šíří konspirační teorie.

Informoval jsem se u společnosti Zignal,

která monitoruje sociální média.

Dozvěděl jsem se, že myslím
jen na Facebooku lidé do dnešního dne

zveřejnili více než
čtyři miliony příspěvků,

které vás spojují s nějakou
konspirační teorii o koronaviru.

Četl jsem o průzkumu,
podle něhož více než 40 % republikánů

věří, že vakcína, se kterou přijdete,

lidem jakýmsi způsobem implantuje čip,
který umožní sledovat jejich polohu.

To číslo mě naprosto šokuje.

A někteří lidé tyto teorie
berou dost vážně,

některé z nich se dokonce
dostaly do vysílání Fox News a tak dále.

Někteří lidé
je berou tak vážně,

že přicházejí s dost
ošklivými hrozbami a podobně.

Vypadá to, že se vám
tyto věci daří brát s nadhledem,

ale málokdo asi byl v podobné pozici.

Jak to nesete?

V jakém světě to proboha žijeme,

když se mohou šířit
takové dezinformace?

Co můžeme udělat, aby se změnil?

BG: Nejsem si jistý.

Konspirační teorie

jsou pro mě novinka.

Víte, s Microsoftem
byly spojené kontroverze,

ale přinejmenším měly
vztah k reálnému světu.

Řešilo se, jestli Windows
padají častěji, než je normální,

řešily se antimonopolní záležitosti.

Ale tehdy jsem věděl, o co jde.

Když přišlo tohle, musím říct,

že jsem o tom automaticky začal žertovat.

Lidé mi říkali, že to je vážně nevhodné,

protože jde o velice vážnou věc.

Kvůli těm teoriím totiž lidé mohou
ve větší míře odmítat očkování.

Až přitom budeme mít vakcínu,

bude to jako s rouškami –

když ji přijme velký počet lidí,

zvlášť pokud to bude
vakcína bránící přenosu viru,

očkování velkého počtu lidí

obrovsky pomůže celé komunitě.

Takže vlastně moc nevím,

co bych měl říct nebo udělat,

protože s tím konspiračním prvkem
nemám zkušenost.

A dá se vůbec říct něco,

co těm teoriím nedodá na hodnověrnosti?

Vzhledem k tomu,
že o mém úmyslu mikročipovat lidi

mluvila komentátorka Fox News
Laura Ingraham,

mě výsledky toho průzkumu příliš
nepřekvapují – lidé zkrátka uvěřili tomu,

co slyšeli v televizi.

Je to bláznivé.

A lidé zjevně hledají
jednodušší vysvětlení než ta,

která najdou ve virologických studiích.

ChA: Nu…

TED je nepolitická organizace,
ale ctí pravdu.

Řekl bych asi toto:

Lauro Ingraham, dlužíte Billu Gatesovi
omluvu a odvolání těch nesmyslů.

Jednoznačně.

A pokud kohokoli z vás,

kdo nás sledujete, napadlo, že je tento
člověk zapletený do nějakého spiknutí,

nechte se vyšetřit.

Na psychiatrii.

My, kteří Billa známe dlouhá léta

a víme, s jakým nasazením
a zápalem pracuje, můžeme potvrdit,

že vám přeskočilo.

Neřešte nesmysly

a pojďme společně řešit skutečný problém –
jak zvládnout tuto pandemii.

Vážně.

Má někdo na chatu návrh,
pozitivní návrh,

jak se zbavit konspiračních teorií?

Protože ony se vzájemně posilují.

Rád bych na to poukázal,
protože to vypadá,

že jsem sám součástí té konspirace.

Prostě, jak to udělat,
abychom znovu žili ve světě,

kde se dá informacím věřit?

Musíme na tom zapracovat.

Má někdo z komunity další otázku?

Aria Bendix z New Yorku píše:

„Co byste vy osobně doporučil lidem,

kteří v době nárůstu počtu případů
chtějí snížit riziko, že se nakazí?“

BG: Pokud máte práci,

kterou můžete dělat doma,

odbývejte schůzky přes digitální nástroje.

A třeba i některé společenské aktivity.

Já s mnoha přáteli
komunikuji přes videohovory.

S přáteli v Evropě se uvidíme kdovíkdy,

ale pravidelně si voláme.

Pokud dost omezíte kontakty,

velké riziko vám nehrozí.

Větší nebezpečí nákazy hrozí,
pokud se setkáváte s mnoha lidmi,

ať už pracovně, nebo společensky.

Doufám, že především v komunitách,
kde jsou větší počty případů,

údaje o mobilitě ukážou,

že i když to není povinné,
lidé na situaci reagují

a kontakty mimo domov
omezují na minimum.

ChA: Bille, rád bych se zastavil
také u tématu filantropie.

V této oblasti je samozřejmě
mimořádně aktivní vaše nadace,

ale mě by zajímala filantropie obecně.

Vy jste zakladatelem
iniciativy Giving Pledge,

v rámci které se řada miliardářů zavázala,

že před smrtí nebo po smrti
věnují na charitu polovinu svého majetku.

Ale ono to vůbec není snadné.

Věnovat někomu
tolik peněz není jednoduché.

Pokud se nemýlím,
od vzniku iniciativy Giving Pledge –

vznikla někdy před 10 lety,
nevím to přesně –

od vzniku této iniciativy
se váš vlastní majetek zdvojnásobil,

přestože jste předním
světovým filantropem.

Je skutečně tak těžké

věnovat peníze takovým způsobem,

aby opravdu měnily svět k lepšímu?

Nebo by světoví dárci,

a zvlášť ti skutečně bohatí světoví dárci,

měli dodržovat jakýsi harmonogram

ve stylu „Tohle je procento
mého majetku, které dám ročně,

s postupujícím věkem ho možná zvýším,

jestli chci filantropii brát vážně,

musím dávat – a musím přijít na způsob,

jak to dělat efektivně?“

Je to nefér, naivní otázka?

BG: Bylo by skvělé darování urychlit.

Cílem Gates Foundation
i iniciativy Giving Pledge je

pomáhat lidem najít projekty,
které jim jsou blízké.

K dobročinnosti lidi vedou emoce.

Ano, důležitá jsou i čísla,

ale projektů a potřeb
je nepřeberné množství.

Člověk si projekt vybere podle toho,
že zná někoho nemocného,

že zná někoho,
kdo postrádá sociální služby,

podle toho, co může
pomoct vymýtit rasismus…

Vybere si projekt,
který se ho hodně dotýká.

A je jasné, že některé dary nemají efekt.

Musíme se snažit o to,
aby filantropové měli vyšší ambice.

Pak tu je společná filantropie,

kterou vy podporujete
v rámci projektu Audacious.

Vedle toho funguje čtyři nebo pět
dalších skupin, které spojují dárce.

To je fantastická věc,

protože dárci se od sebe vzájemně učí,

vzájemně si dodávají sebedůvěru

a mají dobrý pocit:
„Já dám X, přispějí další čtyři lidé,

a hned dokážeme víc.“

Taková pomoc navíc dárce může bavit
snad i v případě, že něco nevyjde:

„Tak tenhle dar
nepadl na úrodnou půdu,

ale pojďme to zkusit znovu.“

Takže ano, líbilo by se mi,

kdyby filantropové byli aktivnější.

Když už se do toho lidé pustí,

mají z toho radost, mají pocit uspokojení,

mohou si vybrat,
které členy rodiny zapojí.

Nás s Melindou moc baví
pracovat společně a společně se učit.

V některých rodinách se do různých
činností zapojují také děti.

Někdy jsou děti hlavní silou.

Když máte hodně peněz,

pořád máte dojem,
že milion dolarů je velká částka,

když ale máte miliardy,

měli byste darovat stovky milionů.

Je vlastně moc hezké,
že vaše osobní výdaje

zůstávají na úrovni, kde byly dřív.

To je ze společenského hlediska
poměrně vhodné.

Ale výdaje na charitu byste měli zvýšit,

protože jinak dojde na poslední vůli

a vy dary nebudete moct směrovat
a neužijete si je tak, jak byste mohli.

Takže aniž bychom –
nechceme nic nařizovat,

ale já bych filantropy
stejně jako vy rád inspiroval,

aby projekty, které je osloví,
a příležitosti hledali

podstatně rychleji než v minulosti.

Protože ať jde o rasovou rovnost, nemoci,
nebo jakýkoli jiný sociální problém,

inovativní řešení, která filantropové
mohou použít a rychle uskutečnit

a která, pokud se osvědčí,
může vláda podpořit a rozšířit,

to jsou řešení, která zoufale potřebujeme.

Potřebujeme výraznou naději
a výrazný pokrok –

očekávání jsou vysoká –

potřebujeme vyřešit
velmi palčivé problémy.

ChA: Pro většinu filantropů,
i pro ty nejštědřejší,

je obtížné dát na charitu ročně
víc než přibližně procento majetku.

A přitom právě nejbohatší
lidé světa mají často přístup

ke skvělým možnostem investic.

Majetek mnoha z nich za rok
vzroste o sedm nebo deset procent.

Není to tak,
že pokud skutečně chcete dát

půlku majetku na dobročinné účely,

v určité fázi musíte začít plánovat,
že ročně věnujete pět, šest, sedm, osm,

deset procent svého majetku?

Není právě toto správný přístup a systém?

BG: Jsou lidé jako Chuck Feeney,

který šel dobrým příkladem

a dal na dobrou věc všechny peníze.

I my s Melindou uvažujeme,

jestli bychom peníze
neměli dávat rychleji.

Jak říkáte, máme velmi dobré
příjmy z investic,

z různých zdrojů.

V oblasti technologií se obecně daří,

dokonce i letos,

což je jeden z velkých paradoxů

současné situace ve světě.

A myslím si, že se očekává,
že bychom zrychlit měli

a že je důvod zrychlit.

Vláda se o všechny potřeby nepostará.

Ano, k dispozici je spousta
vládních prostředků,

ale je třeba pomoct,
aby se využily správně,

a hledat místa,
která potřebují větší podporu.

A pokud jsou lidé ochotní
pomáhat rozvojovým zemím,

tam nejsou vlády,

které mohly tisknout šeky
na 15 procent HDP,

a situace lidí je tam
čistě z ekonomického pohledu,

i když zapomeneme na pandemii,

tragická.

Tento stav v těchto zemích

zhruba o pět let zbrzdí další pokrok

a v několika případech
dokonce přímo ohrožuje

jejich stabilitu.

ChA: Bille,

máte můj obdiv za to,
co jste s Melindou dokázali.

Zvolili jste si těžkou cestu,

věnujete se mnoha různým věcem,

investujete veliké množství času
do aktivit, které mění svět k lepšímu,

a rozhodně také spoustu peněz
a spoustu osobní energie.

Je to obdivuhodné

a jsem vám vděčný,
že jste si na nás dnes udělal čas.

Moc vám děkuji a přeji vám hodně štěstí,

protože vaše schopnosti a zdroje
budou do konce roku zapotřebí

víc než kdy předtím.

BG: Díky, práce mě baví
a jsem optimista, takže díky, Chrisi.