Everything You Need to Know About Planet Earth

Planeta Země je domovem pro všechen
dosud známý život ve vesmíru.

Její věk je přibližně třetina věku vesmíru

a přiznejme si, že je nádherná.

Mírně zploštěná koule s těžkým kovovým
jádrem a lehčí povrchovou kůrou

obalená tenkou vrstvou vzduchu,
který dýcháme.

S rozlehlými oceány, úrodnými pláněmi,
velkolepými horami,

sladkovodními řekami, potoky,
jezery a zvodni,

obíhající hvězdu, která nás zahřívá
a dává nám energii.

Ale jak nás domov vznikl
a z čeho je tvořen?

Před 4,6 miliardami let Země
vznikla ze zbytků mrtvých hvězd

které se nashromáždily v obrovském
špinavém plynovém oblaku.

Tento plynový mrak v centru
zhoustl a vytvořil akreční disk.

Malé částice se začaly shlukovat
a tvořit vetší a větší objekty

dokud se nezformovaly do těles,
kterým dnes říkáme planety.

Tento proces trval 10 až 20 milionů let
a stále není dost dobře pochopen.

Přibližně v době, kdy byla Sluneční
soustava ještě mladá a chaotická,

se s naším domovem srazilo těleso
velké asi jako planeta Mars.

Náraz byl mohutný a kdyby bylo
toto těleso ještě masivnější,

možná by Zemi zničilo.

Materiál ze Země vyl vyvrhnutý do
oběžné dráhy, kde zformoval Měsíc,

který je největší družicí ve srovnání
se svou planetou, ve Sluneční soustavě.

V té době byla Země horoucím peklem,
do kterého neustále narážely asteroidy,

s moři lávy a jedovatou atmosférou.

Ale brzy se mělo něco drasticky změnit.

Země se ochladila!

Voda z nitra Země doputovala na povrch

a pršela na Zemi, jen aby se znovu
vypařila a změnila v mraky.

Miliony asteroidů přinesly
na naši planetu více a více vody.

Všechna voda na Zemi měla asi
takovýhle objem v porovnání se Zemí.

Dnes je povrch Země 71% voda
a 29% pevnina.

97.5% tvoří slaná voda
a jenom 2,5% sladká voda.

Sladká voda je 69% ve formě ledu a sněhu,
30% jsou podzemní vody,

a jenom asi 1% tvoří povrchovou vodu.

Ale dokonce i tato malá část
je převážně zmrzlá.

Jen maličké množství veškeré
vody tvoří jezera a řeky

a dokonce ještě menší část je vázaná
v živých organismech.

Takže Země se postupně ochlazovala
a její povrch vytvořil tenkou kůru.

Ale uvnitř Země pořád vířily
rozžhavené horniny,

které zespodu pohybovaly kůrou
a lámaly ji na kusy.

Tomuto procesu se říká desková tektonika
a děje si i právě teď.

V budoucnu o tom uděláme samostatné video.

Pro teď jen řekněme, že zemská kůra

se skládá z jednotlivých obřích
desek které se pohybují.

Když do sebe narazí tak se rozpadají
a vytvářejí mohutné pohoří.

Anebo prudce klesnou zpět hlouběji
do Země a vytvoří hluboké příkopy.

Takto vzniklo nejvyšší místo
na Zemi: Mount Everest;

a to nejnižší: Mariánský příkop.

Z naší perspektivy se zdají
pozemské hory a příkopy masivní,

ale když se podíváte na zemský průřez,

uvidíte, jak jsou ve skutečnosti malinké.

Část, na které stojíme, se nazývá kůra,
která je asi 50 km široká,

i když šířka se může pohybovat
v rozmezí 5 až 70 km.

Mimochodem, člověkem nejhlubší
vyvrtaná díra má 12 262 km.

Pod kůrou je zemský plášť.

Je to křemičitá kamenná skořápka
přibližně 2 900 km široká.

Plášť se skládá ze svrchní a spodní části.

Svrchní plášť má také různé části.

Jeho horní část, která je viskózní
a nese zemskou kůru,

se nazývá litosféra.

Pod ní je astenosféra,

která se skládá z méně pohyblivého,
převážně tuhého materiálu.

Spodní plášť sahá až do
vnějšího jádra Země.

Vnější jádro Země je tekutá vrstva
železa a niklu, zhruba 2 266 km široká.

Teplota se pohybuje v rozmezí
4 000 °C až 5 700 °C.

A v samotném centru Země je vnitřní jádro.

Je převážně v tuhém stavu; koule
vytvořená ze slitiny železa a niklu.

s poloměrem přibližně 1 200 km,
což je 70% velikosti Měsíce,

a zhruba s teplotou povrchu Slunce.

Pomalu se zvětšuje rychlostí
asi 1 mm za rok.

A nyní z perspektivy.

Tato malá vrstva vykrystalizované směsi

bývalého roztaveného pláště
je místem, kde žijeme.

Dále tu je zemské magnetické pole.

Je to okem nepozorovatelný jev,
který odklání částice s vysokou energií

přicházející od Slunce a dalších zdrojů,
čímž umožňuje stabilní prostředí

s poměrně malým radiačním účinkem na Zemi.

Ale proč tu je?

Ve skutečnosti o tom téměř nic nevíme.

Víme, že to má co do činění
se zemským jádrem.

Uvnitř této kovové koule tečou ve
složitých vzorech velké elektrické proudy.

Ty způsobují magnetické pole,
které se samo stabilizuje

podle zákonů elektrodynamiky.

Celý tento systém se nazývá dynamo.

Ale nenechte se námi oklamat,
že jsme již na všechno přišli.

Když už mluvíme o úchvatných informacích,

tak co třeba ta vzdušná věc,
co nás obklopuje?

Objemově se suchý vzduch skládá
převážně z dusíku, kyslíku,

argonu, oxidu uhličitého,

proměnlivého množství vodní páry
a malého množství jiných plynů.

Lidé jsou velmi závislí na nejspodnější
vrstvě atmosféry:

troposféře, kde se nachází počasí.

Její šířka je v průměru 12 km.

Nad ní se nachází stratosféra,
která obsahuje ozonovou vrstvu,

co nás chrání před nejagresivnějším
slunečním zářením.

Nad ní je mezosféra, nejchladnější
místo planety,

s průměrnou teplotou okolo −85 °C.

Ve výšce zhruba 80 km začíná termosféra.

Přechod do vesmíru je plynulý
bez jasné hranice,

ale lidé rozhodli, že vesmír začíná tady:

ve výšce zhruba 100 km Země
končí a vesmír začíná.

Přestože atmosféra sahá poněkud dále.

V této oblasti najdeme ionosféru,
polární záři a ISS.

A nejvzdálenější vrstva je exosféra,
dosahující až do výše 10 000 km.

Plynule splývá s vnějším prostorem,
kde se už nenachází žádná atmosféra.

Atomy a molekuly v této oblasti
jsou tak daleko od sebe,

že mohou cestovat stovky kilometrů,
aniž by do sebe narazily.

OK, lidé v jejich současné podobě tu jsou
pouze nějakých 200 000 let.

To je 0,004% historie Země.

To vážně není moc dlouho.

A tady jsme: žijeme v tenké vlhké
vrstvě na malém mokrém kameni.

Tomuto kameni říkáme Země.

Je to produkt nejdůmyslnějšího
vesmírného díla,

výsledek nepřetržitého procesu
vzniku a zániku,

který se neustále děje napříč
celým vesmírem,

za pomoci štěstí, zákonů vesmíru
a náhodných událostí.

Máme veliké štěstí.