Co to znamená být uprchlíkem? - Benedetta Berti a Evelien Borgman

Celá lekce na: http://ed.ted.com/lessons/what-does-it-mean-to-be-a-refugee-benedetta-berti-and-evelien-borgman

Přibližně 60 milionů lidí na celém světě bylo nuceno opustit své domovy, aby unikli válce, násilí a pronásledování. Většina se stala vnitřně vysídlenými osobami, což znamená, že uprchli ze svých domovů, ale jsou stále ve své vlasti. Ostatní, označovaní jako uprchlíci, hledají útočiště mimo svou vlastní zem. Ale co tento pojem vlastně znamená? To vysvětlují Benedetta Berti a Evelien Borgman.

Lekce: Benedetta Berti a Evelien Borgman, animace: TED-Ed.

Po celém světě

je přibližně 60 milionů lidí,

kteří byli nuceni opustit své domovy,

aby unikli válce, násilí a pronásledování.

Většina z nich byla vnitřně vysídlena,

to znamená, že utekli ze svých domovů,

ale zůstali ve své vlasti.

Ostatní překročili hranice a hledali
útočiště mimo svou vlast.

Běžně se nazývají uprchlíky.

Ale co tento termín vlastně znamená?

Svět zná uprchlíky po tisíce let,

ale moderní definice byla
vypracována až v roce 1951

v Ženevské úmluvě o právním
postavení uprchlíků

jako reakce na masové pronásledování a
vysídlování během 2. světové války.

Úmluva definuje uprchlíka jako osobu,
která se nachází mimo svou vlast

a nemůže se navrátit

pro oprávněné obavy před pronásledováním

z důvodů rasových, náboženských,
národnostních,

příslušnosti k určité sociální skupině
nebo kvůli politickému názoru,

často v návaznosti na válku a násilí.

V dnešní době přibližně polovina
uprchlíků na světě jsou děti,

některé bez doprovodu dospělého,

takže mohou být využívány k dětské práci

nebo sexuálně zneužívány.

Příběh každého uprchlíka je jiný,

mnoho z nich absolvuje nebezpečnou
cestu s nejistým výsledkem.

Ale ještě než se dostaneme k tomu,
co jejich cesty zahrnují,

měli bychom objasnit jednu věc.

Existuje mnoho nejasností týkajících
se rozdílu mezi termíny

"migrant" a "uprchlík".

Slovo "migranti" většinou označuje lidi,
kteří opustili svou zemi

pro důvody nesouvisející
s pronásledováním,

jako je hledání
lepších ekonomických příležitostí

nebo opuštění suchem zasažených
oblastí při hledání lepších podmínek.

Na světě je mnoho lidí,
kteří se vystěhovali

kvůli přírodním katastrofám,

nedostatku potravin

a jiným strádáním,

ale mezinárodní právo,
ať správně či nesprávně,

uznává jako uprchlíky pouze ty,
kdo prchají před konfliktem a násilím.

Tak tedy co se stane, když
někdo uteče ze své vlasti?

Většina cest uprchlíků
je dlouhá a riskantní,

s omezeným přístupem
k úkrytu, vodě nebo jídlu.

Vzhledem k tomu, že odjezd
může být náhlý a neočekávaný,

někdy musí opustit veškerý svůj majetek,

a tak lidé, kteří uniknou konfliktu,
často nemají potřebné dokumenty,

například víza, aby mohli nastoupit
do letadla a legálně odjet do ciziny.

Finanční a politické faktory jim také
mohou zabránit v cestování

obvyklými trasami.

To znamená, že většinou mohou cestovat
pouze po souši nebo po moři

a můžou být nuceni svěřit
své životy převaděčům,

aby jim pomohli překročit hranice.

Zatímco někteří utíkají do bezpečí
spolu s rodinami,

jiní se vydávají na cestu sami
a opouštějí své bližní

v naději, že se shledají později.

Oddělení od rodiny může být
traumatické a nesnesitelně dlouhé.

I když více než polovina uprchlíků
na světě je ve městech,

někdy je pro takového člověka
první zastávkou uprchlický tábor,

obvykle vedený Agenturou pro uprchlíky
OSN nebo místními vládami.

Utečenecké tábory mají poskytovat
krátkodobé útočiště

do doby, než se jejich obyvatelé
budou moci buď bezpečně vrátit domů,

nebo být integrování do hostitelské země,

nebo přesídleni do jiné země.

Ale možnosti přesídlení a dlouhodobé
integrace jsou často omezené.

Příliš mnoho uprchlíků nemá jinou
možnost než zůstat v táboře roky,

někdy dokonce desetiletí.

Po vstupu do nové země prvním
právním krokem pro utečence

je žádost o azyl.

V tu chvíli se stávají žadateli o azyl,

a dokud není jejich žádost přijata,
nejsou oficiálně uznáni jako uprchlíci.

Zatímco země se celkem shodují
na jedné definici uprchlíka,

každá hostitelská země je zodpovědná
za prozkoumání všech žádostí o azyl

a rozhodnutí, zda žadateli může
být udělen status uprchlíka.

Směrnice různých zemí
se mohou podstatně lišit.

Hostitelské země mají několik povinností

vůči lidem, které uznaly jako uprchlíky,

například záruku minimálního standardu
zacházení a zákaz diskriminace.

Nejzákladnější povinností vůči uprchlíkům
je zákaz jejich repatriace,

princip bránící hostitelské zemi
navrátit osobu

do země, kde její život a svoboda
jsou ohroženy.

Ale ve skutečnosti uprchlíci
jsou často obětmi

nekonzistentního a
diskriminačního chování.

Stále častěji jsou nuceni začít
nový život tváří v tvář xenofobii

a rasismu.

Častokrát jim není dovoleno pracovat,

a jsou tedy plně závislí na
humanitární pomoci.

Kromě toho příliš mnoho dětí uprchlíků
nechodí do školy

kvůli nedostatku peněz
na vzdělávací programy.

Pokud se podíváte na svou
vlastní rodinnou historii,

možná zjistíte, že v určitém okamžiku

vaši předkové byli nuceni
opustit své domovy,

aby unikli válce nebo diskriminaci
a pronásledování.

Udělali bychom dobře, kdybychom
si vzpomněli na jejich příběhy,

když slyšíme o uprchlících, kteří
jsou v současnosti na útěku

a hledají nový domov.