Peter van Uhm: Proč jsem si vybral pušku

Peter van Uhm je nizozemský náčelník Generálního štábu, ale to nutně neznamená, že zastává válku. Na TEDxAmsterdam vysvětluje, jak je jeho kariéra ovlivněna láskou k míru, ne touhou pro krveprolití - a proč potřebujeme armádu, pokud toužíme po míru.

Jako nejvyšší vojenský velitel

Nizozemska,

s jednotkami umístěnými po celém světě,

jsem velice poctěn

tu dnes být.

Když se rozhlédnu kolem sebe

zde na TEDxAmsterdam,

vidím velice mimořádné obecenstvo.

Vy jste důvod,

proč jsem řekl ano na pozvání

sem dnes přijít.

Když se rozhlédnu kolem,

vidím lidi,

kteří chtějí něčím přispět,

vidím lidi,

kteří chtějí udělat svět lepším,

díky přelomové vědecké práci,

vytvořením impozantních uměleckých děl,

psaním důležitých článků

nebo inspirujících knih,

založením udržitelných firem.

A vy všichni jste si vybrali

své vlastní nástroje

k naplnění tohoto poslání

za vytvoření lepšího světa.

Někteří si vybrali mikroskop -

jako svůj nástroj.

Jiní si vybrali tanec nebo malování

nebo skládání hudby, jakou jsme mohli zrovna slyšet.

Někteří si vybrali pero.

Jiní používají jako svůj nástroj peníze.

Dámy a pánové,

já jsem udělal jinou volbu.

Díky.

Dámy a pánové -

(Smích)

(Potlesk)

Sdílím vaše cíle.

Sdílím cíle

řečníků, které jste do teď slyšeli.

Nevybral jsem si

pero,

štětec, fotoaparát.

Vybral jsem si tento nástroj.

Vybral jsem si pušku.

Pro vás, a to jste již slyšeli,

může být nepříjemné,

být tak blízko této pušce.

Může to dokonce působit děsivě.

Skutečná puška

v blízkosti několika stop.

Na chvíli se zastavme

a nechme tuto nejistotu působit.

Můžete ji dokonce i slyšet.

Opatrujme skutečnost,

že pravděpodobně většina z vás

nikdy nebyla tak blízko pušce.

To znamená,

že Nizozemsko je mírumilovnou zemí.

Že Nizozemsko není ve válce.

To znamená, že vojáci nejsou potřeba

k hlídkování na ulicích.

Že zbraně nejsou součástí našich životů.

V mnoha zemích

tomu tak ale není.

V mnoha zemích

jsou lidé konfrontováni se zbraněmi.

Jsou utiskováni.

Jsou zastrašováni -

vojenskými vůdci,

teroristy,

zločinci.

Zbraně mohou způsobit spoustu škody.

Jsou příčinou

mnoha utrpení.

Proč tedy stojím před vámi

s touto zbraní?

Proč jsem si vybral zbraň

jako svůj nástroj?

Dnes vám chci tento důvod povědět.

Dnes vám chci říct,

proč jsem si vybral pušku

k vytvoření lepšího světa.

A chci vám říci,

jak může tato puška pomoci.

Můj příběh začíná

ve městě Nijmegen

na východě Nizozemska,

ve městě, kde jsem se narodil.

Můj otec

byl pracovitý pekař,

ale když dokončil svou práci v pekárně,

často mě a mému bratrovi vyprávěl příběhy.

A častokrát

mi vyprávěl příběh, o který se tu dnes s vámi podělím.

Příběh, který se stal,

když byl brancem

Holandských ozbrojených sil,

na začátku Druhé světové války.

Nacisté napadli Nizozemsko.

Jejich kruté plány byly zřejmé.

Chtěli vládnout

prostřednictvím útisku.

Diplomacie nedokázala Němce zastavit.

Zbývala pouze hrubá síla.

Bylo to naše poslední východisko.

Můj otec tam byl,

aby jej poskytl.

Jako syn farmáře,

který uměl lovit,

byl můj otec skvělým střelcem.

Když zamířil,

nikdy neminul.

V této rozhodující chvíli holanské historie

byl můj otec umístěn

na břeh řeky Waal

nedaleko města Nijmegen.

Měl jasný výhled na německé vojáky,

kteří přišli okupovat svobodnou zemi,

jeho zemi,

naši zemi.

Vystřelil. Nic se nestalo.

Vystřelil znovu.

Žádný německý voják nepadl k zemi.

Můj otec dostal

starou pušku,

které nebyla ani schopna

dostřelit na druhý břeh.

Hitlerovy jednotky postupovaly dále

a nebylo nic, co by mohl můj otec udělat, aby tomu zabránil.

Do dne, než můj otec zemřel,

jej trápily tyto promarněné střely.

Mohl něco udělat.

Ale se starou puškou

ani ten nejlepší střelec z celé holandské armády

nemohl zasáhnout cíl.

Tento příběh mi zůstal v paměti.

Poté na střední škole,

mě upoutaly příběhy

Spojeneckých vojáků -

vojáků, kteří opustili bezpečí svých vlastní domovů

a riskovali své životy

pro osvobození země a lidí,

které neznali.

Osvobodili mé rodné město.

Tehdy jsem se rozhodl

že si vyberu pušku -

z respektu a vdečnosti,

kterou jsem cítil k těm mužům a ženám,

kteří přišli, aby nás osvobodili -

kvůli vědomí,

že někdy je zbraň to jediné,

co může stát

mezi dobrem a zlem.

A to je důvod,

proč jsem si vybral pušku -

ne ke střílení,

ne k zabíjení,

ne k ničení,

ale k zastavení těch, kteří by činili zlo,

k ochraně zranitelných,

k obraně hodnot demokracie,

k podpoře svobody, díky které

zde dnes promlouváme -

v Amsterdamu -

o tom, jak můžeme udělat svět lepším místem.

Dámy a pánové,

dnes tu nestojím,

abych vám povídal o slávě zbraní.

Nemám rád pušky.

A jakmile jste sami jednou pod palbou,

je vám dokonce jasnější,

že zbraň není nějaký nástroj drsňáka

k chvástání se.

Dnes tu stojím,

abych vám pověděl o pušce,

jako prostředku míru a stability.

Zbraň je možná jedním z nejdůležitějších nástrojů

míru a stability,

jaký na světě máme.

Může vám připadat, že si to protiřečí.

Ale nejen, že jsem to zažil na vlastní kůži

během mého nasazení v Libanonu,

Sarajevu a mezinárodní účasti

jako nizozemský náčelník Generálního štábu,

toto je také podpořeno

chladnou, těžkou statistikou.

Během posledních 500 let

násilnost dramaticky poklesla.

Navzdory obrázkům,

které jsou nám ukazovány denně v novinách,

války mezi vyspělými zeměmi

již nejsou samozřejmostí.

Míra úmrtnosti v Evropě

je 30-krát nizší

než v dobách Středověku.

A výskyt občanských válek a útisku

od dob Studené války také klesl.

Statistiky ukazují,

že žijeme

v relativně mírumilovné době.

Proč?

Proč násilnost klesla?

Změnila se lidská mysl?

- Ráno jsme mluvili o lidské mysli. -

Ztratili jsem prostě naše zvířecí nutkání

pro pomstu,

pro násilné obřady,

pro čistou zlobu?

Nebo je to nečím jiným?

Ve své poslední knize

harvardský profesor Steven Pinker -

a mnozí další myslitelé před ním -

usuzují, že jedním z hlavních důvodů,

který stojí za méně násilnou společností

je rozšíření konstitučních států

a ve velkém měřítku zavedení

státního monopolu

legitimního použití násilí -

legitimního podle demokraticky volených vlád,

legitimního podle kontroly a bilance moci

a nezávislého soudního systému.

Jinými slovy, státní monopol,

který má užití násilí

pevně pod kontrolou.

Takový státní monopol násilí

především slouží

jako pojistka.

Odstraňuje podnět

v závodech ve zbrojení

mezi potenciálními nepřátelskými skupinami

v naší společnosti.

Dále, přítomnost trestů,

které převažují výhody použití násilí,

mění rovnováhu o to více.

Odpouštění od násilí

se stalo výhodnějším,

než rozpoutání války.

Nenásilí nyní začíná pracovat

jako setrvačník.

Zkrášluje mír o to více.

Kde není žádný konflikt,

tam obchod vzkvétá.

A obchod je dalším důležitým podnětem

proti násilí.

Kde je obchod, tam je vzájemná závislost

a vzájemný zisk mezi stranami.

A kde je vzájemný zisk,

tam stojí obě strany před většími ztrátami,

ke kterým by došlo,

kdyby rozpoutaly válku.

Válka již nyní jednoduše

není nejlepší možností

a to je důvod, proč násilí pokleslo.

To, dámy a pánové,

je důvodem existence

mých ozbrojených sil.

Ozbrojených sil

realizovaných státním monopolem násilí.

Konáme tak legitimní cestou

a to pouze v případě, že nás o to naše demokracie

požádá.

Je to legitimní,

kontrolované použití zbraní,

které velmi zlepšilo

statistiku války,

konfliktů a násilí

po celém světě.

Je to účast na mírových misích,

která vedla k řešení

mnoha občanských válek.

Mí vojáci používají pušku

jako nástroj míru.

A to je přesně důvod, proč jsou zhroucené státy

tak nebezpečnými.

Zhroucené státy

nemají žádné legitimní, demokraticky ovládané použití síly.

Zhroucené státy neznají pušku

jako nástroj míru a stability.

To je důvodem, proč zhroucené státy

mohou vtáhnout celou oblast

do zmatku a konfliktu.

To je důvodem, proč je rozšiřování konceptu

konstitučního státu

tak důležitým aspektem

našich zahraničních misí.

To je důvod,

proč se právě teď v Afghánistánu snažíme

vytvořit soudní systém.

To je důvod, proč cvičíme policisty,

proč cvičíme soudce,

proč cvičíme státní zástupce po celém světě.

A to je důvod -

a Nizozemsko je tímto velmi jedinečné -

to je důvod, proč nizozemská ústava říká,

že jedním z hlavních úkolů

ozbrojených sil

je udržování a podpora

mezinárodní právní moci.

Dámy a pánové,

dívajíc se na tuto pušku

jsme konfrontováni

s ohyzdnou stránkou lidské mysli.

Každý den doufám,

že politici, diplomaté,

vývojoví pracovníci

dokáží proměnit konflikt

v mír -

a hrozbu

v naději.

A doufám, že jednoho dne

budou armády rozpuštěny

a lidé naleznou způsob společného soužití

bez násilí a útlaku.

Ale než se tak stane,

musíme najít kompromis

mezi ideály

a lidským selháním.

Než se tak stane,

stojím za svým otcem,

jenž se snažil střílet na nacisty

starou puškou.

Stojím za mými muži a ženami,

kteří jsou připraveni riskovat své životy

za méně násilný svět pro nás pro všechny.

Stojím za tímto vojákem,

který trpí částečnou ztrátou sluchu

a utrpěl trvalé zranění nohy

po zásahu raketou

během mise v Afghánistánu.

Dámy a pánové,

než nastane den,

kdy se budeme moc zbavit zbraní,

doufám, že všichni souhlasíme

s tím, že mír a stabilita

nepřichází zadarmo.

Vyžadují tvrdou práci,

kterou často ani nevidíme.

Vyžaduje dobré vybavení

a dobře trénované, odhodlané vojáky.

Doufám, že podpoříte úsilí

našich ozbrojených sil

v trénování vojaků -

jako je tento mladý kapitán -

a jejich vybavení dobrými zbraněmi,

namísto těch špatných, jakou dostal můj otec.

Doufám, že podpoříte naše vojáky,

když jsou tam venku,

když se vrátí domů

a když jsou zraněni

a potřebují naši péči.

Nasazují své životy,

za nás, za vás,

a nemůžeme je zklamat.

Doufám, že budete respektovat mé vojáky,

tohoto vojáka se zbraní.

Protože ona touží po lepším světě.

Protože ona se aktivně podílí

na lepším světě,

stejně tak, jako všichni, co jsme dnes zde.

Velice vám děkuji.

(Potlesk)