Byl jednou jeden král (ENG subs)

25.000

Celník: Co nám nese sklenkáři?
Sklenář: Skleničky, pane celníku.

Celník: To vidím!

Zaplatí půl zlámané grele,
nebo Ti ten krám na cimprcampr rozsekám!

Sklenář: Toho se právě bojím.
Celník: Tak dělej, dělej, dělej ...!

Celník: U se mi sem hrne dalí!

Celník: Co nám nese, pláteníku?
Pláteník: Nevidí? Plátno!

Celník: Zaplatí zlámanou greli,
nebo Ti z Tvého plátna cupaninu udělám!

Pláteník: Cupaninu neudělá,
greli nezaplatím!

Celník: Zaplatí, pláteníku!

Pláteník: Nezaplatím, celníku!

Celník: Zaplatí!
Pláteník: A nezaplatím!

Celník: Co?
Pláteník: Co?

Celník: e ne?
Pláteník: e ne!

Stařenka: Ale, ale, ale, ale!

Pláteník: No vlastně proč, no?
Rád zaplatím.

Celník: Proč bys platil?
Ví co, nepla!

Pláteník: Ne, ne, ne, zaplatím,
zaplatím!

Celník: Ne! Ne!
Pláteník: Vezmi greli, no,!

Pláteník: Udělej mi radost.

Celník: No kdy to musí být!
Pláteník: A do smrti dobrý!

Celník: Co nám nese, babičko?

Stařenka: Léčivé koření, Martínku!

Celník: Ty mě zná?
Stařenka: Bodej ne.

Stařenka: Kdy jsi byl maličký,
kolikrát jsem Tě uspala!

A jakpak je veliké to vae království?

Celník: Co by kostelníkův Honzík
devětkrát kamenem přehodil.

Stařenka: To je hezky veliké,
to vae království.

Tak se tu měj dobře a buď hodný!

Celník: Budu, babičko, budu.

Babičko, kdo jsi?

Stařenka: Dy Ti říkám:
Bába kořenářka.

Celník: Já vím.
Ale, kdo jsi doopravdy?

Stařenka: Kdybych Ti to řekla, Martínku,
stejně bys neuvěřil.

Proč se tohle království tak divně
jmenuje?

Vdy je to přece vae království!

Celník: To víme,
ale ná pan král to neví.

On myslí, e patří jen a jen jemu.

Také si podle toho dává říkat:
Král Já první!

Král: Já nechci být králem!
Já chci být...

... Já sám nevím co chci...

Ostatně král ani nemusí vědět co chce.
Kdy chce.

Tady to přistehni!
Krejčí: U je to v pořádku!

Král: Tak co říkáte, jak mně to sluí?

Dvořané: Óóó...

Král: Óóó ano, nebo Óóó ne?

Dvořané: Óóó Ano.

Král: No proto!

Král: Provdávám dceruku...

Krejčí: Kterou?

Král: Já sám nevím, kterou.

Krejčí: A koho si bude brát?

Král: Chytráku!
Koho si tak princezna můe brát?

Ty tam!
U jsou princové na naí půdě?

Hlídač: Od rána překročili hranici
jeden sklenkář, jeden pláteník

a jedna babka.

Král: Docela čilý cizinecký ruch.

Avak princové by u by tady měli být.
Protoe se ohlásili ...

Joj, píchlo mě v rameni!

Atakdále, Atakdále !
Honem, honem, rychle!

Atakdále: Neuctivějí sluebník
Tvého zdraví, pane králi!

Král: Tady ..., tady píchlo
Píchlo!

Atakdále: Aha!

pendlikósa zapíchnutika.

Král: Co je to za nemoc?
Atakdále: Na Tebe si ádná nemoc

netroufne.
Vdy Ty jsi zdráv jako tuřín.

Král: Jako tuřín?
Nic obyčejněího sis nemohl vybrat?

Atakdále: Jako zlatá rybka.

Píchl Tě jen pendlík.

Král: Ani pořádnou nemoc mi nepřejete!

Nemáte mě rádi!

Dvořané: Óóó

Král: Kdybych umřel, ani slza neukápne!

Atakdále: Mně ukápne, a jaká!

Král: Ty bys plakal?
Atakdále: Ó jejej!

Král: Uka, jak bys plakal!

Atakdále: Óóó, králi, óóó!
Král: No tak neplač.

Král: No tak dost!

Uka jak Ty bys plakal!

A Ty?

A jak byste plakali vichni dohromady?
Dvořané pláčou.

Král: Ne, ne, ne, ne!
Dost!

To u mě není vůbec ádný pláč!

Jedině já bych uměl pořádně plakat
na svém vlastním ...

Vdy já bych ani nemohl pořádně plakat,
já bych byl úplný nebotík!

A rukama byste lomili?
Dvořané: Ó ano!

No a jak byste lomili?

Ale né, né, takhle se nelomí!

Uka jim, jak se lomí.

Tak se lomí.

A já se jdu podívat,
jestli princové nejedou oklikou.

A vy si to tady zatím zkouejte!
Atakdále: Lomte!

Král: Dej to sem!
Nemá přehled!

Musí hledat a ne čučet!

Zajíc.

Co to, co to vidím?

e bych koukal do ciziny?

No ovem, má to na nekonečno!

Teď jsem doma.
A doma je doma!

Království jako lusk.

Ale, těch malých Kubátů je u tucet.

A hele, u načli druhý tucet!

Atakdále: Musíme provést
nové sčítání lidu!

Král: No, ono jich bude třeba jetě víc!

Ten koíkář s tou vadlenou ...
u jsou svoji!

Atakdále: No jo.
Král: To jsem nevěděl!

Fortelná enská!

Král: Ale princové nikde.
Jakmile je spatří, okamitě mu to hla!

Atakdále: Mně!

Král: A Ty jdi pro nevěstu
a chovej se k ní uctivě ...

... je to Tvoje přítí královna!
To stačí! To stačí!

Atakdále: Ale milý králi má přece
tři dcery!

S prominutím, která bude moje přítí
královna?

Král: To je pravda.

Nevadí, seeň vechny tři!
Atakdále: Ano.

Já si dojdu pro odznaky královské moci ...
Atakdále: Ano.

... a tam si to rozmyslím!
Atakdále: Ano.

Atakdále: Vichni se obrate!

Král vstupuje do tajných dveří!

Král: Já vím, já vím ...

Nemůu nic najít, protoe neumím hledat!

Myslím jenom na sebe a nevím, co chci.

Jako kdybych Tě, Mařenko, slyel.

Ale já jetě potřebuju ...
... hermelínový plá.

Protoe já provdávám dceru, Mařenko,
a to není práce pro muského!

Teď bych Tě tu moc potřeboval!

Nikdo mně neporadí...

Nikdo mě nemá rád!

Nepřeháním!
Nikdo mně nevyhoví!

Prosím Tě, kam jsi ten ...

Promiň tady je!

Od svatby jsem ho neměl!

Pamatuje ...,
u je to dávno,

a dcerky dorostou a a je dostaneme
pod čepec,

e jim to tu necháme,
aby si vládly samy,

...a e pojedeme někam ven ... k moři...

... kde si budeme číst a povídat!

Tak vidí, u je to tady a já jsem tu
sám a mám tu sám rozhodovat.

Tohle vechno a celou zem k tomu

dostane Drahomíra nebo Zpěvanka,
nebo Maruka!

No jedna z nich to bude!
Ale která?

Kdy je mám vechny stejně rád!

A kadá je z jiného těsta!

Tak třeba Drahomíra!

Kdy mně ji poprvé přinesli ukázat,
nevěděl jsem, mám brečet, nebo se smát.

Ale ze karedých poupat
rajské květy rostou.

Kříem kráem, iroko daleko,
sotva se najde ztepilejí, ctnostnějí...

... a marnivějí.

Kolikrát nás rozesmála, kdy kdejakým
střípkem, třapečkem se vyňořila,

a pak jsme ji,
kvrně jedno malé,

museli zvedat vysoko k zrcadlu,
aby viděla, jak jí to sluí.

A sluí jí to dodnes.

Královna by to byla,
ale spí pro oko, ne pro kralování.

To nai druhorozenou,
Zpěvanku,

tu nám vrána přinesla
z nějaké začarované země,

kde smích je pánem,
kam starost nesmí

a kde hudou od rána do era.

Ale nevím, jak by obstála Zpěvanka
co královna, v naem střízlivém světě.

Snad by naim obyčejným lidem připadala
taková příli ...

taková zvuková ...

Zpěvanka: U je tu zase, zase, zase,
zase, zase, zas, zas, zas, zas ...

Nedudej dudáku!

Copak neslyí?

Neumí mluvit?

Jsi blázen!

Je to blázen!

Drahomíra: Blázen je, ale do Tebe!

Zpěvanka: Zdalivak královna můe míti
dudáka za mue, e, e, e, e, e ... ?

Drahomíra: Můe,
ale zpěvačka královnou být nemůe!

Zpěvanka: Diadém umění sluí královské
hlavě lépe

ne zlatá cingrlata, ta, ta, ta, ta, ... !

Drahomíra: Tvé zpěvné hrdlo le,
sestřičko!

Královnou budu já!

Zpěvanka: To se uvidí!

Ostatně, na něco jsi zapomněla, la, la,
la, la, la, la ... !

Je tu jetě Maruka,
cha, cha, cha, cha, cha!

Drahomíra: No to by byla královna!

Jakpak se asi vystrojila?

Zpěvanka: Sestřičko!
Drahomíra: Maruko!

Atakdále: Maruko!
Maruko!

Kuchtíci, neviděli jste Maruku?

Á, tady jsi princezno Maruko!

Pan král chce rozhodnout,
která z vás má být královnou!

Odva zástěru
a oblékni si, co Ti nejlíp sluí!

Maruka: Ale mně nejlíp sluí zástěra,
rozhodně líp, ne královská koruna.

Stařenka: To nemůe vědět.

Právě by Ti sluela,
e mluví tak moudře.

Kuchař: Kdepak ses tu vzala, babko?
Co tu chce?

Stařenka: Prodávám koření.

Vanilka, mukát, skořice,
co byste chtěli.

Mám veho.

afrán, je vzácný velice,
pepř, majorán, kmín, hořčice,

koření stromu myrtového, ...

Maruka: To vechno od Tebe,
babičko, kupujeme!

Kuchaři, podej váhy!

A sůl nemá?
Stařenka: Jen koření!

Maruka: Ale sůl je nade vechno koření.

Stařenka: U jsem říkala,
e by Ti královská koruna sluela!

Král: Bude to Maruka.
Je ze vech nejmoudřejí.

A myslím, e mě má ze vech nejvíc ráda.
Asi jako Tys mě mívala.

Děkuju za radu, Mařenko.

Atakdále: Nech princezny vstoupí
a hudby hrají!

Král: Kde je Maruka?

Atakdále: Bude tady za okamíček!

Král: Ta, na kterou jsem nejvíc
spoléhal, si ani nepřijde!

Atakdále: Pečovala o Tvou kuchyni!

Král: Kuchyň je vecko, já nejsem nic!

A zavřu oči, ani pes po mně netěkne!
Cha, a zavřu oči ...

Na stará kolena půjdu o ebrácké holi.
Vlastní dcery mě vyenou z domu.

Princezny: Ale tatínku!
Král: Mlčte!

Mlčte!

Jste jedna jako druhá!
A jako třetí.

Nespěchej!
Času dost!

Vdy na Tebe čeká jenom Tvůj otec!
Tak ...

Atakdále: Slyte! Slytě! Slyte!

Král: A dosoukají sudičky vlákno
ivota mého...

...dnové mojí se naplní a osiří trůn.
Dvořáné: Óóó...

lojíř smuteční a dcery mé odloí
a slzy osuí vánky nových dnů.

Rozbroje, arvátky a půtky o korunu

celistvost země ohroziti by mohly.

Leč vzhůru hlavy, poddaní moji!

V nejtěích chvílích
jen panovník ví sobě rady!

I rozhodl jsem,
e ji dnes určím,

která bude novou královnou!

A to ta z mých dcer, která mne,
otce svého a krále, má nejraději.

Tak káe vůle má.

Přistup blí, Drahomíro!

A řekni, jak mě má ráda.

Drahomíra: Mám Tě ráda ...
jako zlato.

Král: Hm ... zlato ...
vzácný to prvek!

No konečně, proč ne?
Velmi dobře, Drahomíro!

A teďka Ty, Zpěvanko.
Jakpak Ty mě má ráda?

Zpěvanka: Já, tatínku, pane králi,
já Tě mám taky ráda ...

... taky jako zlato.

Král: No tak počkej, to u tady bylo!

Zpěvanka: Mám tě ráda,
jako zlato v hrdle, toto zlato...

Král:koda, e se toho nedoila maminka.
Ta by měla radost.

Vidím a slyím, e mě opravdu miluje.

A teď zbývá jetě Maruka.

Řekni, jak mě má ráda Ty.

Maruka: Mám Tě ráda jako ...

Mám tě ráda,
jak jen dcera můe mít ráda svého otce.

Král: No, to je přece povinnost,
nebo ne?

To si vymyslí kadý!

Vezmi si příklad ze svých sester!

Tak znovu.
Má mě ráda jako ...

Tak já Ti pomůu!

Vedle zlata jsou i jiné věci,
stejně cenné i vzácnějí ...

Maruka: Mám Tě ráda jako sůl!

Král: Jako co?
Maruka: Jako sůl!

Král: Sůl.
Sůl?

Maruka: Ano sůl,
protoe soli je zapotřebí.

Král: Protoe soli je vude habaděj!
Protoe soli má kadý dost!

Ták, tím chce říct, e mě má u dost!

Maruka: Ale tatínku...

Král: Vlastní dítě mě má dost!
Krev mé krve mě má dost!

No zapla Pánbůh,
e se toho maminka nedoila!

Maruka: Tatínku, Ty neví,
co jsem chtěla ...

Král: Já nevím a Ty ví vecko!

Dítě poučuje otce,
to mám velice rád!

Maruka: Tatínku, s Tebou není
rozumná řeč!

Král: Tak ty bude jetě drzá!

Se mnou prý není rozumná řeč!

No není to k smíchu?

Neni!
K pláči je to!

Tak já jsem Ti k smíchu!

Tak dobrá.
Tak ven z mého domu!

Ven!

Ven, povídám!

Maruka: Jdi domů!
Vra se!

Atakdále: Pane králi!
Král: Tady jsem!

Atakdále: Pane králi, co jsem se Tě
nahledal...

U jsou tu!
Král: Kdo?

Atakdále: Čekali jsme je od řeky
a oni přili od lesa!

Král: Kdo?
Atakdále: Princové!

Král: Princové?
A to je nadělení!

Kolik je jich?
Atakdále: Tři!

Král: Tři!
A princezny jsou ...

Atakdále: Jsou dvě!
Král: Dvě ... A trůn jeden!

To je dohromady est!
Král: To je dohromady ... jak to?

Atakdále: Tři, dvě a jeden je est!
Král: Ano to ... Ne!

Trůn je jenom jeden,
kdeto princezny jsou...

Atakdále: ... dvě!
Král: Zatím jsou dvě! Zatím jsou dvě!

Král: Přece Maruka!
Atakdále: Maruka, tu jsi přece vyhnal!

Král: No dovol!
Atakdále: No ano!

Král: No, vlastně vyhnal.

Ale ona se vrátí.

Ona nemůe být beze mne!
Přijde jí to líto!

Já ji znám!
A do tmy je tady jako na koni!

Atakdále: Do tmy jich bude sedm.
Král: Co to povídá, sedm?

Atakdále: No ano.
Tři princové a jeden trůn...

Král: Neple do toho trůn!
Atakdále: Musím!

Jde přece o trůn!
Král: Nemusí!

Ne, ne,
jde o to, e mě plete!

Sčítá hruky a sčítá jabka
a o to vůbec nejde!

Atakdále: Oč vlastně jde?

Král: Jde o to,
e tři princové nejsou tři princezny!

Atakdále: Nýbr dvě!
Král: Né!

Nech tý matematiky!

Vdy mě plete!
Jak se mám rozhodnout?

Atakdále: No jo, ale, ale, ale ...
Ale princové čekají!

Král: A já je nechci vidět!

Teď ne.

Řekni jim, a si odpočinou po cestě!

A se opláchnou a převléknou,
e je zvu na večeři.

To u bude tma
a Maruka bude tady.

A teď syp!

Povídám syp!

Atakdále: No jo, ale co?

Král: Se.

Atakdále: Syp se, syp se!

Ó jak jsi vtipný, králi můj!

U se sypu, u se sypu...

A co jim mám říct?

Král: Pro mě a za mě jim třeba zazpívej,

ale hlavně je zdr!

Atakdále zpívá: Jménem pana krále...

... vítá vás, zdraví vás Atakdále...

... Atakdále to jsem já!

Atakdále to jsem já!

Já jsem svého pana krále druhé Já.

Já jsem svého pana krále druhé Já.

A tak dále.

S kadým jeho pomylením
z funkce do funce se měním:

Z lazebníka do lékaře,
z felčara do podkoního,

z podkoního přes písaře,
rovnou zas do komořího,

z komořího na to tata
pasu koně, hříbata.

V roli kastelána
u dbánku do rána.

Zpívám s ním ... pláču s ním.

Pláču s ním, zpívám s ním.

Ve funkci kumpána,
do rána,

sedím s ním u dbána.

Se mnou se radí,
se mnou se vadí,

někdy mě uhodí,
a pak mě pohladí.

Sue a krátce,
kadého vládce,

sue a krátce,
kadého vládce,

jsem jeho hlavní rádce.

A tak dále, a tak dále,
a tak dále, a tak dále,

a tak dále, slavné moje renomé.

Je a tak dále,
Atakdále jméno mé.

Krásný princ: Tak krásně
uvésti se neumím, leč ...

Atakdále: Netřeba, já sám Vás poznávám!

Ty jsi Krásný princ, syn ...

Krásný princ: ... Krále Alabastra 16.

Atakdále: Správně.
Ty pak jsi princ Chrabrý, syn ...

Chabrý princ: Krále Děloslava 8.

Atakdále: Správně.
Ty jsi ovem Chytrý princ, syn...

Chytrý princ: Syn svého otce!
Atakdále: Aha.

Doprovodím vás do komnat.
Bez toho jste po cestě unaveni.

Drahomíra: Co tu slídí zahradníku?

Zahradník: Dávám na Tebe pozor.

Kdy jsi byla malá,
nikdy si neuměla lézt po stromech.

Drahomíra: Ale teď u jsem velká!

Zahradník: A stejně neikovná!

Pozor na Drahomíru.

Drahomíra: Proč jsi ji tak nazval?

Zahradník: Protoe má ulechtilý růst,
jako Ty! Protoe voní, jako Ty!

Drahomíra: Ale píchá!
Zahradník: Jako Ty!

Drahomíra: Dej mi ji!

A nech si ji!
Mám hezčí, zlatou!

Zahradník: Zlatá růe nevoní.

Drahomíra: Ale je krásnějí!

Zahradník: Růe bez vůně...
...krása bez srdce.

Rybář: Nae baina není
pro Tvé střevíčky, princezno.

Maruka: Pus!

Rybář: Jak si přeje.
Maruka: Au.

Rybář: Kdo to tu nezná, daleko nedojde!

Rybář: A kam teď?
Maruka: Tam!

Rybář: Co je ten les?

Ale to je hluboký les!
Maruka: A!

Rybář: Ty se nebojí?
Maruka: Ne!

Rybář: Proč jsi tak skoupá na slovo?

Maruka: Protoe je mi smutno.
A u se neptej.

Vdyt u jsme na suchu.

Sbohem, rybáři!

Rybář: Zůstaň.
Brzy přijde noc.

Moje chýe je nedaleko.

Maruka: Teď chci být sama.

Ale jednou k Tobě přijdu.

Nashledanou, rybáři.

Stařenka: Jen pojď dál, dceruko.

Jen pojď,
nikdo tady není.

Neboj se!

Má asi hlad, viď?

Uvař si česnečku.

Klestí je pěkně suché,
bude hořet jako troud...

... jestli ovem vůbec umí zatopit.

Stačí, Maruko,
vidím, e umí.

Ale teď u zasedni ke stolu.
Česnečka bude za chvíli.

Ale kadý den to nebude mít tak snadné!

To jen dnes,
e ses tolik naběhala.

Posaď se.

Jak ta česnečka pěkně voní!

Taky krapet ochutnám.

Dobrý večer.

Maruka: To jsi Ty, babičko!
Trochu jsem se zdrela.

Stařenka: Ono to chvíli trvá,
ne vechnu tu drobotinu uspí.

evcovic Anička,
ne a ne usnout!

Ty ses trochu bála, viď?

Maruka: Bála,
ale hezky jsem se bála.

Babičko, a jak to vechno dělá?

Stařenka: Kdo vechno ví,
u se o nic nezajímá.

Ostatně, to jen dnes,
e mám tak vzácnou návtěvu.

Nač bychom měli ruce?

Já sama.
Ty nakrájej chleba!

Ty tedy říká, e sůl je nad zlato?

Maruka: A není?

Stařenka: Ne se o tom dozvíme,
tak se nejdřív najíme.

Kuchař: Nech pan král
dá sobě královsky chutnat!

Úhoři, ústřice...

Král: Co říká?
Je venku tma?

Atakdále: No jéje, e by se dala krájet!

Král: Já bych neřek!
Atakdále: No toti, tma to není,

... ale není nic vidět.

Král: Krásný princi, je venku tma?

Krásný princ: Tma zajímá jen oklivce
a eredy,

protoe dokáe utajit jejich ohyzdnost!

Tma není můj případ.

Král: Chytrý princi, co myslí,
je tma?

Chytrý princ: To přijde na tmu!

Tma jako v pytli to rozhodně není!

To u nás, kdy je tma jako v pytli,
tak ji v těch pytlích hned vyváím.

Někteří mocnáři za dobrou tmu
dobře platí.

Král: Tak je tma a nebo neni tma?

Chrabrý princ: Dej mi rozkaz
a udělám třeba tmu!

Král: Tak budeme radi jíst!

Kuchař: Úhoři, ústřice lampredy,
mníci, mihule, lososi,

svitky z rybích jiker a raků, kačice
divoké a tetřevi na roni opékané

a výe s broskví a ve víně dovařené.
Malé tičky

po tři dny v bukovém kouři ohřívané
a ve smetaně utopené...

Král: Dost!
Slanečka!

Povídám: Slanečka!
Vem!

Tak co, chutná?
Chutná?

Výborné, e ano?

Co dím, výborné!
Pochoutka, e ano?

A ta vůně!
A zkusili jste hlavu?

Zkuste hlavu!
Výborná, křehoučká!

Tak co - chutná, chutná?
Nechutná, co?

A proč nechutná?

Nevíte?
Tak já Vám to povím.

Protoe je to slané!

Ano, slané!

Ani pes to nechce!

I ta němá tvář ví, e sůl je obyčejná,
nicotná, sprostá chu!

Co říkám chu, pachu!

Jen moje vlastní krev,
má vlastní dcera ...

Je tma!

Tolik hodin a holka není doma.

Odejde si z otcovského domu...

... e by byla v zahradě?
Schovaná?

To jsou vynálezy!

Křesadlo ...,
na heslo!

Já si na ní posvítím!

Na celé království si posvítím!

Maruko!
Maruko!

Maruko!

Maruka: Tatínku!

Babičko!

Babičko!
Babičko!

Stařenka: Já vím,
zdálo se Ti, e Tě volal tatínek.

A chtěla by ses k němu vrátit, viď?

Maruka: Chtěla, babičko.
Stařenka: Nu dělej, jak rozumí,

kdy myslí, e nadeel pravý čas.

Maruka: Pravý čas?
Mně se po tatínkovi stýská.

Stařenka: Přeli jste se o sůl.
A kdopak měl pravdu?

Maruka: Já!

Ale přece se mně po něm stýská,
a mě srdce bolí!

A jemu jistě taky.
Stařenka: Moná!

Dopřej mu čas,
a on sám přijde na to,

e pravda se nedá ani ukřičet,
ani vyhnat z domu!

Musí být trpělivá,
i kdy Tě srdce bolí!

Pravda stojí za kadou bolest!

Maruka: Kdyby aspoň věděl,
e o mě nemusí mít starost!

Nelo by to nějak, babičko?

Stařenka: Má těstí!

Zrovna rozkvétá mizík
a kousek dál vudybílek.

Podívej, to je mizík!

Přivoní jednou ... zmizí.

Přivoní podruhé ... objeví se!

Zkus to.

Takhle vypadá jako straidlo.
Málo jsi vdechla!

Nic nesmí dělat napolovic!
Ani zázrak!

Přivoň víc!

Maruka: A co teď, babičko?

Stařenka: Přej si být na hradě!
A vudybílek Tě tam donese.

Maruka: Já si přeji, babičko,
ale jsem stále tady.

Stařenka: Já Ti zapomněla utrhnout
vudybílka.

To bych to byla vyvedla.

Přivoň si jetě jednou!

Pojď kousek do lesa, tam je ho habaděj!
Toho vudybílka.

Král: Chce se mi spát,
chce se mi spát,...!

Spát se mi chce!

Co se mi chce?
Spát!

Spát se mi co?
Chce!

Komu se chce spát?
Mně ne!

Já neusnu a neusnu.

Maruka: Ale vdy u spí!

Král: Ale vůbec ne!

Maruka!
Bdím nebo sním?

Maruka: Ovem e sní!

Kdyby to nebyl sen,
copak bych uměla tohle ... ?

Král: Tak Ty se mně zdá.
Ty se mně hezky zdá!

Ale dlouho jsem nemohl usnout!
patně mně ustlali!

Nikdo mi tady neustele
tak pěkně jako Ty!

Maruka: Vak mě maminka proháněla,
abych se to naučila!

Král: Kdepak maminka!

To mě dodnes mrzí,
e jsme nikdy neměli ádné loďstvo!

Maminka to byl rozený admirál.

Maruka: Dovol, takhle bys neusnul
do rána!

Král: Copak nespím?
Maruka: Spí, ale nevalně!

Král: I valně!
Podívej se, jak spím valně.

Vdy se mi také zdá
o mé nejmilejí dceruce!

Ale a se probudím,
tak se mně nebude zdát.

A zase budu mít starosti,
co s Tebou je?

Maruka: Starosti pus z hlavy!

Mám se dobře
a Ty jsi můj nejmilejí táta!

Král: A Ty jsi můj nejmilejí sen
o mé paličaté dceruce,

která se vrátila k tatínkovi
a tatínek jí odpustil.

Maruka: Co jí odpustil?
Král: No s tou solí, vdy ví...!

Maruka: A to mi nemá co odpoutět!

Král: Tak kdy se chce hádat ...
... tak zmiz!

Maruka: Tati neříkej, nebo to udělám!

Král: Počkej, počkej!
Jetě ne, jetě ne!

Tak Ty chce pořád tvrdit,
e sůl je nad zlato!

Maruka: No a není?
Král: Není.

Bez soli se kadý obejde!
Maruka: To by se vidělo!

Král:A to se uvidí!

Vekerou sůl v celém království
zničím na úplnou padr.

Maruka: A jak to chce udělat?

Král: Kdy se tak chytrá,
tak bys to měla vědět!

Dám rozkaz, svezou sůl na hrad,
naházím jí do vody a rozpustím!

A hajdy do postele a spát!

Maruka: Sny nespí.
A já jsem přece Tvůj sen!

Král: Ano, jse můj sen.

Ale můj sen je můj sen!

A můj sen musí dělat co já nařídím!
A okamitě!

A moc si mě neádej, já se nezdám!

Toti já se nezdám, Ty se nezdá!

Toti Ty se nezdá, Ty se zdá!

Kdo se zdá?

Co mně leze do snu?

Atakdále: Já jsem se chtěl jenom
pozeptat, komu je zde spíláno?

Koho ... kdo ... proč ... tady hubuje?

Král: Proč se mě chce zdát Ty,
kdy se mně teďka zdá tady Maruka?

Tak vidí, teď tady byla a zmizela!

Kvůli Tobě, to je Tvoje vina!

Maruko!
Kde je?

Kde je?
Atakdále: Maruko!

Král: Kde jsi, Maruko?

Atakdále: Maruko!
Král: Je pryč!

Atakdále: Je pryč!
Král: Maruka!

Atakdále: Maruka!

Jo..., a ..., kdy u se Ti zdá,
která se Ti zdá?

Král: Co tím myslí,
která se mi zdá?

No Maruka, jedině Maruka se mě zdá!

Atakdále: Au ..., au ..., che che che che.
Kdo to dělá?

Cha cha cha...

Král: Tak co je s Tebou?
Je Ti zle, nebo co?

Atakdále: Jéje, někdo mě lechtá!
Někdo mě lechtá!

Jejejejejejej, cha cha cha ...
Jejejej...

Král: Ven, tajtrdlíku!

Atakdále: Já jsem tajtrdlík?
Ty jsi tajtrdlík!

Tady se hádá křeslem,
čepice Ti vstává na hlavě,

svíčka mně zhasla,
někdo mě tady lechtá

a já jsem tajtrdlík?

Za prvně nevím co to je
a za druhé mě to uráí!

Jdu pryč!

A já se nesmím zeptat,
která se Ti zdá být královnou?

Král: Ta paličatá ne!

Ostatně,
a si to princové rozhodnou sami!

A pojď zhasnout tu svíčku tady!

Tak co je?
Slyí?

Bude to?
Atakdále: Bude.

Král: A pryč!

To je sen!
Nejhloupějí sen, co znám!

Já vim co,
já se z toho probudim!

Chci se probudit!
Chci se probudit!

Chci se probudit!
Probudit se chci!

Co, co se, co se chci?
Probudit se chci!

Maruka: Dobrou noc, tatínku.
Král: Dobrou.

Chytrý princ: Krásný den, e ano?
Krásný princ: Jako ze zlata.

Chytrý princ: Jakpak jsme se vyspali?
Chrabrý princ: Příli měkké loe!

Nejraději spím na bojiti!

Krásný princ: A válečný ryk Ti nevadí?

Chrabrý princ: Samozřejmě po bitvě!
Po vítězné bitvě!

Chytrý princ: Ze svého pokoje vidím
na krásný palouček

se třemi jabloněmi a křiálovou
průzračnou studánkou.

Krásný princ: Studánka, ehm.
A propos, kuchaři!

Je v té studánce mrtvá voda
nebo ivá voda?

Kuchař: To já nevím.
Já vodu nepiju!

Krásný princ: ivá voda
je toti výborná na ple!

Chytrý princ: Tak mě napadá...
Kuchaři!

Ty jabloně u studánky
nesou zlatá jablka?

Straně rád bych si toti u nás doma
narouboval zlatá jablka.

I kdyby rodila málo, je to bez práce!

Pracujete rádi?

Krásný princ: Nesmím, námaha hyzdí.

Chrabrý princ: Raději prahnu po boji!

Hej, lenochu, posly!

Není tu v okolí chmurná rokle nebo str,
kde peleí nějací divocí draci?

Kuchař: Draci? Cha cha cha.
Divocí králíci!

Chrabrý princ: koda, draci, to je moje!

est hlav jednou ranou!

Krásný princ: Nemáte tu horkou vodu?

Kuchař: Máme, ale kuchyň
je jetě zavřená!

Atakdále: Jůůůůů ...
Kde Vás čerti nosí?

S prominutím...

Tak namlouvat, namlouvat!

Princezny jsou na zahradě
jakoby náhodou,

a vy je tam máte jakoby náhodou potkat!

Tak rychle alou, namlouvat, namlouvat,
ucházet, koketovat, tak, tak, tak...

Která se Vám bude nejlíp líbit, je Vae!

A co todle?
Tak.

Při svatební hostině se dojíte!
No.

A máme klid!

Není to pro dva málo?
Kuchař: Che che.

Přece jim to vechno nedám!
Cha cha cha ...

Princové? Trubcové!
Atakdále: Trubcové!

Zahradník: Spustíme to?

Krásný princ: ... a kdy se tím růovým
trním prosekal,

veel do zámku, kde vecko spalo.

Spanilá ípková Růenka samozřejmě taky.

A krásný princ ji políbil a ...

Drahomíra: A princezna se probudila.

To známe !

Krásný princ: To znáte, ale neznáte,
kdo byl ten krásný princ!

To jsem byl já!

A slyeli jste o Sněhurce?
Ta, co slouila u trpaslíků.

Pak spala ve skleněné rakvi,
přiel princ, probudil ji, polibkem, a ...

Zpěvanka: A to jsi byl také Ty!

Krásný princ: Tak Vy to víte?
Drahomíra: A pak byla svatba!

Zpěvanka: A s ípkovou Růenkou také.
Přece, jak to končívá ...

Byla svatba, zazvonil zvonec, cha cha,
a pohádky je konec.

Krásný princ: To právě jsou ty pohádky.

Já si ji nevzal!
Já se nikdy nechtěl enit!

Toti, a teď, kdy jsem poznal Vás ...

Mé srdce láska rozbuila...

Tie!
Slyíte jeho tlukot?

Výstřel z puky

Drahomíra: Co to dělá?
Zahradník: Učím se střílet!

Zpěvanka: Proč?
Zahradník: Kdyby sem přiel medvěd,

střelil bych ho.
Chytrý princ: Co by tady dělal medvěd?

Zahradník: Hledal by med!
Drahomíra: Vdy nemáme včely!

Zahradník: Mohl by sem zabloudit roj!
Chytrý princ: A viděls ten roj?

Zahradník: Neviděl.

Chytrý princ: Tak ho jdi hledat!
Zahradník: Pravda.

Chytrý princ: Na hlupáky
se musí zchytra.

O tom já něco vim!

Chytrost, chytrost je můj obor.

To máte jako ten princ, co osvobodil
princeznu ze spárů 20-ti hlavé saně.

Zpěvanka: A to jsi byl Ty?

Chytrý princ: Já?
Vůbec ne!

To byl hlupák!
Já jsem tu princeznu náhodou znal,

ta nestála za to!

Ovem, kdyby Vy jste byly v těch
spárech, nechci malovat čerta na zeď,

ta saň by mohla mít 40 hlav, 50,

co říkám, e jste to Vy,

Já ho chybil!
Drahomíra: Koho?

Zahradník: Úúúúúúúu...

Zahradník: Zachraň se kdo můe!

Drahomíra: Zachraň nás!
Zpěvanka: Zachraň nás!

Chrabrý princ: Ano, správně,
jen co si skočím pro brnění!

Zahradník: Hu, hu.
Medvěd: Hu, hu...

Zahradník + medvěd: Cha cha cha...

Zahradník: To je překvapení!
On to vlastně není medvěd!

Zpěvanka: Něco horího - dudák!

Drahomíra: e se nestydíte,
takhle nám kazit vdavky!

Chcete, abychom zůstali na ocet?

Zahradník: A vy byste si chtěly vzít
taková pimprlata?

Princezny: Chmmm!

Zahradník + dudák: Pch! Pch!

Král: Co jsem já jí vlastně na to řekl?
Atakdále: Cha, to kdybych já věděl!

Král: Tak počkej, počkej, to...
Tak jetě jednou!

Ustala mně, pak říkala, e je jí dobře ...

Atakdále: Nezačínej nanovo,
nebo Tě to popadne jako v noci!

Dej si lázeň,
to Ti uleví.

Král: Pohádali jsme se o sůl.

A já jsem jí řekl ...

To je to,
kdybych já věděl, co jsem jí řekl.

Atakdále: Mně si řekl,
e jsem tajtrdlík!

Ale u jsem Ti to odpustil!

Král: Ty mně nemá co odpoutět!

To je to, co ona řekla mně,
e jí nemám co odpoutět!

Atakdále: Stydne Ti to!

Král: A já jsem jí chtěl dokázat,
e mám pravdu.

Ale, jak jsem jí to chtěl dokázat,
to si věru nevzpomenu a nevzpomenu ...

Atakdále: Ale vzpomene si,
vzpomene si, vzpomene!

Král: Ach...
Atakdále: Ach...

Atakdále: Ach...
Král: Ach...

Atakdále: To je láznička!
Tohle Tě osvěí!

Král: Co to je?
Atakdále: Levandulová sůl.

Tu rozpustím ve vodě.

Král: Rozpustím ve vodě!

To jsem jí řekl a to také udělám!

Atakadále: Já to vím, e to udělá!

Král: Sůl!

Vechnu sůl ke mně!
Na hrad!

Sůl!

Poroučím vem na území svého království,
aby bez prodlení a váhání,

a mui, eny či děti,
vechnu sůl pod trestem mi odevzdali!

Vechnu sůl!

Do posledního zrníčka,
do posledního zrnka, na hrad!

Tak káe Král Já první!

Atakdále: Dalí!
Dalí!

Dalí!

Dalí!

Dalí!

Víc nemá?
Vdova podruhyně: Mám, ale nedám!

Atakdále: Ty se opovauje,
protoviti se rozhodnutí královu?

Vdova podruhyně: Cha cha cha
Jaképak rozhodnutí?

Nesmysl to je!

Atakadále: Mlč, hubo nevymáchaná!

Vdova podruhyně: To já Ti teprve ukáu,
co to je huba nevymáchaná!

A panu králi taky!
Vak on dobře ví, proč před námi zalezl!

Stydí se, to je ono!
On byl vdycky fanfárum!

Ale to jsme si říkali, vzal to ne,
jen kdy má dobré srdce!

Ale teď, teď u se docela zbláznil!

Včera vyhnal Maruku.
A dnes nám bere i sůl!

Jen tak, pro nic za nic!
Sůl!

I ta boí hovádka se bez soli neobejdou,
i ta divá zvěř chodí za solí!

Jestli to ten rozumbrada neví,

tak a se zeptá mojí malé Majdalenky,
ta mu to poví!

No, a čím budeme solit?
To neví, Ty ..., Ty přetrhdílo!

Atakdále: Já...? Přetrhdílo?

Atakdále: Jazyku zlý,
uvrhnu Tě do aláře!

Vdova podruhyně: Mě?!
Ty...

Král: U vech ďasů, to je enská!

Kuchař: A mluví pravdu!
Čím budou ty lidičky solit?

Král: Ničím!
A Ty bude solit také ničím!

Kuchař: Ale to nebude k jídlu!
Král: Ale třesky plesky!

Atakdále: Dalí!

Copak?

To nemůe přijít dřív?
Vichni u tu byli!

Která Ty jsi?
Stařenka: Kořenářka.

Atakdále: Kořenářka.

Kořenářka, kořenářka, kořenářka...

Á, jsi Ty vůbec zdejí?

Stařenka: Já jsem vude zdejí.

Atakdále: Já jsem vude zdejí.
Já jsem vude zdejí.

U mě nejsi zdejí!
Já tě tady nemám!

Uka já to tam vysypu...

Ty jsi hezká babička.

Já u jsem Tě někde viděl.

A to je ale hodně dávno...

Ví co, nech si tu sůl.

Stařenka: Kdyby ji pan král potřeboval,
má ji u mne.

Atakdále: Kde já jsem tu babičku viděl...?

Atakdále: U je to uděláno,
u je to hotovo.

Král: Není!
Atakdále: Leč vechna sůl...

Král: Ne, jete jsem neskoncoval
s tím nanicovatým nerostem!

Kái vechnu sůl naházet do vody
a utopit jako kotě!

Hned, teď, okamitě!

Stařenka: Maruko!
Maruko!

Měsíčku, jsi strácem zamilovaných,
pověz, kde je Maruka?

Rybář zpívá: Kdy povzdechne si voda
ze dna,

strom spustí větev do pěny,

zatímco váka neposedná,

promění stébla v prsteny.

Rybář: Ne, píseň má není dost vroucí,

vak do očí si hledíme,

v tom tichu slyím srdce tlouci...

Já srdce Tvoje a Ty mé...

Maruka: To je konec písně?
Rybář: Ne.

Rybář: Jetě zbývá poslední sloka.
O nejhlubím tichu...

Maruka: Tak ji zazpívej!

Rybář: To mohou zpívat jen dva.
Maruka: Nápěv u znám, nauč mne slova.

Rybář: To nemá nápěv, ani slova.

Maruka: Jak se tedy zpívá?

Rybář: Tak.

Stařenka: Maruko!
Tak Maruko!

Rybář: Maruko, kde jsi?
Maruko!

Stařenka: Vak ona se Ti zase vrátí!

Maruka: Ty jsi ta nejhodnějí babička!
Já u se bála, e se bude zlobit!

Stařenka: A proč?
Já znám toho Tvého rybáře,

vdy jsem mu byla za kmotru.
Je to hodný chlapec.

Ale teď ho na chvíli pus z hlavy
a dobře se dívej!

Král: Abych dokázal e pravdu mám...
Atakdále: Jako vdy!

Král: ... já rozkázal jsem připravit
vepřové hody,

které nehyzdí ani jediné zrnko soli.

Prý tolik nezbytné
k spokojenosti naeho jazyka a chuti.

Král: Nue, zahajuji slavnostně první
historické neslané vepřové hody.

Dejme si chutnat!

Atakdále: Hudba!

Král: No, jez do polosyta,
pij do polopita.

Já nevím, jak vy,
ale já jsem si výtečně pochutnal!

Dvořané: My té.

Král: Ale upřímně řečeno,
pořád to jetě není ono!

Kuchař: Jo, bez soli to nebude nikdy
ono!

Král: Bude, bude!
Chutí máme na vybranou!

Tak například, co je sladké,
nemusí být slané!

Výtečně, zítra nám vystrojí
sladkou hostinu!

Král: Dost!
Kuchař: Prosím?

Král: Dost!

Král: Co mi to dává?
Kuchař: Máme chutí na vybranou.

Co je kyselé, nemusí být slané.

Král: Jak to se mnou mluví?
Kuchař: Dej mi sůl

a bude Ti zase chutnat!
Král: Sůl,sůl...

Král: To není umění, vařit se solí!
Bez soli, to je umění!

Kuchař: Bez soli to nejde!
Král: A jde!

Kuchař: A nejde!
Král: A jde a já Ti to dokáu, e to jde

a budu vařit sám!

Kuchař: A já se budu koukat!
Král: Nebude,

protoe Tě dám zavřít do vězení!

Atakdále: Vdy jsi přestavěl vězení
na vinný sklep!

Král: Tak ho zavřeme do vinného sklepa,
stejně vypadá jako sud!

Atakdále: Lívan..., lívan..., lívance ...
Tady je to!

Půnebí královo, jako půnebí
chalupníkovo, potěí hebký lívanec.

Král: No tak vidí, tak to přečti!

Atakdále: Připrav sobě hroudu kvasnic,
vejce, cukr, hladkou mouku,

vlané mléko, citronovou kůru a...

Král: No čti, čti!

Atakdále: Ehhh...
Citronovou kůru a ...

Král: A co?
Kuchař: A sůl!

Vdy říkám, bez soli to nejde!
Král: Prázdná makovice!

Místo soli dáme koření
a bude chutí a a!

Král + Atakdále: Cha cha cha...

Král: Dej to sem, začneme hned!

Tak rozbij jedno nebo dvě vejce.

Počkej, co to dělá?

Jedno NEBO dvě vejce!

Atakdále: No, jedno nebo dvě vejce
jsou dohromady tři vejce!

Král: To je pravda!
Tak jedno rozklofni.

Atakdále: Jéje...

Král: Počkej, to jsou asi natvrdo!

Není!
Tak to..., musíme na to jinak!

Podej jedno nebo dvě vejce.
Atakdále: Dohromady tři!

Král: Dej je do hmodíře!

A jedem.

Kuchař: A co skořápky?

Atakdále: Kadé vajíčko má skořápku!

Kdyby nemělo skořápku,
nebude dret pohromadě!

Král: Správně, aspoň to budou
pěkné a křupavé lívance!

Kuchař: Dejte do toho rovnou střepy!

Král: Ztrestej ho!

Kuchař: Břídilové, ani trefit neumíte!

Král: No, moc toho není!
Atakdále: Není!

Apropos, jak velký lívanec
má asi na mysli?

Král: No, pro celý hrad...
... tak asi půl hektaru.

Atakdále: A safra, to máme co dělat!

A čím začneme?

Král: Moukou!

To je zajímavý, jak je ta mouka těká,
kdy je pohromadě!

Atakdále: Kdy se jde na věc s nadením
a turmem ...

Král: Tak se dílo podaří!
Atakdále: Musí!

To kouká co?
Král: No, teď nekouká.

Kdy by se mohl něco naučit.

Atakdále: Teď tam sedí zelený závistí
jak nám to jde!

Král: Jenom a si pěkně trpí!

Kuchař zpívá: Nech přeludů,
je v oblacích Tě álí.

a beř co péče máti skýtá zde!

Atakdále: Che che che...
Král: Tak.

Král: Teď budou chřupat lívance!
Atakdále: Jo!

Král: Teď tam dáme mléčko.
Atakdále: Moment, je vlané?

Král: No samosebou, přece umím vařit!
Ne?

Vrazils tam kvasnice?
Atakdále: Co jsem?

Král: Jestlis tam vrazil kvasnice?

Atakdále: Nevrazil.
Král: Tak je tam vra!

Vra je tam, já je vrazím sem.
Přiměřeně!

Atakdále: Přiměřeně, přiměřeně,
přiměřeně, přiměřeně!

Král: No, tak.
A teď?

Atakdále: A teď sůl.
Král: Né sůl!

Koření!

Atakdále: Koření na půl hektaru.
Král: Správně!

Atakdále: Kmínek, a mnoho-li?
Král: No mnoho-li?

Král: Přiměřeně!
Atakdále: Přiměřeně, přiměřeně, ...

Král: Bobkový list nemůe kodit!

Atakdále: afrán aby to mělo barvu.

Přiměřeně, přiměřeně ...

Král: Papriku, aby to mělo říz.

Atakdále: A hořčici, aby to mělo mak!
Che che...

Král: A patřičně mukátového oříku!

Atakdále: A co heřmánek?
Král: Mrskni ho tam!

Král: A majoránka!

Atakdále: A co tymián?
Král: Tymián a zázvor!

Atakdále: Jee...
A co ta piksla?

Král: Ta se vstřebá.

Co je to?

Atakdále: A jo, támhle!
U nám to kyne!

Král: Áááá
A ták!

A nekyne to trochu moc?
Atakdále: Ne, přiměřeně!

Král: To je nepřiměřeně!
Podívej!

Dělej něco! Dávej to tam!
Atakdále: Zavři dveře!

Král: Jejejej...

Atakdále: No tak zavři, otevři dveře,
nebo dělej něco!

Král: Foukej na to, foukej na to ...
Atakdále: Co mám dělat?

Kuchař zpívá: Do náručí tu sladkou
píseň lesů,

do náručí tu sladkou, příchu sladkou

Král: Tady ukyneme k smrti!

Atakdále: Pomóc!
Král: Pomóc!

Král + Atakdále: Pomóc!

Kuchaři, pomoc!
Kuchař: Co je?

Král: Já Ti nařizuji,
abys nám el hned pomoct!

Atakdále: Já taky!
Kuchař: Nařizovat mně nebudete!

Musíte poprosit!
Král: Já Ti dám ...

Atakdále: Počkej, musí poprosit!
Popros!

Král: Tak já Tě teda prosím!
Kuchař: To je málo,

musíte pěkně poprosit!

Král: Tak já Tě teda pěkně prosím!

Kuchař: No, to je něco jinýho!

Tady máte.
Král: No, dej to sem a táhni!

A za mnou, za mnou!

Za mnou a neboj, neboj!
Áaach...

Atakdále: A co teď?
Král: Musíme uhájit dveře, stůj co stůj!

Kuchař: Jé, hele, nechci dělat paniku,
ale jsme ztraceni!

Král: Nejsme ztraceni!
To zacpem a budem to dret!

A vy drte mě a tlačte!

V nejtěích chvílích jen panovník sobě
ví rady si vdycky sám!

Atakdále: Člověk nemá zestárnout,
dokud nezmoudří!

Král: To ale nemá ze sebe!
Atakdále: Ale hodí se to!

Král: Na Tebe, protoe já u vím,
co jsem nevěděl!

Atakdále: Schválně, jestli to vím taky.

Král: Já u vím, e na odbornou práci
mají být odborníci!

Atakdále: To jsem nevěděl.

Král: Mohly to být výborné ...
tento ...

Atakdále: Lívance.
A zase budou!

Král: Nebudou!
Atakdále: Ty se nasměje.

Atakdále: A budou!
Král: Nebudou!

Nic nebude!

Jsem uondán a krapet se hanbím.

Král: Je mi smutno... a brečel bych.

Atakdále: Já Ti udělám augusta!
A to se nasměje, hoku, co umím!

Slon stál v řece Nilu ve vodě

a má chobot pod vodou,

a najednou ho za něj popad krokodýl.

Jestlipak ví, co ten slon řekl?

To jsou ale hloupé vtipy.
Che che che che...

Král: Hm, to jsem se, hoku, nasmál!

Atakdále: Tak já Ti udělám kohoutka.
Kohoutka, malýho kohoutka.

Ten je malej, větí!

Král: Che che che...
Král + Atakdále: Cha cha cha...

Atakdále: To jsem rád, e se směje!

Král: A Ty se bude smát taky!
Pojď, honem, honem!

Pojď!
Vem to zlato!

Tak...

Atakdále: A proč to děláme?
Král: Teď se ukáe, kdo má pravdu!

Teď se ukáe, jestli je sůl nad zlato!

Rozumí mi?
Má sůl!

Atakdále: Kdo?
Král: Ta vdova.

Král: Ta mladá čistá enská, co Ti dala
facku.

Atakdále: Aha...
Má sůl, rozumí!

Dáme jí vechno zlato,
vechno drahý kamení!

Dá nám sůl!
Posolíme si krajíc!

A jetě k tomu budu mít pravdu!
Juchééé!

Láduj to tam!
Atakdále: Ano.

Král: Tak, tady bydlí.
Jdi tam s ní promluvit!

Atakdále: Já u jsem s ní mluvil,
teď si promluv zase Ty!

Král: Já?
Atakdále: Ano, zaklepej.

Atakdále: To nic není, to nic není!
To musí třikrát pěstí zabuit silně!

Vdova podruhyně: Copak, hoří?

Á, to jsou hosti.

Co tu hledá?

Atakdále: Já..., já..., já né, já né,
nehledám, ale...

Tady jsem pro Tebe přivezl
něco moc uitečnýho!

Pravý královský nefalovaný puncovaný
poklad.

Takový poklad se v domácnosti
vdycky vyplatí.

Spává na slamníku?

Za takovýto malinký prstýnek si pořídí

Chodí k muzice?

Navlékne si smaragdové náunice
a vechny sousedky puknou závistí!

Nelíbí se Ti Tvoje chalupa?

Prodá rubín a koupí si popluní dvůr.

Vechno, jak to tu stojí a leí,
vechnu tu nádheru můe mít...

No, a ztratím...
Vdova podruhyně: No, zač to můu mít?

Atakdále: Za pytlík soli.
Vdova podruhyně: Za pytlík soli, co?

Chmmm!
A to si pak posolím chleba diamantama?

Nebo snad náunicema?

A ovcím dáme lízat smaragdy?
Hmmm?

Holčička: Bubák! Bubák!

Vdova podruhyně: Ale co Tě vede,
to není bubák!

Ale v hlavě má bubáky!

Z ostudy nosí kabát a říká si pan král!

e se nestydí!
Jsi chlap jako řimbaba,

ale vrtochy má jako stará panna.

Cos to proved s naí solí?
Co?

A kdybys mi nabízel celé království,
nedám Ti ani zrnko!

Tu schovávám pro pořádné lidi!

Zpěvanka: Co je Ti sestřičko?

Drahomíra: Jdou na mě mdloby.

Zpěvanka: To je z toho, e hladovíme.

Drahomíra: Lépe hladovět,
ne jíst neslané!

Zpěvanka: Sestřičko, neklesej!

Óóó, co počít?

Pomóc, pomóc, pomóc!

Zpěvanka zpívá: Pomoc, pomoc pomoc,...

Drahomíra: Děkuji Ti, zahradníku.

Hlava mě bolí,
hrdlo se mi úí a u srdce mě píchá.

Zahradník: U je Ti líp?

Tobě je líto skvostů?

Drahomíra: Já se ráda líbím!
Zahradník: Mně se líbí i bez nich.

Ostatně, mám lepí.

Zpěvanka zpívá: Pomoc, pomoc, pomoc...

Dudák: Copak se děje?
Proč volá o pomoc?

Zpěvanka: Jak to, e mluví?
Dudák: Protoe mě to maminka naučila!

Zpěvanka: A proč jsi nemluvil dřív?
Dudák: Copak s Tebou byla rozumná řeč?

Zpěvanka: Byla nebyla..., ale teď
musí se mnou, sestřičce na pomoc!

Dudák: U nepotřebuje.

Zpěvanka: Ale teď se děje něco se mnou...,
je mi mdlo.

Zpěvanka zpívá: Ááááá, ááááh...

Chrabrý princ: Ucho.
Auuuuuu...

Teď zase nos!

Krásný princ: Slyíte?

Vechny princezny
mi dosud leely u nohou!

A tyhle...
Já tomu nerozumím.

Jestli snad stárnu, nebo...?

Chytrý princ: To my dva nemudrujeme!
Sebrali jsme své sakypaky a sbohem

hladové království!

Jde taky, ne?
Krásný princ: Co bych tu dělal?

Chrabrý princ: Správně,
vdy jdou i dvořani.

Tady chcíp pes!

Dvořan: Prosím Vás, nevíte,
kde je to království,

ve kterém lítají ti pečení holubi
rovnou do úst?

Krásný princ: No to snad je nejlépe
přes sedmero řek.

Chrabrý princ: To maj kratí
kolem perníkové chaloupky.

Dvořan: Děkuji.
Krásný princ: Tam zabloudí!

Chytrý princ: Nic nenajdou!
Co já se toho království nahledal.

Vude se musí makat.

Král: Kampak, věrní dvořani, kampak?

Chytrý princ: e bychom pomohli?
Chrabrý princ: Ále...

Krásný princ: On nemyslí jim,
on myslí nám!

Chytrý princ: Dovolte starý pane,
my sami.

Krásný princ: My Vám pomůeme,
je to pro Vás těké.

Chytrý princ: Co je?

Krásný princ: Bloudíme, bloudíme
a bloudíme!

Dál to nejde!
Chrabrý princ: Musí!

Krásný princ: Co by musilo?
Musíme jen jedno, rozdělit kořist!

Tak proč bychom se nerozdělili hned teď,
tady.

Chytrý princ:To má pravdu, to má pravdu.

Kdy u se s tím máme dřít,
a se dřeme kadý se svým!

Chrabrý princ: Já to sám neutáhnu!

Pomozte mi tohle dostat z lesa,
já vám pak za to něco dám.

Krásný princ: Něco za to dám?
Copak se nedělíme rovným dílem?

Chytrý princ: No ovem, e rovným dílem.

My dva, kadý jednu polovinu.

Krásný princ: A já?
Chrabrý princ: Třetí polovina není!

Krásný princ: Pravda, proto na Vás dva
nezbude nic!

Pomalu!

Tahle novinka provrtá ten Tvůj
zánovní krunýř, jedna dvě!

Chytrý princ: Ovem!
Provrtám Tě!

A vechno bude nae.

Krásný princ: Omyl, já provrtám!
A vechno bude moje!

Chytrý princ: Jak to?

Přece jedna rána provrtá jen jednoho.

Krásný princ: Pravda
a druhá rána druhého.

Chytrý princ: To se nedá popřít.

Krásný princ: Správně a nemusíme se u
zdrovat dělením.

Chytrý princ: Auuu, poklad, jede!

Klid!
Co se nám nepovedlo tady,

můe se nám povést zítra někde jinde!

Krásný princ: Ale nejdřív se musíme
dostat se z lesa!

Burácení hromů

Stařenka: Dali se na patnou cestu!
Nevědí asi, e vede kolem ibenice.

Král: Čert vem zlato a dvořanstvo
a vechnu tu hanbu, co mě potkala.

Mě u jde ne o jedno, Mařenko,
aby se mně v hlavě rozbřesklo.

Abych u, mordyjé, si jednou věděl rady,

abych u jednou rozeznal pravdu dřív,
ne se obrátí proti mně.

Jak to, e jsem ji nikdy nehledal?

Copak jsem si nepořídil dalekohled,

abych viděl iroko daleko, co dělá ten,
co dělá onen?

Do talíře jim, tento..., koukám.

Ale asi dalekohled nestačí.

Člověk by měl jít do chalup a slyet
a vidět a rozumnět...

Povídá, hlavně se nebát jít mezi lidi.
Cha.

No ale kdo říká, e já se bojím.

Mařenko, bouřka nebouřka, já jdu hned!

Pláteník: Tak pojď u!
Sklenář: Počkej a přestane pret.

Plát.: Kdyby trakaře padaly, nepočkám!
Sklenář: No, a kam chce jít?

Pláteník: Kamkoliv,
kde je posolený krajíc a dobrý král!

To co tady kraluje, není ani dobrý,
ani král!

Kdy vlastní dceru z domu vyhnal,
co můe od něho čekat?

Včera lidem sebral sůl
a zejtra jim třeba bude holit hlavy!

A je tady smutno!
Sklenář: A neslano!

Pláteník: Pojď, pojď!

No tak pojď, pěkně si prosolíme ředkev,

dáme si pivo ...
Sklenkář: A slaný rohlík!

Pláteník: ... a slaninu, no tak pojď.
Král: Ti se mají, prosolej si ředkev,

dají si pivo, slaný rohlík a slaninu ...

A co já?

Dceru jsem vyhnal,
včera jsem sebral lidem sůl,

zejtra jim budu holit hlavy.
Co to povídám?!

Ale kdo mně pomůe, kdo mě pomůe?

Stařenka: Dobrá, já Ti pomohu.
Ale k tomu potřebuji Maruku.

Maruko!
Maruko!

Maruka: Tys mě volala babičko?
Stařenka: Copak vaří dobrého?

Maruka: Rybí polévku.

Vrátil se z rybolovu
a má hrozitánský hlad.

Stařenka: Nu co,
za chvilku bude zpátky.

Ale dříve musi k tatínkovi!

Nemá radost?
Maruka: Mám.

Stařenka: Ale raději
bys dovařila tu polévku, viď?

Copak?
Snad Ti někdo neublíil?

Maruka: Já ublíila tatínkovi.

Vdycky jsem si myslila,
e mám ráda jen jeho, z celého srdce.

Stařenka: A teď najednou
je tam místa i pro rybáře.

Proto nemusí být smutná.

V dobrém srdci je dost místa
pro vechny lidi dobré vůle.

To má jako s touhle slánkou.

Je v ní tolik soli,
kolik je lásky v tatínkově srdci.

Kdyby chtěl posolit jen svůj krajíc,

slánka nestačí.
Kdyby chtěl pro vechny,

je bezedná.

Král: Maruko!
Ach to zase já někde spím a ...

... a Ty jsi můj sen.

Maruka: Dnes nejsem Tvůj sen,
dnes jsem doopravdy.

Král: Doopravdy opravdická?

Maruka: Pozor, a se nerozsype sůl!

Král: Ty má sůl!
A víc nemá?

Maruka: Nestačí Ti?
Král: Ale o mě vůbec nejde!

Jde o lidi a pro ty je to málo.

Maruka: Třeba je to dost.
Ví co, zkusíme to!

Král: Uka.
To je bezedná slánka!

Tam je celý ejdlík soli!

Co povídám ejdlík,
tam je celý věrtěl soli!

Kopec soli!
Hora soli!

Velehory soli!
Sůl pro celé království!

Sůl pro celý svět!
Posolíme si krajíc!

Co tomu říkáte?
To se to bude solit, co?

Vechno osolíme!
A mně neděkujte,

to vechno moje Maruka. Já vdycky
říkal, e je na ni spolehnutí.

Taky jsem byl vdycky na ni hodný.

Viď, Maruko?
Kde je ta holka?

Maruko?
Maruko! Maruko!

Já teď nestojím o sůl,
já chci Maruku!

Maruko! Maruko!...

Hej.
Osobo!

Hej.
Osobo!

Slyí?

Osobo!
Neviděla jsi Maruku?

Stařenka: Proč já bych lezla na hruku?

Král: Ne, jestli jsi neviděla
mojí dcerku?

Stařenka: A tak, e tu číhá na veverku.

Král: Ale né, jestli jsi neviděla holku,
děvče, dceru moji?

Stařenka: A ták, e se lesní včely rojí.

Král: Nééé!

Otec krásnou dceru, mladou ...

... tvrdohlavec vyhnal ...
... odela.

Srdce bolí!
Hledám, hledám, hledám!

Stařenka: Hledá.
Sám si ztratil, sám si hledej!

Král: A taky e najdu!

A abys věděla, s kým jsi mluvila,
jsem sám pan král!

Stařenka: Cha cha cha...

Les: Cha cha cha...

Jen se smějte, smějte, poetilé rostliny
lidskému netěstí!

Styď se, hloupá květeno!

Já vám jetě ukáu, kdo je tady pán!

Pořád jetě: Král Já první!

Co je?
Já se propadám!

Pomoc, já se utopím v raelině!

Pomoc, zkamením!
Bude ze mě hnědé uhlí, dají mě do kamen!

Lidi pomoc, dělejte něco!

Přírodo, moudrá květeno!

Stařenka: Copak to tu křičí?

Král: Hluchá osoba.
Ty mě neuslyí.

Ale jednou tady bude tabulka:
V tomto bahně, zahynul král,

který patně panoval.

Licoměrné ivil,

upřímné vyháněl.

Sám si říkal: Král Já první!

e Já je poslední, to nevěděl.

Co je?
Mně se ulevilo!

Já stoupám!
Já jdu nahoru!

Stařenka: Naels pevnou půdu pod nohama.

Král: Pevnou půdu pod nohama?
Já nezahynu?

A iju!
Vechno se dá napravit!

Stařenka: Pospě do rybárny!
Král: Do rybárny?

Stařenka: Za Marukou!
Král: Za Marukou!

Maruka: Tatínku!

Král: Maru...
Hepčí!

To je rýma jako... hepčí ... jako trám.

Pára mě dusí!
Ale to víno vaří dobře!

Rybář: To já jsem ji naučil.

Král: Ty mlč!
Jetě nepatří do rodiny!

Ale napsat jste mohli ...
... alespoň pár řádek!

Ne, e jsem král!
Ale otec má vechno vědět!

Ale patně sis nevybrala,
jen co je pravda!

Koruna mu bude docela pěkně sluet!

Rybář: Nebude, pane králi!
Já zůstanu radi u rybníka!

Ale, jestli mně chce udělat radost,
jmenuj mě porybným.

Král: Co to povídá?

Přece královna nemůe
mít za mue porybného!

Maruka: Ale já nechci být královnou!

Král: A kdo bude podle Tebe kralovat?
Maruka: Ty!

Podívej se, co jsi vechno nadrobil.

A kdo to má dávat do pořádku?

Ty to dokáe!
Jsi v nejlepích letech!

Král: Myslí?
Tak to bych snes jetě jeden hrníček.

V nejlepích letech ...

Rybář: Kdybych směl říct,
co já si myslím, tak ...

Král: Tak co?
Rybář: Tak by ses měl oenit!

Král: Je to pravda.
Ale kde najdu ...

Rybář: Nevěstu?

Vdy to nemusí být taková,
co má monogram s korunkou.

Král: Ovem, nemusí!

Nemusí!
Na co by měla mít monogram s korunkou?

Víno! Vrchnímu porybnýmu!
Nejvrchnějímu porybnýmu!

Král: Co?
Vdova podruhyně: Jestli u věří,

e je sůl nad zlato?

Král: Věřím!

A jestli pak Ty ví, co je víc ne sůl?

Vdova podruhyně: To ví přece kadý:
Láska!

Stařenka: A láska je solí ivota!

Subtitles ripped by Lopo
[e-mail]