William McDonough o designu od kolébky ke kolébce

Ekologicky smýšlející architekt a návrhář William McDonough se ptá, jak by naše budovy a výrobky vypadaly, kdyby návrháři brali v potaz "všechny děti, všechny živočišné druhy, po veškerý čas."

V roce 1962, kdy vyšlo "Silent Spring" (Tiché jaro) od Rachel Carson,

myslím, že pro lidi jako jsem já, ve světě tvoření věcí,

kanárek v dole nezpíval.

A tak se otázka, že bychom nemuseli mít ptactvo,

stala dost podstatnou pro ty z nás, kdo se potulovali kolem

a hledali polní skřivany, kteří zdánlivě vymizeli.

A otázka zněla: zpívají ptáci?

Tedy, já nejsem vědec, to vám bude zřejmé.

Ale, víte, právě jsme slyšeli diskusi o tom, co by mohli být práci.

Co je to pták?

Inu, v mém světě je to gumová kačenka.

V Kalifornii se prodává s varováním –

"Tento výrobek obsahuje chemikálie zapsané ve státě Kalifornie na seznamu látek

způsobujících rakovinu, poškození plodu nebo jiné reprodukční poškození."

Toto je pták.

Co je to za kulturu, která produkuje výrobky jako je tento,

a pak je označí a prodává je dětem?

Myslím, že máme problém s designem.

Někdo slyšel šest hodin přednášek, nazvaných "Rozhovory v Monticello",

které jsem měl v národním rozhlase, a poslal mi tohle jako dík –

"Uznáváme, že design je znakem záměru,

ale také že se musí objevit ve světě,

a my musíme světu rozumět, abychom

vtiskli našim návrhům vnitřní rozumnost,

a tak když se díváme zpět na základní stav poměrů

ve kterých navrhujeme, musíme se svým způsobem vrátit k prvotním podmínkám,

abychom rozuměli operačnímu systému a rámcovým podmínkám planety,

a myslím, že vzrušující na tom je dobrá zpráva, kterou máme,

protože ta zpráva je zprávou o hojnosti,

a ne zprávou o limitech,

a myslím, že tím jak naše kultura teď mučí sebe samu

tyraniemi a obavami o limitech a strachem,

můžeme přidat tento jiný rozměr hojnosti, který je koherentní,

poháněný sluncem, a začít si představovat,

jaké by to bylo se podělit."

To bylo milé, tohle dostat.

Byla to jedna věta.

Henry James by byl hrdý.

Tohle je – já to dám dolů,

ale to bylo improvizované, samozřejmě.

Ta základní myšlenka je, pro mne,

že design je prvním znakem lidského záměru.

Takže jaké jsou naše záměry, a jaké by byly naše záměry –

když se ráno vzbudíme, máme návrhy světa –

tedy, jaké by byly naše záměry jako druhu,

teď, když jsme dominantním druhem?

A není to jen diskuse o správcovství a nadvládě,

protože ve skutečnosti je nadvláda ve správcovství implicitní –

protože jak byste mohli vládnout něčemu, co jste zabili?

A správcovství je implicitní v nadvládě,

protože nemůžete spravovat něco, pokud tomu nevládnete.

Takže otázka je, co je tou prvotní otázkou pro návrháře?

Nyní, jako opatrovníci – řekněme jako stát, například,

který si vyhrazuje právo zabít, právo být obojetný a tak dál –

otázka, kterou se ptáme opatrovníka v tuto chvíli je:

Máme, jak máme,

chránit místní společenství, vytvořit světový mír,

a uchránit životní prostředí?

Ale nevím, že by to byla běžná debata.

Komerce, na druhé straně, je poměrně rychlá,

nezbytně tvořivá, vysoce efektivní a výkonná,

a od základů poctivá, protože nelze směňovat hodnoty

po dlouhou dobu, pokud jeden druhému nevěříme.

Takže my využíváme nástroje obchodu pro naši práci,

ale otázka, kterou k tomu přinášíme, je:

Kterak milovat všechna mláďata všech druhů po všechen čas?

A tak začínáme naše návrhy touto otázkou.

Protože to, co dnes zjišťujeme je, že moderní společnost

zjevně přijala strategii tragédie.

Když přijdeme a řekneme, "No, ale já jsem cestou sem

nechtěl způsobit globální oteplování,"

a když říkáme, "To není součástí mého plánu,"

pak si uvědomujeme, že je to součástí našeho de facto plánu.

Protože to je věc, která se děje, protože nemáme žádný jiný plán.

A já jsem byl v Bílém domě s prezidentem Bushem,

na setkání s každým ministerstvem a federální agenturou,

a zdůraznil jsem, že se zdá, že nemají žádný plán.

Pokud je na konci hry globální oteplování, pak si vedou skvěle.

Pokud je na konci hry otrava našich dětí rtutí,

po větru od uhelných elektráren, protože potopili "Zákon o čistém ovzduší",

pak mám za to, že náš vzdělávací systém by měl být explicitně definován jako

"Mozková smrt pro všechny děti, žádné nenecháme pozadu."

(Potlesk)

Takže, otázka je, kolik federálních úředníků

je připraveno se přestěhovat do Ohia a Pensylvánie se svými rodinami?

Takže, pokud nemáte za cíl něco nádherného,

pak jenom postrkujete figurky po šachovnici,

pokud nevíte, že berete krále.

Takže možná bychom mohli vyvinout strategii změny,

která vyžaduje pokoru. A v mé branži architekta,

je nešťastné, že slovo pokora a slovo architekt

se neobjevilo ve stejném odstavci od románu "The Fountainhead."

Takže jestli někdo máte problém s konceptem designérské pokory,

pomyslete na toto – trvalo nám 5000 let,

než jsme přidali kolečka k zavazadlům.

Takže, jak zdůraznil Kevin Kelly, žádný konec hry neexistuje.

Je to nekonečná hra a my v té nekonečné hře hrajeme.

A proto to nazýváme "od kolébky ke kolébce"

a náš cíl je velmi jednoduchý.

Toto jsem prezentoval v Bílém domě.

Náš cíl je nádherně rozmanitý, bezpečný, zdravý a spravedlivý svět

s čistým vzduchem, čistou vodou, půdou a elektřinou –

ekonomicky, spravedlivě, ekologicky a elegantně užívaný, tečka.

(Potlesk)

Co se vám na tom nelíbí?

Která část z toho se vám nelíbí?

Takže jsme si uvědomili, že chceme plnou rozmanitost,

i když to může být složité, když si vzpomeneme, co řekl De Gaulle,

když se ho ptali, jaké to je být prezidentem Francie.

Řekl, "Jaké si myslíte, že to je, pokoušet se řídit zemi, která má 400 druhů sýra?"

Ale zároveň si uvědomujeme, že naše výrobky nejsou bezpečné a zdravé.

Takže jsme navrhli výrobky

a analyzovali jsme chemikálie do nejmenších podrobností.

Tohle je dětská dečka od firmy Pendleton, která vašemu dítěti poskytne výživu,

namísto Alzheimera později v životě.

Můžeme se ptát, co je spravedlnost,

je spravedlnost slepá, nebo je spravedlnost slepota?

A kdy se ta uniforma změnila z bílé na černou?

Voda byla Organizací spojených národů prohlášena za lidské právo.

Kvalita ovzduší je očividná věc pro kohokoli, kdo dýchá.

Je tady snad někdo, kdo nedýchá?

Čistá půda je kritický problém – nitrifikace, mrtvé zóny

v Mexickém zálivu.

Zásadní problém, který se neřeší.

Viděli jsme první formy solární energie,

které rozbíjejí hegemonii fosilních paliv ve formě větru

tady ve Velkých pláních, a tak ta hegemonie pomalu mizí.

a když si vzpomeneme na šejka Yamaniho, když předsedal OPEC,

zeptali se ho, "Kdy budeme svědky konce ropné doby?"

Nevím, jestli si pamatujete jeho odpověď, ale ta byla,

"Doba kamenná neskončila proto, že by došly kameny."

Jsme svědky, že firmy, které jednají eticky v tomto světě,

překonávají ty, které tak nejednají.

Vidíme toky materiálů v poněkud děsivé vyhlídce.

Tohle je nemocniční monitor z Los Angeles, poslaný do Číny.

Tato žena se vystavuje toxickému fosforu,

a uvolní asi dvě kila toxického olova do prostředí svých dětí,

které se nachází v mědi.

Na druhou stranu, vidíme velké známky naděje.

Tady je doktor Venkataswamy z Indie, který objevil,

jak vyrábět ve velkém zdraví.

Dal zrak dvou miliónům lidí zadarmo.

Vidíme v našich materiálových tocích, že automobilová ocel se nestává automobilovou ocelí znovu,

kvůli kontaminujícím látkám z nátěrů -

bismut, antimon, měď, a tak dál.

Stává se stavební ocelí.

Na druhou stranu, pracujeme s firmou Berkshire Hathaway,

Warrenem Buffettem a Shaw Carpet,

největší továrnou na koberce na světě.

Vyvinuli jsme koberec, který je neustále recyklovatelný,

až do posledního kousku.

Svršek je Nylon 6, který lze převést zpět na kaprolaktam,

a spodek je polyolefin – nekonečně recyklovatelný termoplast.

Teď, kdybych byl ptákem, tak budova nalevo je závazek.

Budova napravo, což je náš firemní kampus pro The Gap

s původní loukou na střeše, je aktivum – je to hnízdiště.

Tady to je, odkud pocházím. Vyrůstal jsem v Hongkongu,

se šesti miliony lidí na 100 čtverečních km.

Během období sucha jsme měli vodu čtyři hodiny denně každý čtvrtý den.

A vztah ke krajině byl takový jako u farmářů, kteří obhospodařovali

ten samý kus půdy po 40 století.

Nemůžete farmařit na jednom kusu půdy po 40 století,

aniž byste rozuměli toku živin.

V dětství jsem léta trávil v Puget Sound ve státě Washington,

v době prvního a velkého rozmachu.

Můj dědeček byl dřevorubcem v pohoří Olympics,

takže mám hodně stromové karmy, kterou si musím odpracovat.

Šel jsem studovat na Yale na postgraduál

a studoval v budově od Le Corbuisiera v tomto stylu,

který v naší branži s láskou nazýváme jako Brutalismus.

Pokud se podíváme na veškerou světovou architekturu,

vidíme, že u Miesovy věžě pro Berlín v roce 1928

může otázka znít, "Kde je slunce?"

A tohle mohlo fungovat v Berlíně, ale my to postavili v Houstonu,

a ta okna jsou všechna zavřená. A s tím, že většina výrobků

se nezdá být navržena pro použití uvnitř budov,

tohle je ve skutečnosti vertikální plynová komora.

Když jsem byl na Yale, byla zrovna první ropná krize,

a já jsem navrhoval první sluncem vytápěný dům v Irsku,

jako student, který jsem poté postavil –

což vám může dát představu o mých ambicích.

A Richard Meiers, který byl jedním z mých učitelů,

vždy přicházel k mému stolu aby mě kritizoval,

a vždy říkal, "Bille, musíš pochopit –

sluneční energie nemá nic do činění s architekturou."

Hádám, že asi nečetl Vetruvia.

V roce 1984 jsme postavili první takzvaný "zelený úřad" v Americe

pro organizaci Environmental Defense Fund (Fond na obranu životního prostředí).

Začali jsme se ptát výrobců, co obsahují jejich materiály.

Říkali, "Jsou patentované, jsou legální, jděte pryč."

Jediná práce na zjištění kvality prostředí uvnitř budov v té době

byla sponzorována tabákovou společností R.J. Reynoldse,

a dokazovala, že neexistuje riziko

pasivního kouření na pracovišti.

Takže najednou jsem tady a promuji na vysoké škole v roce 1969,

a tohle se děje a my si uvědomujeme, že "pryč" je pryč.

Pamatujete, že jsme vyhazovali věci pryč, a zdůraznili jsme to pryč?

A přesto, NOAA nám nyní ukázala, například,

vidíte tu malou modrou skvrnu nad Havají?

To je Tichomořský vír.

Vědci v něm nedávno zkoumali obsah planktonu,

a našli šestkrát více plastických hmot, než planktonu.

Když se jich ptali, tak říkali, "Je to jako obrovský záchod co nesplachuje."

Možná, že to znamená pryč.

Takže my hledáme návrhářská pravidla pro toto –

tohle je nejvyšší biodiverzita stromů na světě, region Irian Jaya v Indonésii,

259 druhů stromů, a my jsme toto popsali

v knize "Cradle to Cradle" (Od kolébky ke kolébce).

Kniha samotná je polymer. Není to strom.

To je název první kapitoly – "Tato kniha není strom."

Protože, básnicky řečeno spolu s Margaret Atwoodovou,

"píšeme svoji historii na kůži ryb

krví medvědů."

A s tolika polymery, to co opravdu potřebujeme,

je technická výživa, a použít něco

tak elegantního jako je strom – představte si toto návrhářské zadání:

Navrhněte něco, co vyrábí kyslík, izoluje uhlík,

fixuje dusík, destiluje vodu, shromažďuje sluneční energii jako palivo,

vyrábí komplexní cukry a jídlo, vytváří mikroklimata,

mění barvy s ročními dobami a samo se množí.

Nuže, proč to nepokácet a nepsat na to?

(Smích)

Takže se díváme na ta samá kritéria

jako většina lidí – víte co, mohu si to dovolit?

Funguje to? Libí se mi to?

Přidáváme Jeffersonovskou agendu, a já pocházím z Charlottesville,

kde jsem měl tu čest bydlet v domě, který navrhl Thomas Jefferson.

Přidáváme život, svobodu a hledání štěstí.

Teď, pokud se podíváme na slovo soutěž (angl. competition),

jsem si jistý, že většina z vás jej používá.

Víte, většina lidí si neuvědomuje, že pochází

z latinského competare, což znamená usilovat společně.

Znamená to způsob, jakým olympijští atleti trénovali společně.

Společně se cvičili, a poté soutěžili.

Sestry Williamsovy společně trénují – jedna vyhraje Wimbledon.

Takže jsem se díval na myšlenku soutěže

jako na způsob spolupráce, společného posilování.

A čínská vláda teď –

pracuju teď pro čínskou vládu –

to teď převzala.

Také se díváme na přežití nejsilnějších,

nejen v soutěživém pojetí v našem moderním kontextu,

kdy se myslí zničení toho druhého nebo sražení jej k zemi,

ale skutečně sílit společně a vytvářet niky

a mít zdravý růst.

Většina environmentalistů neříká, že růst je dobrý,

protože slovo cement je blízké tomu pro člověka bez rozumu.

Ale pokud se díváme na cement jako na náš růst,

tak zjistíme, že to, co děláme, je ničení

nezbytného a základního operačního systému planety.

Takže když vidíme E rovná se mc na druhou, z pohledu básníka

vidíme, že energie je fyzika, chemie je hmota,

a najednou máte tuhle biologii.

A my máme spoustu energie, takže ten problém vyřešíme,

ale ten biologický problém je obtížný, protože tím jak dáváme do oběhu

všechny tyhle toxické materiály, které vyvrhujeme,

nebudeme to nikdy schopní dát do původního stavu.

A jak Francis Crick řekl, devět let

poté, co objevil DNA spolu s panem Watsonem,

život samotný nutně musí mít růst jako svoji podmínku –

musí mít volnou energii, světlo

a musí to být otevřený systém chemických látek.

Takže se snažíme, aby se lidská vynalézavost stala živou věcí,

a chceme růst, chceme volnou energii ze slunce,

a chceme otevřený metabolismus pro chemikálie.

Poté se otázkou nestává růst nebo nerůst,

ale co chceme, aby rostlo?

Takže namísto růstu destrukce,

chceme nechat růst věci, které nám budou příjemné,

a jednoho dne nám FDA dovolí vyrábět francouzský sýr.

Takže proto máme tyhle dva metabolismy,

a já jsem pracoval s německým chemikem, Michaelem Braungartem,

a popsali jsme dva základní metabolismy.

Biologický, kterému jsem přesvědčen, že rozumíte,

ale také ten technický, kde bereme materiály

a dáváme je do uzavřených cyklů.

Nazýváme je biologické živiny a technické živiny.

Technických živin bude řádově jako biologických živin.

Biologické živiny mohou uspokojit 500 milionů lidí,

což znamená, že pokud bychom všichni nosili korkové pantofle a bavlnu,

tak na světě dojde korek a vyschne.

Takže potřebujeme materiály v uzavřených cyklech,

ale potřebujeme je analyzovat až do nejmenších podrobností

co se týče rakoviny, poškození plodu, mutací,

poškození imunitního systému, biodegradaci, persistenci,

obsah těžkých kovů, znalosti jak jsou vyráběny,

a tak dále.

Náš první produkt byla textilie, kde jsme analyzovali 8000 chemikálií

používaných v textilním průmyslu.

S použitím těch zmíněných intelektuálních filtrů jsme eliminovali 9762 z nich.

Zbylo nám 38 chemikálií.

Od té doby jsme zanesli do databáze 4000 nejvíce používaných chemikálií

ve výrobě, a chystáme se tu databázi uveřejnit během šesti týdnů.

Takže návrháři všude na světě mohou analyzovat svoje produkty

až do nejmenších částic obsahu, co se týče lidského a environmentálního zdraví.

(Potlesk)

Vyvinuli jsme protokol, takže společnosti mohou poslat

ty samé zprávy prostřednictvím svých dodavatelských řetězců,

protože když jsme se ptali většiny firem, se kterými spolupracujeme – asi bilion dolarů –

a řekli, "Odkud pochází vaše materiály?", oni říkali, "Od dodavatelů."

"A kam jdou?"

"K zákazníkům."

Takže tady potřebujeme trochu pomoct.

Takže ty biologické živiny, ta první vlákna –

voda, která odcházela, byla dost čistá na pití.

Technické živiny – tohle je pro firmu Shaw Carpet, nekonečně recyklovatelný koberec.

Tady vidíte, jak se nylon mění zpět v kaprolaktam a znovu v koberec.

Biotechnické živiny – Model U pro firmu Ford Motor,

auto podle konceptu "od kolébky ke kolébce."

Boty pro Nike, kde svršek je polyester, nekonečně recyklovatelný,

a spodek je biologicky rozložitelná podešev.

Noste své staré boty dovnitř, nové ven.

Není žádná koncová linie.

Ta myšlenka tady s tím autem je, že některé materiály

se navždy vracejí do průmyslu, některé se vracejí do půdy –

je to vše poháněné sluneční energií.

Tady je budova v Oberin College, kterou jsme navrhli,

která vyrábí víc energie než potřebuje k fungování a čistí si vlastní vodu.

Tady je budova pro The Gap, kde původní louky

ze San Bruna v Kalifornii jsou na střeše.

A tohle je náš projekt pro společnost Ford Motor,

je to revitalizace řeky Rouge v Dearborn.

Tohle je samozřejmě barevná fotografie.

Tohle jsou naše nástroje. Tohle je, jak jsme to prodali Fordu.

Ušetřili jsme Fordu 35 milionů dolarů tímhle způsobem, v den jedna,

což je ekvivalent Fordu Taurus

při čtyřprocentní marži při objemu prodeje aut v hodnotě 900 milionů dolarů.

Tady to je. Je to největší zelená střecha světa, deset a půl akru.

Tohle je střecha, šetří peníze,

a tohle je první druh, který se tam usídlil. Jsou to kulíci.

Objevili se během pěti dní.

A teď máme 160kilové automobilové dělníky,

kteří se na internetu učí ptačí zpěvy.

Vytváříme nové protokoly pro města –

to je domov technických živin.

Venkov – to je domov biologických. A dáváme je dohromady.

A tak skončím tím, že vám ukážu nové město,

které navrhujeme pro čínskou vládu.

Děláme pro Čínu dvanáct měst v tuto chvíli,

založených na vzorech "od kolébky ke kolébce".

Naším zadáním je vytvořit protokoly pro bydlení

pro 400 milionů lidí během 12 let.

Udělali jsme hmotovou a energetickou rozvahu – pokud použijí cihly,

tak přijdou o veškerou půdu a spálí veškeré uhlí.

Budou mít města bez energie a bez jídla.

Podepsali jsme Memorandum o porozumění –

tady je paní Deng Lan, dcera Teng Siao-pchinga –

s Čínou o zavedení "od kolébky ke kolébce."

Protože jestli sami sebe otráví, když jsou nejlevnějším producentem,

pošlou to nejlevnějšímu distributorovi – Wal-Martu –

a my jim pak pošleme veškeré naše peníze, pak zjistíme,

že máme v podstatě to, co se, když jsem byl student,

nazývalo vzájemné zničení.

Teď to děláme s pomocí molekul. Tohle jsou naše města.

Stavíme nové město vedle tohoto, podívejte se na tu krajinu.

Tohle je to místo.

Nestavíme normálně na zelené louce, ale tohle se bude stavět,

takže nás přivedli, abychom zasáhli.

Tohle je jejich plán.

Je to mřížkový rastr, který položili přímo na krajinu.

A přivedli nás a zeptali se, "Co byste udělali vy?"

Tohle je to, co by bylo jejich výsledkem, další barevná fotografie.

Takže tohle je existující místo, tak jak vypadá teď,

a tohle je náš návrh.

(Potlesk)

Způsob, jakým jsme k tomu přistoupili,

je že jsme studovali velmi pečlivě hydrologii.

Studovali jsme biologické druhy, původní druhy,

současné zemědělství a protokoly.

Studovali jsme vítr a slunce, abychom zajistili, že každý ve městě

bude mít čerstvý vzduch, vodu, a přímý sluneční svit

v každém bytě v některý čas dne.

Pak jsme vzali parky a položili je jako ekologickou infrastrukturu.

Navrhli jsme stavební pozemky.

Začali jsme integrovat komerční a smíšené zóny,

takže lidé budou mít centra a místa, kde se zdržovat.

Doprava je velice jednoduchá,

každý je v pětiminutové vzdálenosti od dopravy.

Máme 24hodinovou ulici, takže je vždy místo, kde je živo.

Odpadní systémy jsou všechny propojené.

Když spláchnete záchod, vaše exkrementy jdou do čistírny odpadních vod,

které jsou prodávány jako aktiva, ne jako závazky.

Protože kdo chce továrnu na hnojiva, která vyrábí methan?

Voda se svádí pro vytvoření mokřadů a obnovu biotopů.

A zemní plyn, který vzniká, se pak odvádí zpět do města

a slouží jako palivo na vaření pro město.

Takže tohle je – tohle jsou továrny na hnojivo a plyn.

A kompost se pak vrací zpátky

na střechy města, kde máme zemědělství,

protože to, co jsme udělali, je to, že jsme zvedli město,

tu krajinu, do vzduchu, abychom zachovali původní krajinu

na střechách budov.

Solární energie všech továrních center

a průmyslových zón s jejich slunečními střechami pohání město.

A tohle je koncept pro vršek města.

Vyzvedli jsme půdu nahoru na střechy.

Zemědělci mají malé mosty, aby se dostali z jedné střechy na druhou.

Obydleli jsme město pracovními a společenskými prostorami v přízemí.

Takže tohle je existující město a tohle je nové město.

(Potlesk)