Zkusme emoční korektnost

„Nadešel čas pro liberály a konzervativce překovat své odlišné politické postoje a začít opravdu naslouchat jeden druhému“, říká politická komentátorka Sally Kohn. V této optimistické řeči sdílí Kohn to, co se naučila jakožto progresivní lesbická mluvčí na Fox News, „Není to o politické korektnosti“, říká, „ale spíše o korektnosti emoční.“

Když dělám svou práci, lidé mě nesnáší.

Vlastně čím lépe dělám svoji práci,

tím více mě lidé nesnáší.

A ne, nedávám pokuty,

a nejsem ani pohřebák.

Jsem progresivní lesbická mluvčí

na Fox News. (Potlesk)

Takže jste to všichni slyšeli, že? Jen tak pro jistotu.

Jsem homosexuální mluvčí na Fox News.

Řeknu vám, jak to dělám,

a tu nejdůležitější věc, co jsem se naučila.

Takže jdu do televize.

Debatuji s lidmi, kteří chtějí doslova zruinovat

všechno, čemu věřím, občas dokonce

s takovými, co nechtějí, abych já a lidé mně podobní vůbec existovali.

Je to skoro jako Den díkuvzdání se svým konzervativním strýcem

na steroidech,

v živém televizním přenosu pro miliony diváků.

Je to skoro přesně právě takové.

A to je pouze vysílání.

Nenávistné dopisy, které dostávám jsou neuvěřitelné.

Jen minulý týden jsem dostala 238 takových strašných emailů,

a více nenávistných tweetů, než jen mohu spočítat.

Nazvali mě idiotem, zrádcem, pohromou,

děvkou, škaredým chlapem,

a to vše jen v jednom emailu.

(Smích)

Takže co jsem si uvědomila

jakožto konečný adresát vší této špíny?

Moje největší poznání je, že po desetiletí

jsme se zaměřovali na politickou korektnost,

ale na čem záleží mnohem více je emoční korektnost.

Dám vám malý příklad.

Nezáleží mi na tom, jestli mne nazvete mužatkou. Vážně ne.

Záleží mi na dvou věcech.

Zaprvé, že to správně napíšete.

(Smích) (Potlesk)

Jen pro osvěžení, je to D-Y-K-E. (angl., pozn. řekl.)

Divili byste se.

A za druhé, nezáleží mi na tom slově,

ale na způsobu, jakým ho užijete.

Jste přátelští? Nebo jen naivní?

A nebo se mi opravdu snažíte ublížit?

Emoční korektnost je tón, ten pocit,

jak říkáme to, co říkáme,

respekt a soucit, jenž si projevujeme navzájem.

A co jsem si uvědomila je, že politická přesvědčivost

nezačíná nápady, fakty ani daty.

Politická přesvědčivost začíná emoční korektností.

Když jsem šla poprvé do práce ve Fox News,

pravdivé přiznání,

očekávala jsem jeskyni

plnou Neandrtálců.

A to, pokud dáváte pozor, není emočně korektní.

Ale liberálové na mé straně,

můžeme být nesebekritičtí, můžeme být povýšení,

můžeme být přezíraví ke komukoli, kdo s námi nesouhlasí.

Jinými slovy, můžeme být politicky korektní,

ale emočně špatní.

A to, mimochodem, znamená,

že nás lidé nemají rádi, že?

A tady to má háček.

Konzervativci jsou opravdu milí.

Nemyslím tím všechny,

hlavně ne ty, co mi posílají urážlivou poštu,

ale divili byste se.

Sean Hannity je jeden z nejmilejších mužů,

co jsem kdy poznala.

Tráví svůj volný čas tím,

že domlouvá svým zaměstnancům rande na slepo

a vím, že kdybych měla kdykoliv nějaký problém,

on by mi pomohl, jak by jen mohl.

Myslím, že Sean Hannity je

z 99 procent politicky chybný,

nicméně jeho emoční korektnost je překvapivě působivá,

a to je důvod, proč ho lidé poslouchají.

Protože nemůžete nikoho přimět s vámi souhlasit,

aniž by vám nejprve naslouchal.

Trávíme tolik času mluvením jeden přes druhého

a ne dost času objasňováním našich neshod,

a pokud bychom dokázali najít soucit k sobě navzájem,

tak můžeme zkoušet najít společnou řeč.

Vlastně to zní dost nepřirozeně,

když to tu takhle říkám,

ale pokud se to pokusíte dělat ve skutečnosti,

je to opravdu mocné.

Takže když někdo řekne, jak moc nenávidí imigranty,

pokouším se představit si, jak vyděšený musí být,

že se jeho společnost mění v porovnání s tím, co vždy znal.

Nebo když někdo říká, že nemá rád učitelské odbory,

vsadím se, že ho opravdu ničí to,

jak to se školu jeho dětí

jde z kopce, a jenom se snaží najít nějakého viníka.

Naší výzvou je najít takový soucit pro druhé,

který i my sami od druhých očekáváme.

A to je emoční korektnost.

Neříkám, že je to jednoduché.

V průměru 5,6 krát denně

musím zabránit sama sobě v odepsání

všem těm nenávistných zprávám přívalem odporných vulgarismů.

Celé to hledání soucitu

a společné řeči s vaším nepřítelem

je pro mě něco jako politicko-spirituální cvičení,

a to nejsem Dalajláma.

Nejsem perfektní, ale zato jsem optimistka,

protože nedostávám pouze nenávistnou poštu.

Dostávám taky mnoho opravdu milých dopisů,
vážně hodně.

A jeden z mých nejoblíbenějších začíná takhle:

„Nejsem velký fanoušek vašich politických názorů

nebo vaší občas překroucené logiky,

ale hodně si vás vážím jakožto osoby."

Tenhle člověk se mnou nesouhlasí, zatím.

(Smích)

Ale naslouchá. Ne proto co jsem řekla,

ale proto jakým způsobem to říkám.

A nějak, ačkoli jsme se nikdy nepotkali,

jsme dokázali vytvořit pouto.

To je emoční korektnost,

a to je způsob, jak začít takovou konverzaci,

která opravdu povede ke změně.

Děkuji.

(Potlesk)